Žiji nedaleko Brna a tak mi nedalo,abych se nezmínil o jedné z nejkrásnějších a nejoblíbenějších ženských postav spojených z Brnem.Ano,mluvím zde o Elišce Rejčce.Dosud v Brně kolují příběhy a pověsti o krásné královně vdově,které kolovala žilách modrá krev polských a švédských panovníků.Zažila ve svém životě mnoho štastných i smutných okamžiků.Vždyt která žena se stala hned dvakrát českou královnou,aby zanedlouho se stala královskou vdovou,která přežila i svoji životní lásku,aby vedle ní spočinula až na místě svého posledního odpočinku.Měla ale to štěstí,které mnoho žen té doby nemělo,byla bohatá a samostatná,byla nevýslovně krásná,chytrá a vlivná.Podle kronik se Eliška narodila koncem léta,1.září 1288,jako dcera knížete velkopolského Přemysla II Piastovského a švédské princezně Richenze.Dostala jméno po své matce,později v Čechách si její jméno poupravili na Rejčku,protože měli potíže vyslovovat její skutečné jméno.Neměla lehké dětství,v sedmi letech přišla o otce,který byl zavražděn,její matka zemřela již dříve,takže se stala sirotkem.Jak už to v těch dobách bývalo zvykem,ještě za života jejího otce ji zasnoubili s malým Otou Braniborským,jehož otec nebyl nikdo jiný než Ota V.-zlého správce Čech po smrti Přemysla Otakara II.Se svadby sešlo protože Otík onemocněl a zemřel.Brzy na to projevil o mladičkou Elišku zájem Václav II,čerstvý vdovec po smrti své první ženy Guty Habsburské.Strojila se slavná svadba,tehdy 28 letý si bere 12-ti letou Elišku zároveň ji nechá korunovat na českou a polskou královnu.Jejich štěstí však netrvá dlouho,v roce 1305 naplno propuká u Václa tuberkulóza,ještě se dočká porodu své dcery Anežky 15.června 1305 a o šest dní později umírá.Rok na to je zavražděn v Olomouci její nevlastní syn Václav III a hlavní větev Přemyslovců vymírá po meči.Do jejího života vstupuje Rudolf,syn římsko německého krále Albrechta Habsburského.Albrecht uděluje svému synovi Čechy v léno a přidává k tomu mladou Elišku jako jeho nastávající manželku.Svadba se koná 16.října 1306 v kostele sv. Víta v Praze.Ani ne po roce 4.července 1307 je její druhý manžel na pravdě boží,bylo mu 26 let a nyní již dvojnásobné vdově 19 let.Rudolf jí ještě těsně před smrti nechává zapsat druhý plat,první už dostala od Václava II,20000 hřiven stříbra.Eliška obdrží řadu lenních měst,Hradec,který se po ní začal nazývat Králové,Vysoké Mýto,Chrudim a další.
Eliška se usídlila v Hradci Králové a brzy zde zakládá chrám sv.Ducha.Mladá,krásná a ještě velmi bohatá vdova přitahovala nápadníky ze všech stran,vždyť který z nich by netoužil po jejín věnu.Tím štastným se stal jeden z předních šlechticů,pán Jindřich s Lipé.Je těžké ověřit si kdy ho Eliška poprvé spatřila.Podle jedné verze to bylo v roce 1303, při jednom se slavných rytířských turnajů pořádaných tehdy na Pražském hradě,když neštastně při něm zabil braniborského šlechtice Hermana z Barby,a musel kvůli tomu opustit královský dvůr.Jiná verze je,že se s Jindřichem seznámila díky Janu Lucemburskému.Když víme jakou slabost měl pro Elišku Jan Lucemburský,můžeme se ptát který z nich byl jejím prvním milencem.Je rok 1313 a v toskánské Buonconventě nenadále umírá Janův otec,římský císař Jindřich VII,Jan v něm ztrácí svou oporu,čeští pánové chtějí aby vrchní správce země byl opět Čech.Jan souhlasí a správcem se stává Jindřich s Lipé.Jan má ted totiž úplně jiné zájmy,pomýšlí na císařskou korunu.Jindřich z Lipé je ted vlastně nekorunovaným králem země,přes něho proudí do státní pokladny veškeré stříbro z Kutné Hory a sám vlastní stříbrné doly u Německého Brodu.Je velmi bohatý a vyjímečně okouzlující muž.Má úspěch u žen a nakonec uspěje i u Elišky.Jindřich je ale opatrný a do snatku se nežene,pamětliv toho jak dopadl Záviš s Falkenštejna.Svůj vztah k Elišce však dává okatě najevo,ale podle všeho je brzy stmelila vzájemná láska,pro níž se pán z Lipé později vzdá všeho a odstěhuje se k Elišce do Brna.Ale to bych to vzal moc rychle.Takže popořadě,král Jan v boji o císařskou korunu neuspěl,ale nebyl by to král diplomat aby na něm nezískal,Ludvík mu za to,že v pravou chvíli vzdal svou kandidaturu,zaplatit všechny jeho náklady,dále se mu zavázal pomáhat mu proti nepřátelům a připsal mu řadu lén a výhod.Ján poté rozpouští svou rytířskou radu a vrchní zemskou správu předává Jindřichovi z Lipé a na Moravě panu Ješkovi z Vartenberka.Jindřich dostal za úkol zpacifikovat Matouše Čáka který už několikrát napadl Moravu ze Slovenska.S námahou se mu to podařilo.Přesto,že bez Jindřichovi odvahy by toto tažení dopadlo špatně,upadá pomalu v královu nemilost.Mnohým královým našeptávačům vadí jeho bohatství a také jeho vztah k Elišce mu přitíží.Zvláště proto že obě Elišky se nemají v lásce.Takže nakonec se nechá Jan zpracovat a nechá Jindřicha uvěznit za velezradu.Jindřich je uvězněn na hradě Týřov,kam ho osobně dopraví pan Vilém Zajíc z Valdeka a za tento splněný úkol dostane úřad královského podkomořího.Proti králi se však za tento čin zdvihl v zemi krvavý odpor,proti králi povstala i královnina věnná města.Mohlo to dopadnout špatně,kdyby pan Zajíc splnil další králův rozkaz,totiž useknout Jindřichovi hlavu.To však odmítl,protože se prý svému vězni při zatýkání zaručil čestným slovem a rytířská čest byla v té době vším.I tak král dobyl celkem lehce věnná města královny vdovy a setkal se s ní v Brně,její půvab ho však tak oslnil že jí dokonce ve svém poblouznění věnoval jeden z královských domů,Přemyslovna si tehdy doslova musela rvát vlasy.S postupem času za pomoci přímluvců a také díky půvabu Elišky je Jindřich z Lipé 17.dubna 1316 propuštěn,usmíří se s králem a svými protivníky a ujíždí za svou láskou stále ještě krásnou Eliškou Rejčkou do Brna.Král se dále nevěnuje zemi a když už je déle než rok zase pryč,propuká v Čechách opět povstání a v jeho čele kdo jiný než Jindřich z Lipé,tentokrát je to opravdu vážné,i královna Eliška Přemyslovna se svým synkem Václavem prchá do Německa a Jindřich dokonce jedná s rakouským vévodou o Janově sesazení s trůnu,tohoto se Jan zalekl a požádá o smír a tak si zachrání korunu.Že by se ale konečně začal starat o zemi,tak to ne,dokonce v dubnu 1318 nabídl tajně Ludvíku Bavorovi české království výměnou za palatinát porýnský.Moc nescházelo a byli by jsme dnes Bavorsko,kdyby se o tomto jednání nedověděla Eliška Přemyslovna a nezačala řádit jak tajfun,Jan toho musel nechat.Se zemi to šlo dál od desíti k pěti,země pustla,objevoval se hladomor,dokonce se mezi lidem rozšířil i kanibalismus,česká země nikdy nebyla v tak strašné bídě a nouzi.Jan mezitím vězní svojí manželku za to že ho chce údajně svrhnout a nahradit svým nejstarším synem Václavem.Jan se mezi tím baví v Brně,kde je přítomná i momentálně vítězná královna vdova Eliška.V té době už zvolna stárnoucí Jindřich z Lipé opouští roli prvního šlechtice v zemi a svůj hrad Lipnici a přestěhoval se už nastálo za svou láskou Eliškou a přijal už pouze úřad moravského zemského hejtmana.Eliška tehdy bydlí v domě na Rybím trhu,v tom domě který dostala od Jana.Eliška v Brně postaví svůj chrám a klášter.Eliška Rejčka si Jindřichem z Lipé nakonec vybudují rezidenci,který prý přepychem předčí královský palác na Hradčanech a deset let spolu žijí na psí knížku.26.srpna 1329 pan Jindřich zemřel.Eliška po něm velmi truchlí a když ve svém klášteře 18.října 1335 v pouhých 47 letech umírá,je podle své poslední vůle pochována po boku svého milovaného Jindřicha z Lipé,jehož ostatky už dříve uložila do hrobky před hlavní oltář brněnského chrámu Nanebevzetí Panny Marie.A leží tu po boku dodnes.
3 komentáře:
"A leží tu po boku dodnes."
Doufejme, že už je to opět tak. Zasvěcení tvrdili, že v hrobě pod dlaždicí s písmenem E leží jen královna Eliška. A Jindřich někdy v 70. letech ležel v krabici v sakristii, kterou ti zasveceni videli. Ted se bazilika opravuje a doufam, ze se Jindrich dockal/docka důstojného odpočinku.
Trisia (tristavera@seznam.cz), starobrněnský patriot ;-)
Bylo by to vůči ním opravdu nespravedlivé,kdyby nemohli ležet vedle sebe,je to pro mě nejsympatičtější pár té doby.Ti dva se opravdu milovali.
Hezká pohádka....ale historická skutečnost byla jistě jiná.Oba
(jak Jindřich tak Eliška) byli
tvrdí,cílevědomí a bezohlední a
jejich vztah byl především pragmatický. A že by byli někdy
pohřbeni do jedné hrobky - to
ani náhodou.....
Okomentovat