Díváte-li se na většinu anglických měst z vlaku, vidíte řadu dvorů, kde zřejmě jeden stavební plán vystačil na mnoho čtverečných mil obydlí. Zprvu jsem myslel, že to jsou všechno pověstné anglické ,slums, ale pak jsem si uvědomil, že celá Anglie nemůže být taková. To je prostě jejich způsob bydlení. Domky dělníků a středních vrstev v Anglii jsou z cihel, mají břidlicové nebo cihlové střechy, jsou aspoň dvouposchoďové, ložnici mají vždy nahoře a každý dům je pra-videlně přistavěn k následujícímu, takže celá ulice vypadá jako jediné dlouhé kasárny. Velmi často stojí domy také k sobě zády. Byl to silný kontrast proti dřevěnému bungalovovému typu na Novém Zélandě, se střechou ze zohýbaného plechu s verandou a volným prostranstvím kolem.Nevýhodou Anglie je, že má minulost Můžeme ji sledovat až k feudální ‚době, ještě více však k průmyslové revoluci minulého století.Anglická industrialisace devatenáctého století musela být něco hrozného. Ještě dnes vidíme její následky.Chcete-li vidět nejlépe vypadajíci anglická města, navštivte ta, která kvetla před osmnáctým stoletím — ne ta, která se rozvinula později. ,Newcastle, Manchester, Sheffield, ‚Birmingham, Liverpool, ‚Glasgow a jiná města středu a severu jsou špinavá a nevlídná. Všude svírá minulost pevně přítomnost. Westminsterské opatství je krásná budova,ale obsahuje sbírku soch a památníků, představujících vrchol ošklivosti. Nikdo však nemá odvahu odstranit je. Pochopil jsem brzy, proč většina Novozélandanů říká o Anglii: „Pro podívání je dobrá, ,ale žít bych tam nemohl." Další zklamání vám připraví anglické noviny. Na Novém Zélandě jsme zvyklí, že noviny přinášejí významné zprávy vybrané a dodané telegraficky z celého světa — Anglie, Spojených států, Evropy, Dalekého východu. Každý den dostáváme pěkně vyvážený a umírněný názor na světové události. Ještě si vzpomínám, že jsem jednomu příteli v New Yorku řekl, že většina amerických novin je senzační a neobsahuje světových zpráv, chtějí li dělat správně noviny, že si mají vzít za vzor britské. Měl jsem na mysli takové časopisy, jako Manchester Guardian. Omlouvám se nyní svému příteli. Vidím, že většina londýnského tisku je zarážející měrou tisk bulvární. Hlavní rubriky listů jsou věnovány sensacim — skandálům, milostným aférám, vraždám, rozvodům, úrazům a neštěstím a instituci charakteristické pro anglický život, tak zvané high society. Zbude-li místo, zařadí se také po-litika, ovšem, pokud se dají tyto zprávy upravit tak, aby se shodovaly s osobními názory majitelů listů. Pracovní podmínky nejsou v Anglii takové, jaké byste očekávali od moderního demokratického státu. Pracovní doba je mnohem delší než na Novém Zélandě a mzdy nižší.
Číšníci, zdá se, nemají odborové or-ganisace, pracují až šestnáct hodin denně. Nalezl jsem číšníky staré třicet let, vydělávající si týdně pět šilinků (35 Kč).- Zákazníci jim platí zbytek mzdy ve zpropitném, systém to, který nepřispívá k jejich sebeúctě a lidské důstojnosti. Zpropitné se dává á šoférům, čisnicím, kadeřníkům. Doufám, ze Nový Zéland se bude hájil proti šíření tohoto zvyku. V Jižním Walesu a Lancashiru jsem byl ‚zaražen strašně černým a špinavým prostředím, v kterém žije tisíce mužů a žen, kteří jsou už léta nezaměstnáni. Můj přítel z Nového Zélandu s týdenním platem 40 liber (5.600 Kč) vyslovil údiv nad tím., že se tito lidé dávno nevzbouřili.Ale to je jednou z anglických zvláštností. Angličtí dělníci se v těchto poměrech narodili, jejich otcové jim vypravují, že za jejich doby to bylo mnohem horší, dostávají lacinou potravu ze zámoří a malou podporu v nezaměstnanosti. Ačkoliv neprovozují hry a sport, vydrží se na ně dívat celé soboty. V neděli dostanou nedělní noviny s mnoha obrázky a zábavnou přílohou ke čtení. Jejich život je ustálený a vyjma v nouzových oblastech a na některých jiných ojedinělých místech, jsou, jak se zdá, spokojeni se svými poměry. Dokonce tak spokojeni, že dělníci i v takovém městě jako Liverpool hlasují hrdě pro konservativce. Angličané se zdají sjednoceni. Anglie je dobrá země, říkají‚možná, ze má své nedostatky, ale ty se dají lehce odstranit. Taková je jejich filosofie. Mimo v Bloomsbury a Mayfair jsou .Angličané docela venkovským národem. Ve všech oborech života rozhoduje silně tradice. Na příklad ve vysokých státních úřadech, svobodných povoláních a i v armádě existuje kastovní systém. Najdete v nich mnohem více lidí z jejich public schools než ze škol jiných, které odpovídají našim státním ško-lám. Musím především říci, že public (veřejné) schools v Anglii nejsou nijak veřejné — jsou přísně soukromé. Výchova ve veřejných školách je bezplatná a dobrá, ale poznal jsem lidi s mým platem, kteří si utrhovali od úst jen, aby mohli svým dětem popřát vzdělání v soukromé škole. To proto, že mnoho lidí se domnívá, že soukromá škola je lepší a něco vyššího. Děti vycházející ze škol vydržovaných z peněz poplatníků, mají už předem ztížený přístup do některých veřejných služeb. Vládnoucí třída tento názor potvrzuje. To mě přivádí k nemocnicím. V Anglii vás každou chvíli zastaví na ulici, abyste dali něco na podporu nemocnic. Ať se to zdá novozélanďanovi sebepodivnější, je pravda, že velké nemocnice se vydržují z milodarů. Nehledě k nespravedlivosti tohoto .zařízení, znamená to, že nemocniční zařízení a personál jsou často omezeny z finančních důvodů. Péče o nedrahocennější statek občana je tedy tímto způsobem ponechána náhodě. .Na cestě ze Strandu k rozhlasové budově jsem napočítal jedenáct žebráků, mužů a žen; někteří byli. slepí, jiní mrzáci, někteří jen nešťastni. Na oko prodávali zápalky nebo tkaničky do bot. Ve skutečnosti jsou to žebráci a tak se na ně také dívají druzí. To mě opět zarazilo, stejně jako překvapující počet dívek z West Endu, které se živí prostitucí, donuceny ,k tomu poměry. Jedno se mi však na Londýnu líbí. Jeden muž, kterého velmi dobře znám, šel po Strartdu v trenýrkách a s batohem na zádech. Nikdo si .ho nevšiml, nikomu to nepřipadalo ‚zvláštní. Člověk zde může říci, že se o jeho záležitosti nikdo nestará. Není zde maloměstských zvědavých a tlachavých sousedů. Nikdo není zvědav na to, kde jste byl, když se vracíte ve tři hodiny v noci domů. Ovšem na druhé straně dělá tatáž vlastnost z Londýna nejosamělejší město na .světě, zvláště v zimě. Stromy nejsou stále zelené a v zimě neuvidíte lístku. Ale jaro stojí opravdu za to, abyste na ně počkali. Luční květiny, bílý a červený hloh, žluté čilimníky, kvetoucí třešně, rozkošné odstíny svěží zeleně, to vše promění Anglii na tři nebo čtyři měsíce v pozemský ráj. Kdyby nebylo jejích nevzhledných měst a starých průmyslových středisk, ,byla by An-glie nejkrásnější zemí na světě. Venkov, stápějící ,se v bohaté zeleni a se svými drobnými políčky ohrazenými živými ploty nebo kamennými zídkami, působí velmi mile. Panuje zde ovzduší zralosti, jasu a neměnné pohody. Je tu mnoho ospalých vesniček s domy starými až přes 500 let; každá má svůj kostelík, známku to zašlé slávy a moci církve. Často uvidíme zámek nebo hrad, symboly feudální moci. Jiným zbytkem feudalismu byl sedlák, nebo spíše selský statek ve Skotsku. Když jsem se ho zeptal, jaké platí nájemné ze svých 30.000 akrů (12.000 ha, t. j. 60.000 .měřic), odpověděl: „500 liber ročně". Když jsem se ho zeptal, zda má dosti střeliva, aby uchránil takovou rozlohu před škodnou, odpověděl: ,Pro Pána, člověče, vždyť majitel dostává 2.000 liber ročně za hanební povolení." To je tedy Velká Britanie v kostce. Není demokracií jako Francie nebo byrokracii jako Německo. Je to aristokracie, spravující zemi prostřednictvím parlamentu. Angličané chtějí být ovládáni. Je to jejich tradice. V Hyde Parku se můžete vymluvit, ale jinde bývá svobodných projevů málo. Zřejmě dělníci cítí že řečnění nepotřebují. V Anglii však ještě vládnou namnoze poměry, které lidé jiných zemí napravili už před :mnoha lety. ,Angličané se spokojuji s revolucí Cromwellovou. Pro ně, stejně jako pro Williama Blaka, je Anglie zelenou a příjemnou zemí.
Žádné komentáře:
Okomentovat