Jane Seymourová-třetí část

Byl podzim 1536,Jane byla královnou už půl roku,ale její katoličtí příznivci byli zoufalí,její vliv na Jindřicha nebyl tak silný jako Cromwellův.Začali se zavírat kláštery,kostely se měnili v trosky,rozbíjeli se relikviáře a pozůstatky světců a jejich obrazy byly spálené.Toto řádění mohl zastavit jen zásah z hora.Katolická šlechta byla příliš zbabělá,to na venkově to bylo jiné,na podzim 1536 vypuklo povstání známé jako-Pout milosti.Začala se v Lincolnschare a za chvíli zachvátila celý sever Anglie.Šlechtici a rolníci se spojili a našli si charismatického vůdce v Robertu Ascolim,chtěli obnovu klášterů a upálení kacířů,byla to největší krize za Jindřichovy vlády,povstalecké oddíly byli silné a Jindřich nemohl věřit ani šlechticům na jihu.Jane stála před obrovským problémem,sympatizovala s cíli povstání,ale měla také povinnosti k manželovi.Manželovi,který podle ní hřešil proti bohu.Nakonec se odvážila zpochybnit králové náboženské zásady,poznamenala že možná bůh dopustil toto povstání,protože král nechal zničit tolik kostelů.Král připomenul že předešlá královna zemřela právě proto že se příliš míchala do státních záležitosti.Neplet se do mojích záležitosti a vzpomeň si na Annu Boleynovou.Byla to silná výhrůžka a Jane měla na rozdíl od Anny tolik rozumu že tyto slova akceptovala.Jindřich nebyl dost silný na to aby povstalce porazil vojensky.Svolal povstalce a řekl jim že bude vyjednávat a že v cestě na sever ho bude doprovázet Jane a dokonce že v katedrále v Yorku bude korunována katolickou královnu severu.Povstalci jásali,víra v královnu Jane se vyplatila.Na vánoce zavládl v zemi klid a radost,vůdcové povstání byli pozvání na hrad jako hosté,všechny úmluvy byly dodrženy.Jane zvítězila,dokázala smířit krále se svými poddanými a potom mu měla dát něco po čem celý život toužil.