DRUŽSTEVNICTVÍ V SEVERSKÝCH STATECH. Väinö Tanner. „The International Observer", Kodan 1938.

Dneska jsem se vrátil tímto překladem z dánského tisku k tématice družstevnictví ve skandinávských zemích.

Švédsko, Norsko, Dánsko a Finsko tvořily od nepaměti historickou jednotu. Tvořily stejnorodou skupinu, oddělenou v jisté míře vodou. Ale voda , jak si často myslíme ,neodděluje, nýbrž spojuje. Důležitým spojovacím činitelem prvních tří zemí je jejich společný původ, jejich jazyky jsou příbuzné. Finsko, jehož obyvatelé s hlediska původu i jazyka patří docela jiné skupině, tvoří výjimku, přesto, že mateřským jazykem celé desetiny finského obyvatelstva je jazyk švédský. Fakt, že Finsko patří ke skandinavské skupině, není v příbuznosti rasy a jazyka, nýbrž především v jeho zeměpisné poloze a staleté historii. Tyto severské země jsou navzájem spojeny četnými historickými pouty. Dánsko a Norsko měly po více než 400 let (1380-1814) společnou vládu. Po více než 100 let (1389-1521) tvořily Dánsko, Švédsko, Norsko i Finsko, které bylo částí Švédska, Kalmarskou Unii pod stejnou vládou. Norsko patřilo od r. 1814-1905 Švédsku. Finsko bylo spojeno se Švédskem od r. 1154-1809. Od toho roku bylo pod vládou Ruska až do roku 1918, kdy získalo samostatnost. Výsledkem tohoto těsného politického spojení je mnoho společného ve všech sférách kulturního života všech čtyř zemí. Hlavními znaky toho je určitý skandinavský zákon a pořádek a především smysl pro spravedlnost a demokracii. Demokratický vládní systém zanechal hluboké stopy v charakteru těchto národů. Nevolnictví nikdy neproniklo do Skandinavie a královský despotismus trval jen krátkou dobu. Z toho vysvítá, že diktátorský režim ani dnes nemá nejmenších vyhlídek v těchto zemích. Severská demokracie má své kořeny v individualismu i sociálních potřebách. Svoboda ducha i vědomí sociálních potřeb byly základem také družstevnímu hnutí. Družstevnictví je založeno na svépomoci a snaze po nezávislosti. Vysoká životní úroveň těchto zemí, smysl pro spolupráci a družstevnictví, zajišťují severským státům čestné místo mezi ostatními státy Evropy. Přes mnohé společné znaky mělo družstevní hnutí v každé jednotlivé zemi poněkud odlišný charakter i historii. Nejstarší kořeny má družstevní hnutí v Dánsku, které bylo také pionýrem v družstevnictví zemědělském. Tu jsou družstevní konsumní spolky hlavně hnutím nezávislých, malých hospodářů. Ve Švédsku i Norsku je družstevnictví rozšířeno hlavně mezi průmyslovým obyvatelstvem, ačkoli je podporováno i ostatními vrstvami obyvatelstva. Ve Finsku, kde družstevnictví začalo nejpozději, je podporováno stejnou měrou dělníky i zemědělci. Výsledkem toho bylo, že družstevnictví ve Finsku se roztříštilo ve dvě hnutí, kdežto v ostatních zemích bylo stejnorodé. VE ŠVÉDSKU -Družstevnictví ve Švédsku je nejvyspělejší ze všech severských zemí. Rozvoj Švédska ze zemědělského k modernímu státu průmyslovému začal kolem roku 1860, kdy rozsáhlé lesní prostory byly využity moderním průmyslem. Tento fakt vytvořil také možnosti pro vznik družstevnictví švédského. První družstevní konsumní spolek byl založen roku 1867. Na konci let osmdesátých jejich počet stoupl na 400. Byly to hlavně malé spolky na vesnicích. Sociálně demokratické politické hnutí, které v té době vzniklo, odvedlo zájem pracujícího lidu od družstevnictví. Na začátku roku 1890 byl tento úpadek značný. Teprve r0ku 1899 pokročil rozvoj družstevnictví tak daleko, že byla založena ústřední organisace K. F. (Družstevní Unie). Zpočátku bylo toto ústředí pouze úřadem propagačním a instruktivním a až do roku 1904 nemělo velké prodejny. Rozvoj ústřední organisace však neobyčejně vzrostl po světové válce. Dnes je jednou s nejdůležitějších prodejních družstevních společností ve Švédsku. Švédské družstevnictví získalo svou světovou pověst úspěšnými boji s monopolními syndikáty. Rostoucí aktivita ústřední organisace byla nucena bojovat s maloobchodníky. Unie maloobchodníků, jež vedla propagandu proti družstevním spolkům, vedla i tento boj. Její úsilí směřovalo především k tomu, aby zřídila soukromé velkoobchody a navázala obchodní styky s družstevními spolky. Výsledek tohoto boje byl, že Unie továren na margarin odmítla roku 1909 uděliti prodejní oprávnění K. F. Brzy poté měla K. F. úspěch při stavbě malé továrny na margarin k zásobování svých členských spolků. Margarinový kartel se snažil konkurenci tuto novou továrnu družstevní společnosti zničit. Výsledek byl však právě opačný, neboť roku 1911 byl margarinový kartel rozpuštěn. Roku 1921 postavila K. F. novou moderní továrnu v Norrkepingu, jež je dodnes největší ve Švédsku. její roční produkce je 15,000.000 kg, čili 30 procent veškeré produkce margarinu v zemi. Před světovou válkou směřovala činnost K. F. především k obraně proti útokům soukromého maloobchodu. Potom sama útočila na monopoly. Aby zlomila moc Unie mlýnů, koupila r. 1922 veliký mlýn „Koruna" ve Stockholmu, který zaujímal význačné místo a určoval cenu mlýnských produktů. Později se mlýnský průmysl K. F. neobyčejně rozšířil. Roku 1926 koupila K. F. vět-šinu akcií veliké továrny na kartáče v Gislavedu a značně snížila cenu kartáčů na boty. Později byla koupena ještě jiná velká továrna na kartáče. Za zmínku stojí, že 80 procent zisku těchto továren bylo po dlouhou dobu užíváno k financování vědeckého badání v uvedeném oboru práce. V nové době se družstevnictví rozšířilo neobyčejně mezi průmyslovým obyvatelstvem.Průmyslové obyvatelstvo podporovalo rozvoj družstevnictví systematicky, ačkoli později i venkovské obyvatelstvo mělo na něm značný podíl. Poslední hospodářská krize měla na švédské družstevnictví daleko menší účinek než v ostatních zemích. Zdravou organisací obchodu byla udržena kupní síla dělnictva. Demokratická struktura družstevních spolků zůstala neotřesena a je zajištěna i pro budoucnost. Z toho všeho možno dovoditi, že družstevnictví ve Švédsku má v dnešní době velmi silnou posici v hospodářském životě země, udržovanou nepřetržitě zdravými finančními podmínkami.

V NORSKU......... Družstevnictví v Norsku má mnoho společného se švédským. Neoby_ čejně příznivý ohlas mělo družstevnictví zvláště mezi rybářským obyvatelstvem, ačkoli skutečné družstevnictví vzniklo mezi průmyslovým dělnictvem. První družstevní společnost byla založena roku 1850, ale opravdový rozvoj družstevnictví začal v letech šedesátých. Družstevní spolky byly nazývány „úspornými družstvy" a veliký počet jich byl ustaven v letech sedmdesátých. Byla vytvořena ústřední organisace a už roku 1877 měla 250 členských spolků. Období krise roku 1878 velmi oslabilo aktivitu družstevních spolků. A když v následujících letech byla ústřední organisace rozpuštěna, většina těchto prvních družstevních spolků zanikla. První rozběh norských konsumentů k družstevnictví tedy skončil naprostým nezdarem. Zakládání družstevních spolků znovu ožilo v letech devadesátých, zejména usilovnou propagací a zásluhou advokáta O. Dehliho. O. Dehli odešel roku 1892 na studijní cestu do Anglie a Ameriky, a když se vrátil do Norska, začal své poznatky a zkušenosti uplatňovali k rozvoji družstevního hnutí v zemi. Jeho iniciativou byly ustaveny nové spolky. Jeho hlavním úkolem bylo zřízení ústřední organisace. Přes všechny dřívější nezdary se mu podařilo konečně vytvořiti „Národní družstevní Unii", založenou roku 1906. K ústřední organisaci se připojilo pauze 19 spolků jako zakládající členové, ale jejich počet rostl rok od roku. S rozvojem ústřední organisace vzrůstal i počet členů a obrat i kapitál spolků se množil. Začátek družstevního hnutí nebyl skvělý, protože dělnická strana podceňovala jeho důležitost. Když však kongres dělnické strany roku 1907 uznal důležitost družstevních spolků pro dělnické hnutí, zájem dělnických vrstev o družstevnictví se neobyčejně prohloubil. Jako všude jinde, bylo také v Norsku družstevnictví vydáno útokům a bojkotu soukromého obchodu. Bylo obtížné zajistiti dostatek zboží, ale na druhé straně tyto obtíže vedly ke vzniku vlastních výrobních podniků. Dnes má Družstevní prodejní společnost v Norsku rozličná výrobní střediska, a mimo jiné vlastní továrnu na margarin, továrnu na mýdlo, několik mlýnů, tabákovou továrnu a konečně továrnu na elektrické lampy. Kromě ústřední organisace jsou tu také pojišťovací ústavy a obvyklá banka. Družstevnictví v Norsku zápasí ještě s jinými obtížemi. Jeho rozvoji brání norské zákonodárství. Zákonodárství, vymezující činnost hospodářských společností, v zemi neexistovalo. Rozvoj družstevnictví je zdržován zvláštní regulací, podle níž družstevní spolky nesměly zřizovati odbočky mimo vlastní obec. Z toho důvodu existující spolky jsou malé krámy, pracující uvnitř teritoriálních hranic téže obce.

V Dánsku. ............První družstevní podniky vznikly v Dánsku mezi hospodáři ve formě družstevních bank ve čtyřicátých letech. Družstevní konsumní hnutí vzniklo poněkud později, asi kolem roku 1866, kdy ctihodný Sonne, v historii hnutí vždy znovu vzpomínaný, zřídil první „Dělnickou Unii" v městě Thisted. Na začátku se hnutí omezovalo na chudé rybáře a řemeslníky města, ale v krátké době se rozšířilo mezi dánskými hospodáři. Stalo se tak vlivem vysoké kulturní úrovně hospodářů, která byla výsledkem lidových vysokých škol přes to, že v některých krajích bylo družstevnictví dánským průmyslovým dělnictvem ignorováno. Teprve po sjezdu socialistické strany v Kodani roku 1910 nastal mezi průmyslovým dělnictvem příznivý obrat. S jeho pomocí se hnutí šířilo do velkých měst a síla i prestiž družstevnictví neobyčejně vzrostly. Zvláštní zmínky zasluhuje veliká družstevní společnost v Kodani, která vznikla spojením několika malých druistev. Sociální program dělnických družstevních spolků v městech se však přece poněkud lišil od hospodářských spolků v zemi. Když roku 1871 dosáhl počet družstevních spolků 62, byla založena ústřední nákupní společnost. Trvala však pouze 5 let. Podmínky pro její znovuzřízení byly nepříznivé až do roku 1880, kdy vznikly 2 takové společnosti, jedna v Sealandu a druhá v Jutlandu. Roku 1896 se sloučily obě v jednu „Družstevní hlavní prodejnu v Dánsku", která oslavila 40-leté výročí zvláštním kongresem loňského května. Ředitelem této ústřední společnosti a zároveň i jejím tvůrcem byl známý dánský družstevník Severin Jorgensen, jenž až do své smrti zůstal pravou duší dánského družstevnictví. Prvním výrobním podnikem této společnosti byla malá pražírna kávy, založená už v

minulém staletí. Hned na to nastal velmi rychlý rozvoj družstevní výroby, o čemž nejlépe svědčí továrna na margarin, na čokoládu, koželužna, továrna na obuv, tkalcovna, továrny na bicykly a provazy, továrny chemické, jakož i mlýny na obilí. Kromě toho měla společnost rozhodující vliv na velikou cementárnu v Aalborgu. Jako ve Švédsku, tak i v Dánsku bylo družstevnictví terčem útoků i pomluv tabákových, margarinových, cementárenských i jiných trustů. Dánské družstevniciví však ve všech těchto bojích zvítězilo. Poslední hospodářská krise přece však působila nepříznivě na jeho další rozvoj, protože dánská vláda, aby zabránila účinkům krise, vydala nařízení o kontrole a omezení dovozu. Družstevnictví v Dánsku se liší v mnohém od družstevnictví v ostatních severských zemích. Statistika o počtu družstev dokazuje, že převládají malé vesnické krámy. Zvláštností je, že ústřední společnost jako hlava družstevních podniků neplatí družstevní personál. Je-li založeno nové družstvo, jest jeho správa za souhlasu ústřední společnosti svěřena vedoucímu, který dostává mzdu v procentech podle obratu. Ten sám si volí své ostatní zaměstnance a platí je. Další význačnou vlastností dánského družstevnictví je přesná organisace v rozdělování zásob, řízená z ústředí. Následkem toho četné družstevní spolky se specialisovaly pro různé funkce. Obvyklá forma koupě a prodeje zboží, převládající v jiných zemích, je v Dánsku neznáma .

VE FINSKU . .........Ačkoli družstevnictví ve Finsku je nejmladší v rodině čtyř severských států, možno říci, že v určitém směru je jeho vývoj nejstálejší. Podle příkladu sousedních zemí byly tzv. „konsumentské unie" zakládány v posledním desetiletí minulého století. Měly formu akciových společností, ale v hlavních rysech sledovaly zásady, jimiž se 'řídily v novém století. Finské družstevnictví se stalo známým zásluhou profesora Hannese Gebharda. Seznámil se s družstevnictvím za svých rozsáhlých cest po cizině, založil roku 1899 známou společnost Jellervo", jež jako informační středisko měla veliký význam zvláště pro rozvoj zemědělského družstevnictví. S pomocí této společnosti a prof. Gebharda byl uskutečněn družstevnický zákon. Důsledkem toho bylo, že družstevní spolky vešly v život na řádné právní základně. První skutečné družstevní hnutí vzniklo mezi tkalci v textilním středisku Tempera. V prvních letech se rozšířilo neobyčejně rychle do všech krajů země. Organisování i dozor na družstevní spolky se děl už od počátku systematicky, protože už roku 1904 byla založena ústřední organisace. Tato organisace, finsky nazvaná S. O. K., začala dohlížeti na zakládání i činnost jednotlivých družstev. Družstevnictví se stalo velmi záhy oblíbeným jak v kruzích zemědělských producentů, tak u průmyslového dělnictva. Na počátku obě tyto skupiny těsně spolupracovaly, ale později se objevily různé odlišné názory, týkající se sociálních snah družstev. Dělnické družstevní spolky si hlavně přály, aby družstevnictví bylo čistě jen institucí konsumentskou, kdežto hospodářské družstevní spolky chtěly býti pouze spolky výrobními. Tato odlišnost názorů zavinila konečně roku 1916 rozkol družstevního hnutí; na 100 družstevních spolků se odtrhlo od S. O. K. a utvořila novou organisaci. Tato nová organisace, finsky nazvaná K. K., obdržela hned na začátku podporu většiny družstevníků. Budoucnost nové společnosti K. K. byla opravdu slibná. Na její rozvoj měla však velmi nepříznivý vliv světová válka. Po návratu normálních poměrů po světové válce obě organisace se opět rychle rozvíjely a jejich hospodářská posice sílila rok od roku. Velikou popularitu družstevnictví ve Finsku dokazuje fakt, že družstevní spolky měly na konci minulého roku 518.000 členů ,neobyčejný úspěch při 3,5 milionu obyvatelstva! Rozkol neměl příliš mnoho vlivu na jejich rozvoj, zejména, pokud se týká distribuce zboží. -Obě společnosti závodily jedna s druhou, aby získaly nové okresy i nové členy; jejich výsledky byly pozoruhodné. Nevýhody rozkolu přece však se staly patrnými při rozvoji družstevní výroby. Když se konsumenti rozdělili na dvě fronty, pokrok výroby byl přirozeně pomalejší. Následkem toho i celková hodnota ústřední výroby je malá proti výrobě jiných zemí. V některých továrnách obě tato hnutí už spolupracují a nové, téhož druhu, jsou stavěny každého roku. Tak například obě společnosti mají veliké mlýny na obilí, sirkárnu, továrnu na pletené zboží, továrnu chemickou, atd. Poslední hospodářská krise zasáhla také činnost družstevnictví ve Finsku. Obrat družstev poněkud klesl, hlavně v důsledku poklesu cen. Hospodářské podmínky družstev zůstaly však pevné a ani jedno neudělalo úpadek. Na konci posledního roku se situace zlepšila natolik, že obrat dosáhl dřívější úrovně. Toto zlepšení přišlo z toho důvodu, že ve Finsku nebyla učiněna žádná zákonná opatření, která by bránila mezinárodní výměně zboží. Oběh zboží i peněz je naprosto volný..........................................................Závěr. ..........................................................................

Potud stručný nástin vzniku a rozvoje družstevního konsumentského hnutí v severských zemích. Tento přehled chceme v závěru doplniti statisticky. Podle počtu členů je Finsko na prvním místě, neboť 'počet členů tu dosahuje 14.3 procenta všeho obyvatelstva. Výše tohoto procenta je předčena pouze Ruskem a Anglií. Ve skutečnosti to znamená, že více než polovice obyvatelstva země je členy družstevních spolků. Na druhém místě je Dánsko, pak Švédsko a Norsko. Sroynáno s hlediska obratu družstevních spolků, na prvním místě je Norsko, potom Dánsko, Švédsko a na konec Finsko. Tato čísla jsou ve značné míře výsledkem cenové úrovně každé země, jakož i kupní síly obyvatelstva. Ve srovnání finančních podmínek družstevních spolků se toto pořadí poněkud změní. Na prvé místo přijde Švédsko s kapitálem 66.4 procenta celkového obratu, potom Norsko, Dánsko a Finsko, jehož finanční posice je nejslabší. Nízké procento ve Finsku je zaviněno jednak pozdním rozvojem průmyslu, jakož i pozdním rozvojem družstevního hnutí v této zemi. Ústřední družstevní výroba se rozvíjela různými způsoby. Největšího rozvoje dosáhlo Švédsko, neboť tu činila ústřední výroba asi 184 švédských korun na 1 člena. Na druhém místě je Dánsko, pak Norsko a Finsko. V tom směru měly značný vliv na tento rozvoj střídavá období prosperity a všeobecný pokrok průmyslu v každé z těchto zemí. Ve Finsku rozkol v družstevním hnutí přirozeně zadržel i vzrůst ústřední výroby. Je zajímavě zjistiti, jakou důležitost má družstevnictví pro hospodářský život každé země. Poslední výroční zpráva družstevního hnutí v Anglii ukazuje, v jaké míře participuje družstevnictví v drobném obchodním prodeji každé země. Tato čísla jsou ovšem poněkud neurčitá a nespolehlivá; přesto nám mohou dáti jasnou představu o situaci. Ve zprávě sic:A, že ve Finsku 25-30 procent drobného prodeje je mimo družstevní spolky, kdežto ve Švédsku. a Dánsku činí tento počet 10 procent. Podíl Norska tam není stanoven ,podle stavu členství, může býti oceněn na 5-6 procent. Tato čísla ukazují, jak důležitou úlohu má družstevnictví v hospodářském životě Skandinavie. Zeměpisná poloha severských zemí vedla k těsné spolupráci v družstevním hnutí. Neobyčejně významná je prodejní společnost, založená ústředními organisacemi severských zemí a nazvaná „Družstevní Severská Unie". Jejím sídlem je Kodaň.Tato družstevní prodejna, jejímž účelem je zásobování družstevních prodejních společností obvyklým zbožím světového obchodu, byla založena roku 1919. Iniciativu k jejímu založení dal Dán Severin Jorgerusen jeho myšlenku uskutečnil norský advokát Dehli. Družstevní prodejní společnosti ve Švédsku, Norsku a Dánsku spojily své podniky jako zakládající členové; obě ústřední organisace ve Finsku se připojily teprve roku 1928. Tento společný podnik severských zemí dokazuje velmi přesvědčivě, že spolupráce mezi družstevními společnostmi různých zemí je možná. Kromě toho existují ještě jiné hospodářské podniky ústřední Unie, zvláště „Osvětlovací společnost", v jejíchž Stockholmských továrnách jsou vyráběny elektrické lampy. Tady měli iniciativu Švédové. Tato společnost velmi trpěla zhoubnou cenovou politikou mezinárodního kartelu lamp. „Osvětlovací společnost" byla založena roku 1931 a byla připojena k ústřední organisaci čtyř severských zemí. Výsledkem toho bylo, že cena elektrických lamp značně klesla. Soudím, že situace družstevnictví v přítomné době ve všech severských zemích se zlepšila a ujasnila. Tyto čtyři země se rozvíjely stejným způsobem a do značné míry se učily jedna od zkušeností druhých. Demokratické podmínky v nich připravily družstevnictví příznivou pádu pro jeho svobodný rozvoj. Každý nezaujatý pozorovatel se mohl přesvědčiti, že družstevnictví v severských zemích má veliké možnosti, bude-li mu zaručen svobodný rozvoj. Družstevnictví nežádá stát ani ostatní instituce o podporu. Žádá pro sebe pouze svobodu a rovnost po boku s ostatními hospodářskými organisacemi.