Červenobílou barvou staré Říše, říšským orlem ve znacích kupeckých sdružení, jež nesli přes severské moře na vlajkách vrcholu svých stěžňů, dokazovali němečtí kupci svou spojitost s říšskou myšlenkou. Jako „císařovi lidé", jako „říšští kupci" vystupovali němečtí obchodníci a odvážní plavci v Londýně. Od Rýna přicházeli do Anglie a zůstávali ve stálém obchodním spojení mezi Temži a protilehlým německým pobřežím, když ještě loupežné skandinavské výpravy ohrožovaly bezpečnost moří. Z anglosaské sbírky zákonů z doby krále Ethelreda II. (vládl v letech 971 až 1016) vyjímáme o postavení německých námořních kupců v Anglii: „Císařovi lidé, kteří přicházejí na svých lodích, považují se za hodné dobrých zákonů jako my (totiž obyvatelé města Londýna). Mají celní úlevy proti lidem z Flander, z Normandie a z Francie, jsou povinni clem a musejí vždy o vánocích a o velikonocích odevzdat dávkou 3 šátky, 10 liber pepře, 5 párů mužských rukavic a 2 soudky octa." Nesměli také předem nakupovat ke škodě londýnských měšťanů. Kromě viny a loje bylo jim dovoleno naložit na každou svou loď jako lodní zásobu tři živé vepře. Peníze se nepožadovaly ; vypadalo to docela tak jako obvyklá dávka družstva, o jehož členech se soudí, že v Anglii i přezimují . Tento zámořský obchod Němců s Anglií potrval i tehdy, když Dánové za krále Gabelbarta (vládl v letech 986 až 1014) a později za Knuda Velikého (vládl v letech 1018-35) ovládali Anglii stálým vojskem.V době normanského dobytí Anglie psal Vilém z Malmesbury kolem roku 1140 o množství německých kupců v Londýně. Roku 1157 vzal pak Jindřich II., první Plantagenet, lidi z Kolnu pod svou zvláštní ochranu. Bylo jim dovoleno, aby prodávali své rýnské víno, jež už tehdy vozili na prodej, za stejnou cenu, za jakou se tam nabízelo francouzské víno. Tuto první smlouvu, uzavřenou ve prospěch sdružení německých kupců v cizině mezi Friedrichem Barbarossou a Jindřichem II., charakterisují počátky zahraničního obchodu, jejž provozovali „císařovi lidé", především z Kolnu. Jim patřil už tehdy v Londýně dům, jenž se jmenoval Gildehalle, jako se ještě dnes jmenuje radnice v City. Když byl později Richard .Lví srdce propuštěn ze zajetí císaře Heinricha VI. a jako pták, jenž unikl z klece, pospíchal do své vlasti, byl pohostinsky přijat v Kólnu.
Dal si v dómu sloužit slavnou mši a daroval kolínským kupcům jako poděkování za srdečné uvítání a přijetí vý-sadu: napříště jim měl být pro vždy prominut roční poplatek dvou šilinků, jejž měli platit za svou Gildehalle v Londýně. Je to doba Staufů a Welfů. Jindřich II. Anglický byl tchánem Jindřicha Lva. Kolem polovice 12. století zdá se nepřátelství mezi rody Staufů a Welfů urovnáno. Friedrich Borbarossa, jenž byl po matce synovcem Jindřicha Pyšného a tedy bratrancem Jindřicha Lva, snažil se dospět s welfským vévodou k politice nejužší dohody. Vrátil Bavory Jindřichu Lvu; ten pak jako panovník dvou vévodství (Saska a Bavor) a rozsáhlých rodových statků byl svému staufskému bratranci bezpečnou oporou při každém útoku. Svým sňatkem s dědičkou Horního Burgundska (roku 1156) nabyl císař Friedrich v důležitých pohraničních územích mezi Německem, Francií a Italií, v Savojsku, v Burgundsku a v Provenci velikého majetku, jakož i tisíců lenniků, kteří mu byli povinni pomocí při vojenských výpravách a museli mu otevřít své hrady. Tak si zajistil od Besanonu až do Egeru skoro nepřetržité pásmo přímého osobního vlivu. To odpovídalo postavení, jež propůjčil svému spřátelenému bratranci na severu.
Červenobílou barvou staré Říše, říšským orlem ve znacích kupeckých sdružení, jež nesli přes severské moře na vlajkách vrcholu svých stěžňů, dokazovali němečtí kupci svou spojitost s říšskou myšlenkou. Jako „císařovi lidé", jako „říšští kupci" vystupovali němečtí obchodníci a odvážní plavci v Londýně. Od Rýna přicházeli do Anglie a zůstávali ve stálém obchodním spojení mezi Temži a protilehlým německým pobřežím, když ještě loupežné skandinavské výpravy ohrožovaly bezpečnost moří. Z anglosaské sbírky zákonů z doby krále Ethelreda II. (vládl v letech 971 až 1016) vyjímáme o postavení německých námořních kupců v Anglii: „Císařovi lidé, kteří přicházejí na svých lodích, považují se za hodné dobrých zákonů jako my (totiž obyvatelé města Londýna). Mají celní úlevy proti lidem z Flander, z Normandie a z Francie, jsou povinni clem a musejí vždy o vánocích a o velikonocích odevzdat dávkou 3 šátky, 10 liber pepře, 5 párů mužských rukavic a 2 soudky octa." Nesměli také předem nakupovat ke škodě londýnských měšťanů. Kromě viny a loje bylo jim dovoleno naložit na každou svou loď jako lodní zásobu tři živé vepře. Peníze se nepožadovaly ; vypadalo to docela tak jako obvyklá dávka družstva, o jehož členech se soudí, že v Anglii i přezimují . Tento zámořský obchod Němců s Anglií potrval i tehdy, když Dánové za krále Gabelbarta (vládl v letech 986 až 1014) a později za Knuda Velikého (vládl v letech 1018-35) ovládali Anglii stálým vojskem.V době normanského dobytí Anglie psal Vilém z Malmesbury kolem roku 1140 o množství německých kupců v Londýně. Roku 1157 vzal pak Jindřich II., první Plantagenet, lidi z Kolnu pod svou zvláštní ochranu. Bylo jim dovoleno, aby prodávali své rýnské víno, jež už tehdy vozili na prodej, za stejnou cenu, za jakou se tam nabízelo francouzské víno. Tuto první smlouvu, uzavřenou ve prospěch sdružení německých kupců v cizině mezi Friedrichem Barbarossou a Jindřichem II., charakterisují počátky zahraničního obchodu, jejž provozovali „císařovi lidé", především z Kolnu. Jim patřil už tehdy v Londýně dům, jenž se jmenoval Gildehalle, jako se ještě dnes jmenuje radnice v City. Když byl později Richard .Lví srdce propuštěn ze zajetí císaře Heinricha VI. a jako pták, jenž unikl z klece, pospíchal do své vlasti, byl pohostinsky přijat v Kólnu.
Dal si v dómu sloužit slavnou mši a daroval kolínským kupcům jako poděkování za srdečné uvítání a přijetí vý-sadu: napříště jim měl být pro vždy prominut roční poplatek dvou šilinků, jejž měli platit za svou Gildehalle v Londýně. Je to doba Staufů a Welfů. Jindřich II. Anglický byl tchánem Jindřicha Lva. Kolem polovice 12. století zdá se nepřátelství mezi rody Staufů a Welfů urovnáno. Friedrich Borbarossa, jenž byl po matce synovcem Jindřicha Pyšného a tedy bratrancem Jindřicha Lva, snažil se dospět s welfským vévodou k politice nejužší dohody. Vrátil Bavory Jindřichu Lvu; ten pak jako panovník dvou vévodství (Saska a Bavor) a rozsáhlých rodových statků byl svému staufskému bratranci bezpečnou oporou při každém útoku. Svým sňatkem s dědičkou Horního Burgundska (roku 1156) nabyl císař Friedrich v důležitých pohraničních územích mezi Německem, Francií a Italií, v Savojsku, v Burgundsku a v Provenci velikého majetku, jakož i tisíců lenniků, kteří mu byli povinni pomocí při vojenských výpravách a museli mu otevřít své hrady. Tak si zajistil od Besanonu až do Egeru skoro nepřetržité pásmo přímého osobního vlivu. To odpovídalo postavení, jež propůjčil svému spřátelenému bratranci na severu.
Žádné komentáře:
Okomentovat