Dost často slyším názor,že v malířství ženy toho moc nedokázaly.S omylu je obyčejně vyvede,pokud se podívají obrazy Elisabeth Vigee Lebrun.Nebyla to jenom překrásná žena,což dokazuji její autoportréty,ale i její dílo vystavované v galeriích celého světa dokazuje že toho uměla velmi mnoho.Tato vynikající malířka se narodila v Paříži 16,dubna 1755.Doba,do které osud Alžbětu postavil,byla ještě pestrá a zářivá.Pestrá v ženských i mužských oděvech a zářivá jako meteoroid který zazáří na obloze a pak se zřítí k zemi a způsobí neštěstí.
Byla to doba pro malíře,kteří milují pestré a zářívé.Velký počet slavných malířů žilo a působilo v době,když Alžběta vyrustala a tvořila pěkné kresby,jenž budili zájem rodiny a známých a nejen jich i zájem velkých malířů Verneta a Greuze,kteří na vše,co Alžběta,ještě poloviční dítě,vytvořila,hleděli úžasle a nadšeně.Oba malíři tehdy vydělávali dost na to,aby se nemuseli trápit s žáky,kteří ještě nevládli štětcem.Tím čestnější bylo pro malou Alžbětu,že jí Greuze vyučoval.Volil tu nejlepší metodu,aby s ní udělal skutečnou umělkyni,dával jí kopírovat své vlastní obrazy,jimiž si získal světovou slávu.Ve věku kdy si mnohé dívky ještě potají hraji s panenkami,seděla Alžběta již před podstavcem,držela dlouhý štětec ve své něžné pravičce,paletu s barvami zase v levé ručce.Jean Greuze často postává za ní a uznale pokyvuje svoji hlavou.Brzy již mistr nemohl poskytnout své nadané a krásné žačce nic nového a milá Alžběta vylétla z hnízda.Nejprve zůstala v Paříži,lidé ode dvora se nechávali u ní malovat.A také Marie Antoinette pozvala umělkyni do Versailles,aby si s ní prozatím pohovořila.Když viděla jak Viggeová,jenž se prozatím provdala za obchodníka s uměleckými předměty Lebruna a jmenovala se Vigge-Lebrun,dovede hovořit o vídenských dvorních malířích,o Zaufelym,který si říká Zoffani,i když pocházel s Řezna,o Meytensovi a Auerbachovi,který býval dvorním malířem jejího dědečka Karla VI,uložila Marie Antoinette Alžbětě aby jí portrétovala.Tři nádherné obrazy neštastné Marie Antoinette vyšly z mistrovské ruky Vigee-Lebrun.Na prvním z nich vidíme manželku Ludvíka XVI s knihou,na druhém s růží a na třetím který namalovala v roce 1783 s jejími dětmi malým Dauphinem a její dceruškou.
Za pět let Začala v Paříži revoluce,hrůzy které se začali dít,nejsou nic příjemného pro nervy umělce,nemluvě o tak citlivé umělkyni jako byla Alžběta,proto odchází do Itálie,kde se rozvádí se svým mužem,kterého stejně nikdy nemilovala.Odchází pak do Ruska,kde byla velmi oslavována.Velkoknížata a velkokněžny se předháněli v tom kdo bude od ní portrétován,její vypravování o pařížské revoluci budilo zděšení,byla litována,i když to nyní neměla zapotřebí.V její skřínce se hromadili svitky zlatých rublů,jenž dostávala za své práce a knížecí šperky,dary princů a princezen,se třpytily v jejích krásných vlasech a na jejím bílém krku.Když vymalovala mnoho obrazů na Něvských březích a také v Moskvě portrétovala mnohé členy ruské aristokracie,navrátila se roku 1802 do Paříže.Napoleonovu dobu prožila Alžběta ve svém rodišti jako uznávaná malířka.
Vigee-Lebrun měla velké štěstí,že poznala svět,mnoho zajímavých lidí prošlo kolem ní,významní i nevýznamní,krásní i méně krásní,vlivní i slavní.Její oko neuvěřitelně zbystřilo,pohlédla na člověka a hned o něm věděla všechno,svým zrakem pronikala až do duše.Bohatý,téměř přespříliš bohatý život ležel za Alžbětou,když jí něžně a láskyplně vzala roku 1842 smrt z ruky štětec,kterého se ještě občas chápala její zvadlá,stařecká pravice.Umělecký salon ve městě nad Seinou,salon,kde se shromažďovalo všecko,co bylo v Paříži významného,byl zavřen starou služebnici,která po dlouhá léta sdílela se svou paní její radost i žal,zhasla navoněné svíce v drahocenných svícnech,zakryla rouškami obrazy na zdech a zamkla za sebou pečlivě dveře.Tak ve věku sedma osmdesáti let zesnula nejkrásnější a nejlepší malířka všech dob.
Dost často slyším názor,že v malířství ženy toho moc nedokázaly.S omylu je obyčejně vyvede,pokud se podívají obrazy Elisabeth Vigee Lebrun.Nebyla to jenom překrásná žena,což dokazuji její autoportréty,ale i její dílo vystavované v galeriích celého světa dokazuje že toho uměla velmi mnoho.Tato vynikající malířka se narodila v Paříži 16,dubna 1755.Doba,do které osud Alžbětu postavil,byla ještě pestrá a zářivá.Pestrá v ženských i mužských oděvech a zářivá jako meteoroid který zazáří na obloze a pak se zřítí k zemi a způsobí neštěstí.
Byla to doba pro malíře,kteří milují pestré a zářívé.Velký počet slavných malířů žilo a působilo v době,když Alžběta vyrustala a tvořila pěkné kresby,jenž budili zájem rodiny a známých a nejen jich i zájem velkých malířů Verneta a Greuze,kteří na vše,co Alžběta,ještě poloviční dítě,vytvořila,hleděli úžasle a nadšeně.Oba malíři tehdy vydělávali dost na to,aby se nemuseli trápit s žáky,kteří ještě nevládli štětcem.Tím čestnější bylo pro malou Alžbětu,že jí Greuze vyučoval.Volil tu nejlepší metodu,aby s ní udělal skutečnou umělkyni,dával jí kopírovat své vlastní obrazy,jimiž si získal světovou slávu.Ve věku kdy si mnohé dívky ještě potají hraji s panenkami,seděla Alžběta již před podstavcem,držela dlouhý štětec ve své něžné pravičce,paletu s barvami zase v levé ručce.Jean Greuze často postává za ní a uznale pokyvuje svoji hlavou.Brzy již mistr nemohl poskytnout své nadané a krásné žačce nic nového a milá Alžběta vylétla z hnízda.Nejprve zůstala v Paříži,lidé ode dvora se nechávali u ní malovat.A také Marie Antoinette pozvala umělkyni do Versailles,aby si s ní prozatím pohovořila.Když viděla jak Viggeová,jenž se prozatím provdala za obchodníka s uměleckými předměty Lebruna a jmenovala se Vigge-Lebrun,dovede hovořit o vídenských dvorních malířích,o Zaufelym,který si říká Zoffani,i když pocházel s Řezna,o Meytensovi a Auerbachovi,který býval dvorním malířem jejího dědečka Karla VI,uložila Marie Antoinette Alžbětě aby jí portrétovala.Tři nádherné obrazy neštastné Marie Antoinette vyšly z mistrovské ruky Vigee-Lebrun.Na prvním z nich vidíme manželku Ludvíka XVI s knihou,na druhém s růží a na třetím který namalovala v roce 1783 s jejími dětmi malým Dauphinem a její dceruškou.
Za pět let Začala v Paříži revoluce,hrůzy které se začali dít,nejsou nic příjemného pro nervy umělce,nemluvě o tak citlivé umělkyni jako byla Alžběta,proto odchází do Itálie,kde se rozvádí se svým mužem,kterého stejně nikdy nemilovala.Odchází pak do Ruska,kde byla velmi oslavována.Velkoknížata a velkokněžny se předháněli v tom kdo bude od ní portrétován,její vypravování o pařížské revoluci budilo zděšení,byla litována,i když to nyní neměla zapotřebí.V její skřínce se hromadili svitky zlatých rublů,jenž dostávala za své práce a knížecí šperky,dary princů a princezen,se třpytily v jejích krásných vlasech a na jejím bílém krku.Když vymalovala mnoho obrazů na Něvských březích a také v Moskvě portrétovala mnohé členy ruské aristokracie,navrátila se roku 1802 do Paříže.Napoleonovu dobu prožila Alžběta ve svém rodišti jako uznávaná malířka.
Vigee-Lebrun měla velké štěstí,že poznala svět,mnoho zajímavých lidí prošlo kolem ní,významní i nevýznamní,krásní i méně krásní,vlivní i slavní.Její oko neuvěřitelně zbystřilo,pohlédla na člověka a hned o něm věděla všechno,svým zrakem pronikala až do duše.Bohatý,téměř přespříliš bohatý život ležel za Alžbětou,když jí něžně a láskyplně vzala roku 1842 smrt z ruky štětec,kterého se ještě občas chápala její zvadlá,stařecká pravice.Umělecký salon ve městě nad Seinou,salon,kde se shromažďovalo všecko,co bylo v Paříži významného,byl zavřen starou služebnici,která po dlouhá léta sdílela se svou paní její radost i žal,zhasla navoněné svíce v drahocenných svícnech,zakryla rouškami obrazy na zdech a zamkla za sebou pečlivě dveře.Tak ve věku sedma osmdesáti let zesnula nejkrásnější a nejlepší malířka všech dob.
Žádné komentáře:
Okomentovat