Peak District-kraj sester Bronteových a Jane Austenové

Jane Austen

 Když jsem dnes pročítal poslední číslo Lidé a Země-04-2012,zaujal mě článek Ivany Mudrové-Peak District-Kraj anglických románů,doufám že se nebude zlobit,když část jejího článku zde uvedu,pokud ano,samozřejmě ihned mažu.

Charlotte Bronte

 Nejvhodnějším východiskem k poznávání Peak Districtu „očima anglických románů' je starosvětské městečko Bakewell, ležící zhruba padesát kilometrů jihovýchodně od Manchesteru. Pyšní se přímou spojitostí s Jane Austenovou, neboť spisovatelka zde pobývala při návštěvě Derbyshire v roce 1811. A fiktivní obec Lambton, v níž se hlavní hrdinka jejího románu Pýcha a předsudek usadí během výletu do kraje, je téměř stoprocentně Bakewell. Austenová se tehdy ubytovala v hotelu Rutland Arms (z roku 1804), jenž dosud stojí na hlavním náměstí. Bydlela prý v rohovém pokoji číslo 2 v prvním patře, s výhledem na Rutland Square i Matlock Street, kde ji dodnes hostům připomíná tabulka s nápisem.Městečko ovšem v současnosti nabízí i jiné možnosti ubytování než zmíněný starý hotel. V kostele svatých a na hřbitově upoutají cenné náhrobky i starobylé saské kříže a nepřehlédnutelný je i pěkný obloukový most přes řeku Wye. A určitě musíme ochutnat originální lahůdku, jež obec proslavila již v roce 1860: takzvaný balewellský pudink! Dodnes ho vyrábí několik pekáren a traduje se, že kořeny tohoto zvláštního pamlsku sahají až do středověku. V blízkém okolí stojí za návštěvu zejména panské sídlo Haddon Hall, v němž se dokonce již třikrát točily fifmové adaptace románu Jana Eyrová od Charlotty Bronteové. Za hlavní inspiraci Pemberley — domova charismatického pana Darcyho z Pýchy a předsudku — bývá tradičně pokládán

Emilly Bronte

 Chatsworth, zámek vévodů z Devonshire, který objevíme přibližně deset kilometrů severovýchodně od Bakewellu. Ačkoli v pramenech neexistuje přímá zmínka, že ho Austenová navštívila, je velmi nepravděpodobné, že by si tuto raritu nechala ujít. Chatsworth navíc výslovně uvádí v závěru 42. kapitoly Pýchy a předsudku a románový popis zámku Pemberley odpovídá pohledu na toto úchvatné sídlo: „Byla to rozlehlá kamenná rezidence, půvabně zasazená do svahu a vzadu ohraničená pásmem lesnatých vršků; vpředu se čirá přírodní říčka rozlévala do šíře, ale zřejmě bez umělého zásahu..." Prohlídka velkolepých interiérů i nádherného parku zabere téměř celý den. Při natáčeni Pýchy a předsudku v roce 2005 byly exteriéry i interiéry vhodně využity jako románové Pemberley, a tak si můžeme představit scény ze snímku na konkrétních místech.

Anne Bronte

 Jako první z interiérů spatříme hlavní halu s černobílými dlaždicemi, ochozem, velikým lustrem a nástěnnými malbami z let 1692-1694. Vzhůru po schodišti pak vystoupíme do druhého patra, kde se nacházejí reprezentační sály (jídelna s obrazy od van Dycka, knihovna, hudební salon...), doplněné expozicí o filmech, které se na zámku natáčely. Pýchu a předsudek zde zastupuje novodobá busta Darcyho i socha Zahalené vestálky z roku 1847 od Raffaella Montiho. Tato díla ovšem správně patří do zámecké galerie soch, jež ve filmu také „hrála" a obsahuje bělostné klasicistní a neoklasicistní skulptury (Antonio Canova — Hebe, Spící Endymion; kopie lvů z Canovovy hrobky aj.). Z oken zámku se naskýtá efektní výhled na park s fontánami (Grilletova kaskáda s barokním pavilonem, Fontána mořských koní a Císařská fontána). V parku si můžeme prohlédnout umělý kanál, jeskyni a bludiště a při pohledu na jižní průčelí zámku si připomenout důvěrný rozhovor Darcyho s Elizabeth na terase. Jeden z nejhezčích přírodních záběrů Pýchy a předsudku byl pořízen v roce 2005 v lokalitě Stanage Edge: scéna, v níž Elizabeth stojí na rozeklaném skalisku a před očima má divokou, ale úchvatnou krajinu. Tato nápadná, mohutná skalní hradba, oblíbená turisty i horolezci, se tyčí uprostřed

Na túry po krajině Peak Districtu je důležitá kvalititní obuv a dobré oblečení. Anglické počasí je nevyzpytatelné...

 vřesovišť asi dvacet kilometrů severně od Chatswodhu. A tajemné místo se nepochybně promítá i v líčení skalnílto zákoutí z románu Jana lyrova (však se tu také natáčela jeho filmová podoba v roce 2006, i 2010). Cesta do skal vede Hathersage obce, v níž Charlotte strávila tři týdny v roce 1845 a společně s romantickým okolím ji z velké části inspirovala k jejímu vrcholnému románu. Pokud nemáme podrobnou mapu okolí Hathersage (což je pro túry v Anglii významná součást vybavení), k základní orientaci využijeme mapu osmikilometrové okružní Stezky Jany Eyrové (letáky mívají v informačním centru). Ale pozor, značení neodpovídá turistickým trasám v České republice, jsou to většinou jen řídce rozmístěné dřevěné směrovky s informací o vzdálenostech (v mílích, nikoli v km).

Chatsworth je tradičně pokládán za domov pana Darcyho z Pýchy a předsudku. Působivý pohled na zámek od velkého vodního kanálu s Cisařskou fontánou.

 V Janě Eyrové se Hathersage nazývá Morton (jméno si Charlotte „vypůjčila" od Jamese Mortona, nájemce místní zájezdní hospody George Inn) a hlavní hrdinka sem přichází po útěku od Rochestera a marně prosí o jídlo i útočiště. Byla tu též fara „chladného kněze" Jana Křtitele Riverse (jeho živoucí předlohou byl reverend Henry Nussey, bratr spisovatelčiny přítelkyně Ellen, v jehož domě autorka v roce 1845 i bydlela) a škola, v níž Jana posléze vyučuje chudé dívky. Také odlehlý, ale útulný dům Na Blatech (Moor House), kde žili sourozenci Riversovi, existuje — a dokonce se mu i dost podobně říká: Moorseats. Toto stavení z druhé poloviny 17. století stojí o samotě severovýchodně od Hathersage.
Severozápadně od Moorseats se za le-síkem skrývá tajupiné sídlo North Lees Hall — předobraz Thornfieldu z Jany Eyrové. Hlavní hrdinka sice přijíždí po dlouhé cestě až za trny, ale pokud se sem vypravíme v temném deštivém odpoledni, bude dojem téměř totožný: „Octli jsme se před domem s dlouhým průčelím; v jednom arkýřovém okně

Schodiště v Chatsworthu

 zá záclonou blikala hořící svíčka, ale vše ostatní bylo v temnotách..." O tom, že spisovatelka North Lees Hall skutečně kdysi navštívila, svědčí i popis skříně s obrazy apoštolů v 10. kapitole Jany Eyrové (nyní v muzeu Bronteových v Haworthu), jež původně náležela k vybavení sídla. A ještě mnohem zajímavější je strašidelná místní historka, podle níž jedna z majitelek — lady Agnes Ashurstová — zešílela, byla internována v podkroví a pak zemřela při požáru! Věžovité stavení bylo zbudováno kolem roku 1590 pro Williama Jessopa podle projektu alžbětinského architekta R. Smythsona, ale slavnějšími držite-li byli příslušníci rodu Eyre (v letech 1750-1882). Objekt však chátral a koncem 19. století zůstal opuštěn. O opravy se postaral až v roce 1962 tehdejší majitel sir Hugh Beech a budova poté sloužila jako penzion. V roce 1971 North Lees Hall získalo Společenství parku Peak District a v osmdesátých letech 20. století Vivat Trust, jenž ho pronajímá. Ve výčtu pozoruhodných míst Peak Districtu nesmíme vynechat panské

Tajemné sídlo šílené dámy-North Lees Hall — předobraz Thornfieldu z Jany Eyrové.

stavení Brookfield Manor, jehož vysoké komíny spatříme cestou mezi North Lees Hall a Hathersage. V románu v něm bydlí krásná Rosamonda Oliverová společně s otcem, bohatým majitelem továrny na jehly (mimochodem: jehly a špendlíky se tu skutečně vyráběly, od 18. století až do roku 1857). A omšelý kamenný milník Mosear Cross (Humblestone Cross), zachovaný asi pět kilometrů severně od Hathersage poblíž Moscar Cross Farm, s největší pravděpodobností sloužil za vzor románovému rozcestníku Whitcross, u něhož Jana Eyrová vystoupila po dlouhé jízdě z kočáru a zahájila svou bludnou pouť krajem.

Britská aristokracie Rene Lecler Weekend telegraph Londýn

Na každých 54 000 obyvatel Británie připadá jeden dědičný šlechtic. Odvozuje svůj titul v nepřetržité, ačkoli ne vždy přímé linii od předka, kterého panovník odměnil za ne vždy hrdinské či užitečné činy, ale protože potřeboval přátele. Šlechtic žije dobře,i když není vždy bohatý. V devíti případech z deseti sloužil v armádě a v diplomatické či státní službě.Je náchylnější k rozvodům a k druhému,či dokonce třetímu manželství než jeho krajané (26 vévodů mělo dohromady 41 manželek). Není třeba tak urozený jako jeho bratranec z kontinentu, ale životního partnera si hledá tam, kde cítí peníze nebo šlechtické tituly. „Nevhodná" manželství jsou stále ještě vzácná. Hovoří raději o svých klubech než o svých zaměstnáních- jen jeden z pěti má nějaké zaměstnání. Jeho příjmy, pocházející z tak mlhavých zdrojů, jako jsou nájemné, dražby, turistika a kapitálové zisky, jsou přísně strážené tajemství, které zná jen on a jeho výběrčí daní. P:avděpodobnost, že nikdy nevstoupí do sněmovny lordů, je asi 2 : 1. Ve společností dodnes ovládané snobismem je politicky neškodný, příjemně výstřední a společensky významný. Je vytrvalejší a umí se lépe přizpůsobit než jiná skupina lidí. Tam však generalizace a podobnosti končí. Královnina rytířská družina (26 vévodů, markýzů, 203 hrabat, 133 vikomtů, 525 baronu a 19 šlechtičen z vlastního titulu) není odborový svaz privilegovaných. Jsou šlechtici hloupí a chytří, venkovští a městští, šlechtici obchodníci a lovci.Rozdíl mezi mladým šlechticem z Chelsea a pánem manoru je stejně velký jako mezi populárním zpěvákem a arcibiskupem.Většina naráží na hluboké nepochopení veřejnosti i vlastních kolegů. Mají obvykle svůj názor na šlechtu a její místo ve společnosti, často jsou otevřeně, až surově kritičtí k lidem sobě podobným. Znovu a znovu mi říkali: „Nechoďte k tomu a tomu,Nic na něm není," nebo „Ten a ten nosí nos příliš vysoko." Nezdá se, že by měli velký smysl pro příslušnost k malé skupině pohroužené do

sebe, a přece mezi nimi kvete hierarchická závist a soupeření. Je možné a naprosto přirozené, že baron s titulem starým několik století, se bude dívat svrchu na vévodu, jehož rodokmen není tak působivý. Vévodové jsou předmětem všeobecné závisti. Mají nesmírnou cenu, protože jsou vzácní. Jsou většinou ohromně bohatí a nejméně pět - Boccleuch, Rutland, Devonshire, Westminster a Beaufort (Gloucestershire je všeobecně znám jako Beaufort) - patří k největším pozemkovým magnátům v Británii; mají 30 000 až 80 000 akrů půdy. Jen čtyři z 26 vévodů nemají rodinná sídla. Většina vévodů vděčí za své bohatství a rodokmeny senzačním machinacím na vysokých místech a nejméně - pět St. Albansové, Graftonové, Richmondové, Cordonové a Buccleuchové - postelovým dobrodružstvím Karla II. Zvláštní postavení a oslovení - Vaše Milosti - i způsob, jakým se k nim obrací panovník („Right, trusted and entirely beloved cousin"), to vše obklopuje vévody aureolou, jakou ostatní příslušníci šlechty nemají. V City se vévodský titul rovná deseti předsednickým křeslům. Markýzů je rovněž málo a jsou stejně zajímaví. Mají sklon k elegantní aristokratičnosti, výstřednosti, diletanství i určité neortodoxnosti. Hrabata, to je nejednotná branže. Je jich spousta a někteří mají nesmírně staré tituly. Jsou to často výhonky modré krve z velkého byznysu. Jejich starý saský titul jar (náčelník) prozrazuje, že hrabata tíhnou k vojenskému povolání. Někteří dosáhli vynikající kariéry v armádě. Jen 31 z 133 vikomtů má tituly starší než z roku 1880 a první anglické vikomství - Hereford - je z roku 1550, kdežto nejstarší baronské tituly sahají do dávnověku. Mnoho vikomtů bylo jmenováno v posledních letech z řad politiků a vojáků. Baronů je spousta. Je jich tolik, že se nedají roztřídit. Buď mají za sebou bouřlivou historii nebo jejich rodokmen nesahá dál než k poslední radě ředitelů. Asi polovina z 944 dědičných šlechticů má ještě svá rodinná sídla. Druhá polovina bud nikdy sídlo neměla nebo o ně přišla špatným hospodařením, pošetilostí předků nebo dědickými poplatky. I když si většina šlechticů trpce stěžuje na dědické poplatky, sotva se najde vznešená rodina, jejíž ratolest by se zásluhou výběrčích daní octla bez střechy nad hlavou Šlechticům, kteří ještě mají své sídlo, se často daří hůř než těm, kteří je nemají. Jeden z nich mi řekl: „Dům se 150 pokoji je majetek, ale zcela neprodejný artikl. Nikdy na něm nemůžete vydělat..." Nicméně je velmi málo opravdu chudých šlechticů. Jsou to podivuhodní nezmaři a nesmírně mazaní investoři. Ať jsou dědické poplatky jakkoli nespravedlivé, trvalo by stovky let, než by donutily průměrného šlechtice, aby si musel na živobytí vydělávat. Někteří vykonávají celou řadu povolání dobrovolně či z nutnosti, od udržování parků až po výrobu filmů - hrabě z Buckinghamshiru udržuje park, vikomt Falkland má hotel a lord Vivian je restauratér. Většina pracujících šlechticů však o svém zaměstnání mluví nerada, jako by to byla kaňka na štítě. Britská šlechta a její životaschopnost jsou jedinečné. Stálost je dána několika činiteli, především zásadou prvorozenství. Na rozdíl od kontinentální Evropy je v Británii — následníkem jen nejstarší syn. Pak úžasná schopnost britské aristokracie uzavírat výhodné sňatky. Skoro každá rodina najde způsob, jak znovu pozlatit svůj štít za přispění jedné či dvou dědiček. Šlechta jakožto klan si nikdy nepotrpěla na výlučnost, naopak. Cizí aristokracie jí závidí schopnost společensky se přizpůsobit. Francouzský hrabě mi kdysi řekl: „Vy, Angličané, máte pivní barony, dolující hrabata a bojující vikomty. My, Francouzově, máme jen minulost!" Jinou příčinou pozoruhodného přežívání britské aristokracie je staletá tradice státní a politické služby. Byla vždy blíže k centru skutečné moci než většina jiných lidí a dovedla se o sebe postarat.

JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA. Janci Flanner. „The New Yorker", New York. 1935

Članek s amerického předválečného listu je o Marii z Tecku narozené 26.května 1867 a zemřelé 24.března 1953-královně Velké Britanie a císařovně Indické od roku 1910-1936 a královně-vdově od 1936 až 1953. Čtyřikrát za oslav stříbrného jubilea královských manželů anglických jela královna Londýnem ve státním kočáře po boku králově na čtyři světové strany — na východ, západ, sever a jih. A z celého světa, z pralesů, moří, pouští a hor sešli se lidé na londýnské chodníky, aby na okamžik spatřili tvář jednoho muže a jeho ženy. Je docela možné, že dnes nikdo doopravdy neví, jak anglická královna vypadá., snad ani sama královna. Neboť po celých 25 let nadlidského sebeovládání vynakládala všechnu energii k tomu, aby potlačila své já. Důsledek toho je její opravdu královské vzezření a postava, skvělá tvář, ozdobená čtvrtstoletou prací a starostmi. Královna je plachá, což byla pro ni velká nevýhoda, zvláště v prvních letech vlády; jsouc plachá jako děcko, propukala ustavičně v slzy (rozplakala se, když po prvé spatřila královnu Viktorii) ; a dnes je stejně plachá jako babička, takže často její ramena sebou nervosně trhnou.. Ať ji to stálo cokoli, nechat se každoročně obdivovat miliony, dokázala to se skvělou důstojností, jež kryje její nepohodlí. Dovede vystupovat vznešeně a půvabně jako herečka, ale není na ní ničeho hereckého.. Má pouze korunu, odvahu a disciplinu. Nikdy nemluví malicherně. Lichocení ji znervosňuje — nechce. nic než stručné ocenění své práce; má, ráda rozumné výroky a sama jich používá. Nikdy neváhá dospět k rozhodnutí, protože nesnese jakékoli plýtvání. Její příbuzní ji nazývají May, nikdy, Mary. Šlechtici ji oslovuji Madame a poddaní Vaše Veličenstvo. její zvědavost je nesmírná. Když jde po prvé na návštěvu nějakého soukromého domu, vždycky jej chce vidět od půdy po sklep. To vede k úzkostlivému čištění všech místností, zvláště kuchyně, neboť královna má, vášnivou lásku hospodyně k moderním hygienickým a úsporným pomůckám . Má pravděpodobně jednu z nejlepších pamětí britské říše. Zná každý kus svých bohatých sbírek čínského porcelánu a ví přesně, kde který stojí; pamatuje se na každou židli v komnatách svých zámků a pohřeší-li některou, ihned ji shání. Pro královnu je to velmi správná vlastnost. Na vesnických slavnostech kdysi tančila twostep s učiteli svých dětí a dodnes zbožňuje tanec. Na neštěstí král nesdílí tuto její zálibu.Královna ráda vypije sklenku shery před obědem a po něm vykouří cigaretu; princ Waleský ji naučil kouřit, ačkoli, dosud je to neoficiální. Když je s králem sama, jedí typicky anglická jídla a král rád pije čaj; nalitý z hliněného čajového hrnku. Má ráda masité paštiky, tvrdé cukroví, čokoládový dort a jahody mimo sezonu. Po obědě, pořádaném letectvem na počest krále, přinesl král, domů královně krásné jihoafrické jahody, dopravené letadlem, které zbyly. Ráno, když je královna sama doma, chodí po komnatách a hodně si hvízdá. Večer po večeři plete svetry pro dobročinné spolky, protože nesnese nic nedělat a král je radiový fanoušek, jímž ona není. Když navštíví s králem nějakou instituci a král mluví příliš dlouho třeba se správnýrni lidmi, nebo tiše kleje před nepravými, šťouchne jej královna nepozorovaně svým slunečníkem a řekne domácky : „Ale Jiří." Když královna Mary nastoupila na trůn , plachá, vážná a nedbale se šatící , nebyla vskutku oblíbena a nestala se oblíbenou až do války. Její otec, vévoda z Tecku, byl chud a v tisku se mnoho psalo o tom„ že „není pozoruhodně královskou osobnosti." Avšak ve čtyřech válečných letech získala si královna svou neočekávanou organisační schopností ženské pomocné práce, dlouhou nemocniční službou a neúnavnou energií, jakož i statečným odporem vůči vojenským úřadům obdivu a úcty a je dnes nejpopulárnější a nejmilovanější osobností Velké Británie. Rozsáhlý ústředni výbor Jejího Veličenstva ovládal po čtyři roky všechnu ženskou placenou práci v Anglii. Provedl přesun milionů žen z mírových do válečných průmyslů. Převzal od armádního ošacovaciho oddělení úkol šíti košile pro celou britskou armádu. Královna ztrávila často tři nebo čtyři hodiny denně ve vojenských nemocnicích, navštěvu-jíc zvláště oddělení se znetvořenými obličeji, kam méně významní návštěvníci se neodvážili pro ošklivost vstoupit. S jedinou společnici ztrávila deset dní ve. Francii a mluvila s každým živým Angličanem v každé polní nemocnici, kterou navštívila. Při žádné ze svých četných funkcí nestála královna stranou,. nýbrž byla středem každé činnosti, kladouc otázky a dostávajíc odpovědi, pracujic jako 'nádeník; pomáhajíc Anglii, byla ve svém živlu. Při uvolnění životní energie v těch čtyřech těžkých letech, vynikl její charakter. Za války jí úpině zbělely vlasy. Avšak její mírová činnost byla skoro stejně energická. V chudých čtvrtích pracovala pro zřízení mateřských poraden a péče o dítě.Jako většina žen, jež nemají moci proti ní bojovat, královna je nesmírně citlivá vůči bídě, zvláště vůči bídnému bydlení. Její kritické poznámky pomohly strhnouti několik nejhorších okresů a královna je proto mi-láčkem chudých.‚Soukromě se tvrdí, že oslava stříbrného jubilea byla nápadem královniným. Rozhodně nebyla v Anglii tradiční, neboť se tam normálně oslavuje jen zlaté jubileum. A král pro ni nebyl, protože je nemocný muž, unavený parádami. Královna je nejodvážnější a nejprozíravější obchodní hlavou celé královské rodiny. Podle názoru britských průmyslníků ona a princ Waleský jsou počítání k nejlepším obchodním prodavačům britské říše. To není správné. Královna představuje dva nejlepší prodavače. „Královniny nákupy," napsal polooficiální list, „jsou jednou z velkých služeb Jejího Veličenstva naší říši." Její nákupy elektrické ledničky pro Buckinghamský palác a moderní kuchyňské hygienické pomůcky pro ostatní královská sídla mají .nesmírnou důležitost pro britské výrobce. Její nákupní výpravy přitahují celé davy do ulic, kde právě nakupuje. Osobně každoročně nakupuje tři plné komnaty Buckinghamského paláce hraček, určených za vánoční dárky,jež jsou určeny pro zaměstnance jejich statků i pro členy rodiny a přátele. A celý rok posílá zlaté svatební dary a ustavičný proud menších dárků za dary, jež denně dostává. Letos na jaře ve věku 68 let prošla io kilometrů mezi stánky při zahájení britského veletrhu a utratila sto liber zvláště za dámské kabelky, jež jsou její vášní .a objednala několik beden australských broskvových jamů pro kuchyň paláce; nakoupila malovánek pro královské vnuky, brože vyrobené z chleba v podobě květů a kopii jubilejního deštníku z roku 1887; a když už byla v těch nákupech, objednala si vánoční lístky pro příští rok, při tom byla ustavičně fotografována a nakonec odcházela svěží jako sedmikrása. Na těchto veletržních výpravách královna unavuje oficiální osobnosti a reportéry, kteří jí chtějí být ustavičně v patách. Ať vypadal jakkoli ten „nový druh vlněného spodního prádla", které koupila pro krále, za chvíli je nosili všichni britští manželé. Když koupila svůj proslulý hnědý kameninový příbor v levném bazáru, sklad těchto příborů byl okamžitě rozebrán chudými hospodyněmi, toužícími míti stejný příbor jako královna. Jeden výrobce novinky, tak zvaného bavlněného atlasu, zjistil, že jeho odbyt vyskočil o 300 procent, jakmile si královna koupila jeho novou látku na šaty. Královna zásadně „kupuje britsky" a naku-povala tak dávno před tím, než byl vymyšlen tento obchodní slogan. Už před 42 lety trvala na tom, že v její výbavě musí každá nitka pocházeti z britských přádelen. Je-li nejlepším prodavačem Britanie, je zároveň jejím nejsvědomitějším konsumentem. Ale kde kupuje královna se staromódní šetrností, tam se hrnou moderní dámy, aby platily daleko vyšší ceny. Anglii se královna vyplatí. Šaty na ukázku, z nichž', si královna vybírá nejvhodnější, přinášejí jí prodavačky velkých závodů do paláce hned po snídani. Nedoprovázejí je žádné manekýnky, jež by mátly úsudek a vkus zákaznice. její Veličenstvo prostě přidrží šaty k sobě a podívá se do zrcadla, jak by jí asi slušely. Při tom má slovo i král. Staré šaty královna dává svým chudším královským příbuzným. Královna se šatí se staromódní delikátností — s lehce napudrovaným obličejem a lehce nabarvenými rty; to všechno je sice úředně popíráno, ale zůstává příjemně viditelno na tváři Jejího Veličenstva. Má tři komorné, které ji oblékají, při čemž se královna chová se spartánskou strohostí. Královna je nejkrásnější při dvorních audiencích, při nichž je jí ročně představeno na 8000 dam. Při těch příležitostech má na hlavě diamantovou korunu, na šíji drahocenný perlový náhrdelník a sedí na trůně. Nejsouc dávno mladou a nikdy krásnou, zaistiňuje mnohé ženy kolem sebe. Má vznešené královské chování, jehož je posledním žijícím příkladem.. Její dvorní úbory jsou zhotoveny z nejbohatších látek bledých barev a jsou protkány zlatem a stříbrem. Nemají vzoru v žádném oděvu, nošeném na světě a jsou dokonalé. Její klenoty a šperky jsou nejkrásnější královskou pokladnicí, jež zbývá v Evropě. Má tři historické koruny — korunu královny Marie Modenské ze 17. století, posetou nádhernými démanty a perlami; dále menší korunu téže královny, ozdobenou démanty a perlami neobyčejné velikosti; a ze všeho nejkrásnější má královna vlastní korunovační korunu, obsahující dva ohromné diamanty zvané Africká hvězda a Koh-i-noor, který je nejproslulejšírn démantem světa. Její sbírka perel obsahuje náhrdelník, který Marie Skotská koupila z Francie a za nějž po její smrti královna Alžběta zaplatila 3000 liber. Královna nosí s oblibou sobolí kožichy, které jí věnoval poslední ruský car. Přes svoje královské klenoty a roucha král i královna jsou moderní, svědomití, vytrvale pracující a vzájemně na sebe spolehnutí lidé, v jejichž manželství se nikdy nevyskytl nejmenší skandál, kteří vychovali velkou rodinu s obvyklými nadějemi a zklamáními, kteří vytrvale pracovali 25 let, sloužíce koruně, kterou občas nosí a kteří teď stárnou spolu v plném světle a přízni národa.

To je Anglie-W.B.Sutch The Listener Londýn 1938

V tomto cyklu bych chtěl uvádět překlady článků ze zahraničního tisku vydaného před rokem 1945,to je pro mě hranice.Je to velmi zajimavé čtení,jaké měli tehdejší lidé názory,jak si mysleli že jednotlivé události dopadnou.Přeji příjemné čtení.
Díváte-li se na většinu anglických měst z vlaku, vidíte řadu dvorů, kde zřejmě jeden stavební plán vystačil na mnoho čtverečných mil obydlí. Zprvu jsem myslel, že to jsou všechno pověstné anglické ,slums, ale pak jsem si uvědomil, že celá Anglie nemůže být taková. To je prostě jejich způsob bydlení. Domky dělníků a středních vrstev v Anglii jsou z cihel, mají břidlicové nebo cihlové střechy, jsou aspoň dvouposchoďové, ložnici mají vždy nahoře a každý dům je pra-videlně přistavěn k následujícímu, takže celá ulice vypadá jako jediné dlouhé kasárny. Velmi často stojí domy také k sobě zády. Byl to silný kontrast proti dřevěnému bungalovovému typu na Novém Zélandě, se střechou ze zohýbaného plechu s verandou a volným prostranstvím kolem.Nevýhodou Anglie je, že má minulost Můžeme ji sledovat až k feudální ‚době, ještě více však k průmyslové revoluci minulého století.Anglická industrialisace devatenáctého století musela být něco hrozného. Ještě dnes vidíme její následky.Chcete-li vidět nejlépe vypadajíci anglická města, navštivte ta, která kvetla před osmnáctým stoletím — ne ta, která se rozvinula později. ,Newcastle, Manchester, Sheffield, ‚Birmingham, Liverpool, ‚Glasgow a jiná města středu a severu jsou špinavá a nevlídná. Všude svírá minulost pevně přítomnost. Westminsterské opatství je krásná budova,ale obsahuje sbírku soch a památníků, představujících vrchol ošklivosti. Nikdo však nemá odvahu odstranit je. Pochopil jsem brzy, proč většina Novozélandanů říká o Anglii: „Pro podívání je dobrá, ,ale žít bych tam nemohl."

Další zklamání vám připraví anglické noviny. Na Novém Zélandě jsme zvyklí, že noviny přinášejí významné zprávy vybrané a dodané telegraficky z celého světa — Anglie, Spojených států, Evropy, Dalekého východu. Každý den dostáváme pěkně vyvážený a umírněný názor na světové události. Ještě si vzpomínám, že jsem jednomu příteli v New Yorku řekl, že většina amerických novin je senzační a neobsahuje světových zpráv, chtějí li dělat správně noviny, že si mají vzít za vzor britské. Měl jsem na mysli takové časopisy, jako Manchester Guardian. Omlouvám se nyní svému příteli. Vidím, že většina londýnského tisku je zarážející měrou tisk bulvární. Hlavní rubriky listů jsou věnovány sensacim — skandálům, milostným aférám, vraždám, rozvodům, úrazům a neštěstím a instituci charakteristické pro anglický život, tak zvané high society. Zbude-li místo, zařadí se také po-litika, ovšem, pokud se dají tyto zprávy upravit tak, aby se shodovaly s osobními názory majitelů listů. Pracovní podmínky nejsou v Anglii takové, jaké byste očekávali od moderního demokratického státu. Pracovní doba je mnohem delší než na Novém Zélandě a mzdy nižší.

Číšníci, zdá se, nemají odborové or-ganisace, pracují až šestnáct hodin denně. Nalezl jsem číšníky staré třicet let, vydělávající si týdně pět šilinků (35 Kč).- Zákazníci jim platí zbytek mzdy ve zpropitném, systém to, který nepřispívá k jejich sebeúctě a lidské důstojnosti. Zpropitné se dává á šoférům, čisnicím, kadeřníkům. Doufám, ze Nový Zéland se bude hájil proti šíření tohoto zvyku. V Jižním Walesu a Lancashiru jsem byl ‚zaražen strašně černým a špinavým prostředím, v kterém žije tisíce mužů a žen, kteří jsou už léta nezaměstnáni. Můj přítel z Nového Zélandu s týdenním platem 40 liber (5.600 Kč) vyslovil údiv nad tím., že se tito lidé dávno nevzbouřili.Ale to je jednou z anglických zvláštností. Angličtí dělníci se v těchto poměrech narodili, jejich otcové jim vypravují, že za jejich doby to bylo mnohem horší, dostávají lacinou potravu ze zámoří a malou podporu v nezaměstnanosti. Ačkoliv neprovozují hry a sport, vydrží se na ně dívat celé soboty. V neděli dostanou nedělní noviny s mnoha obrázky a zábavnou přílohou ke čtení. Jejich život je ustálený a vyjma v nouzových oblastech a na některých jiných ojedinělých místech, jsou, jak se zdá, spokojeni se svými poměry. Dokonce tak spokojeni, že dělníci i v takovém městě jako Liverpool hlasují hrdě pro konservativce. Angličané se zdají sjednoceni. Anglie je dobrá země, říkají‚možná, ze má své nedostatky, ale ty se dají lehce odstranit. Taková je jejich filosofie. Mimo v Bloomsbury a Mayfair jsou .Angličané docela venkovským národem. Ve všech oborech života rozhoduje silně tradice. Na příklad ve vysokých státních úřadech, svobodných povoláních a i v armádě existuje kastovní systém. Najdete v nich mnohem více lidí z jejich public schools než ze škol jiných, které odpovídají našim státním ško-lám. Musím především říci, že public (veřejné) schools v Anglii nejsou nijak veřejné — jsou přísně soukromé. Výchova ve veřejných školách je bezplatná a dobrá, ale poznal jsem lidi s mým platem, kteří si utrhovali od úst jen, aby mohli svým dětem popřát vzdělání v soukromé škole. To proto, že mnoho lidí se domnívá, že soukromá škola je lepší a něco vyššího. Děti vycházející ze škol vydržovaných z peněz poplatníků, mají už předem ztížený přístup do některých veřejných služeb. Vládnoucí třída tento názor potvrzuje. To mě přivádí k nemocnicím. V Anglii vás každou chvíli zastaví na ulici, abyste dali něco na podporu nemocnic. Ať se to zdá novozélanďanovi sebepodivnější, je pravda, že velké nemocnice se vydržují z milodarů. Nehledě k nespravedlivosti tohoto .zařízení, znamená to, že nemocniční zařízení a personál jsou často omezeny z finančních důvodů. Péče o nedrahocennější statek občana je tedy tímto způsobem ponechána náhodě. .Na cestě ze Strandu k rozhlasové budově jsem napočítal jedenáct žebráků, mužů a žen; někteří byli. slepí, jiní mrzáci, někteří jen nešťastni. Na oko prodávali zápalky nebo tkaničky do bot. Ve skutečnosti jsou to žebráci a tak se na ně také dívají druzí. To mě opět zarazilo, stejně jako překvapující počet dívek z West Endu, které se živí prostitucí, donuceny ,k tomu poměry. Jedno se mi však na Londýnu líbí. Jeden muž, kterého velmi dobře znám, šel po Strartdu v trenýrkách a s batohem na zádech. Nikdo si .ho nevšiml, nikomu to nepřipadalo ‚zvláštní. Člověk zde může říci, že se o jeho záležitosti nikdo nestará. Není zde maloměstských zvědavých a tlachavých sousedů. Nikdo není zvědav na to, kde jste byl, když se vracíte ve tři hodiny v noci domů. Ovšem na druhé straně dělá tatáž vlastnost z Londýna nejosamělejší město na .světě, zvláště v zimě. Stromy nejsou stále zelené a v zimě neuvidíte lístku. Ale jaro stojí opravdu za to, abyste na ně počkali. Luční květiny, bílý a červený hloh, žluté čilimníky, kvetoucí třešně, rozkošné odstíny svěží zeleně, to vše promění Anglii na tři nebo čtyři měsíce v pozemský ráj. Kdyby nebylo jejích nevzhledných měst a starých průmyslových středisk, ,byla by An-glie nejkrásnější zemí na světě. Venkov, stápějící ,se v bohaté zeleni a se svými drobnými políčky ohrazenými živými ploty nebo kamennými zídkami, působí velmi mile. Panuje zde ovzduší zralosti, jasu a neměnné pohody. Je tu mnoho ospalých vesniček s domy starými až přes 500 let; každá má svůj kostelík, známku to zašlé slávy a moci církve. Často uvidíme zámek nebo hrad, symboly feudální moci. Jiným zbytkem feudalismu byl sedlák, nebo spíše selský statek ve Skotsku. Když jsem se ho zeptal, jaké platí nájemné ze svých 30.000 akrů (12.000 ha, t. j. 60.000 .měřic), odpověděl: „500 liber ročně". Když jsem se ho zeptal, zda má dosti střeliva, aby uchránil takovou rozlohu před škodnou, odpověděl: ,Pro Pána, člověče, vždyť majitel dostává 2.000 liber ročně za hanební povolení." To je tedy Velká Britanie v kostce. Není demokracií jako Francie nebo byrokracii jako Německo. Je to aristokracie, spravující zemi prostřednictvím parlamentu. Angličané chtějí být ovládáni. Je to jejich tradice. V Hyde Parku se můžete vymluvit, ale jinde bývá svobodných projevů málo. Zřejmě dělníci cítí že řečnění nepotřebují. V Anglii však ještě vládnou namnoze poměry, které lidé jiných zemí napravili už před :mnoha lety. ,Angličané se spokojuji s revolucí Cromwellovou. Pro ně, stejně jako pro Williama Blaka, je Anglie zelenou a příjemnou zemí.

Greensleeves-písen pro Annu Boleynovu.

Greensleeves je krásná Anglická lidová písen,jejiž autorství je mnohými přisuzována Jindřichu VIII,který ji měl složit pro Annu Boleynovu,tato legenda zřejmě ale není pravdivá,nebot tento hudební styl se používal v Anglii až za doby alžbětinské.Poprvé byla publikována ve sborníku Londons stationers company v roce 1580.Žádný exemplář se ale nedochoval.Ale soudí se že tato melodie byla v XVI.a XVII.století už byla známá po celé zemi.

Atentát na bohyni lásky

Před první světovou válkou zuřil v Anglii litý boj o volební právo pro ženy mezi sufražetkami a vládou.Bojovné sufražetky nebyly ve volbě svých prostředku nikterak choulostivé.Všeobecné rozhořčení však zbudilo,když jedna s jejich vůdkyn,Mary Richardson,si zvolila za cíl své útočnosti vzácné umělecké dílo londýnské National Gallery.Museum tehdy získalo jedno z nejkrásnějších děl Velazquezových,Venuši se zrcadlem.Nádherná,v plném rozkvětu své krásy ležící ženská postava budila obdiv všech návštěvníků musea.Mary Richardsonová se vplížila do obrazárny ozbrojena sekyrkou a začala jako šílená sekat do sněhobílých zad bohyně.Sufražetka byla zatčena.Při výslechu prohlásila-Chtěla jsem zničit obraz nejkrásnější ženy s mytologie,abych protestovala proti vládě,která se snaží zmařit nejkrásnější charakter naší doby,sufražetku Emilii Pankhurstovou.Restaurátoři musili vynaložit všechno své umění,aby přivedli opět do pořádku napolo rozdrásaný obraz.

Královna Alexandra ve Westminsterském opatství

Její Veličenstvo královna Alexandra navštěvuje Westminsterské opatství,kde rozdává mince starým a nemohoucím lidem na zelený čtvrtek. Královna Alexandra byla manželkou Edwarda VII a zemřela v roce 1925,přežila svého manžela o 15 let.

KATHERINE PARR 3.část

hrob Kateřiny Parrové 

Biskup Gardner začal vyslýchat dvořany a jejich ženy,které přišli do styku s Kateřinou,ptal se jich v co věří a jaké knihy čtou,ale pravým terčem měla být královna,jednu z jejich dam při výslechu tak mučili,že ji vykloubili a polámali nohy.Nakonec byl vydaný rozkaz na zatknutí královny a Jindřich ho podepsal.Rozkaz se ale dostal předem záhadnou cestou do Kateřininých ruk,královna byla pod obrovským tlakem a pohled na králův podpis byl poslední kapkou.Královna ted stale před těžkým rozhodnutím,řídit se vlastním svědomím a zemřít,nebo se podřídit a přežít.Zvolila to druhé a po celonočním rozhovoru s Jindřichem on usoudil že je nevinná.Druhý den když se smíření král a královna procházeli v zahradách přišli ještě nevědoucí stráže zatknout královnu,Jindřich je však vyhnal s velkou zuřivostí.Královna byla velkodušná a prosila krále aby odpustil těm co stáli proti ni.Na vánoce Jindřich vážně onemocněl a za měsíc byl po smrti.Kateřina se po jeho smrti opět vrhla do náruče Thomase Seymora.V květnu se vzali a její nejmilejší nevlastní dcera Alžběta s nimi žila v jedné domácnosti.Kateřina ted měla muže a život po kterém toužila,zdálo se že bude šťastná.Rok po králově smrti zjistila že čeká dítě.Její štěstí však netrvalo dlouho,zjistila že její ambiciozní manžel se jí snaží vyměnit za její nevlastní dceru Alžbětu.Kateřině to zlomilo srdce a krátce po porodu zemřela na horečku šestinedělek.Šest žen Jindřicha VIII se stalo jedním z největších mítů historie a jedno z jeho dětí Alžběta se stala největším panovníkem Anglické historie.

KATHERINE PARR 2.část

Jindřich měl v době svatby se svou šestou ženou 52 roků a byl nemocný.Kateřina už měla zkušenosti s nemocným manželem a věděla přesně jak se k němu chovat.Ukázalo se,že je jeho ideální společnicí,vedla s ním dlouhé rozhovory o jeho oblíbené témě-náboženství.Kateřina musela zapomenout na svoji minulost a co nejvíce vytěžit se svoje současnosti.Jindřich ted udržoval dobré vztahy se svými dětmi a obě jeho dcery se zúčastnili i jeho poslední svatby.I Kateřina měla s nimi pěkné vztahy,zvláště s Alžbětou.Malý Eduard ji dokonce posílal psaníčka v latině.Kateřina se velmi zajímala o vzdělání dětí a dokonce se začala učit se svými nevlastními dětmi.Kateřinin úspěch ve vztahu ke králi a jeho dětem velmi posílilo její postavení na dvoře.Asi rok po svatbě dosáhla ještě víc.Tehdy Jindřich chtěl naposledy ukázat svou statečnost tažením proti Francii a vyjmenoval Kateřinu královnou regentkou a svěřil jí do opatrování všechny tři jeho děti.Po návratu s Francie byl s ní Jindřich velmi spokojen,velmi četla,zvala si učence a duchovní aby přednášeli na dvoře.Její pokroky byly rychlé a za chvíli mohla vyměnit roli žačky za roli učitelky,dokonce začala publikovat vlastní knížky,což bylo obdivuhodné na ženu XVI.století a ještě přitom královnu.Koncem roku 1545 Jindřich utrpěl další trombózu ve stehně a královna se jako vždy vzorně starala o jeho zdraví ale také využila tento čas zpracovávání Jindřicha na svou luteránskou víru.Katolíci už začali být obezřetní a tak když biskup byl svědkem ostré výměny názorů mezi králem a královnou ve věci náboženství,chtěl to využít ve svůj prospěch a o samotě mu řekl že Kateřina je hlavou luteránského spiknutí.Král byl podezřívavý a tak povolil zahájení vyšetřování.

KATHERINE PARR 1.část

12.června 1543 se Jindřich oženil se svou šestou ženou Kateřinou Parrovou.Kateřina byla téměř dvakrát tak stará jako Jindřichova předchozí manželka.Protože utajování předmanželského styku se stalo v Anglii po smrti poslední Jindřichovi manželky trestným činem,musela být příští jeho manželka bud velmi odvážná žena nebo světice.Začátkem roku 1543 se stala dvorní dámou 32 letá vdova Kateřina Parrová.Její druhý manžel,který byl o hodně starší byl chronicky nemocný a jeho smrt způsobila obrat v jejím životě.Stala se plně nezávislou,neměla manžela,rodiče ani děti.Mohla se tedy provdat za koho chtěla,mohla se dokonce provdat i s lásky,a tak není divu že díky svému bohatství a vzhledu,který neutrpěl porody si rychle našla milence.Jmenoval se sir Thomas Seymore a byl to bratr zesnulé královny Anny.Měl okolo třiceti roků a dobře vypadal.Stal se jedním z nejvíce uháněných starých mládenců na Jindřichově dvoře.Byl známí svojí dobrodružnou povahou,byl impulzívní a mimořádně ambiciozní.Kateřina ho považovala za atraktivního a jako nápadník ji vyhovoval.Viděla v něm poslední šanci na štastné manželství a děti.On zase viděl atraktivní a bohato vdovu,která mohla pozvednout jeho majetek,takže se začalo uvažovat o manželství.Ale v boji o Kateřininu náklonnost se náhle objevil další hráč.Na jaře 1543 se do Kateřiny zamiloval Jindřich,daroval ji šaty a jejího bratra jmenoval rytířem podvazkového řádu,dokonce ji představil svým dvoum dcerám.Králův zájem postavil Kateřinu před největší krizi jejího života,pozice královny ji ničím nelákala,vždyť Jindřich dvě své ženy stal,se dvěma se rozvedl,byl starý,tlustý,nemocný a stále častěji špatně naladěný a Kateřina se přitom beznadějně zamilovala do Thomase Seymora.Bylo to neřešitelné dilema,Kateřina prosila o pomoc vyšší moc,ale Jindřich vzal osud do vlastních ruk,v květnu 1543 poslal Thomase do Bruselu jako stálého vyslance,doufal že když Kateřině sejde s očí,sejde i s mysli.Poté navrhl Kateřině manželství,ona to nakonec přijala a za dva týdny byla svatba.Ženy se za Jindřicha vdávali aby naplnili svoje osobní,dynastické nebo politické ambice.Kateřina se za Jindřicha provdala protože ji to přikázal bůh.

Catherine Howard 3.část

Kateřina si zatím nic nedělala z vyšetřování své minulosti a věnovala se svým oblíbeným činnostem.5 listopadu se zrovna věnovala nacvičováním  novým tanečním krokům se svými dvorními dámami,když dovnitř vtrhli královi muži a řekli ji,že už není čas na tanec.Bylo ji přikázáno zdržovat se jen v jejich komnatách.Kateřina věděla ,že je zle a druhý den se snažila dostat k Jindřichovi,ale křičící ji odtáhli pryč.Krále už nikdy neuvidí.Cranmere ji začal vyslíchat,Kateřina stále měnila výpovědi,ale pomalu začala vyplouvat na povrch pravda.Nakonec Kateřinu donutil plně se přiznat.Zatím se sice přiznala jen k předmanželskému sexu,ale i to Jindřicha hluboce urazilo a zničilo jeho lásku k ní.Kateřina se nechtěla přiznat ,že by Jindřichovi byla nevěrná i po svatbě,ale při prohlídce se našel milostný list,který psala svému milenci Culpepperovi.Jindřich ted věděl všechno.Napřed nechal popravit její milence a čtrnáct dní na to dal zatknout všechny členy rodiny Howardovi.Kateřina byla odsouzena k smrti,požádala Jindřicha o neveřejnou popravu jako před ní Anna Boleynová.Večer před popravou si nechala do své cely přinést popravčí špalek aby si nazkoušela pokládání hlavy.13 února je odvedli na popravu,byla tak slabá,že jí museli podepírat.Ale zachovala si chladnou hlavu.Před popravou si vzala krátkou řeč v které přiznala svoji vinu a přijala trest.

Catherine Howard 2.část

Erb Catherine Howard

Kateřina rychle dala sbohem vévodkyni,aby se stala dvorní dámou čtvrté manželky Jindřicha VIII.Pro mladou dívku to bylo splnění snu,život na dvoře byl plný věcí ,které Kateřina milovala-hudby,tance,krásných šatů,velkolepých hostin a mladých mužů.Byl to ale starší ženatý muž který si jí hned všiml a začal ji zasypávat pozornosti a dárky.Pro Jindřicha to byla láska na první pohled.V polovině června bylo formálně zrušeno Jindřichovo manželství s Annou a o čtrnáct dní později už byla svatba Kateřiny s králem.Svatební cesta trvala deset dní a Kateřina se k Jindřichovi chovala velmi láskyplně a Jindřich v tomhle mohl být s ní spokojen.Pro Kateřinu to ale nebyla ta mladická láska na kterou byla dosud zvyklá a manžel se ji zdál starý,velmi starý.Jindřich byl do ní slepě zamilován a zasypával ji dary,na nový rok 1540 ji věnoval doslova celé klenotnictví plné špeku s rubínů a smaragdů a Kateřina to s nadšením přijímala.Postupně ale začal být stárnoucí král stále zklamanější,že Kateřina stále není těhotná a začal se stahovat do ústraní.Na veřejnosti hrála Kateřina svoji roli dobře ale v soukromí to bylo jiné.Začali se šířit klepy o jejím vztahu k jednomu s mladých pážat na dvoře.Arcibiskup Cranmere posla krály list kde popsal věci které tropila Kateřina v mladosti,král sice reagoval klidně,myslel si že jde o pomluvy,ale i tak požádal arcibiskupa,aby celou věc prošetřil.

Catherine Howard 1.část

Kateřina Howardová neměla ještě ani dvacet roků když se provdala za krále.Byla křehká,koketní a krásná.Líbili se jí muži ,a ona se líbila jim.Jindřich byl jedním z nich,myslel si že byl první a jediný,myslel si,že i když byl obtloustlí padesátník,milovala ho stejně jako on jí.Problém začal když se Jindřich dověděl pravdu.I když Kateřina byla velmi mladá,měla už za sebou zajímavou minulost.Od deseti let vychovávali Kateřinu v rodině její nevlastní matky,vévodkyně z Norfolku.Její matka zemřela mladá a její otec,sice šlechtic,se stále topil v dluzích.V domácnosti nevlastní matky si užívala lichotivé pozornosti mladých mužů.Jejím oblíbencem byl Francis Derehem.Vyměňovali si spolu vyznání lásky a jednou když je vévodkyně přistihla právě v tom nejlepším dostali od ní oba pořádný výprask,ale ani to je neodradilo.V Tudorovské domácnosti bylo zvykem,že všechny děvčata spaly v jedné komnatě kde bylo několik postelí.Kateřina dokonce spala v posteli dohromady spolu s jednou dvorní dámou.Teoreticky měli muži do komnaty panen,jak se správně jmenovala,vstup zakázaný a na noc se zamykala.Skutečnost však byla jiná,klíč část někdo ukradl a mladíci se pak lehce dostávali dovnitř,potom se zde konali bujné hostiny s večerními sexuálními radovánkami.I přes tuto výchovu byla Kateřina příslušníci druhého nejmocnějšího rodu v Anglii a proto byla dobrá partie.Kateřinin strýc,vévoda s Norfolku byl hlavou tohoto převážně katolického rodu a už jednou se stala jedna z jeho neteří,Anna Boleynová,Anglickou královnou a ted dodal na dvůr další dvě neteře,Kateřinu Howardovů a Marii Norisovou.

Anna de Cleve 4.část

Jindřich se začal vyjadřovat jasněji 10 července Cromwella zatkli a převezli do Toweru,byla to Jindřichova pomsta,že ho nutil vzít si Annu,Za několik dní byl Clevsky vyslanec povolán k Anně,která mu s pláčem řekla,že dostala příkaz opustit palác.Události nabraly bez Annino přičinění Prudký spád,Jindřich se rozhodl zbavit se jí a vzít si krásnou Kateřinu Howardovou.29 července začaly přípravy na proces o zrušení manželství,byly dva způsoby jak manželství zneplatnit,první byla předmanželská smlouva mezi Annou a vévodou z Lotrinska,druhou bylo nenaplnění manželství-to však bylo těžko dokázat.Začalo se se shromažďováním důkazů.Královniny dvorní dámy začali podle příkazů vyzvídat u  Anny jestli není těhotná,když jím řekla že ne,usoudili že manželství nebylo naplněné,Anna jim řekla,když král přijde večer do postele,políbí ji a řekne dobrou noc drahá,ráno když se vzbudí ,opět ji políbí a řekne dobré ráno drahá a to je vše co se mezi nimi děje.Anna si ještě v 25 letech myslela,že když ji muž políbí,může otěhotnět.6 srpna vyslal Jindřich posly k Anně aby dala formální souhlas s procesem,Anna se z toho sesypala.Bylo to poprvé co slyšela slovo rozvod.Její odpověd byla ne.Anna sama požádala o předložení dokumentů o Lotrinské předmanželské smlouvě,a když ji ignorovali,sama šla žádat důkazy za Jindřichem.Jindřich jen řekl,aby mu neposílala takové vzkazy.Bez důkazů a bez právního zastupování byla Anna bezmocná.7 srpna začal proces a běžel velmi rychle,už devátého soud vyhlásil,že manželství nebylo naplněné,tedy vlastně ani neexistovalo a tedy není královnou a zároveň vyhlásili,že od ted nebude titulovaná jako manželka,ale jako sestra krále.Sestra krále byla taková vějička na Annu,podle Jindřicha měla mít přednost před všemi kromě krále a jeho manželky a dětí,dostane dva velké paláce,vysoký roční příjem a početné služebnictvo,Anna ted zachovala chladnou hlavu a snažila se s toho vytěžit co mohla.Jako podmínku si však Jindřich dal,že napíše svému bratru vévodovi oficiální verzi a že její korespondence s příbuznými bude podléhat kontrole,Anna se tomu snažila vyhnout,ale marně.Stala se královou sestrou s paláci,půdou a penězma,ale za cenu ztráty vlastní rodiny,a za měsíc měla Anglie novou královnu.

Anne de Cleve 3.část

Erb Anny de Cleve Její podpis

První co napadlo Cromwella,bylo zjistit jestli byla Anna právně způsobilá uzavřít sňatek.Jako dítě byla totiž zasnoubená s vévodou Lotrínským.Byla tato smlouva formálně zrušená?Vylekaní vyslanci s Cleve se zapřísahali že tato smlouva byla zrušena už před léty.Jedna šance na únik s chomoutu byla tedy zmařena,Jindřich skusil další-může odpřísáhnout Anna že se může svobodně provdat?Anna to udělala a Jindřich musel chtě,nechtě do chomoutu.Anna se začala připravovat na svatbu,nevědouc o intrikách okolo ni,anglicky věděla sotva pár slov a anglická dvorní etiketa byla na hony vzdálena od její provinční výchovy.Tato svadba měla být pro ní životním vrcholem,brala si totiž jednoho s největších evropských králů a její nastávající manžel se k ní choval s takovou laskavostí a štědrostí.Svatba se konala za tři dny.Obřad byl však pro Jindřicha jen první překážkou,to druhou byla svatební noc.Král a královna se odebrali do komnaty se svým průvodem a vysvlékli se,postel byla posvěcená a dvojici pak nechali o samotě.Jindřich byl zničený,ale rozhodnutý splnit si svou povinnost.Na radu lékaře,jak se vymluvil,však svou povinnost nesplnil.V dalších dnech to ještě skusil několik krát,ale vždy neslavně.Vymlouval se že odpor k Anninu tělu s něho udělalo impotenta.Cromwell se ted začal obávat,aby se jeho vítězství neobrátilo proti němu.Anna stále o ničem nevěděla,ne však Londýňané,kteří viděli krále v noci projíždět se na člunu na Temži a někteří už věděli i o novém jeho objevu-Kateřině Howardové.

Anne de Cleve 2.část

Problém ted bylo jak Annu dopravit do Anglie,protože existovalo velké nebezpečí,že ji zajmou Jindřichovi nepřátelé,Francouzi anebo císař Karel V.Byly dvě cesty,jedna po moři a druhá po moři.Jindřich vyslal dva zkušené lodivody,aby prozkoumali cestu po moři.Nakonec se ale s mořské cesty upustilo,když vyslanci s Cleve namítali že dlouhou cestu po moři by odnesla Annina citlivá plet a tak ,protože se uklidnila mezinárodní situace,rozhodlo se o cestě po souši.Vydala se tedy přes Francii do Callais.Zprávy o princezně přibývaly,byla vysoká,vynikala mimořádnou krásou a pozoruhodnýmí ctnostmi.Přes moře se přepravila do Doveru a jak tak cestovala zemi,chtěla se dovědět více o Jindřichovi,naučit se třeba karetní hry které měl rád a začala si osvojovat anglickou etiketu.Její noví společníci ji považovali za zvláštní,její německé šaty a způsoby byli úplně jiné než anglické.Po týdnu cestování dojela do Rochesteru.Tady Anna sleduje s okna paláce rituální býčí zápasy,když se najednou otevírají dveře a do pokoje vstupuji dva gentlemani,Anna netuší kdo to je a nikdo ji to nepoví,nepoznaný král ji předal dar,který Anna převezme slušně, ale bez nadšení.Oba gentlemani odchází a král se převléká do svého purpuru,byl se přesvědčit zda je Anna opravdu taková jako na obrázku do kterého se zamiloval.Byl velmi zklamán,nebyla jeho typ.Jindřich zuřil,měl pocit že mu všichni lhali o jejím vzhledu.Ale zatímco v soukromí Jindřich zuřil,na veřejnosti se k Anně choval slušně.Anna neměla ani tušení co si o ní myslí.Cromwell dostal příkaz dostat Jindřicha s této pasti.

Anne de Cleve 1.část

Cromwell napsal Anglickému vyslanci do Paříže radostnou správu o narození prince a smutnou o skonu královny.A také zajímavou zprávu,že král potřebuje novou ženu.Království mělo nového prince,ale nemělo královnu.Poprvé byl Jindřich sám a neměl chut na žádnou ženu,jeden syn ale nestačil,vždyť i jeho starší bratr zemřel.Pokračování rodu Tudorovců ještě nebylo zajištěné.Jindřich neochotně přijal Cromwellův návrh,že mu rychle najde novou ženu.Novou královnu hledali po celé Evropě,ale Jindřich už tři manželky přežil a ve věku 46 let už nebyl tím atraktivním mladíkem jako kdysi.Odmítala ho princezna za princeznou.Říká se že Kristína s Milána řekla že kdyby měl dvě hlavy s potěšením by se za něj provdala.Jindřich chtěl vysokou ženu,tak oslovili Marii de Guisse,ta mu odpověděla že je možná vysokou ženou,ale má malý krk.Přišli také na mladou princeznu se západoněmeckého vévodství Cleve a protože jiné princezny neměly zájem,stala se tato princezna hlavní kandidátkou.Na Jindřicha zapůsobily konexe její rodiny ale byl ochoten souhlasit se svatbou jen tehdy,jestli bude pro něj přitažlivá.Dvorní malíř Hans Holbein byl vyslán namalovat portrét princezny,jmenovala se Anna de Cleve a Jindřichovy vyslanci básnili o kráse jejího těla.Anna ale nebyla renesanční žena,neuměla zpívat ani tancovat,neuměla ani cizí jazyky,ale šli ji ruční práce.Portrét dorazil do Anglie,Holbein se na něm soustředil na Anniny krásné šaty,přičemž její tvář vypadala jako snová maska.Jindřich vnímal obraz jako prázdné plátno na které se promítaly jeho představy o dokonalé ženě.Cromwell zvítězil.

Jane Seymourová-čtvrtá část

I když ted Jindřich oslavoval,Jane zradil.Nikdy nechtěl vzbouřencům vyhovět,jednoduše využil jejich lásku ke královně a ted dokonce zrušil její cestu na sever na korunovaci,nařídil zatknutí vůdců povstání a než se nadáli na Tower bridge podali jejich hlavy.9.října začali porodní bolesti Jane,trvali celé dva dny,11.října už začal panovat velký strach o jejich život.V Londýně se konaly modlitby za jejich záchranu.Následující den donesla práce ošetřovatelek a porodní baby výsledek,ve 2 hodiny proběhl porod a byl to chlapec a byl zdravý.Poprvé po 30 letech manželství s třemi ženami měl Jindřich dědice.Jane ted pro něho znamenala všechno na světě,cokoliv by ted udělala ,nic se jí nemohlo stát.Cokoliv by chtěla.Jindřich by ji určitě vyhověl.Křtiny byly velkolepou oslavou,v tom stejném dni ale Jane náhle onemocněla,střídavě začala upadat do deliria,ve skutečnosti šlo o šestinedělní horečku.Potrhané vaziva se infikovaly a došlo k otravě krve.Dvůr se modlil za její záchranu,Londýnem chodily procesí,marně.24 .října 1537 královna skonala.Jane byla Jindřichova nejmilejší manželka,dala mu syna a projevovala pokoru jak se na manželku patří.Za pokorou se však skrývalo pevné přesvědčení a odvaha,jen znala svoje hranice.Jindřicha ovládl smutek a stranil se dvora,státní záležitosti převzal Cromwell.Ted bylo na něm aby Jindřichovi našel ženu která by mu více vyhovovala svým náboženským přesvědčením.Možná ji najde v cizině.

Jane Seymourová-třetí část

Byl podzim 1536,Jane byla královnou už půl roku,ale její katoličtí příznivci byli zoufalí,její vliv na Jindřicha nebyl tak silný jako Cromwellův.Začali se zavírat kláštery,kostely se měnili v trosky,rozbíjeli se relikviáře a pozůstatky světců a jejich obrazy byly spálené.Toto řádění mohl zastavit jen zásah z hora.Katolická šlechta byla příliš zbabělá,to na venkově to bylo jiné,na podzim 1536 vypuklo povstání známé jako-Pout milosti.Začala se v Lincolnschare a za chvíli zachvátila celý sever Anglie.Šlechtici a rolníci se spojili a našli si charismatického vůdce v Robertu Ascolim,chtěli obnovu klášterů a upálení kacířů,byla to největší krize za Jindřichovy vlády,povstalecké oddíly byli silné a Jindřich nemohl věřit ani šlechticům na jihu.Jane stála před obrovským problémem,sympatizovala s cíli povstání,ale měla také povinnosti k manželovi.Manželovi,který podle ní hřešil proti bohu.Nakonec se odvážila zpochybnit králové náboženské zásady,poznamenala že možná bůh dopustil toto povstání,protože král nechal zničit tolik kostelů.Král připomenul že předešlá královna zemřela právě proto že se příliš míchala do státních záležitosti.Neplet se do mojích záležitosti a vzpomeň si na Annu Boleynovou.Byla to silná výhrůžka a Jane měla na rozdíl od Anny tolik rozumu že tyto slova akceptovala.Jindřich nebyl dost silný na to aby povstalce porazil vojensky.Svolal povstalce a řekl jim že bude vyjednávat a že v cestě na sever ho bude doprovázet Jane a dokonce že v katedrále v Yorku bude korunována katolickou královnu severu.Povstalci jásali,víra v královnu Jane se vyplatila.Na vánoce zavládl v zemi klid a radost,vůdcové povstání byli pozvání na hrad jako hosté,všechny úmluvy byly dodrženy.Jane zvítězila,dokázala smířit krále se svými poddanými a potom mu měla dát něco po čem celý život toužil.

Jane Seymourová-druhá část

Znak Jane Seymourové

Podpis Jane Seymourové

Deset dní po Annině popravě se Jindřich a Jane tajně vzali v královnině tajné komnatě,motto Jane znělo-poslouchat a sloužit.Nikdy se však nevzdala své katolické víry.Hned jak se Jane stala královnou ,dala dvoru vlastní punc.Její dvorní dámy se měli prezentovat jako vzory ctnosti.Radila jím aby byly střídmé,vážné,rozumné,zdrženlivé a skromné.Také měli zakázané,řídit se svůdnou francouzskou módou,namísto toho měli nosit tradiční Anglické šaty.Jenin nový styl přišel jako úleva pro krále i pro dvůr.Dostali jsme se z pekla do ráje,poznamenávali Jindřichovi nejstarší přátelé.Otázkou bylo ale jestli se i Anglie dostane do ráje novým způsobem.Jindřich reformoval církev s lásky k druhé manželce a vrátí se ted do Říma kvůli lasce k třetí manželce.První zkouškou vlivu Jane byla obrana princezny Marie,dcery Kateřiny Aragonské.Marie byla vychovávaná jako oddaná katolička a během vlády Anny Boleynové ji vyhlásili za nelegitimní,Marie ale odmítla uznat svoji degradaci.Když bezohlednou Annu vystřídala na trůně soucitná Jane,přátele Marie ucítili možnost na změnu stavu a požádali Jane aby promluvila s Jindřichem.Jane ale nebyla jen obyčejným nástrojem,ale k Marii pociťovala hlubokou náklonnost a velmi jí na ní záleželo.Ale promluvit o tom s králem bylo velmi nebezpečné,už jen samotné prohlášení Marie za dědice se rovnalo velezradě.Jindřichova povaha byla velmi nestálá a Jane neměla zdaleka svoji pozici ještě jistou,i přesto byla Jane ochotna riskovat všechno podle svého svědomí a přesvědčení.Jane požádala krále aby Marii opět zahrnul do následnictví,ale král ji odpověděl že se zbláznila,že by raději měla žádat aby se jejich společné děti stali dědici trůnu.Jane ale trvala na svém,její děti budou v bezpečí,řekla Jane,jen když se Marii dostane spravedlivosti a ona se stane dědičkou.Jindřich byl ale neoblomný a rozhodnutý že Marie se musí absolutně podvolit jeho vůli.Náhle před radu předvolali přátele Marie a začali je vyslýchat v souvislosti s aktivitami které vykonávali jejím jménem.Ted už bylo jasné,že pokud se Marie nepodvolí tak všichni včetně Jane budou čelit obviněním z velezrady.Naštěstí pro Jane se Marie,která stála před strašnou volbou mezi přáteli a vlastním svědomím se poddala a uznala že matčino manželství bylo nelegitimní a ona že je levoboček.První zásah Jane do politiky se tedy obrátil proti ni.Doufala že Mariina rehabilitace bude začátkem katolické obnovy.Místo toho Marie uznala základní principy reformace.Jane prohrála první bitvu o Marii a obnovu starého náboženství ale nevzdala se.