Od rytíře po knížete

Hierarchie šlechtických titulů se utvářela od počátku středověku,u nás v době před Bílou Horou byly pouze dva šlechtické tituly-rytíři a páni.Až od roku 1627 se začalo zavádět v českých zemích rozdělování šlechtických titulů po vzoru říšských.Nobilizace,tedy povýšení do šlechtického stavu či získání vyššího titulu udělovali panovníci výhradně za zásluhy,peněžní taxy které budu uvádět musíte chápat pouze jako správní poplatky za činnost spojenou s jejím udělením. Prvním stupněm šlechtictví byl prostý šlechtic-tento titul byl udělován převážně v XIX.století.Tento titul stál povýšeného 1050 zlatých,pochopitelně na základě prokázaných zásluh.Za zásluhy se považovala třeba třicetiletá důstojnická služba.Jedním z posledních povýšených byl plukovník Karel Jahoda z Lubomíru,který získal tento titul na jaře 1918.Prosté šlechtictví se dalo také vysloužit dlouholetou státní službou,nebo úspěchy v průmyslu.Takto bylo povýšeno jen v posledním století existence císařství několik tisíc rodin. Za obdobné zásluhy a o něco větší poplatek-1500 zlatých bylo možno dosáhnout titulu rytíře.Do rytířského stavu byl například povýšen v roce 1869 Jan Evangelista Purkyně,pokud novopečený rytíř přihodil 105 zlatých mohl si určit predikát podle vlastní volby. Novodobí povýšenci se mohli pokud se snažili během jedné až dvou generací vyšplhat na svobodného pána neboli barona.Toho dosáhly mocné průmyslnické rodiny-Ringhofferové,Skodové,ale i politici František Rieger.Taxa za barona činila 3150 zlatých..Svobodní páni patřili původně k nižší šlechtě,ale od roku 1879 byli přiřazeni k šlechtě vyšší. Vyšší šlechtu představují rodiny hraběcí,knížecí a vévodské.Hraběcím titulem byli titulování královští správci celých zemí.Titul markraběte moravského byl odvozen právě z hraběte z jeho německé předlohy Markgraf.V 17 a 18 století byl sice tento titul poněkud devalvován,ale i tak zůstaval poměrně vysoký.Získat hraběcí titul narozdil od rytíře nebo barona nebylo vůbec lehké.Nepsanou podmínkou bylo aspon několik generací šlechtických předků.Taxa za hraběcí titul byla 6300 zlatých.Vyjímkou zde byl slavný vojevůdce Johann Sporck který dosáhl tento titul najednou a dokonce nemusel ani nic platit.Většina starých českých rodů-Czerninové,Sternbergové,Chotkové,Lažanští,Kolowratové aj. byli právě hrabaty.V rakouských zemích byl hraběcí titul dědičný pro všechny členy rodiny.V některých německých zemích,třeba v Prusku byl hraběcí titul udělen konkrétní osobě a platil jen pro ni doživotně.V jiných případech se sice uděloval dědičně,ale jen hlavě rodiny.Někdy se můžeme setkat s modifikacemi tohoto titulu.Například právě titul markrabě užívany rodem Pallaviciniu.Salmové z Rájce zase používaji titul Altgraf a jiná část tohoto rodu zase titul Wildgraf.Furstenbergové zase používají titul landgraf. Titul knížete označoval dříve pouze suverenního vládce země.Pojem říšského knížete v sobě zahrnoval mocipána podlehajícího pouze císaři.Tento titul také nebylo možno získat pouze za poplatek,i když i ten byl určen 12600 zlatých,podmínkou bylo stáří rodu a jeho zásluhy o trůn.Časem se i knížecí titul rozrůznil,byl rozdíl mezi rodem který opravdu vlastnil léno a těmi kteří byli knížaty jen titulárnimi.U nás těmi prvními byli Lobkowicové,kteří vlastnili hrabství Sternstein v Bavorsku.Mezi druhé zase patřila jedna z větví rodu Kinských.