2.část výsadek v pekle
Koncem roku 1908 se stala událost,která ukázala velikost a lidskost osádek ruských lodí.15.prosince se mocně zatřásla země pod ostrovem Sicílie.Výsledek této zkázy se vyrovnal výbuchu atomové bomby v Hirošimě.Desítky tisíc lidí zůstalo pod rozvalinami Messiny a okolních městeček.Jako první přispěchali na pomoc obětem katastrofy osádky tří ruských lodí-Sláva,Cesarevič a Admirál Makarov,které byly právě ve středozemním moři na výcviku plavby spolu s jednotkou námořní pěchoty.Mezi ní byl i Pavel Voronov.Spolu s ostatními námořníky začal okamžitě zachraňovat raněné a vyhrabávat s pod trosek mrtvé.Zajišťovali také město před rabováním.Osádky velmi riskovaly,stále se objevovali nové otřesy,hrozilo tsunami,které by kotvící lodě zničilo.Riskovali všichni od admirála,až po posledního námořníka-poskytovali pomoc,uklidňovali postižené,bojovali s bandami marodérů,které dosud vyrabovali polovinu obchodů a bank.Lupičů bylo třikrát tolik než námořníků.Šest námořníků bylo také raněno.Italský král Viktor Emanuel poslal za pomoc děkovný telegram ruskému caru-Při mém velkém zármutku přijměte poděkování za pomoc,kterou jste nám poskytli,nikdy nezapomeneme hrdinství Váších námořníků.Messina bylo velké humanitární vítězství ruského námořnictva.Ještě byla Čerstvá jeho porážka u Cušimi,ale nyní už Andrejevská vlajka mohla opět hrdě vlát na moři.
Carská rodina hodně žila messinskou tragedii.Po návratu ruských lodí se do posádky Standartu přihlásil jeden z Messinských hrdinů-Pavel Voronov.Olga si tragedii představovala jako Brulovův obraz-Poslední dny Pompejí.Ráda naslouchala vyprávění čerstvě přijatého poručíka Voronova.Tehdy asi začala její náklonnost k tomuto vysokému ,mladému důstojníkovi.Všichni si ho oblibyli.Mikuláš s ním rád hrál tenis.Starším dcerám dělal společníka při tanci,Alexej se mu svěřoval se svými tajemstvími.Krůček po krůčku se Voronov,od 1913 nadporučík,stal nepostradatelným členem Livandijského paláce.Carské dcery byly spartánsky vychovávaný a byly líčeny jako spravedlivé a nearogantní,bavili se s každým,hráli si jako ostatní třeba na slepou bábu,nebo pekli brambory,ale i jejich chování mělo svou mez,kterou nesměli překročit.A Olga se k ní přiblížila velmi blízko,hodně lidí si všimlo,že na plese pořádánem k jejím osmnáctým narozeninám tančil pokud mohla jenom s Voronovem.A na jachtě bylo často vidět Voronova jak se dalekohledem dívá směrem k paláci,a to znamenalo že tam někde stojí Olga ve svých bílých šatech.Jak už to bývá,matka nebývá slepá když se dcera zamiluje a Alexandra byla všímavá matka.V rodinném kruhu se hodně diskutovalo,jak s toho ven.O to to bylo horší,že už byl podobný precedens,mladší sestra Mikulášova Olga si sama chtěla vzít za muže gardového důstojníka,to nic ale neměnilo na tom že by to byl pořádný skandál.Nejjednodušší způsob jak jak odstranit nechtěného původce potíží bylo odvelet ho na jinou lod někde k sibiřské flotile.Ale v Srpnu našli rodiče jiné řešení-více humánní pro poručíka ale dost brutální vůči vlastní dceři
.Voronovu dali jasně najevo,že je více než žádoucí aby si vzal za ženu neteř dvorní dámy,hraběnku Olgu Kleynmichel.Nikdy se asi nedovíme zda toto manželství bylo se svobodné vůle Voronova nebo s vůle carské rodiny,jednající se strachu o pověst rodiny.Svatba se konala 7.února a na jejich prstýncích byly vyryty jména Pavel a Olga.Ale nebyla to Olga Nikolajevna,ale Olga Konstantinovna.
Jaká asi musela být Olžina bolest v srdci při svatebním dni.Carskou rodinu na svatbě zastupovala jedna z dvorních dam.Jenom v pohádkách si ale může obyčejný nadporučík může vzít nejstarší carovu dceru,ale v životě....
Olze bylo neustále připomínáno,že ruská koruna patří hierarchii evropských monarchii na jedno z čelních míst.Na rozdíl od princezny Diany,princezna Olga respektovala pravidla monarchie.Vybrali ji za muže rumunského prince Karla,jak ale mohl Karel obstát v Olžiných očích vedle námořníka Voronova.Carevna Alexandra se ale zachovala ke své dceři jako opravdová matka a rozhodla že rozhodnutí o svatbě náleží jen a jen na Olze
Koncem roku 1908 se stala událost,která ukázala velikost a lidskost osádek ruských lodí.15.prosince se mocně zatřásla země pod ostrovem Sicílie.Výsledek této zkázy se vyrovnal výbuchu atomové bomby v Hirošimě.Desítky tisíc lidí zůstalo pod rozvalinami Messiny a okolních městeček.Jako první přispěchali na pomoc obětem katastrofy osádky tří ruských lodí-Sláva,Cesarevič a Admirál Makarov,které byly právě ve středozemním moři na výcviku plavby spolu s jednotkou námořní pěchoty.Mezi ní byl i Pavel Voronov.Spolu s ostatními námořníky začal okamžitě zachraňovat raněné a vyhrabávat s pod trosek mrtvé.Zajišťovali také město před rabováním.Osádky velmi riskovaly,stále se objevovali nové otřesy,hrozilo tsunami,které by kotvící lodě zničilo.Riskovali všichni od admirála,až po posledního námořníka-poskytovali pomoc,uklidňovali postižené,bojovali s bandami marodérů,které dosud vyrabovali polovinu obchodů a bank.Lupičů bylo třikrát tolik než námořníků.Šest námořníků bylo také raněno.Italský král Viktor Emanuel poslal za pomoc děkovný telegram ruskému caru-Při mém velkém zármutku přijměte poděkování za pomoc,kterou jste nám poskytli,nikdy nezapomeneme hrdinství Váších námořníků.Messina bylo velké humanitární vítězství ruského námořnictva.Ještě byla Čerstvá jeho porážka u Cušimi,ale nyní už Andrejevská vlajka mohla opět hrdě vlát na moři.
Carská rodina hodně žila messinskou tragedii.Po návratu ruských lodí se do posádky Standartu přihlásil jeden z Messinských hrdinů-Pavel Voronov.Olga si tragedii představovala jako Brulovův obraz-Poslední dny Pompejí.Ráda naslouchala vyprávění čerstvě přijatého poručíka Voronova.Tehdy asi začala její náklonnost k tomuto vysokému ,mladému důstojníkovi.Všichni si ho oblibyli.Mikuláš s ním rád hrál tenis.Starším dcerám dělal společníka při tanci,Alexej se mu svěřoval se svými tajemstvími.Krůček po krůčku se Voronov,od 1913 nadporučík,stal nepostradatelným členem Livandijského paláce.Carské dcery byly spartánsky vychovávaný a byly líčeny jako spravedlivé a nearogantní,bavili se s každým,hráli si jako ostatní třeba na slepou bábu,nebo pekli brambory,ale i jejich chování mělo svou mez,kterou nesměli překročit.A Olga se k ní přiblížila velmi blízko,hodně lidí si všimlo,že na plese pořádánem k jejím osmnáctým narozeninám tančil pokud mohla jenom s Voronovem.A na jachtě bylo často vidět Voronova jak se dalekohledem dívá směrem k paláci,a to znamenalo že tam někde stojí Olga ve svých bílých šatech.Jak už to bývá,matka nebývá slepá když se dcera zamiluje a Alexandra byla všímavá matka.V rodinném kruhu se hodně diskutovalo,jak s toho ven.O to to bylo horší,že už byl podobný precedens,mladší sestra Mikulášova Olga si sama chtěla vzít za muže gardového důstojníka,to nic ale neměnilo na tom že by to byl pořádný skandál.Nejjednodušší způsob jak jak odstranit nechtěného původce potíží bylo odvelet ho na jinou lod někde k sibiřské flotile.Ale v Srpnu našli rodiče jiné řešení-více humánní pro poručíka ale dost brutální vůči vlastní dceři.Voronovu dali jasně najevo,že je více než žádoucí aby si vzal za ženu neteř dvorní dámy,hraběnku Olgu Kleynmichel.Nikdy se asi nedovíme zda toto manželství bylo se svobodné vůle Voronova nebo s vůle carské rodiny,jednající se strachu o pověst rodiny.Svatba se konala 7.února a na jejich prstýncích byly vyryty jména Pavel a Olga.Ale nebyla to Olga Nikolajevna,ale Olga Konstantinovna.
Jaká asi musela být Olžina bolest v srdci při svatebním dni.Carskou rodinu na svatbě zastupovala jedna z dvorních dam.Jenom v pohádkách si ale může obyčejný nadporučík může vzít nejstarší carovu dceru,ale v životě....Olze bylo neustále připomínáno,že ruská koruna patří hierarchii evropských monarchii na jedno z čelních míst.Na rozdíl od princezny Diany,princezna Olga respektovala pravidla monarchie.Vybrali ji za muže rumunského prince Karla,jak ale mohl Karel obstát v Olžiných očích vedle námořníka Voronova.Carevna Alexandra se ale zachovala ke své dceři jako opravdová matka a rozhodla že rozhodnutí o svatbě náleží jen a jen na Olze
Žádné komentáře:
Okomentovat