Kat s kterým se přátelil Goethe.

Karel Huss

Mostecký kat jménem Huss, který někdy vykonával popravy i v městě Chebu, pokud zde nebyl ustanoven katem jeho pří-buzný stejného jména, měl syna Karla, který se narodil patrně v šedesátých létech osmnáctého století. Již od mládí projevoval Hussův syn nezvyklou chápavost a bystrost a proto se jeho otec rozhodl zabezpečit mu lepší budoucnost. Nechal tedy chlapce zapsat do piaristické školy v Mostě. Studentská léta katova syna byla bezútěšně smutná a nera-dostná. Věčné posměšky spolužáků, bití, pohrdání, provázely Karla po celou dobu jeho studia na piaristickém gymnasiu. Karel často upadal do beznaděje a smutku a vyvrcholením toho všeho utrpení dospívajícího chlapce bylo, že se rozhodl utéci z domova a tak se vyhnout škole. Chytili ho však. Rozezlený otec pak rozhodl, že studiím synovým udělá konec a že podle staré tradice v katovských rodinách obvyklé, podědí syn jeho řemeslo. Nepomohl ani pláč a tak v roce 1776 vstupuje zběhlý student se svým otcem poprvé na popravni lešení, aby pomáhal otci-katu.
Nakonec se Karel Huss stal městským katem v Chebu. Byl to věru podivuhodný kat. Znal latinu a řečtinu, studoval přírodní vědy, znal lékařství a historii a měl ve své chebské katovně i slušnou knihovnu. Už od starodávna se většina katů zabývala pokoutním lékařstvím a léčením zlomenin a tak i k mladému katu přicházejí záhy lidé se svými bolestmi. Několik úspěšných léčebných zákroků založilo Hussovi pověst zázračného lékaře. Tato pokoutní činnost vynesla mu nenávist okolních lékařů a lékárníků, kteří jej často udávají u městského úřadu. Před rokem 1788 se Huss oženil s dívkou jménem Žofie, která z velké lásky k hezkému mladému katu utekla z domova. Avšak líbánky novomanželů byly brzy přetrženy událostí, která změnila do jisté míry běh celého života Hussova. Rozhodnutím císaře Josefa II byl v r. 1788 nadobro zrušen trest smrti a tím pozbyl chebský kat své dosavadní řemeslo. Vedle pokoutního léčení živil se Huss i vycpáváním ptáků a zvířat. Pro svou osobní zálibu shromažďoval po celá léta doma velikou sbírku starožitností, mincí, přírodnin i všelijakých historických kuriozit. Hlavním zdrojem exponátů jeho starožitnického kabinetu byly domácnosti jeho pacientů, od kterých vyžadoval, aby mu za léčení platili starými mincemi.V létě roku 1806 dostává Hussův kabinet návštěvu nad jiné vzácnou a významnou. Tenkrát se léčil v Karlových Varech básník velkého jména Johann Wolfgang Goethe. Pro svůj pobyt si zvolil hostinec u Tří mouřenínů a tam se mu tak zalíbilo, že pak při svých dalších návštěvách Karlových Var se sem pravidelně vracel. V lázních se básník setkal se svou známou Ulrikou von Lewetzov, která jej pak na jeho pozvání doprovázela na vyjížďce do Chebu. Při té příležitosti navštívil Goethe se svou půvabnou společnici Hussův starožitnický kabinet. Veliký básník podlehl hned při první návštěvě chebské katovny osobnímu kouzlu mladého vzdělaného kata a z toho pak vzniklo mezi těmi dvěma sobě nerovnými trvalé a vřelé přátelské pouto. V pozdějších letech při dalších návštěvách Goethových v Karlových Varech doprovázel jej  při mineralogických a přírodovědných výletech - po západních Čechách. Styky s všude váženým a uctívaným německým básníkem vynesly Hussovi velikou vážnost. Pověst o jeho sbírkách se dostala roku 1823 ke sluchu rakouského státního kancléře, knížete Metternicha: který často přijížděl na letní sídlo svých předků, na zámek Kynžvart. Tam v honosném prostředí zámeckých komnat. kvetl rušný společenský život a scházeli se zde významní představitelé doby poznamenané osvíceneckými a romantickými snahami. V Metternichových salónech bývali častými hosty Beethoven, Goethe a hrabě Kašpar Šternberk, jeden ze spoluzakladatelů českého muzea v Praze. A tady, v té společnosti, vznikla myšlenka zakoupit sbírky Karla Hussa a rozmnožit jimi dosavadní zámecké sbírky starožitností. V roce 1823 je Metternichern vyslán k Hussovi magistrální rada Griinner s nabídkou, odkoupit sbírky chebského kata s tím, že by se Huss stal na kynžvartskérn zámku jejich doživotním správcem s platem 300 zlatých ročně. Byla to nabídka velmi lákavá a Huss ji přijal. Vzápětí na to jmenovala chebská městská rada Hussa svým čestným občanem, asi proto, aby mu byl umožněn snazší společenský styk se šlechtickou společností, která do zámku pravidelně přijížděla, i se samotným Metternichern. Hus podnícen geognostickými a přírodovědnými zájmy svého přátelského příznivce Goetha, tvořil i literárně. Napsal Kroniku chebskou a ve své pozůstalosti zanechal rukopis nazvaný: O pověrách, datovaný rokem 1823. Karel Huss, zemřel ve vysokém stáří osmdesáti let v roce 1839 a léta jeho životního podzimu byla šťastná. To je tedy historie o katu, básníku a knížeti.

Goethe