Hansa - počátky 2.část
Německé země prožívaly veliká rozhodnutí : Dolnoněmecká welfská mocenská oblast prováděla za vedení Jindřicha Lva obrat Německa k východu a počala znovu získávat bývalá východogermánská území. Hornoněmecká staufská oblast se snažila uplatnit německou nadvládu v římsko-středomořském světě. Friedrich Barbarossa šel ctižádostivě za tímto nebezpečným plánem, jejž převzal dědictvím z odkazu Karla Velikého. Déle než po půl tisíciletí bylo zlým osudem německých královských rodů, že chtěly přivést v císařském snažení pod své vedení velkou říši u Středozemního moře — daleko přes všechny možnosti a hranice.Pro vývoj Německa nabylo významu, že Friedrich Barbarossa svou císařskou politikou pokračoval tímto směrem. Ubližovalo se tím živoucímu růstu německého státu, jenž byl tímto chováním císařů na staletí zatlačován do úlohy vedlejší země římského imperia a musel svými nejlepšími silami platit v boji o Italii velmi pochybné a nepevné úspěchy. Tak němečtí císařové ve své vlastní Říši, přikázané jim krví a osudem, neplnili ani nejzákladnější požadavky, jež jim jejich panovnický úřad ukládal v boji o zachování královské moci a proti rozpadání a rozkladu jednotné vlády. V této době se ale bohaté měštanské rody upínali jiným směrem-k Severnímu a Baltickému moři. Jindřich Lev se stal vůdcem těchto lidí , kteří se velikým proudem zase drali k východu.Když si roku 1160 podrobil dnešní Mecklenburg a v dobytém území za Labem vykonával neomezenou vládu, sám investoval biskupy a uvolnil přístup k Baltickému moři, padly teprve závory pro nekonečný proud kolonistů ze západních oblastí Říše, z Westfalska a z Rheinlandu, z Holandska, z Gelder, z Flander a z Brabantu.Přes Holstein, kde vladl hrabě Adolf II. ze Schauenburgu se Němci dostali do trvalého kontaktu s Baltickým mořem.Lubeck se stal prvním čistě německým námořním přístavem u Baltického moře.Založení Lubecku znamená proniknuti německého kupce na Balticke more ve smeru od zapadu k východu. Podnikavi němečtí a frižští kočovní obchodnici vyhledávali Balticke moře už dávno a přes Schleswig a pluli na skandinávských lodích dale, aby na východe ziskali obchodem kožešiny a jantar. Vypravuje se také,"že Schleswig utrpěl velikou škodu vinou krále Svena, když dal roku 1156 vyplenit v schleswickém přístavu lodi s ruskym zbožím, a Saxo Grammaticus narika (jistě přehnaně), že od těch dob se proslulé obchodní město stalo ubohou vesnici.Teprve založení Lubecku — ve spojeni s jeho pristavem u Severního moře Hamburgem — umožnilo velkoryse založené spojeni mezi východem a západem, s nim se setkáváme na linii Novgorod—Lubeck—Hamburg—Bruggy.Dříve byval Schleswig městem, z něhož se zapadoněmecký kupec plavil danskou nebo švédskou lodi pres Gotland do Novgorodu nad Ilmenským jezerem, jež bylo skladištěm kožešinového bohatství okolní země.
Jindřich Lev poskytl novemu mestu se slibnou budoucnosti všemožnou podporu pro obchod. Tak byla v Lubecku zřízena celnice a mincovna a kupci danšti, švédští i, norští a ruští byli pozváni, aby ho navštěvovali za obchodem.Podle listiny z roku 1163 urovnal Jindřich spor mezi Goty a Němci ve Visby a potvrdil Gotům právo na bezpečné a cel prosté obchodování ve vévodství Saském,jenž jim udělil už císař Lothar. Styky s Gotlandem nám tedy také znázorňují směr rozpínání v prostoru Baltického moře. Na tento ostrov pluli saští a westfalští kupci, kteří v Lübecku vstupovali na loď, i řádoví rytíři, duchovní a měšťané západoněmeckých měst, aby Pobaltí znovu poněmčili. Ve Visby na Gotlandu se setkávali němečtí kupci, když pu-tovali se svým zbožím přes moře a země. Ono nejstarší smírčí rozhodnutí Jindřicha Lva ve prospěch německých kupců a jejich osady na Gotlandu, jež postavilo na Gotlandu Němce na roveň domácím, je počátkem města Visby. Jeho založení znamená druhý důležitý stupeň v pronikání německého měšťanstva k Baltickému moři. Šlo o to dobýt starší skandinavsko-ruské výměny zboží, již do těch dob ovládal skandinavský selský kupec.Oporou pro tento výboj byla vůdcovská postava Jindřicha Lva ; bez něho by se nikdy nebylo podařilo natrvalo upevnit německou osadu vedle gotlandské venkovské obce. Ke konci 12. století je Visby, německá městská obec, právně a politicky jednotkou pro sebe. Gotlandské společenstva organisovaná pospolitost německých obchodníků, hájí obchodní zájmy Němců na Baltickém moři a sdružuje po prvé kupce ze západního Německa. V této době už nabývá Baltické moře jiné tvářnosti. Malá námořní plavidla Norů se už nemohou pustit do opravdového zápasu na moři proti německým korábům, mnohem větším a silnějším. Koráby německých kupců, zejména z Lůbecku, ovládaly od té doby Baltické moře. Německý kupec, jenž na lübeckých plachetnicích připlouval k břehům Gotlandu,pro evropský západ. Drahocenné ruské kožišiny byly tehdy přepychovým zbožím a byla po něm úpiná sháňka. Kupečtí velmoži na Gotlandu nepocházeli už z jediného mě-sta, jako tomu bylo v Londýně s „císařovými lidmi", což byli vesměs kupci z Kolnu, nýbrž pocházeli z několika měst v RheinNůrnberg a Frank-furt a. M. do Mainzu a do Kčlnu. Strassburg obracel do-pravu zboží i lidí z Francie k Dunaji a přes Vídeň a Polonin-ské Karpaty do Kyjeva a dále na východ. Z Kyjeva vedlo ostatně druhé, kratší spojení přes Krakov, Breslau, Leipzig, Erfurt a Fuldu do Frankfurtu a. M. To byly volné, veřejné landu a ve Westfalsku. Myšlenka „obecného kupce" se objevuje už asi v této době. Jako „universitas communium mercatorum" nebo jako „universi mercatores Romani imperii Got-landiam frequentantes", zkrátka jako „kupci na gotském pobřeží" sdružovali se kupci převážně z Dortmundu a ze Soestu; byly to vážené a podnikavé osobnosti z kruhů obchodníků s cizími zeměmi. Nezávisle na cizích vzorech dosáhli západoněmečtí měšťané na základě své převahy v lodní technice rychlého hospodářského vítězství nad skandinavským selským kupcem na Baltickém moři. Němci budující města si vytvořili hospodářské středisko v městě Visby se společenstvem německých kupců, navštěvujících Gotland. Třemi směry šel německý obchod z Visby : do Novgorodu, ke Dvině a do Švédska.V Novgorodě se shromažďovala kořist lovců kožišin, vzácné druhy kožišin, po nichž byla od pradávna čilá poptávka na západních trzích a v jižní Evropě a jež slibovaly nejbohatší zisky. Ohromné lesy Bílé Rusi a Uralu, jakož i výrobky lesního hospodářství, dříví, smůla, dehet, dále popel, nepostradatelný pro tkalce a barvíře, mimo to vosk, len a konopí směřovaly k Dvině. Založení Rigy jako německého města na baltském pobřeží bylo dalším krokem podnikavého německého kupce. Také švédské lesy dodávaly stejné lesní výrobky. Vedle toho čekalo na nákladní prostor objemných korábů zemědělské zboží ze středního a jižního Švédska, sádlo, lůj, kůže a zejména máslo ; jako za našich časů lákalo největší švédské bohatství rud, železné rudy,osmundského tyčového železa a mědi z dolů vestmanlandských a ostgotlandských. Jako daleko předsunutá etapní místa velikého kolonisačního hnutí na východě vyrůstalo mnoho pobaltskýěh měst na jižním pobřeží Baltického moře ; byly to osady německých kupců, kteří se snažili ukojit hlad západní Evropy po surovinách a vyměňovali suroviny Východu za hodnotné zboží Západu. Tak vznikl veliký počet pobaltských měst od Wismaru až po Konigsberg, Dorpat a Reval. Všimněme si, jak se změnil obraz tohoto prostoru v době zakládání měst, kdy odvážní němečtí kupci, němečtí řemeslníci a němečtí sedláci osidlovali Východ.Země mezi Labem a Rýnem, rozdělená středoněmeckým horským hřebenem, dělila se na Horní a Dolní Německo. Zásluhou obchodu a cestování , se Německo stalo ve středověké Evropě vlivným a rozhodujícím střediskem světového obchodu. Cítíme znovu, jak se dá krajina, země, ba celý zemědil přirovnat k organismu živoucích tvorů. Tak jako v žilách a nervech těla proudí krev a životní síla, tak jsou údolí a výšiny, roviny a horské průsmyky, toky řek a linie pobřeží jevištěm pro lidi, kteří na této zemi žijí, pro jejich stavby silnic, plavbu, války a obchod. jako se však v těle spojuje mnoho žil nebo nervových vláken a jako srdce a jiné důležité orgány vykonávají činnost, rozhodující o životě, tak ona místa krajiny, kde se křižují dopravní cesty, nabývají jako osady, obchodní místa nebo jako sídla vojevůdců a králů významu, jenž jim přes staletí zajišťuje jejich významné místo v dějinách. jako stékají vody s horských výšin do roviny, tak se shromažďuje doprava ve velikých kotlinách, obchází vysoké hory, přechází pohoří v jejich nejhlubších zářezech a proudí jistými přirozenými cestami, jez našla, nebo po silnicích, jež si sama vytvořila. Páteři velkých cest od severu k jihu jsou v Německu od pradávna rýnská cesta na západě a vltavsko-labská cesta na východě. Údolí Dunaje tvořilo už v prvních germánských dobách dopravní tepnu z jihovýchodu k severozápadu. Od Regensburgu nad řekou Dunajem vedla tato cesta přes Nůrnberg a Frankfurt a. M. do Mainzu a do Kolnu. Strassburg obracel dopravu zboží i lidí z Francie k Dunaji a přes Vídeň a Poloninské Karpaty do Kyjeva a dále na východ. Z Kyjeva vedlo ostatně druhé, kratší spojení přes Krakov, Breslau, Leipzig, Erfurt a Fuldu do Frankfurtu a. M. To byly volné,a veřejné silnice jez nekončily na hranicích žup. Silnice všeho lidu, jenž ,te zosobňoval v osobě králově, „říšské silnice", „státní silnice", „královské silnice". Po nich mohl klidně a bezpečně cestovat německý i cizí kupec.Vzpomeneme li si dnes na bohatství a ctihodnou krásu německých středověkých měst, vzpomínáme také, že ony veliké silnice, jež přetrvaly tisíciletí, ve všech svých obměnách byly po celý středověk hlavními dopravními tepnami, že byly a ještě jsou základem blahobytu a hospodářské moci německých měst. Frankfurt a. M. je až po naše doby klasickým příkladem toho, jak v sjednoceném Německu po prastarých přírodních cestách šly všechny umělé dopravní cesty podle příkazů přírody : ze železnic taunská dráha ve směru staré římské cesty po úpatí Taunu od Rýna do vnitra země, nebo mohansko-weserská dráha, jež spojuje s ústím Mohanu kraje při Weseře na severu (Hessen, Braunschweig a Hannover) s přístavy Bremen a Hamburgem u Severního moře, dále dráha mohansko-neckarská; ta spojuje Alsasko a Švýcarsko se starým mohanským brodem. Středorýnské dráhy spojují Nizozemí a Francii s nížinou při řece Mohanu. Durynské dráhy se přidržují obchodních a dopravních cest a pochodových linií Drusových a Napoleona I., vedou příčně až k Labi a spojují Frankfurt s Leipzigem, Magdeburgem, Berlinem a jinými městy střed-ního a východního Německa. Úvaha věnovaná evropskému hospodářskému a dopravnímu prostoru, jež jde po stopách onoho prvního evropského hospodářského a kulturního koloběhu od Černého moře po Dunaji, pt Mohanu a Rýnu, přes Nizozemí a Flandry, odtud dále po cestách hansovnich kupců po Severním a Baltickém moři, a Dněstru k Černému moři, nemůže už rozeznávat jen staré Horní nebo Dolní Německo v jeho omezené formě, dané císařskou středomořskou politikou. V hornoněmeckém prostorn nabyly v období říšských měst Nůrnberg, Augsburg a Frankfurt evropského hospodářského významu.
Německé země prožívaly veliká rozhodnutí : Dolnoněmecká welfská mocenská oblast prováděla za vedení Jindřicha Lva obrat Německa k východu a počala znovu získávat bývalá východogermánská území. Hornoněmecká staufská oblast se snažila uplatnit německou nadvládu v římsko-středomořském světě. Friedrich Barbarossa šel ctižádostivě za tímto nebezpečným plánem, jejž převzal dědictvím z odkazu Karla Velikého. Déle než po půl tisíciletí bylo zlým osudem německých královských rodů, že chtěly přivést v císařském snažení pod své vedení velkou říši u Středozemního moře — daleko přes všechny možnosti a hranice.Pro vývoj Německa nabylo významu, že Friedrich Barbarossa svou císařskou politikou pokračoval tímto směrem. Ubližovalo se tím živoucímu růstu německého státu, jenž byl tímto chováním císařů na staletí zatlačován do úlohy vedlejší země římského imperia a musel svými nejlepšími silami platit v boji o Italii velmi pochybné a nepevné úspěchy. Tak němečtí císařové ve své vlastní Říši, přikázané jim krví a osudem, neplnili ani nejzákladnější požadavky, jež jim jejich panovnický úřad ukládal v boji o zachování královské moci a proti rozpadání a rozkladu jednotné vlády. V této době se ale bohaté měštanské rody upínali jiným směrem-k Severnímu a Baltickému moři. Jindřich Lev se stal vůdcem těchto lidí , kteří se velikým proudem zase drali k východu.Když si roku 1160 podrobil dnešní Mecklenburg a v dobytém území za Labem vykonával neomezenou vládu, sám investoval biskupy a uvolnil přístup k Baltickému moři, padly teprve závory pro nekonečný proud kolonistů ze západních oblastí Říše, z Westfalska a z Rheinlandu, z Holandska, z Gelder, z Flander a z Brabantu.Přes Holstein, kde vladl hrabě Adolf II. ze Schauenburgu se Němci dostali do trvalého kontaktu s Baltickým mořem.Lubeck se stal prvním čistě německým námořním přístavem u Baltického moře.Založení Lubecku znamená proniknuti německého kupce na Balticke more ve smeru od zapadu k východu. Podnikavi němečtí a frižští kočovní obchodnici vyhledávali Balticke moře už dávno a přes Schleswig a pluli na skandinávských lodích dale, aby na východe ziskali obchodem kožešiny a jantar. Vypravuje se také,"že Schleswig utrpěl velikou škodu vinou krále Svena, když dal roku 1156 vyplenit v schleswickém přístavu lodi s ruskym zbožím, a Saxo Grammaticus narika (jistě přehnaně), že od těch dob se proslulé obchodní město stalo ubohou vesnici.Teprve založení Lubecku — ve spojeni s jeho pristavem u Severního moře Hamburgem — umožnilo velkoryse založené spojeni mezi východem a západem, s nim se setkáváme na linii Novgorod—Lubeck—Hamburg—Bruggy.Dříve byval Schleswig městem, z něhož se zapadoněmecký kupec plavil danskou nebo švédskou lodi pres Gotland do Novgorodu nad Ilmenským jezerem, jež bylo skladištěm kožešinového bohatství okolní země.
Jindřich Lev poskytl novemu mestu se slibnou budoucnosti všemožnou podporu pro obchod. Tak byla v Lubecku zřízena celnice a mincovna a kupci danšti, švédští i, norští a ruští byli pozváni, aby ho navštěvovali za obchodem.Podle listiny z roku 1163 urovnal Jindřich spor mezi Goty a Němci ve Visby a potvrdil Gotům právo na bezpečné a cel prosté obchodování ve vévodství Saském,jenž jim udělil už císař Lothar. Styky s Gotlandem nám tedy také znázorňují směr rozpínání v prostoru Baltického moře. Na tento ostrov pluli saští a westfalští kupci, kteří v Lübecku vstupovali na loď, i řádoví rytíři, duchovní a měšťané západoněmeckých měst, aby Pobaltí znovu poněmčili. Ve Visby na Gotlandu se setkávali němečtí kupci, když pu-tovali se svým zbožím přes moře a země. Ono nejstarší smírčí rozhodnutí Jindřicha Lva ve prospěch německých kupců a jejich osady na Gotlandu, jež postavilo na Gotlandu Němce na roveň domácím, je počátkem města Visby. Jeho založení znamená druhý důležitý stupeň v pronikání německého měšťanstva k Baltickému moři. Šlo o to dobýt starší skandinavsko-ruské výměny zboží, již do těch dob ovládal skandinavský selský kupec.Oporou pro tento výboj byla vůdcovská postava Jindřicha Lva ; bez něho by se nikdy nebylo podařilo natrvalo upevnit německou osadu vedle gotlandské venkovské obce. Ke konci 12. století je Visby, německá městská obec, právně a politicky jednotkou pro sebe. Gotlandské společenstva organisovaná pospolitost německých obchodníků, hájí obchodní zájmy Němců na Baltickém moři a sdružuje po prvé kupce ze západního Německa. V této době už nabývá Baltické moře jiné tvářnosti. Malá námořní plavidla Norů se už nemohou pustit do opravdového zápasu na moři proti německým korábům, mnohem větším a silnějším. Koráby německých kupců, zejména z Lůbecku, ovládaly od té doby Baltické moře. Německý kupec, jenž na lübeckých plachetnicích připlouval k břehům Gotlandu,pro evropský západ. Drahocenné ruské kožišiny byly tehdy přepychovým zbožím a byla po něm úpiná sháňka. Kupečtí velmoži na Gotlandu nepocházeli už z jediného mě-sta, jako tomu bylo v Londýně s „císařovými lidmi", což byli vesměs kupci z Kolnu, nýbrž pocházeli z několika měst v RheinNůrnberg a Frank-furt a. M. do Mainzu a do Kčlnu. Strassburg obracel do-pravu zboží i lidí z Francie k Dunaji a přes Vídeň a Polonin-ské Karpaty do Kyjeva a dále na východ. Z Kyjeva vedlo ostatně druhé, kratší spojení přes Krakov, Breslau, Leipzig, Erfurt a Fuldu do Frankfurtu a. M. To byly volné, veřejné landu a ve Westfalsku. Myšlenka „obecného kupce" se objevuje už asi v této době. Jako „universitas communium mercatorum" nebo jako „universi mercatores Romani imperii Got-landiam frequentantes", zkrátka jako „kupci na gotském pobřeží" sdružovali se kupci převážně z Dortmundu a ze Soestu; byly to vážené a podnikavé osobnosti z kruhů obchodníků s cizími zeměmi. Nezávisle na cizích vzorech dosáhli západoněmečtí měšťané na základě své převahy v lodní technice rychlého hospodářského vítězství nad skandinavským selským kupcem na Baltickém moři. Němci budující města si vytvořili hospodářské středisko v městě Visby se společenstvem německých kupců, navštěvujících Gotland. Třemi směry šel německý obchod z Visby : do Novgorodu, ke Dvině a do Švédska.V Novgorodě se shromažďovala kořist lovců kožišin, vzácné druhy kožišin, po nichž byla od pradávna čilá poptávka na západních trzích a v jižní Evropě a jež slibovaly nejbohatší zisky. Ohromné lesy Bílé Rusi a Uralu, jakož i výrobky lesního hospodářství, dříví, smůla, dehet, dále popel, nepostradatelný pro tkalce a barvíře, mimo to vosk, len a konopí směřovaly k Dvině. Založení Rigy jako německého města na baltském pobřeží bylo dalším krokem podnikavého německého kupce. Také švédské lesy dodávaly stejné lesní výrobky. Vedle toho čekalo na nákladní prostor objemných korábů zemědělské zboží ze středního a jižního Švédska, sádlo, lůj, kůže a zejména máslo ; jako za našich časů lákalo největší švédské bohatství rud, železné rudy,osmundského tyčového železa a mědi z dolů vestmanlandských a ostgotlandských. Jako daleko předsunutá etapní místa velikého kolonisačního hnutí na východě vyrůstalo mnoho pobaltskýěh měst na jižním pobřeží Baltického moře ; byly to osady německých kupců, kteří se snažili ukojit hlad západní Evropy po surovinách a vyměňovali suroviny Východu za hodnotné zboží Západu. Tak vznikl veliký počet pobaltských měst od Wismaru až po Konigsberg, Dorpat a Reval. Všimněme si, jak se změnil obraz tohoto prostoru v době zakládání měst, kdy odvážní němečtí kupci, němečtí řemeslníci a němečtí sedláci osidlovali Východ.Země mezi Labem a Rýnem, rozdělená středoněmeckým horským hřebenem, dělila se na Horní a Dolní Německo. Zásluhou obchodu a cestování , se Německo stalo ve středověké Evropě vlivným a rozhodujícím střediskem světového obchodu. Cítíme znovu, jak se dá krajina, země, ba celý zemědil přirovnat k organismu živoucích tvorů. Tak jako v žilách a nervech těla proudí krev a životní síla, tak jsou údolí a výšiny, roviny a horské průsmyky, toky řek a linie pobřeží jevištěm pro lidi, kteří na této zemi žijí, pro jejich stavby silnic, plavbu, války a obchod. jako se však v těle spojuje mnoho žil nebo nervových vláken a jako srdce a jiné důležité orgány vykonávají činnost, rozhodující o životě, tak ona místa krajiny, kde se křižují dopravní cesty, nabývají jako osady, obchodní místa nebo jako sídla vojevůdců a králů významu, jenž jim přes staletí zajišťuje jejich významné místo v dějinách. jako stékají vody s horských výšin do roviny, tak se shromažďuje doprava ve velikých kotlinách, obchází vysoké hory, přechází pohoří v jejich nejhlubších zářezech a proudí jistými přirozenými cestami, jez našla, nebo po silnicích, jež si sama vytvořila. Páteři velkých cest od severu k jihu jsou v Německu od pradávna rýnská cesta na západě a vltavsko-labská cesta na východě. Údolí Dunaje tvořilo už v prvních germánských dobách dopravní tepnu z jihovýchodu k severozápadu. Od Regensburgu nad řekou Dunajem vedla tato cesta přes Nůrnberg a Frankfurt a. M. do Mainzu a do Kolnu. Strassburg obracel dopravu zboží i lidí z Francie k Dunaji a přes Vídeň a Poloninské Karpaty do Kyjeva a dále na východ. Z Kyjeva vedlo ostatně druhé, kratší spojení přes Krakov, Breslau, Leipzig, Erfurt a Fuldu do Frankfurtu a. M. To byly volné,a veřejné silnice jez nekončily na hranicích žup. Silnice všeho lidu, jenž ,te zosobňoval v osobě králově, „říšské silnice", „státní silnice", „královské silnice". Po nich mohl klidně a bezpečně cestovat německý i cizí kupec.Vzpomeneme li si dnes na bohatství a ctihodnou krásu německých středověkých měst, vzpomínáme také, že ony veliké silnice, jež přetrvaly tisíciletí, ve všech svých obměnách byly po celý středověk hlavními dopravními tepnami, že byly a ještě jsou základem blahobytu a hospodářské moci německých měst. Frankfurt a. M. je až po naše doby klasickým příkladem toho, jak v sjednoceném Německu po prastarých přírodních cestách šly všechny umělé dopravní cesty podle příkazů přírody : ze železnic taunská dráha ve směru staré římské cesty po úpatí Taunu od Rýna do vnitra země, nebo mohansko-weserská dráha, jež spojuje s ústím Mohanu kraje při Weseře na severu (Hessen, Braunschweig a Hannover) s přístavy Bremen a Hamburgem u Severního moře, dále dráha mohansko-neckarská; ta spojuje Alsasko a Švýcarsko se starým mohanským brodem. Středorýnské dráhy spojují Nizozemí a Francii s nížinou při řece Mohanu. Durynské dráhy se přidržují obchodních a dopravních cest a pochodových linií Drusových a Napoleona I., vedou příčně až k Labi a spojují Frankfurt s Leipzigem, Magdeburgem, Berlinem a jinými městy střed-ního a východního Německa. Úvaha věnovaná evropskému hospodářskému a dopravnímu prostoru, jež jde po stopách onoho prvního evropského hospodářského a kulturního koloběhu od Černého moře po Dunaji, pt Mohanu a Rýnu, přes Nizozemí a Flandry, odtud dále po cestách hansovnich kupců po Severním a Baltickém moři, a Dněstru k Černému moři, nemůže už rozeznávat jen staré Horní nebo Dolní Německo v jeho omezené formě, dané císařskou středomořskou politikou. V hornoněmeckém prostorn nabyly v období říšských měst Nůrnberg, Augsburg a Frankfurt evropského hospodářského významu.
Žádné komentáře:
Okomentovat