Florentin-osudový diamant Habsburků

kopie florentinaPůvod tohoto osudového diamantu je zahalen tajemstvím,poprvé byl zmíněn Jean-Baptiste Tavernierem který sepisoval poklady rodu Medici v roce 1657,uchvátil ho svou velikostí 137 karátů,nádhernou žlutou barvou a perfektním výbrusem.Pojmenoval ho podle titulu jeho majitele-Velkovévoda Toskánsky.Jeho krása také ihned učarovala Františku Lotrínskému,který se stal v roce 1737 dědicem Medičejských po jejich vymření a spolu s Toskánském zdědil i jejich poklady.Jeho žena Marie Terezie ho přejmenovala podle země jeho původu Florentin.První velký vstup do dějin si Florentin odbyl v roce 1745 kdy byl František korunován na Římsko-Německého císaře a nechal si tento drahokam zasadit do Habsburské koruny.Když se pak jeho dcera Marie Antoineta vdávala v roce 1770 za francouzského následníka Ludvíka XVI,dostala tento kámen jako svatební dar.Moc štěstí ji ale nepřinesl.Po její popravě se kámen stratil,a objevil se až při svatbě Napoleona Bonaparta s Marii Luisou,jako dar který dostala habsburská princezna od svého nastávajícího.Manželství však přinesl jen smůlu.Když se pak vrátila za svým otcem do Vídně,vzala Florentína sebou a František ho dal opět zasadit do koruny.
Marie TerezieV koruně pak zůstal až do roku 1888,kdy František Josef pověřil klenotníka Alexandra Emanuela Kochlera zhotovením náhrdelníku s tímto krásným drahokamem pro svou milovanou Sissi.Tehdy na diamantu ulpěla opět jeho špatná pověst a Sisi za deset let podlehla atentátu.Po smrti císařovny už žádný člen Habsburské rodiny neměl odvahu ho nosit a Florentin zůstal v Hofburgské klenotnici.Když se začalo koncem roku 1918 rozpadat Rakousko-Uhersko,byl tento diamant spolu s dalšími cennostmi ze soukromého jmění Habsburků deponován do banky ve Švýcarsku.Po odchodu císaře Karla do exilu zůstali Habsburkům jen tyto klenoty,to co zbylo v Rakousku mu nový stát vyvlastnil.Jelikož s drahokami nemohli přímo manipulovat,pověřili k tomu nějakého Bruno Steinera,ten však jeho důvěru k němu zneužil a zmizel i s klenoty,byl mezi nimi i Florentin,který měl tehdy cenu 10 milionu franků..Bratrovi císařovny se ho síce podařilo vypátrat ve Wiesbadenu,ale opět mu a tentokrát navždy zmizel.Co se s Florentinem stalo je dodnes záhadou.Je možné,že aby ho bylo možno prodat,byl rozštěpen.Jedna možná stopa vede k diamantu který byl prodán v roce 1981 za 600000 franků a barvou a brusem mohl pocházet s Florentina.Ale at už se tento diamant najde nebo ne,zůstane osudovým kamenem Habsburků 
Marie Antoineta

Trošku fantazie,aneb píše nám zase Marie.

Dobrý den,už jsem zase tady! Nyní je rok 1922 a mnoho se změnilo od té doby co jsem naposledy s vámi mluvila. Za prvé,měli jsme obrovské štěstí a přežili temné dny roku 1917-1918,a to všech sedm z nás,ale jsme ted na tom trochu jinak než dříve.Tatínek je opět carem,ale má mnohem menší moc.Ze začátku jsme s toho byli spolu s maminkou velmi neštastní,ale hlavně tatínkovi se to ted začíná líbit,protože má mnohem více času na rodinu a méně starosti.Maminka příliš štastná není,a to hlavně kvůli bráškovi Alexejovi.Ráda by ho viděla silného jako Petra I.Za druhé,je mi nyní 23,a jsem štastně vdaná matka tří dětí!Poprvé jsem poznala svého muže Ivaška Tarkhana v létě 1914,těsně před válkou(Vaška říká že mě miloval ještě dříve než jsme se poznali,byla to nejsladší věc kterou jsem kdy slyšela).Celou válku jsme si psali a slibovali si že po válce budeme stále spolu.Nevadilo mi,že Ivaško byl jen důstojník,ale ostatní v mé rodině byli hodně proti naši svatbě,a stále jsou.
Naštěstí můj milovaný tatínek nepatří mezi ně a udělil Ivaškovi titul knížete Tarkhan-Romanovského,oficielně se ted jmenuji -její imperátorská výsost velkokněžna Marie,kněžna Tarkhan-Romanovská,ale já mám nejraději když mi řeknou paní Tarkhanová.Svatbu jsme měli 21.června 1918.Velmi se milujeme.Vaško je nyní plukovníkem a radí v mnoha věcech tatínkovi,jsem na něho velmi pyšná.Máme spolu tři děti,tříletou kudrnatou Natálku,dvouletého Nikolaje a Grogorije,který se narodil ted v dubnu.Natálku jsme pojmenovali po Ivaškově mamince,Nikolaje po mém zlatém tatínkovi a Grigorij není pojmenován po Rasputinovi,ale po Ivaškově tatínkovi.Mojí malí andílci mi dělají stále radost a já je velmi zbožnuji.Natálka je velký povidálek,ale před cizími lidmi je velmi plachá.Kolja naopak není vůbec plachý a pořád dělá na každého obličeje,mám strach že až vyroste,bude stejný nezbedník jako jeho teta Anastásie.Ale zatím mi starosti nedělá,ale je na něm vidět Romanovská síla,už uzvedne svoji starší sestru,a ta mi to hned běží požalovat.Oba jsou si ale velmi blízcí,doufám že mezi sebe příjmou i Gríšku jako třetího,sama s vlastních zkušeností vím jak je to někdy těžké.
Sestrám se stejně jako mě změnil život.15.dubna 1921 se má nejstarší sestra Olga provdala za Edwarda,prince z Walesu.Zpočátku byla velmi neštastná,že musela od nás odjet a přestoupit na novou víru.Ale ted když se jí v lednu narodila dcera Kateřina je již na tom líp.Tatiana také není spokojená v manželství,i když její manžel Christo (Christopher Řecko-Dánský)je takový milý a vtipný,podle některých je zázrak,že mají dvě děti,Sandra,kterého zbožňuje má Natálka,a Michaela,kterému říká Míša.Christo je obětavý otec a manžel,ale Tatiana stále není štastná.Anastásie nás všechny překvapila,vzala si korunního prince Leopolda Belgického.Nemyslím si,že by to bylo s lásky,ale oba jsou spokojení.Leopold se jednou stane Belgickým králem a Anastásie jeho královnou.Carské Selo je nyní nějak prázdné.
A Alexej,tady to také vypadá na svatbu,chtěl by se oženit s Christovou neteří Elizabethou Řeckou,která je milé zlatíčko,je krásná a oblíbená u všech.Všichni jim to přejí.Alexej by si měl pospíšit,je vážně nemocný,a tak by se měl narodit dědic.Tatínek změnil nástupnický zákon,a já jsem ted po Alexejovi na druhém místě v nástupnictví,ale nemám vůbec žádný zájem se stát carevnou a tak se stále modlím za Alexejův dlouhý život a at má mnoho a mnoho dětí.Budu už muset končit,slyším vedle Natálku s Koljou,podívám se co dělají.Když mi vyjde čas tak se vám zase ozvu.Vaše Marie

Dopis Její Výsosti Velkovévodkyně Marie Nikolajevny Romanové

Jsem Její Výsost velkovévodkyně Maria Nikolajevna Romanové, ale je mnohem jednodušší říct, že jsem Marie. Prosím, netrapte se s tituly.Jsem třetí dcera cara Mikuláše II a císařovny Alexandry Feodorovny. Narodila jsem se dne 14. června 1899 (26. června nového kalendáře) v 12:10 v Peterhofu.Byla jsem velmi krásné a usměvavé miminko.Říkali o mě,že mám tvářičku jako Botticelliho andílek.
Mám hnědé vlasy se zlatavým nádechem,jsou tmavší než Olžiny a Anastásiny,ale světlejší neš od Tatiany.Mám velké modré oči a hřejivý úsměv.Olga a já jsme zřejmě po tatínkovi a Tatiana s Anastásii po mamince,aspoň to tak každý říká.Moje oblíbené vůně je Coty's,oblíbená barva je lila a moje oblíbené zvíře byla myš,která žila v mé ložnici za zdí!Jsem poměrně vysoká,někteří říkají,že na dívku až moc,a jsem také dosti silná,to mám asi po dědečkovi Alexandru III.Mám tři sestry: velké sestry Olgu a Tatianu (jak jim říká vychovatelka), a mladší sestru Anastasii, která je i moje spolubydlící a nejlepší přítelkyně.Také mám milého brášku Alexeje,je nejmladší, tak jsme mu říkáme Baby!Vždy jsem se snažila dobře chovat,moje teta Ella mě často chválila a říkala "hodná Marie" a tatínek dělal vtipy že už mi pučí na zádech křídla.Já si nemyslím,že jsem zrovna anděl,jsem dost tvrdohlavá a líná,ale ve srovnání s mími sourozenci(zejména Anastasii!)to může být i pravda.Jsem veselá a přívětivá, ale někdy i nabručená,a smutnou náladu také někdy potkávám. Jako prostřední dítě a třetí holka (všichni chtěli chlapce) se občas cítím nechtěná, nemilovaná, a nebraná v úvahu. Maminka mě ale ujistuje, že jsem ji stejně tak vzácná a drahá jako ostatní sourozenci,ale stále mám takové myšlenky.
Všichni mi říkají Maška,i když jsem známá také jako Mandrifolie. Monsieur Gilliard řikává,že mé sestry zneužívají mou dobrou povahu, a říkají mi'le bon Gros tou-tou'.Když jsem byla malá, Olga a Tatiana mě dost zlobily.Tatínek o tom psal naší babičce v roce 1900,jak jsem často na zemi při cestě do vyučování,všechno se zlepšilo,když začala chodit i Anastásie,a nyní jsme si všechny hodně blízké.A dnes už vím,že to byla i má chyba,jsem strašně nešikovná!V dopisech se často podepisuji jen"M",a své obrazy"MN" a já jsem prostě Maria Nikolajevna jak mi všichni říkají. Nechci doma používat své tituly! Pokud jde o jazyky,všechny mluvíme rusky a anglicky s tatínkem a maminkou a francouzsky s našim Žilíkem, Pierrem Gilliardem.
Jsem čestný plukovník 9. Kazanského dragounského Regimentu Její Výsosti velkovévodkyně Marie Nikolájevny.Jak už jsem napsala,nemám ráda když se někdo přede mnou ponižuje,řekla bych,že mé způsoby jsou jednoduché,to znamená bez formalit.To ale neznamená že jako velkovévodkyně nejsem hrdá na svou rodinu a rodnou zemi.Ale v žádném případě nejsem povýšená.Stojím oběma nohama na pevné zemi,ráda mluvím s obyčejnými lidmi a všechny se cítíme trapně když se někde řeší naše formální tituly. Tatiana jednou dokonce nakopla našeho kamaráda Isu za jeho zvolání"Vaše Císařská Výsosti".Když jsem jednou jako malá přišla na setkání s lidmi,každý vstal a hluboce se mě uklonil,byla sem s toho hrozně vyděšená,Tatiana mi pak řekla,že to vypadalo jako bych se každou chvíli chtěla schovat pod stůl.Hraji dobře na klavír a mám prý velký talent když přijde na kreslení a malování. Pokud by jste chtěli,můžu vám ukázat některé z mých studií květin.Miluji děti,mám stále chut chňapnout děti od jejich matek a mazlit se s nimi a zasypávat je polibky!Už se těším, až budu vdaná a budu mít své vlastní děti! Nemusím se vdát přímo za prince,byla bych možná štastnější v manželství s pohledným ruským důstojníkem. Lidé říkají,že ráda flirtuji,ale líbí se mi moc mluvit a hrát kulečník s důstojníky.Mám také své obdivovatele ,jako prince Louise ze Battenbergu (později Louis Mountbatten) a Prince Carola Rumunského ,který by si mě chtěl vzít.
První světová válka nás velmi změnila.Maminka,Olga a Tatiana se proškolili na zdravotní sestry a nastoupili do nemocnice v Carském Selu.Anastasie a já jsme ještě byli příliš mladé, aby se s nás staly zdravotní sestry, ale aspoň jsme navštěvovali naše zraněné s maličkostmi. Hovořili jsme s vojáky, hráli hry s nimi, a pomáhali jim psát dopisy domů, svým rodinám.Během války jsem také potkala svého Kolju. Jeho plné jméno je Nikolaj Dmitrijevič Demenkov. Jak ráda bych podepisovala dopisy tatínkovi"S pozdravem, paní Demenkovová". Chtěla jsem se vidět se svým Koljou v kostele.Bohužel odešel zpět na frontu,mluvila jsem s ním ještě po telefonu a ušila mu ještě košili.Nikdy jsem ho však již neviděla.
Ruská revoluce nás všechny velmi zasáhla. Lidé říkají, že nás revoluce donutila přes noc dospět.Když tatínek abdikoval,byla jsem právě ve vedlejší místnosti,všichni moji sourozenci právě dostali spalničky,než jsem je dostala i já pomáhala sem se vším mamince.Když jsem se nakazila i já,byla jsem na tom moc špatně,dostala jsem i zápal plic a byla pod kyslíkem,Čekala jsem pomalu na smrt,ale ta mi dala ještě odklad.Vzhledem k lékům jsme my děvčata a Alexej ztráceli naše vlasy znepokojivým tempem, a tak nám je maminka musela oholit. Jak jsme byli k smíchu! Bydleli jsme v domácím vězení v Alexandrovském Palaci v Carském Selu do bratříčkových narozenin v srpnu 1917.Doufali jsme,že nás převezou do Livadie, na Krymu,jak se o tom mluvilo ,a pak do Anglie,ale skončili jsme v Tobolsku na Sibiři.Bydleli jsme jednoduše a přestože tu byla strašná nuda,nebylo zde všechno zlé,bylo zde opravdu útulno.Na jaře 1918 měl být tatínek odvezen z Tobolska pryč,myslela jsem že do Moskvy,maminka se rozhodla jet s ním a mě poslali také.Lidé často poukazují na to, jako projev mé statečnost, a říkali takové věci jako "Maria byla nejodvážnější z dívek, protože opustila Tobolsk se svými rodiči." Já nevím jak jsem byla statečná,byla jsem hlavně strašně vyděšená. Myslím, že to bylo spíše více o lásce než statečnosti.Nakonec místo v Moskvě jsme skončili v Jekatěrinburku.Usadili jsme se v domě,který patřil Ipatejevově rodině.Byli jsme všichni tak šťastní, když Olga, Tatiana, Anastásie a Alexej konečně dosáhli Jekatěrinburgu. Život v Ipatievově domě byl vyloženě protivný, ale nakonec jsme byli všichni znovu spolu ,a to bylo hlavní. Tatiana, Anastasie a já jsme se snažili co nejlépe vycházet se strážema.14.června jsem oslavila své poslední narozeniny.V časných ranních hodinách 4.července byla celá moje rodina byla zabita. Děkuji Bohu, že jsme byli spolu i této hrozné noci! A teď jsme svatí v naší drahé Ruské pravoslavné církvi.

Královna Alexandra ve Westminsterském opatství

Její Veličenstvo královna Alexandra navštěvuje Westminsterské opatství,kde rozdává mince starým a nemohoucím lidem na zelený čtvrtek. Královna Alexandra byla manželkou Edwarda VII a zemřela v roce 1925,přežila svého manžela o 15 let.

Evžen Habsburský

Evžen Habsburský byl v letech 1894-1923 komturem Řádu německých rytířů.

Velkokněžna Tatiana Nikolaevna

Tatiana byla druhým dětatkem v carské rodině,druhým klenotem v náhrdelníku jejich dcer.Narodila se 28. května 1897 v Peterhofském paláci.Začínalo právě něžné zelenkavo-modré Petrohradské léto,s jeho mléčně šedými nočními mlhami.Zdálo se že velké oči čerstvě narozené princezny do sebe vstřebávají všechny tyto barvy.V mládí byli právě tyto krásné šedozelené oči to první co si člověk všiml na tomto děvčátku.
Tánička rostla jako z vody,nosila bílé šatičky.Hrála si se svými panenkami a rovnala si je do řady před zrcadlo aby si je mohla prohlížet.Rostla,změnila se její chůze,pohyb,úsměv,styl oblečení.Měnili se knížky na stole v jejím prostém dívčím pokojíčku v kterém nechyběli všude kytičky konvalinek,růží a jiných květin.Ale stále zůstávala stejně zádumčivá a přátelská ke všem."Byla velmi vysoká, štíhlá, jako rákos, měla ladný profil,jako vybroušená kamei a kaštanové vlasy ... svěží, křehké a čisté jako růže" (Yu Den).V tom se podobala své matce.Byla spíše konzervativní povahy,byla méně přímá a nadaná než její starší sestra,ale tyto nedostatky vyrovnávala svoji velkou vůli a vyrovnanosti.Byla velmi krásná i když ji chybělo osobní  kouzlo Olgy.Uměla však více zvýraznit svou krásu proti Olze ,která se snažila být prostou dívkou.Olga s Tatianou se velmi milovali,však byly téměř stejně staré,dělil je jen rok a půl.Rodiče jim říkali velké,Marii a Anastásii zase říkali malé.
Jestliže Olga byla pro všechny první princeznou,potom Tatiana byla královnou,její vyrovnanost,pevná vůle a vznešenost s ní dělaly lídra rodiny.A.A.Taneva napsala,že Tánička měla velmi šikovné prstíky,šila pro sebe i své sestry blůzky,vyšívala,pletla,starala se o vlasy své maminky.Zajímala se o hospodaření v rodině.Byla velkým ochráncem mladších sourozenců,ti pokud měli nějakou prosbu,šli napřed za ní.Když jím pak řekla že si půjde pohovořit s tatínkem,tak se hned všichni radovali,protože věděli,že ji otec málokdy něco dokáže odmítnout,tím se velmi podobala své matce.Kdo s ní hovořil,byl si také hned vědom,že hovoří s carskou dcerou.
Tatiana měla velké organizátorské schopnosti a také nadaní pro chirurgii.Když začala první světová válka,udělali Alexandra,Olga a Tatiana zkoušky pro ošetřovatelky a nastoupili v nemocnici v Carském Selu.Dr.Derevenko později napsal,že dosud neviděl tak nadanou,šikovnou a tichou ošetřovatelku,která mu tak zručně asistovala i při vážných operacích jako Tána.
Během jedné směny ji spatřil poručík Nikolaj Gumilev.Po revoluci se nezřekl přísahy kterou složil před carem a při výslechu se vyznal k beznadějné lásce k Tatiane,která ho ošetřovala v nemocnici.Tato jeho platonická láska ho stála život,za pár hodin byl jako monarchista za toto zastřelen.
Tatiana neměla to štěstí jako Olga,aby při vraždění její rodiny okamžitě zemřela,kulky se od jejich šatů,v kterých měla zašité diamanty odrážely,odplazila se do rohu místnosti,viděla na vlastní oči smrt rodičů a vlastním tělem se snažila chránit své mladší sestřičky Marii a Anastázii.Bohužel je u ž nedokázala zachránit a její život ukončili až bajonety a pažby vrahů.

Xenie Godunova

Xenie GodunovaXenie Godunova se narodila 1582 a byla vnučkou Maljuty Skuratovi a sestra jejího otce Irina byla provdána za syna Ivana hrozného.Xenie byla jednou s největších krasavic své doby a také se jí dostalo spolu se svým bratrem vynikajícího vzdělání.Kotyrev-Rostovský napsal,že dcera Borise Godunova byla střední výšky,bílé pleti s ruměnci ve tváři s dlouhými vlnitými černými vlasy a ráda spívala duchovní písně.15.května 1591 v Uglici za podivných okolnosti zemřel carevič Dimitrij,který byl následníkem trůnu a 7.ledna 1598 zemřel car Fedor Ivánovič,kterým vymřela přímá mužská linie Rurikovců.Bojaři poté odpřísahali věrnost carevně Irině,ale ona brzy odešla do Novoděvičského monastiru a na trůn usedl její bratr Boris Godunov.Nástup Borise Godunova poznamenalo sbližování Ruska se západem.Car chtěl najít své dceři manžela královské krve,aby tak odstranil své vlastní nedostatky v původu.Bohužel,moc se mu v tom nedařilo.První s nápadníku byl Gustav Švédský,syn svrhnutého Erika XIV.Ten dorazil do Moskvy v roce 1598 a car mu daroval Kalugu,pod podmínkou že přestoupí na pravoslaví,což slíbil ale nedodržel,navíc si tam dotáhl svou milenku Britt Kart i se svými nemanželskými dětmi.To Borise velmi rozlobilo,zrušil zásnuby a milého Gustava poslal do Ugliče do vězení.Další na řadě byli Habsburkové,proslýchalo se že o ruskou krasavici měl zájem i Rudolf II,ale nadějnější byl jeho bratranec Ernst.Ztroskotalo to ale na Borisově podmínce,že manžel se musí přestěhovat do Ruska přestoupit na pravoslaví.Nakonec přijel v roce 1602 do Ruska bratr Dánského krále Kristiana,Jan kterého přijali s velkými nadějemi.Při slavnostní hostině na jeho počest uviděla Xenie tohoto prince přes mříže a na první pohled se do něj zamilovala,bohužel princ se při hostině náhle onemocněl a zemřel aniž by svojí nevěstu uviděl,Proslýchalo se ,že byl otráven na Borisův příkaz,ale kdo ví.Xenie oplakala svého prince,ale Boris už zháněl další ženichy,Šlesvický kníže Filip a Gruzinský carevič Chozroj naštěstí pro ně do Moskvy nedorazili.
Xenie si prohlíží obrázek nápadníkaKralování Borise Godunova tak jak úspěšně začalo,tak se blížilo k tragickému konci.Roky neúrody......,hlad jako jejich následek.......,drby o účasti Borise na smrti careviče Dimitrije........,a nakonec začali lidé věřit Dimitrijově zázračném zmrtvíchvstání,který za pomoci Poláků táhl na Moskvu.13.dubna 1605 Boris Godunov náhle umírá,neví se zda byl otráven,nebo se otrávil sám.Na trůn se dostává Xenin bratr Fedor,ale vydrží tam jen 49 dní než je zavražděn.Zájemci o trůn se rychle střídali,bojaři,vojevůdce Petr Basmanov,na kterého Boris Godunov tak spoléhal a také zázračně oživlí Dimitrij.1.června 1605 byl Fedor ,Xenie  a jeho matka Marie zatčena Moskvany a bojary a 10. června byl Fedor a Marie udušeny na příkaz Lžidimitrije který přijel do Moskvy.
Vraždění její matky a bratraOficiálně se oznámilo,že se otrávili a jejich těla veřejně vystavili a přitom se ani nesnažili odstranit stopy násilí.Jejich ostatky byli pak bez obřadu pohřbeny ve Varsonofevském monastýru blízko Lubjanky uprostřed nejchudší části Moskvy.Zavraždění bratra a matky proběhlo před Xeninyma očima,dneska už asi nezjistíme proč Lžidimitrij Xenii ušetřil,jestli to bylo pro její krásu nebo z jiného důvodu.
Přivedení před LžidimitrijePět měsíců byla Xenie vlastně oétrokyní Lžidimitrije.Mluví se o tom,že si ji tento samozvanec chtěl vzít,aby zlegalizoval svou vládu.Jurij Mniszek ,otec Lžidimitrové nevěsty Mariny začal být nervozní a napnul všechny své síly na změnu tohoto plánu.Nakonec se mu to podařilo a Lžidimitrij vyhání Xenii do Kirilo-Belozerského kláštera,kde jí ale není dopřáno zůstat a musí se stěhovat do dalších klášteru-Podsosenský,Novoděvičský,Pokrovskyj...Zvláštní vztah měla k Sergievské lávře kam byli přeneseny ostatky její matky,otce i bratra.V roce 1622 tam vedle nich byla uložena i Xenie.Jako smutný dodatek napíši,že když známý antropolog Gerasimov otevřel hrobku Godunových aby mohl provést rekonstrukci jejich vzhledu,nenašel na kostrách lebky.Jak se později ukázalo vyloupili je místní omladina,takže se už neuvidíme Xeninu opravdovou podobu.
malá Xenie

Kreml -14.část

Hlavní výzdobu pokojů tvořili bronzové a porcelánové ozdoby vyrobené ruskými umělci v porcelánce v Petrohradě
Měkký prošívaný nábytek má ladné zaoblené tvary

Budoár byl zasvěcen uměleckým dílům oslavující ženu.Na malachitovém krbu stojí hodiny vyrobené francouzským umělcem přímo pro velký palác.
Budoár je místnost určená pro ženu,vlastně takový protějšek mužskému kabinetu.Zde mohla žena přijímat své návštěvy nebo se věnovat svým zálibám,čtení nebo vyšíváni.

Max a Ernst Hohenbergové

Zde jsou synové Františka Ferdinanda Max a Ernst při odhalování pomníků svého otce

František Ferdinand a Žofie Chotková

Dost raritní video,není moc videi s Františkem Ferdinandem společně s Žofii Chotkovou.

Děti Františka Ferdinanda d Este na Konopišti

Na tomto videu jsou všechny tři děti Františka Ferdinanda,podle jejich věku to vypadá na rok 1917 na Konopišti

Rakouská císařská koruna

Rakouská císařská koruna je původně osobní koruna Rudolfa II z roku 1602.Byla vyrobena v Praze jedním z nejlepších evropských zlatníků Janem Vermeyenem.Skládá se ze tří částí obruče,oblouků a mitry.Rudolf se velmi zajímal o symboliku a to se projevilo ve skladbě drahokamů použitých při výrobě.
V roce 1804 po zániku Římské říše byla právě tato koruna prohlášena za korunu nově vyhlášeného Rakouského císařství.Dnes se nachází v klenotnici Vídenského Hofburgu.

Kreml -13.část

Pro každý pokoj bylo charakterystické použítí konkrétní barvy a vzoru tkaniny,zde třeba bordo
Eleganci interierů zvýraznovala zlacená štuková výzdoba a klenby.
Dveře jsou vyrobeny s drahého dřeva vyloženého želvovinou.Ani jedné dveře v Kremelském paláci nejsou stejné,každé jsou jedinečné umělecké dílo.

Příběh tří řemeslníků na třech zámcích-1.část Johann Friedrich Boettger

Johann Friedrich BoettgerChtěl bych tady napsat příběh tří řemeslníků na třech zámcích.Na jednom s těchto zámků král věznil jednoho neštastného alchymistu.Johann Friedrich Boettger se narodil roku 1682 v Thuringenu a byl alchymista.Město Míšen leží asi 30 km od Draždan a v jeho době kypělo životem jako hlavní město Saska a nad tímto městem stojí zámek Albrechtsburg.V 17 století ho nechvalně proslavil Augustus II,střídal zde rychle množství milenek a stejně rychle je opouštěl,ale v Berlíně našel něco,co ho nikdy nenudilo.V roce 1696 pozval Augusta do Berlína Pruský král a tam se v jedné s komnat zámku setkal s něčím co ho hluboce zasáhlo,všechny stěny komnaty byly pokryty asijským porcelánem.Porcelán byl zářivě bílý,tvrdý,odolný proti horku,představoval orientální poklad který si Evropané nedokázali vyrobit.Byl cennější než zlato a stal se symbolem moci a prestiže.Augustus nad sbírkou Pruského krále zezelenal závistí a  zatoužil po vlastní.V té době byl již nešťastný alchymista na cestě do Saska.Johann tvrdil,že dokáže s obyčejného kovu vyrobit zlato,tyto řeči se donesli až k Augustovi a ten ho pozval do zámku,tam mu přikázal aby mu vyrobil porcelán,dříve že mu nedovolí opustit zámek,stal se vlastně vězněm.Po přemístění hlavního města do Drážďan upadl Albrechtsburg v zapomnění a v tomto opuštěném zámku byl Johan vězněn.
August II. SilnýV zámku bylo postaveno 24 pecí a z celé země zde putovaly různé vzorky jílu.Zámek byl obklopen ze tří stran vodou a skalami a nikdo do něj nemohl vniknout ani uniknout bez povolení krále.Den za dnem Johann experimentoval s různými jíly a nerosty aby našel ten správný materiál,stále marně,začal hledat útěchu v pití.V roce 1706 vypukla mezi Saskem a Švédskem válka a Augustus nařídil aby všechny jeho cennosti byli převezeny do pevnosti Koenigstein,mezi cennosti považoval i milého Johanna,který zde byl pod zámkem a bez možnosti pokračovat v experimentech.V zoufalství Johann králi napsal,že pokud mu udělí audienci,do 2 měsíců mu porcelán vyrobí,to krále zaujalo a audienci dostal.Požádal krále aby mu umožnil dále experimentovat.Král poručil aby Johanna odvezli zpět na Albrechtsburg,aby mohl pokračovat ve své práci.Johann nakonec objevil hlinku jménem kaolin,která se při vysoké teplotě zbarvovala bíle.Její název má původ v Číně.Ačkoliv objevení kaolinu bylo významným krokem,samotná nepřinášela ten tvrdý,lesklý povrch,kterého chtěl dosáhnout,přidal tedy další ingredienci,vápenec.Pomoci pokusů našel postupně ten správný poměr směsi.Bílý porcelán byl vyroben.Touha Augusta po vlastním porcelánu byla uspokojena.

AlbrechtsburgJohann předvedl králi své výrobky a požádal ho aby mu vrátil svobodu,když úkol splnil.Ale to Augusta ani nenapadlo.Nechal postavit na zámku dílnu na výrobu porcelánu,a nařídil aby na ni Johann dohlížel.Král tehdy vyhlásil založení Míšenské královské porcelánky.Augustus tehdy také požádal Pruského krále o odkoupení některých kousku s jeho sbírky,za několik váz dal králi 600 kyrysníků,které Pruský král potřeboval při budování vojska.Odkoupené vázy ještě zhoršili Johannův stav.Augustus po něm chtěl aby objevil i tajemství modré malby na nich.Největším problémem při výrobě porcelánů však bylo právě barevné zdobení a tomuto problému čelil právě Johann,pil obrovské množství alkoholu a ničil si zdraví.V roce 1719 ve věku 37 let umírá.

Jak běžely roky.

Jak se měnila ženská móda od roku 1795 až do roku 1948.