Když Napoleon 17. října 1815 byl anglickou admirálskou lodí „Northumberland" přivezen na malý ostrůvek v Atlantickém oceánu, Svatou Helenu, ztrávil svou první noc v domě J. Porteous, botanika anglovýchodoindické společnosti v Jamestown. Druhého dne odejel do Langwoodu, kde měl tráviti své vyhnanství. Když se vraceli, zaujal jeho pozornost malý útulný domeček: U šípkové růže. Tam počal potom jeho poslední román lásky. Majitelem vily byl účetní a obchodník anglovýchodoindické společnosti Balcomte. Jeho úkolem bylo zásobovati lodi, které přistaly u Sv. Heleny, čerstvými potravinami. Toto zaměstnání mu přinášelo velmi pěkný zisk. Mimo to měl příležitost často u sebe hostiti různé vynikající osobnosti. Na ostrově byla o něm šířena pověst, že je syn anglického prince vladaře. Balcomte měl čtyři dítky, dva hochy a dvě dívky. Nejmladší dcera, jménem Betsy, byla hezounká blondýna, modrých, šelmovských očí a půvabné, živé tváře. Byla právě ve věku, kdy dívka se rozvíjí v ženu. Ale její duch se nerozvinul souměrné s tělem. Zůstávala dítětem. Rodiče nemohli ukrotiti její živou povahu a všechny vychovatelské pokusy v tom směru zůstaly marné. Na volném ostrově vyrůstala jako volný, svůdný květ. Zevnějšek stavby tak upoutal zálibu Napoleonovu, že žádal, aby tam směl zůstati, nežli bude upraveno obydlí v Langwoodu. Tím více byl překvapen půvabem a něžnou rozpustilosti velkého dítěte, dovádivé Betsy. S touto divoškou uzavřel dobyvatel světa velmi rychle srdečné přátelství, z něhož během doby se vyvinulo více, než co se zove pouhým přátelstvím. Malá Angličanka, která ostatně znala velmi dobře francouzsky, si hrávala s Napoleonem jako se svým starým bratrem. Byl terčem jejích žertů a dováděla s ním rozpustile. V její společnosti prožíval Napolenon vzpomínky na své dětství. I když později přesídlil do Langwoodů, zůstalo jeho přátelství k mladé dívce co nejsrdečnější. Malá Betsy se rozvila rychle ze šípkového květu v plnou růži a je zajímavé, že císař, před nímž se kdysi třásl celý svět, počal žárliti na Betsy, když koketovala s důstojníky na ostrově meškajícími.
Roku 1818 musela však rodina Balcomtova opustiti ostrov. Balcomte se totiž stal podezřelým z přílišné důvěrnosti k Napoleonovi a byl strach, že by se mohl s jeho pomocí opakovat snad podobný útěk jako z Elby. Zprostředkovával také tajnou Napoleonovu korespondenci do Evropy. Od té doby Napoleon svou přítelkyni neuzřel. Z dalších osudů Betsy jsou známy jen obrysy. Betsy následovala svého otce do Jižního Walesu v Austrálii. Tam obdržela r. 1821 zprávu o smrti Napoleonově. Po smrti otcově se vrátila do Anglie a provdala se tam. Ale brzy ovdověla. Betsy se chtěla státi dvorní dámou, ale nebyla přijata. Když se Josef Bonaparte vrátil roku 1832 z Ameriky do Anglie, vyhledal Betsy Abellovou, tak se nazývala provdaná, aby od ní věděl něco o posledních letech císaře Napoleona a o všech jejích stycích s ním. Také Napoleon III. byl jí příznivě nakloněn a daroval jí tisíc jiter půdy v Alžírsku. Betsy zemřela ve věku 73 let. Napoleon III. poslal z vyhnanství její dceři, provdané Johnstonové, srdečný soustrastný dopis.
Žádné komentáře:
Okomentovat