Již staré Řekyně a Římanky hledaly prostředek,který by dovedl propůjčiti kouzlo věčného mládí a věčné krásy.Hledaly a hledaly,aniž jej našly,protože dosud neexistuje žádný elixír mládí.A přece jen jednou,jedinkrát žila ve Francii žena která která nepoznala i když se dožila vysokého věku,co je to stárnutí.Byla krásná až do posledních svých dnů a její plet nepoznala co je vráska.Ta žena se jmenovala Ninon de Lenclos.Ninon de Lenclos,již to jméno samo je okouzlující,když zavřeme oči,dovedeme si velmi dobře představit nositelku tohoto jména,vonícího jako lilie.V těch čtrnácti písmenkách je grácie a roztomilost,kouzlo i půvab,jsou v něm lehoučké něžnůstky i smělé polibky milujících.Ninon se narodila chladného listopadového dne roku 1615 v Paříži,tedy porodní bába potvrdila,že nikdy neviděla krásnějšího a roztomilejší holčičku.Ta prý nesmí dostat ledajaké jméno,nesmí se jmenovat Markéta,Helena nebo Marie,jako se jich jmenují statisíce.Tato holčička se musí jmenovat nějak zvláštně.Otec a matka slyšeli tato slova s velkým potěšením.I oni byli toho mínění,že ta dívenka jenž se dívá do světa velkýma očima,nesmí dostat žádné průměrné křestní jméno.A tak kmotra,která v křestní kapli u svatého Sulpícia držela dítě ve svých buclatých pažích,neuvedla své vlastní jméno-Anna-ale na žádost rodičů řekla-Ninon.Příroda většinou až zarážejícím způsobem spravedlivě vyrovnává lidské vlastnosti.Přiliš krásní lidé jsou jen zřídka duchaplní a chytří,oškliví lidé však zhusta.Vrtošivá štěstěna pouze v nejvzácnějších případech vyprázdní svůj roh hojnosti na hlavu jednoho člověka.Ponechává si obyčejně také něco pro jiné,bývá velmi hospodárná se svými bohatými poklady.U Ninony vylila však Fortuna všechno co měla .V lehkomyslné době,v níž Ninona vyrůstala,nepřikládala se morálce žádná obzvláštní váha,francouzský dvůr byl ze všemi svými členy proslulý svou nemravností po celé Evropě.City byly nahrazeny citečky,pravá a hluboká láska k jedné osobě,byla považována za směšnou a přežilou,zejména krásná žena neměla náležeti jedinému muži ale musela svou přízní oblažovat mnohé.Byla to velice neřestná doba v níž Ninon rozkvétala jako vzácná exotická květina.A nevázané volností své doby Ninon hojně,velehojně využívala.Stalo se zvykem,že se v bytech galantních dam scházeli duševní i rodoví aristokraté,že v těch elegantních a s nejvybranějším vkusem zařízených pokojích vylétala jako motýli ona lehounká,jako dech jemná vtipná rčení,jenž pak kolovala po městě nad Seinou,budíce úsměv i smích,a pronikající až k uchu francouzského krále.Někdy tyto zlomyslnosti postihli i někoho z panovníkova okolí,pak se bavili všichni,jenom postižený ne.
Jestliže domácí paní,jak tomu bylo u krásné Ninon,byla ještě sama duchaplná a osobně rozmnožovala ty zlomyslnosti a galantní žertíky,pak bylo nutno počítati s tím,že všechno,co mělo v Paříži nějakou hodnost,se shromažďovalo v jejím domě a cítilo se tam velmi příjemně.Pozoruhodné u Ninony bylo,že ona,jak již bylo řečeno,nestárla,její kůže zůstávala stále svěží a mladistvá,její tváře jevily,když jí bylo šedesát let,stejně broskvový dech jako v době kdy jí bylo sedmnáct.A nejpozoruhodnější při tom bylo,že nepoužívala žádné kosmetické prostředky,že se nelíčila,nečervenila rty,které byly až do jejího nejvyššího věku plné a rudé.Jen jedno se tvrdilo,překrásná Ninon se prý každý den koupala v teplém oslím mléce,a to prý udržovalo její plet tak pevnou a růžovou jako kaštanový květ.Tento krášlící recept,pokud ho vůbec Ninon užívala,nepocházel přímo od ní,nýbrž od Poppaey Sabiny,manželky císaře Nera.Tato legenda o oslím mléce však utkávala tajemně vonný závoj kolem její osoby,a jistě nebylo tehdy v Paříži jiné ženy,kvůli které by bylo více soubojů nežli kvůli ni.Mnoho markýzů a vikomtů zkřížili kvůli ni své meče nebo se stříleli z vykládaných pistolí.Ale v Paříži této doby naleželo takřka k dobrému mravu,že pravý kavalír vybojoval souboj pro rozkošnou a omamující Ninon.Duševní síla Ninon se projevovala hlavně v její dochovalé korespondenci kterou vedla z mnohými významnými muži a ženami její doby.O pravé ženské dobrosrdečnosti,o laskavém porozumění a odpuštění,pro slabosti a chyby bližních ale nebylo ani řeči.Tvrdí se,že se mladý gardový důstojník do Ninony zamiloval když jí bylo 90 let.Asi je na tom dost pravdy,protože obrázek dole byl namalován v roce 1705 a to jí bylo právě 90.A tento důstojník se kvůli neopětování lásky zastřelil.A co bylo důvodem že ho Ninon nechtěla vyslyšet,když mnohým jiným neřekla ne.Důvodem bylo,že onen důstojník byl jejím vnukem,nevěda ovšem,že se zamiloval do své vlastní babičky.Devadesát let se Ninon dožila ve své nepomíjející kráse.Měsíc listopad kdysi viděl její narození a měsíc říjen viděl její lehounké usnutí jako přechod do jiného světa.Zemřela v Paříži 17.října 1705.
Již staré Řekyně a Římanky hledaly prostředek,který by dovedl propůjčiti kouzlo věčného mládí a věčné krásy.Hledaly a hledaly,aniž jej našly,protože dosud neexistuje žádný elixír mládí.A přece jen jednou,jedinkrát žila ve Francii žena která která nepoznala i když se dožila vysokého věku,co je to stárnutí.Byla krásná až do posledních svých dnů a její plet nepoznala co je vráska.Ta žena se jmenovala Ninon de Lenclos.Ninon de Lenclos,již to jméno samo je okouzlující,když zavřeme oči,dovedeme si velmi dobře představit nositelku tohoto jména,vonícího jako lilie.V těch čtrnácti písmenkách je grácie a roztomilost,kouzlo i půvab,jsou v něm lehoučké něžnůstky i smělé polibky milujících.Ninon se narodila chladného listopadového dne roku 1615 v Paříži,tedy porodní bába potvrdila,že nikdy neviděla krásnějšího a roztomilejší holčičku.Ta prý nesmí dostat ledajaké jméno,nesmí se jmenovat Markéta,Helena nebo Marie,jako se jich jmenují statisíce.Tato holčička se musí jmenovat nějak zvláštně.Otec a matka slyšeli tato slova s velkým potěšením.I oni byli toho mínění,že ta dívenka jenž se dívá do světa velkýma očima,nesmí dostat žádné průměrné křestní jméno.A tak kmotra,která v křestní kapli u svatého Sulpícia držela dítě ve svých buclatých pažích,neuvedla své vlastní jméno-Anna-ale na žádost rodičů řekla-Ninon.Příroda většinou až zarážejícím způsobem spravedlivě vyrovnává lidské vlastnosti.Přiliš krásní lidé jsou jen zřídka duchaplní a chytří,oškliví lidé však zhusta.Vrtošivá štěstěna pouze v nejvzácnějších případech vyprázdní svůj roh hojnosti na hlavu jednoho člověka.Ponechává si obyčejně také něco pro jiné,bývá velmi hospodárná se svými bohatými poklady.U Ninony vylila však Fortuna všechno co měla .V lehkomyslné době,v níž Ninona vyrůstala,nepřikládala se morálce žádná obzvláštní váha,francouzský dvůr byl ze všemi svými členy proslulý svou nemravností po celé Evropě.City byly nahrazeny citečky,pravá a hluboká láska k jedné osobě,byla považována za směšnou a přežilou,zejména krásná žena neměla náležeti jedinému muži ale musela svou přízní oblažovat mnohé.Byla to velice neřestná doba v níž Ninon rozkvétala jako vzácná exotická květina.A nevázané volností své doby Ninon hojně,velehojně využívala.Stalo se zvykem,že se v bytech galantních dam scházeli duševní i rodoví aristokraté,že v těch elegantních a s nejvybranějším vkusem zařízených pokojích vylétala jako motýli ona lehounká,jako dech jemná vtipná rčení,jenž pak kolovala po městě nad Seinou,budíce úsměv i smích,a pronikající až k uchu francouzského krále.Někdy tyto zlomyslnosti postihli i někoho z panovníkova okolí,pak se bavili všichni,jenom postižený ne.
Jestliže domácí paní,jak tomu bylo u krásné Ninon,byla ještě sama duchaplná a osobně rozmnožovala ty zlomyslnosti a galantní žertíky,pak bylo nutno počítati s tím,že všechno,co mělo v Paříži nějakou hodnost,se shromažďovalo v jejím domě a cítilo se tam velmi příjemně.Pozoruhodné u Ninony bylo,že ona,jak již bylo řečeno,nestárla,její kůže zůstávala stále svěží a mladistvá,její tváře jevily,když jí bylo šedesát let,stejně broskvový dech jako v době kdy jí bylo sedmnáct.A nejpozoruhodnější při tom bylo,že nepoužívala žádné kosmetické prostředky,že se nelíčila,nečervenila rty,které byly až do jejího nejvyššího věku plné a rudé.Jen jedno se tvrdilo,překrásná Ninon se prý každý den koupala v teplém oslím mléce,a to prý udržovalo její plet tak pevnou a růžovou jako kaštanový květ.Tento krášlící recept,pokud ho vůbec Ninon užívala,nepocházel přímo od ní,nýbrž od Poppaey Sabiny,manželky císaře Nera.Tato legenda o oslím mléce však utkávala tajemně vonný závoj kolem její osoby,a jistě nebylo tehdy v Paříži jiné ženy,kvůli které by bylo více soubojů nežli kvůli ni.Mnoho markýzů a vikomtů zkřížili kvůli ni své meče nebo se stříleli z vykládaných pistolí.Ale v Paříži této doby naleželo takřka k dobrému mravu,že pravý kavalír vybojoval souboj pro rozkošnou a omamující Ninon.Duševní síla Ninon se projevovala hlavně v její dochovalé korespondenci kterou vedla z mnohými významnými muži a ženami její doby.O pravé ženské dobrosrdečnosti,o laskavém porozumění a odpuštění,pro slabosti a chyby bližních ale nebylo ani řeči.Tvrdí se,že se mladý gardový důstojník do Ninony zamiloval když jí bylo 90 let.Asi je na tom dost pravdy,protože obrázek dole byl namalován v roce 1705 a to jí bylo právě 90.A tento důstojník se kvůli neopětování lásky zastřelil.A co bylo důvodem že ho Ninon nechtěla vyslyšet,když mnohým jiným neřekla ne.Důvodem bylo,že onen důstojník byl jejím vnukem,nevěda ovšem,že se zamiloval do své vlastní babičky.Devadesát let se Ninon dožila ve své nepomíjející kráse.Měsíc listopad kdysi viděl její narození a měsíc říjen viděl její lehounké usnutí jako přechod do jiného světa.Zemřela v Paříži 17.října 1705.
Žádné komentáře:
Okomentovat