Bleší kožešinka

Přemýšlel jsem, proč se žena na obraze Leonarda da Vinci Dáma s hranostajem nechala portrétoval s tou malou šelmičkou. Aby se odlišila? Byla zajímavá? Aby v porovnání s bílým zvířátkem vynikla barva jejích vlasů? Když jsem to zjistil, byla jsem překvapený. Šelmička nebyla, navzdory zdání, oblíbeným domácím mazlíčkem. Měla zcela jiné poslání než bavit svou paní a velitelku. Ostatně, ani by toho nebyla schopná. Nebyla totiž živá. Bylo to mrtvé, jen umně vycpané zvířátko. V 16. století ovšem bylo běžné, že dámy i pánové chodili s takovými poněkud morbidními módními doplňky. Že je drželi v ruce, nebo nosili zavěšené na zlatém řetízku na krku. Vycpaní soboli, tchoři, kuny a lasičky měli velmi důležitý úkol. Měli přitahovat a ve svém kožíšku shromažďovat obtížný hmyz. Říkalo se jim „bleší kožešinka". A byla to velmi užitečná věc v době, kdy se lidé většinou koupali za celý život jen dvakrát, po narození a před svatební nocí. Po třetí, pokud ovšem nezvládli více svatebních nocí, byli důkladně omyti až po smrti. Říkám si jen, jestli blechy a vši daly přednost chladné mrtvé kožešině před teplou krví pánů a dam. Snad ano.