Dneska jsem tady dal jeden 75 let starý článek s francouzského tisku o životě v meziválečném Švédsku.Ukazuje nám jak politický systém funguje když se chce,když se nedovolí dostat k moci lidem kterým nejde o vlast,ale jen o vlastní kapsu.Učme se s toho,co už tady bylo a fungovalo a nedovolme s námi manipulovat.
Často se naskytá otázka, proč mají socialisté takové úspěchy ve Švédsku a ostatních severských zemích, kdežto jinde socialistická doktrína ztroskotala. Odpověď na to zní, že skandinávští socialisté jsou především praktičtí realisté, na něž je spolehnutí, že se nebudou obírat fantastickými plány. Jejich program je čistě konstruktivní a lze jej definovat jako ustavičný pochod k sociálnímu zdokonalování a reformám. To vysvětluje, proč ve Švédsku pokojně existují vedle sebe velké soukromé podniky, státní podniky a mocná družstva. Víc než polovina švédských dolů náleží státu. V kovodělném průmyslu nalézáme ohromné soukromé podniky, kdežto potraviny, oděvnictví a podobné průmysly jsou ve velké míře družstevní. Avšak práva a výsady dělníků a zaměstnanců jsou ve všech případech chráněny, neboť jak by také mohlo býti jinak v takové ryze demokratické zemí, kde každý bez rozdílu třídní příslušnosti nebo pohlaví je vychováván v zásadě samostatnosti a kde sňatek pro peníze je považován za nečestný? Osmihodinová pracovní doba je zavedena bez rozdílu ve všech závodech a průmyslech. Všechny krámy se zavírají přesně v 6 hodin večer. Potom hokynáři, lékárny, trafikanti a p. stavějí před krámy automaty, které prodávají vystavené zboží po celou noc. Tak je docilováno ročně „automaticky" velikého obchodního obratu. Švédská dělnická federace založená před 35 lety má přes 700.000 členů, kteří měsíčně platí příspěvek asi 50 Kč, Tato federace má značný kapitál a říká se o ní s humorem, že je největším kapitalistou země, který má životní zájem o udržení hos-podářské rovnováhy. Program této federace je stejně realistický jako všechno ostatní ve Švédsku. Pevně zastává zásadu kolektivních smluv, ale tak, aby vysoké mzdy nezvyšovaly cenu výrobků. Provádí srážky mezd, kde se to zdá nutné, a připouští práci přes čas. Její cíle a činnost jsou přísně nepolitické a setkávají se s bezpodmínečným souhlasem zaměstnavatelů, kteří jednají s touto dobře organisovanou a mocnou institucí, jejíž 'autoritu uznávají plně i dělníci. Největší průmyslový a obchodní podnik ve Švédsku je Švédský svaz družstev, který vlastní jen v samotném Stokholmu 400 závodů, dalších několik set v celé zemi a má roční obrat několik miliard Kč. Družstevní podniky jsou ve Švédsku podrobeny stejnému zdanění jako podniky soukromé, takže tam odpadá výtka nesprávné soutěže, která je často pronášena proti družstevnímu podnikání v jiných zemích. Padesát procent všeho obyvatelstva jsou členy Družstevního svazu. Na konci obchodního roku majitelé podílů dostávají tříprocentní dividendu. Zboží v družstevních závodech je asi o 7 procent levnější než v jiných Obchodech. To proto, že se prodává přísně za hotové, nepovoluje se žádný úvěr a nakupuje se ústředrě v ohromném množství.
Družstevní svaz má vlastní ohromnou pekárnu, kde se vyrábí chléb řetězovým systémem. Mouku jí dodávají vlastní mlýny. Svaz má řadu velkých mlékáren, továren na margarin, obuvnickou továrnu s denní výrobou 2000 párů, tiskárnu, nemocnici a týdeník, který se honosí půl milionem předplatitelů. Ve stejném tempu, jak vznikají nové potřeby a požadavky, jsou budovány nové podniky z továrny. Dokonce si vyrábějí vlastní registrační pokladny. Velmi důležitou součástí Družstevního svazu je zemědělské oddělení, které prodává mléko, vejce, drůbež, dobytek, ovoce, dříví a mnoho jiného. Vyrábí vlastní propagační filmy, jež se promítají ve většině švédských biografů. Má rovněž vlastní zemědělskou úvěrovou banku. Platy ředitelů a vedoucích jsou o málo nižší než platy úředníků stejného postavení v soukromých službách. Mzdy dělníků a zaměstnanců jsou o málo vyšší než v soukromých podnicích. Svaz přirozeně zaměstnává pouze odborově organisované zaměstnance. Rostoucí roční obrat Družstevního svazu je nejlepším důkazem jeho vzrůstajícího vlivu. Je dosud subvencován státem do jisté míry, ale tyto subvence jsou každý rok menší. Jeho konečným cílem jest dosažení úplné finanční nezávislosti. Přechodnou formou mezi družstevním a státním podnikáním je systém restaurací „Norma" ve Stockholmu, které náleží městu. Jejich akcionáři dostávají 7 procentní dividendu z čistého zisku, zbytek jde na zvýšení reservního kapitálu. Tento podnik byl založen před dvanácti lety a dnes vlastni 31 restaurací po celému Stockholmu.Vyjma velmi lehké švédské pivo se tam nepodávají žádné alkoholické nápoje. Restaurace v blízkosti škol mají zvláštní jídelny pro děti, kde se prodávají zdravé, chutné obědy asi za 5 Kč. Jsou stejně bezvadně čisté, opatrovány zdatným personálem a dobře vedeny jako všechny ostatní podniky ve Švédsku. Návštěvník Švédska, který by si chtěl učinit blízký názor na soukromé velkopodnikání, učiní dobře, když navštíví městečko Sandwiken, vzdálené 300 km od Stockholmu, jehož obyvatelé v počtu 14.000 duší jsou přímo nebo nepřímo zaměstnání v proslulých ocelárnách, náležejících rodině Goranssonů od roku 1862. Tři čtvrtiny zaměstnanců těchto oceláren jsou členy odborových organisací. Neúčastní se vedení podniku. Vyjma jedno malé nedorozumění roku 1931, ocelárny v Sandwikenu neměly od roku 1913 žádných pracovních sporů. Ačkoli v celém ostatním Švédsku platí čtrnáctidenní povinná dovolená, dělníci těchto oceláren mají jen pětidenní dovolenou, ale místo toho se těší jiným výhodám, jako na příklad té, že společnost za ně platí většinu pojistných premií. Ocelárny dále provádějí zvláštní bytový plán, založený na zásadě, že dělník má sám pomáhati ve volném čase při stavbě svého domku. Obytný dům pro jednu rodinu se zahradou stojí asi 120.000 Kč, a společnost zapůjčí dělníkovi tuto částku splatnou 3 % úroky a anuitami ve dvaceti letech. Ale nejnovější vymožeností jsou dělnické činžáky, vybudované skupinami dělníků na družstevním základě. Pro svobodné zaměstnance má společnost vlastní hotel. Dále Vlastní velikou prádelnu, takže hospodyně si mohou prádlo prát buď samy, nebo si je dát vyprat za vel-mi nízkou cenu. Jedním ze znaků švédského socialistického hnutí je boj proti opilství. Tato kampaň začala v polovici minulého století, kdy roční konzum lihovin činil na osobu 22 litrů. Po četných pokusech Švédsko zavedlo roku 1919 státní lihový monopol. Pouze pivo je prodáváno volně, neobsahuje-li víc než 3.2% alkoholu. Pivo ve Švédsku je velmi nechutným nápojem. Lihoviny lze dostat jen na zvláštní povolení, které se vydává pro celou rodinu, nikoliv pro jednotlivé členy. Množství, které lze dostat na povolení, se mění podle povolání a počtu dětí v rodině. Žádné povolení se nevydá bez předchozího policejního vyšetření. Kdykoli rodina potřebuje trochu lihovin pro zvláštní příležitosti, jako je třebas radostná událost, hlava rodiny musí osobně navštívit úředního kontrolora, udat mu důvod a dát se vyslechnout, než dostane potřebné povolení. Všechny tyto předpisy jsou chvályhodné se stanoviska mravnosti, ale, bohužel vyžadují složitého úředního aparátu, formalit a času. Avšak jeho zastánci tvrdí, že tento systém snížil opilství nejméně o 40%. Pouze 7% z výdělku monopolu lze připojít k reservnímu kapitálu, kdežto všechno ostatní jde ve prospěch sociálních organisací. Další zajímavou součástí boje proti opilství je krevní zkouška, povinná pro každého řidiče motorového vozidla v případě nehody. Ať se stane nehoda kdekoli, policista dopraví řidiče do nejbližší nemocnice nebo ambulance, kde mu okamžitě provedou krevní zkoušku obsahu alkoholu,je-li v jeho krvi určité procento alkoholu, je odpověden za nehodu a pojišťovna má právo odmítnout zaplacení škody. A je mu také ovšem ihned odebrán vůdčí list. Díky těmto opatřením ve Švédsku značně pokleslo opilství a nemoci, které je provázejí. Dále je to jedna z hlavních příčin, proč se švédské dělnické vrstvy mají líp než dělníci v jiných zemích, kde se platí vyšší mzdy. Souběžně s alkoholismem Švédové potírají i tuberkulosu a syfilis, které tak poklesly, že tam dnes takřka neexistují. Péče o blaho dětí začíná od útlého věku. Institucí věnovaných této práci je hodně a jsou ve všech směrech dokonalé. Nejpozoruhodnější z těchto institucí je „Barnanse" nebo-li „Dětský ostrov" u Stockholmu, kde 2000 dětí vybraných z nejchudších rodin hlavního města tráví v létě devět neděl pod dohledem několika lékařů a 350 ošetřovatelek. Tato instituce je financována soukromou nadací, k níž však stát štědře přispívá. Dvakrát do roka smí pořádat ve Stockholmu veřejnou sbírku. Další typickou švédskou organizaci je „Blemsterfonden" (doslova „květinový fond"), který vyvolala v život slečna Alma Hedinová, sestra slavného badatele Svena Hedina. 'Jeho členové se zavazují poslati k pohřbům místo květinových darů, zvláštní poukázky květinového fondu, které potvrzují, že určitá suma byla zaplaceno ve prospěch fondu. Peníze takto sebrané pomáhají zpříjemnit život množství starých lidí.
Asi 250 km od Stockholmu je Dělnická universita v Brunswicku. Skládá se z řady dřevěných domů, postavených na březích jezera uprostřed starého hvozdu, a je opatřena zahradami a sportovními hřišti. Je přístupno všem mužům a ženám dělnického povolání, kteří chtějí doplnit svoje vzdělání, a řídí ji společně Švédská dělnická federace se státem, který vyplácí chudým studentům skromný příspěvek Pro nedostatek místa nemůže tato dělnická universita poskytnout vzdě-lání víc než 1000 studentům ročně. Uchazeče nejdříve vyzkouší federace a na universitu jsou připuštěni jen lidé mravně i duševně schopní, kteří zůstanou na této dělnické uni-versitě šest měsíců Od zaměstnavatelů se očekává, že jim poskytnou potřebnou dovolenou, třeba bezplatnou, a znovu je přijmou po dokončení kursu. Asi polovinu studentů tvoří nezaměstnaní, kteří využívají volného času, aby doplnili svoje vzdělání. Na universátě učí pět starých profesorů, jimž pomáhají četní dobrovolníci z řádných universit, kteří učí jen za zaopatření, odbývajíce si tak střídavě svoje prázdniny. Celkem jsou ve Švédsku dvě takové university a jejich úkolem jest vychovat třídu uvědomělých dělníků, znalých hospodářských a technických problémů, a tudíž schopných lépe spolupracovati se zaměstnavateli pro dobro své vlasti. University jsou organi-sovány po anglickém vzoru, to znamená,že studenti si mohou na nich žít podle libosti, pod podmínkou, že se slušně chovají a hledí si učení. Švédský lid se odvrací s odporem ode všeho, co zavání vojenskou disciplinou.
Proti těmto konstruktivním ‚sociálním úspěchům neznamená politická činnost ve Švédsku téměř ničeho. Problém „monarchie nebo republika" je ve Švédsku naprosto podružný, Ve švédském, norském a dánském parlamentu je velmi málo komunistů, a ve Finsku je komunistická strana postavena mimo zákon. Celkové národní cítění správně vyjádřil švédský socialistický vůdce Arthur Engberg, když prohlásil, že Švédsko dává přednost „republikánské monarchií před monarchistickou republikou".
Žádné komentáře:
Okomentovat