Tatiana byla druhým dětatkem v carské rodině,druhým klenotem v náhrdelníku jejich dcer.Narodila se 28. května 1897 v Peterhofském paláci.Začínalo právě něžné zelenkavo-modré Petrohradské léto,s jeho mléčně šedými nočními mlhami.Zdálo se že velké oči čerstvě narozené princezny do sebe vstřebávají všechny tyto barvy.V mládí byli právě tyto krásné šedozelené oči to první co si člověk všiml na tomto děvčátku.
Tánička rostla jako z vody,nosila bílé šatičky.Hrála si se svými panenkami a rovnala si je do řady před zrcadlo aby si je mohla prohlížet.Rostla,změnila se její chůze,pohyb,úsměv,styl oblečení.Měnili se knížky na stole v jejím prostém dívčím pokojíčku v kterém nechyběli všude kytičky konvalinek,růží a jiných květin.Ale stále zůstávala stejně zádumčivá a přátelská ke všem.
"Byla velmi vysoká, štíhlá, jako rákos, měla ladný profil,jako vybroušená kamei a kaštanové vlasy ... svěží, křehké a čisté jako růže" (Yu Den).V tom se podobala své matce.Byla spíše konzervativní povahy,byla méně přímá a nadaná než její starší sestra,ale tyto nedostatky vyrovnávala svoji velkou vůli a vyrovnanosti.Byla velmi krásná i když ji chybělo osobní kouzlo Olgy.Uměla však více zvýraznit svou krásu proti Olze ,která se snažila být prostou dívkou.Olga s Tatianou se velmi milovali,však byly téměř stejně staré,dělil je jen rok a půl.Rodiče jim říkali velké,Marii a Anastásii zase říkali malé.
Jestliže Olga byla pro všechny první princeznou,potom Tatiana byla královnou,její vyrovnanost,pevná vůle a vznešenost s ní dělaly lídra rodiny.A.A.Taneva napsala,že Tánička měla velmi šikovné prstíky,šila pro sebe i své sestry blůzky,vyšívala,pletla,starala se o vlasy své maminky.Zajímala se o hospodaření v rodině.Byla velkým ochráncem mladších sourozenců,ti pokud měli nějakou prosbu,šli napřed za ní.Když jím pak řekla že si půjde pohovořit s tatínkem,tak se hned všichni radovali,protože věděli,že ji otec málokdy něco dokáže odmítnout,tím se velmi podobala své matce.Kdo s ní hovořil,byl si také hned vědom,že hovoří s carskou dcerou.
Tatiana měla velké organizátorské schopnosti a také nadaní pro chirurgii.Když začala první světová válka,udělali Alexandra,Olga a Tatiana zkoušky pro ošetřovatelky a nastoupili v nemocnici v Carském Selu.Dr.Derevenko později napsal,že dosud neviděl tak nadanou,šikovnou a tichou ošetřovatelku,která mu tak zručně asistovala i při vážných operacích jako Tána.
Během jedné směny ji spatřil poručík Nikolaj Gumilev.Po revoluci se nezřekl přísahy kterou složil před carem a při výslechu se vyznal k beznadějné lásce k Tatiane,která ho ošetřovala v nemocnici.Tato jeho platonická láska ho stála život,za pár hodin byl jako monarchista za toto zastřelen.
Tatiana neměla to štěstí jako Olga,aby při vraždění její rodiny okamžitě zemřela,kulky se od jejich šatů,v kterých měla zašité diamanty odrážely,odplazila se do rohu místnosti,viděla na vlastní oči smrt rodičů a vlastním tělem se snažila chránit své mladší sestřičky Marii a Anastázii.Bohužel je u ž nedokázala zachránit a její život ukončili až bajonety a pažby vrahů.
Dobrý den,už jsem zase tady! Nyní je rok 1922 a mnoho se změnilo od té doby co jsem naposledy s vámi mluvila. Za prvé,měli jsme obrovské štěstí a přežili temné dny roku 1917-1918,a to všech sedm z nás,ale jsme ted na tom trochu jinak než dříve.Tatínek je opět carem,ale má mnohem menší moc.Ze začátku jsme s toho byli spolu s maminkou velmi neštastní,ale hlavně tatínkovi se to ted začíná líbit,protože má mnohem více času na rodinu a méně starosti.Maminka příliš štastná není,a to hlavně kvůli bráškovi Alexejovi.Ráda by ho viděla silného jako Petra I.Za druhé,je mi nyní 23,a jsem štastně vdaná matka tří dětí!Poprvé jsem poznala svého muže Ivaška Tarkhana v létě 1914,těsně před válkou(Vaška říká že mě miloval ještě dříve než jsme se poznali,byla to nejsladší věc kterou jsem kdy slyšela).Celou válku jsme si psali a slibovali si že po válce budeme stále spolu.Nevadilo mi,že Ivaško byl jen důstojník,ale ostatní v mé rodině byli hodně proti naši svatbě,a stále jsou.
Naštěstí můj milovaný tatínek nepatří mezi ně a udělil Ivaškovi titul knížete Tarkhan-Romanovského,oficielně se ted jmenuji -její imperátorská výsost velkokněžna Marie,kněžna Tarkhan-Romanovská,ale já mám nejraději když mi řeknou paní Tarkhanová.Svatbu jsme měli 21.června 1918.Velmi se milujeme.Vaško je nyní plukovníkem a radí v mnoha věcech tatínkovi,jsem na něho velmi pyšná.Máme spolu tři děti,tříletou kudrnatou Natálku,dvouletého Nikolaje a Grogorije,který se narodil ted v dubnu.Natálku jsme pojmenovali po Ivaškově mamince,Nikolaje po mém zlatém tatínkovi a Grigorij není pojmenován po Rasputinovi,ale po Ivaškově tatínkovi.Mojí malí andílci mi dělají stále radost a já je velmi zbožnuji.Natálka je velký povidálek,ale před cizími lidmi je velmi plachá.Kolja naopak není vůbec plachý a pořád dělá na každého obličeje,mám strach že až vyroste,bude stejný nezbedník jako jeho teta Anastásie.Ale zatím mi starosti nedělá,ale je na něm vidět Romanovská síla,už uzvedne svoji starší sestru,a ta mi to hned běží požalovat.Oba jsou si ale velmi blízcí,doufám že mezi sebe příjmou i Gríšku jako třetího,sama s vlastních zkušeností vím jak je to někdy těžké.
Sestrám se stejně jako mě změnil život.15.dubna 1921 se má nejstarší sestra Olga provdala za Edwarda,prince z Walesu.Zpočátku byla velmi neštastná,že musela od nás odjet a přestoupit na novou víru.Ale ted když se jí v lednu narodila dcera Kateřina je již na tom líp.Tatiana také není spokojená v manželství,i když její manžel Christo (Christopher Řecko-Dánský)je takový milý a vtipný,podle některých je zázrak,že mají dvě děti,Sandra,kterého zbožňuje má Natálka,a Michaela,kterému říká Míša.Christo je obětavý otec a manžel,ale Tatiana stále není štastná.Anastásie nás všechny překvapila,vzala si korunního prince Leopolda Belgického.Nemyslím si,že by to bylo s lásky,ale oba jsou spokojení.Leopold se jednou stane Belgickým králem a Anastásie jeho královnou.Carské Selo je nyní nějak prázdné.
A Alexej,tady to také vypadá na svatbu,chtěl by se oženit s Christovou neteří Elizabethou Řeckou,která je milé zlatíčko,je krásná a oblíbená u všech.Všichni jim to přejí.Alexej by si měl pospíšit,je vážně nemocný,a tak by se měl narodit dědic.Tatínek změnil nástupnický zákon,a já jsem ted po Alexejovi na druhém místě v nástupnictví,ale nemám vůbec žádný zájem se stát carevnou a tak se stále modlím za Alexejův dlouhý život a at má mnoho a mnoho dětí.Budu už muset končit,slyším vedle Natálku s Koljou,podívám se co dělají.Když mi vyjde čas tak se vám zase ozvu.Vaše Marie
