 |
| arcivévodkyně Marie Josefa |
Tento článek je věnován Marii Josefě,matce našeho posledního císaře Karla — ubohé arcivévodkyni, kterou Otta představil svým opilým kumpánům, s nimiž vnikl do její ložnice, jako „nahou arcivévodkyni". Zatímco její muž pobýval většinu času mimo dům, seděla Marie Josefa s dětmi ve vídeňském Augartenském paláci, v němž se nesourodý manželský pár usídlil. Marie Josefa se narodila 31. května 1867 v Drážďanech jako dcera krále Jiřího Saského a portugalské infantky Marie Anny. V roce 1886 byla jako teprve 19 letá provdána za rakouského arcivévodu Ottu. Známou se stala především jako matka pozdějšího císaře Karla I., který se po smrti Františka Josefa I. v roce 1916 marně pokoušel odvrátit zánik podunajské monarchie. Manželství rozhodně nebylo šťastné a Marie Josefa nepochybně věděla o záletech svého muže. Jen tak si totiž lze vysvětlit její neobvyklý krok,vyžádala si audienci u císaře a přednesla mu velmi neobvyklou žádost. Chtěla po stařičkém monarchovi, aby jí přiznal stejná práva, jaká měl její nemilující choť Otto. Jinými slovy: chtěla od císaře, aby jí povolil milence. A František Josef I. jí ho údajně schválil. Vhodnou osobu si Marie Josefa už také vyhlédla: byl jí dvorní herec Otto Tressler. Byl vdovcem a svého času upoutal dokonce i pozornost rumunské královny, která jej několikrát pozvala na čaj. Marie Josefa teď učinila totéž a také ona byla pohledným hercem okouzlena. Otto Tressler se stal v Augartenském paláci pravidelným hostem. Přesto usilovali vehementně o to, aby jejich láska zůstala utajena. Oba si byli samozřejmě vědomi toho, že se nikdy nebudou moci vzít. Koneckonců postoupil po smrti korunního prince Rudolfa manžel Marie Josefy v pořadí následníků trůnu na druhé místo. O rozvodu tedy nemohla být řeč. Tressler byl také zoufalý, nechtěl svou lásku trvale tajit. Ve své bezradnosti se dokonce několikrát svěřil následníkovi trůnu. arcivévodovi Františkovi Ferdinandovi, který byl jeho velkým příznivcem. Nic to však nepomohlo. Tresslerův vztah k Marii Josefě musel být i nadále přísně utajován. Milencům nezbývalo než se dál spokojit s hodinami, které společně trávili v Augartenském paláci v době, kdy se arcivévoda Otto vydával na své pitky. Marie Josefa pořádala společenské večeře, k nimž byl zván i Tressler. Občas to však mezi nimi také zaskřípalo, jak přiznává sám představitel hlavní role. Nelíbilo se mu například, když po něm Maria Josefa požadovala, aby před shromážděnou společností předváděl své herecké umění. Tressler píše: „Těšil jsem se, že také jednou budu jen prostým divákem (...), když vtom se na mne arcivévodkyně obrátila s výzvou: ,Ach, udělejte nám tu radost a dejte něco k lepšímu!'. Byl jsem dokonale vyveden z míry a odpověděl jsem: ,Císařská Výsosti, nejsem na něco takového připraven!' — ,Prosím, udělejte nám přesto tu radost' ,Je mi velice líto, ale neznám nic nazpaměť' — ,Tak nám předneste něco klasického' — ,Nic neumím" A Tressler dál pokračuje: „Arcivévodkyně na mne začala znovu naléhat, až jsem nakonec vyskočil a zarecitoval Schillerovu Rukavičku. Na závěr jsem přistoupil k arcivévodkyni a zarecitoval: ,A hodil jí rukavičku do tváře' — přitom jsem vyndal kapesníček a za všeobecného veselí jsem jej hodil arcivévodkyni k nohám. Pak jsem zasyčel: ,0 Váš dík, ctěná dámo, nestojím! A v témže okamžiku ji opouští.' Měl jsem v úmyslu tento závěr balady využít i ke svému odchodu, ale vrchní hofmistr mne uchopil za paži a dovedl mne zpět k arcivévodkyni. Ta mi poděkovala a pozvala mne, abych zůstal na čaj. Pak jsme seděli u stolu a hovořili o všem možném." (Cit. podle: Stadtlaender, Habsburg Intim) Princezna svému oblíbenci odpustila, koneckonců neměli tolik času, aby jej mohli trávit hádkami. Krátké společné chvíle naplňovali jinými aktivitami. Později začal Otto Tressler arcivévodkyni poskytovat vedle tělesného potěšení také duchovní útěchu. Hanba, kterou na ni svým chováním uvaloval arcivévoda Otto, byla neúnosná. V roce 1906 její manžel konečně zemřel a Marie Josefa se stala vdovou. Nepomýšlela však na to, že by se za dvorního herce provdala. Bránilo jí v tom přebujelé vědomí stavovské nadřazenosti, které sají členové vysoké aristokracie takříkajíc s mateřským mlékem. Krátce po arcivévodově smrti se čerstvá vdova s Ottou Tresslerem naopak rozchází. Zatímco on se nedlouho poté oženil, zůstala již Marie Josefa sama a plně se věnovala výchově syna, pozdějšího císaře Karla I. Tressler ještě stačil udělat kariéru na filmovém plátně. Marie Josefa na něj nikdy nezapomněla. Až do svého konce — zemřela v roce 1944 — chodila na všechny jeho filmy a snila o šťastných hodinách strávených v jeho náruči.Zdroj-Nevěry Habsburků-Robert Seydel,net,
Žádné komentáře:
Okomentovat