Peak District-kraj sester Bronteových a Jane Austenové

Jane Austen

 Když jsem dnes pročítal poslední číslo Lidé a Země-04-2012,zaujal mě článek Ivany Mudrové-Peak District-Kraj anglických románů,doufám že se nebude zlobit,když část jejího článku zde uvedu,pokud ano,samozřejmě ihned mažu.

Charlotte Bronte

 Nejvhodnějším východiskem k poznávání Peak Districtu „očima anglických románů' je starosvětské městečko Bakewell, ležící zhruba padesát kilometrů jihovýchodně od Manchesteru. Pyšní se přímou spojitostí s Jane Austenovou, neboť spisovatelka zde pobývala při návštěvě Derbyshire v roce 1811. A fiktivní obec Lambton, v níž se hlavní hrdinka jejího románu Pýcha a předsudek usadí během výletu do kraje, je téměř stoprocentně Bakewell. Austenová se tehdy ubytovala v hotelu Rutland Arms (z roku 1804), jenž dosud stojí na hlavním náměstí. Bydlela prý v rohovém pokoji číslo 2 v prvním patře, s výhledem na Rutland Square i Matlock Street, kde ji dodnes hostům připomíná tabulka s nápisem.Městečko ovšem v současnosti nabízí i jiné možnosti ubytování než zmíněný starý hotel. V kostele svatých a na hřbitově upoutají cenné náhrobky i starobylé saské kříže a nepřehlédnutelný je i pěkný obloukový most přes řeku Wye. A určitě musíme ochutnat originální lahůdku, jež obec proslavila již v roce 1860: takzvaný balewellský pudink! Dodnes ho vyrábí několik pekáren a traduje se, že kořeny tohoto zvláštního pamlsku sahají až do středověku. V blízkém okolí stojí za návštěvu zejména panské sídlo Haddon Hall, v němž se dokonce již třikrát točily fifmové adaptace románu Jana Eyrová od Charlotty Bronteové. Za hlavní inspiraci Pemberley — domova charismatického pana Darcyho z Pýchy a předsudku — bývá tradičně pokládán

Emilly Bronte

 Chatsworth, zámek vévodů z Devonshire, který objevíme přibližně deset kilometrů severovýchodně od Bakewellu. Ačkoli v pramenech neexistuje přímá zmínka, že ho Austenová navštívila, je velmi nepravděpodobné, že by si tuto raritu nechala ujít. Chatsworth navíc výslovně uvádí v závěru 42. kapitoly Pýchy a předsudku a románový popis zámku Pemberley odpovídá pohledu na toto úchvatné sídlo: „Byla to rozlehlá kamenná rezidence, půvabně zasazená do svahu a vzadu ohraničená pásmem lesnatých vršků; vpředu se čirá přírodní říčka rozlévala do šíře, ale zřejmě bez umělého zásahu..." Prohlídka velkolepých interiérů i nádherného parku zabere téměř celý den. Při natáčeni Pýchy a předsudku v roce 2005 byly exteriéry i interiéry vhodně využity jako románové Pemberley, a tak si můžeme představit scény ze snímku na konkrétních místech.

Anne Bronte

 Jako první z interiérů spatříme hlavní halu s černobílými dlaždicemi, ochozem, velikým lustrem a nástěnnými malbami z let 1692-1694. Vzhůru po schodišti pak vystoupíme do druhého patra, kde se nacházejí reprezentační sály (jídelna s obrazy od van Dycka, knihovna, hudební salon...), doplněné expozicí o filmech, které se na zámku natáčely. Pýchu a předsudek zde zastupuje novodobá busta Darcyho i socha Zahalené vestálky z roku 1847 od Raffaella Montiho. Tato díla ovšem správně patří do zámecké galerie soch, jež ve filmu také „hrála" a obsahuje bělostné klasicistní a neoklasicistní skulptury (Antonio Canova — Hebe, Spící Endymion; kopie lvů z Canovovy hrobky aj.). Z oken zámku se naskýtá efektní výhled na park s fontánami (Grilletova kaskáda s barokním pavilonem, Fontána mořských koní a Císařská fontána). V parku si můžeme prohlédnout umělý kanál, jeskyni a bludiště a při pohledu na jižní průčelí zámku si připomenout důvěrný rozhovor Darcyho s Elizabeth na terase. Jeden z nejhezčích přírodních záběrů Pýchy a předsudku byl pořízen v roce 2005 v lokalitě Stanage Edge: scéna, v níž Elizabeth stojí na rozeklaném skalisku a před očima má divokou, ale úchvatnou krajinu. Tato nápadná, mohutná skalní hradba, oblíbená turisty i horolezci, se tyčí uprostřed

Na túry po krajině Peak Districtu je důležitá kvalititní obuv a dobré oblečení. Anglické počasí je nevyzpytatelné...

 vřesovišť asi dvacet kilometrů severně od Chatswodhu. A tajemné místo se nepochybně promítá i v líčení skalnílto zákoutí z románu Jana lyrova (však se tu také natáčela jeho filmová podoba v roce 2006, i 2010). Cesta do skal vede Hathersage obce, v níž Charlotte strávila tři týdny v roce 1845 a společně s romantickým okolím ji z velké části inspirovala k jejímu vrcholnému románu. Pokud nemáme podrobnou mapu okolí Hathersage (což je pro túry v Anglii významná součást vybavení), k základní orientaci využijeme mapu osmikilometrové okružní Stezky Jany Eyrové (letáky mívají v informačním centru). Ale pozor, značení neodpovídá turistickým trasám v České republice, jsou to většinou jen řídce rozmístěné dřevěné směrovky s informací o vzdálenostech (v mílích, nikoli v km).

Chatsworth je tradičně pokládán za domov pana Darcyho z Pýchy a předsudku. Působivý pohled na zámek od velkého vodního kanálu s Cisařskou fontánou.

 V Janě Eyrové se Hathersage nazývá Morton (jméno si Charlotte „vypůjčila" od Jamese Mortona, nájemce místní zájezdní hospody George Inn) a hlavní hrdinka sem přichází po útěku od Rochestera a marně prosí o jídlo i útočiště. Byla tu též fara „chladného kněze" Jana Křtitele Riverse (jeho živoucí předlohou byl reverend Henry Nussey, bratr spisovatelčiny přítelkyně Ellen, v jehož domě autorka v roce 1845 i bydlela) a škola, v níž Jana posléze vyučuje chudé dívky. Také odlehlý, ale útulný dům Na Blatech (Moor House), kde žili sourozenci Riversovi, existuje — a dokonce se mu i dost podobně říká: Moorseats. Toto stavení z druhé poloviny 17. století stojí o samotě severovýchodně od Hathersage.
Severozápadně od Moorseats se za le-síkem skrývá tajupiné sídlo North Lees Hall — předobraz Thornfieldu z Jany Eyrové. Hlavní hrdinka sice přijíždí po dlouhé cestě až za trny, ale pokud se sem vypravíme v temném deštivém odpoledni, bude dojem téměř totožný: „Octli jsme se před domem s dlouhým průčelím; v jednom arkýřovém okně

Schodiště v Chatsworthu

 zá záclonou blikala hořící svíčka, ale vše ostatní bylo v temnotách..." O tom, že spisovatelka North Lees Hall skutečně kdysi navštívila, svědčí i popis skříně s obrazy apoštolů v 10. kapitole Jany Eyrové (nyní v muzeu Bronteových v Haworthu), jež původně náležela k vybavení sídla. A ještě mnohem zajímavější je strašidelná místní historka, podle níž jedna z majitelek — lady Agnes Ashurstová — zešílela, byla internována v podkroví a pak zemřela při požáru! Věžovité stavení bylo zbudováno kolem roku 1590 pro Williama Jessopa podle projektu alžbětinského architekta R. Smythsona, ale slavnějšími držite-li byli příslušníci rodu Eyre (v letech 1750-1882). Objekt však chátral a koncem 19. století zůstal opuštěn. O opravy se postaral až v roce 1962 tehdejší majitel sir Hugh Beech a budova poté sloužila jako penzion. V roce 1971 North Lees Hall získalo Společenství parku Peak District a v osmdesátých letech 20. století Vivat Trust, jenž ho pronajímá. Ve výčtu pozoruhodných míst Peak Districtu nesmíme vynechat panské

Tajemné sídlo šílené dámy-North Lees Hall — předobraz Thornfieldu z Jany Eyrové.

stavení Brookfield Manor, jehož vysoké komíny spatříme cestou mezi North Lees Hall a Hathersage. V románu v něm bydlí krásná Rosamonda Oliverová společně s otcem, bohatým majitelem továrny na jehly (mimochodem: jehly a špendlíky se tu skutečně vyráběly, od 18. století až do roku 1857). A omšelý kamenný milník Mosear Cross (Humblestone Cross), zachovaný asi pět kilometrů severně od Hathersage poblíž Moscar Cross Farm, s největší pravděpodobností sloužil za vzor románovému rozcestníku Whitcross, u něhož Jana Eyrová vystoupila po dlouhé jízdě z kočáru a zahájila svou bludnou pouť krajem.