Staropražští výletníci

DOVEDETE si, vy dnešní pražáci představit, že byste uvažovali o „cestě" na Vinohrady, na Petřín nebo „až" do Vršovic jako o polodenním výletu — a o Troji, nebo Malé Chuchli jako o výletu celodenním? Ano, tak se mění časy, co bylo včera „v horoucích peklech", je dnes za humny, a tam kde si dávaly ještě poměrně nedávno lišky dobrou noc, jsme metrem nebo tramvají za chvíli. Tento dopravní prostředek, auta, autobusy,metro a železnice způsobily, že nynější „Velká" Praha se scvrkla vlastně na město o mnoho menší než bývávala ona stará Praha našich pradědů a prapradědů, sevřená hradbami. Vždyť její celá veřejná doprava čítala tehdy plných pět fiakrů, jichž počet vzrostl teprve po založení Olšanských hřbitovů! Proto milovali staří Pražané nejvíce pohodlné procházky, které je nezavedly příliš daleko do tajemné, neprobádané „džungle". Byla tu Valdštejnská zahrada, v níž se kochali pohledem nejen na bohatýrské štuky sally terreny, ale i (tomu je již velmi dávno) na gigantickou klec s keři a stromy, kde si stavěla lapená zvěř a zajaté ptactvo svá doupata a hnízda jakoby ve volné přírodě. To bylo druhé staropražské zoo. První zřídil císař Rudolf ve staré zahradě vedle Prašného mostu. Zde se za dávných časů obdivovali občas Pražané žlutým šelmám a jejich hravým mláďatům ve

„lvím dvoře", medvědům, rysům i velbloudům v klecích sousedních a mluvícím papouškům v nedalekém háji. Ba jednou uzřeli v této zahradě —jako první Evropané — rozkvésti podivuhodné cizokrajné květy tulipánů, jichž cibule sem přivezl z Turecka císaři vyslanec Busbek. K nejoblíbenějším místům nedělního osvěžení náležely vltavské ostrovy, a to již od nejstarších dob. Byl tu především ostrov „Trávník", zvaný později i ‚Malé Benátky" a posléze „Střelecký". Původně býval pustý a holý, teprve kolem r. 1700 jej osadili páni ze střeleckého cechu stromořadím. Zde se zablýskal v den sv. Jana, patrona země, r. 1729 po prvé v Praze ohňostroj. Přívozem v dolní části ostrova jezdilo se na ostrov na hlučné a nádherné střelecké slavnosti, jimiž nepohrdla ani šlechta. Teprve před 97 lety byl ostrov spojen s oběma břehy řetězovým mostem. Byl to původně projekt majitele žofínské zahradní restaurace, Gottlase. Ten měl dokonce již i vypracované plány taktéž řetězového mostu, který měl vést přes oba ostrovy. Dal se však předstihnout společností a marně se s ní soudil, prosoudil celé své velké jmění a octl se nakonec jako pološílený žebrák na stupních dominikánského kostela. Ostrov žofínský měl původně zcela jinou, okrouhlou podobu. Byl také menší, neboť měřil jen 250 metrů délky a 100 metrů šířky. Teprve veliká povoden roku 1784 mu nanesla jeho severní cíp. Pak byl ohrazen chránící zdí a osázen topolovým stromořadím. V neděli zde vyhrávala hudba, točil se tu pro kluky kolotoč, zatím co tátové se bavili „biliárem" a kuželnikem. Po cestičkách se procházely v širokých krinolinách

půvabné krasotinky, sledované, jak praví tehdejší kronikář, „dychtivými zraky mladých větroplachů". Milou, útulnou restauraci měl i nejmenší pražský mlýnský ostrůvek Mráčkův. Chodívaly sem však většinou jen paničky na kafíčko, neboť pivo se zde neprodávalo. Děti s chůvami, rybáři a kopáníchtiví chodívali na Štvanici. Robanský ostrov byl cílem spolkových výletů. Jistě nejčastěji však chodívali naši dědové v neděli na „šance". S hradeb, přeměněných zemským purkrabím hrabětem Chotkem r. 1827 v krásný park, skýtaly se promenujícím měšťanům nesčetné, stále se měnící pohledy na zelené okolí města. Na své cestě kolem Prahy mohli se osvěžit ve třech kavárnách a nakonec se pobavit v „Areně na hradbách", kde vystupoval v nesčetných lidových fraškách i Mošna. Bašty padly před 135 lety. V těchto letech vznikly na Mariánských hradbách i Chotkovy sady. Byly prý, jak praví udivený současník, zprvu tak oblíbeny, že sem s počátku chodili v neděli lidé dokonce až z Nového města. Největší dar však učinil zemský purkrabí Pražanům r. 1804 přeměnou Královské obory ve veřejný park. Hostinec s tanečním sálem zde sice byl již 13 let, byl však dosud vyhrazen šlechtě. Ta a bohatí patriciové sem chodili tančit již jen ve čtvrtek, obyčejnému lidu náležely neděle.Dobré, uleželé pivo bylo odevždy čarovným magnetem, které dovedlo zlákati leckterého, jinak dokonale usedlého Pražana k různým neslýchaným výkonům, jako k daleké pouti za městskou bránu. Za Rozentálem (tak se kdysi říkávalo druhým názvem Karlínu) sváděla svým vyhlášeným malvazem „Myší díra", později nazývaná „Strassburk". Ještě kousek dále ležela ve vesničce Kožich výletní hospoda „Tyrolka" neboli „Kuchynka" — a to s pivem ještě lepším. Na Smíchov pak přitahovala výletníky ani ne tak botanická zahrada, za dnešním Jiráskovým mostem, ale hostinec „U čísla r", jehož zahrada byla před 130 lety zastavena. Ba našli se i takoví, kteří se vydali každé pěkné letní neděle za pivem až do Vršovic. Ale nejen pivu holdovali tehdejší „trampíři", libovali si také v domácích vodách minerálních. Ženy milovaly obvzláště minerální zřídlo nialochuchelské, s léčivými vanovými lázněmi. Nedělním střediskem inteligence byla — „Pštroska" na nynějších Vinohradech hned za „Konskou branou". Pštroska patřila bohaté staropražské rodině a lokální patrioti dávali její železité minerální vodě přednost i před světoznámou vodou Pármontskou. Roku 1847 dali majitelé lázně obnovit a nazvali je honosně „Stephensbad". Nejoblíbenějším lidovým hostincem byla výletní restaurace hned na úpatí Žižkova, kde se hrálo a tančilo. Velkou zahradu a rybník měl, nyní již navždy zaniklý, „Bezový mlýn". Podél nynější Vinohradské třídy táhla se rozsáhlá „Kanálská zahrada", založená s velkým nákladem popražštělým italským hrabětem Canale de Malabaila. Zde se toulali anglickým parkem milenci, obdivovali četné vodotrysky, jezírka s labutěmi a ostrůvky, na nichž stály čínské pavilony a antické chrámy. Byly tu i ptačí voliéry, miniaturní zoologická zahrada a také poustevna neboli eremitáž. Hrabě Canale zde zřídil dokonce i pokusný ústav botanický a dobytkářský. Proto se zde také konaly první naše hospodářské výstavy. Jiný šlechtic, baron Wimmer, zase založil na dříve nejpustším místě pražského

okolí, kolem nynějšího Vinohradského náměstí, taktéž podle Chotkova vzoru, rozsáhlé výletní sady, kde se střídaly pestré louky, háje, ovocné sady a rybníky. Ani zde ovšem nechyběl hostinec s tanečním sálem a vzorným kravínem. Ale to všechno Pražanům ještě nestačilo. Většina z nich zůstávala i za nejkrásnější letní neděle doma a užívala „přírody" opatrně — tak, že si postavila židle před vrata a zopakovala si při těchto sedánkách všechny události, které vzrušily v minulém týdnu ulici ...