Adam a Eva

Všimli jste si už že věže basiliky sv.Jiří na Hradčanech  nebo Týnského chrámu nejsou stejně široké? Že by ve středověku nedokázali postavit dvě stejně široké věže? Uměli,ale tato nesouměrnost byla úmyslná.Italští stavitelé přinesli do Čech některé svoje zvyklosti.Tato pochází ze severní Itálie.Věže totiž symbolizují muže-ta silnější a ženu-ta slabší.Ty u sv.Jiří mají dokonce i jména,Adam a Eva.Silnější -tedy muž stojí vždy na jižní straně,aby svou partnerku ochránil před slunečním žárem.Galantní,že?

Hrůzostrašná historie

Počátkem XVII.století patřil k nejbohatším velmožům Čech  pan Zikmund Smiřický ze Smiřic.Nebyl prost chyb jež jsou lidem vlastní,doznává jinak o něm pochlebný současník a mezi ty chyby uvádí prchlivost.Ta také byla jeho rádkyni,když se dozvěděl o lásce své starší dcery Elišky k Jiříku Vágnerovi,pánskému kováři z městečka Hodkovic.Opatřil ji dosti tuhým domácím vězením nejdříve na zámku Skály,odkud byla po dvou letech převezena na hrad Kumburk.Tragedie sličné komtesy vzbudila tehdy hodně soucitu a folkloristé dokazují,že dala i vzniknout písni-Znám já jeden krásný zámek nedaleko Jičína.Přitom ovšem lidé,kteří pana Zikmunda znali,věděli že jeho hněv nebude trvat navždy,a že jistě vezme dceru na milost.Než však k tomu došlo,zavřel oči navždy.Během několika let zhasla nemilosrdná smrt také svíce života jeho dvou nadějných synů.Adventu 1618 se dožil jen jeho slabomyslný syn Jindřich a obě dcery,zmíněna už Kateřina Eliška a Marketa Salome,provdaná za pana Jindřicha Slavatu z Chyš a Košumberka,která však podle zápisku součastníků,k sestře však své starší žádné přivětivé tváře neukazovala,nýbrž předce ji v tom odporném a smutném vězení zdržovala.I přišlo na mysl Otovi Jindřichovi z Wartenberka,pokračuje Pavel Skála ze Zhoře,jehož líčení v Historii České se ted přidržíme,že by s výhodou vdovský nyní stav nabytý  mohl proměniti.Dohodl se potají s vězněnou paní Kateřinou,která mu přislíbila,že když jí s vězení pomůže,,podá mu ruku nejenom k manželství,ale učiní jej i spoluvlastníkem své poloviny smiřického majetku,který ji přeci po právu náleží.Starému vojáku,pánovi z Wartenberka se odvážný podnik podařil,komtesu osvobodil,oženil se s ní a společně se uvázali k držbě města Jičína a okolního smiřického majetku.Kateřina,která strávila čtrnáct krutých let ve vězení,hledala smír se sestrou..Ale marně.Rozzuřený švagr,který se cítil poškozen v bezpečném držení třinácti panství smiřického rodu,přísahal,že starší sestra byla svým otcem vyděděna a také slaboduchý syn že má nárok jen na slušné zaopatření.Jen jeho manželka Markéta Salome je prý právoplatnou dědičkou,správkyni a poručnici.Pán z Watenberku dlouho otálel,když dostával půhon za půhonem k soudu do Prahy

 Leč nakonec,vida nezbytí,jel přece.Tam byl jat a pře jeho předem ztracená.Král Frydrich Falcký dal za pravdu jeho nepřátelům a pan Jindřich Slavata oprávněn se splnomocněnými komisaři převzít neoprávněně mu ujaté statky.Paní z Wartenberku která v nepřítomnosti manželově Jičín spravovala,otélela otevřít zámek,ale nakonec byla podle obelstěna,komise vstoupila do jejího dědictví a páni začali hned s inventůrou.Sepisováno zařízení,ba i kočáry,paní zde již nic nepatřilo.

 Zoufale běhala po zámku ,vybízela zbylé mušketýry k odporu.Ale ty pry zajímal více mok ze zámeckého sklepa než slzy hradní paní.A tu někdy mezi 5.a 6.večerní hodinou zaduněla ohromná rána,zámek se zatřásl a vyletěl do povětří.Ve sklepě vybuchly nálože prachu.V sutinách zůstal pan Jindřich,po těle celý nodrý,nohu třikrát zlomenou a pravice,jenž křivě přísahala,odervána od těla.Stejně bylo zohaveno tělo paní z Wartenberka a asi 40 dalších lidí.Hned začali záchranné  práce,z jejiž průběhu máme opět hrůzné zprávy.Tak paní z Wartenberku byla nalezena hrozně popálena,ale živá,ale návodem panského regenta Jaroše Bukovského dodatečně odpravena...Oficiální zpráva hovoří o neštastné náhodě,ovšem veřejné mínění mínilo že paní z Wartenberka ze zoufalství skutku toho se dopustila,nemohouc se nikde dovolat spravedlnosti,pro bezpráví jí a jejímu manželi způsobené.

Fotografie Ruska konce XIX.století

Tyto fotografie nebyli v originále barevné jako fotografie Sergeje Michajloviče Prokudin-Gorského,ale byly dodatečně dobarvovány.Pokud chcete zhlédnout celých 140 fotografii,můžete si je stáhnout zde http://www.zkracovatko.cz/XgG2Rm

Císařův arcibiskup-Albert ze Šternberka

Muž jménem Zdeslav z českého rodu pánů ze Šternberka se osvědčil roku 1253 při hájení města Olomouce proti náporu vojsk uherských Kumánů.Vděčný král Václav I. mu tuto službu nezapomněl.Daroval Šternberkovi pustý kraj v podhůří Jeseníků k dědičnému zabráni a obhospodařování.Tak vznikla moravská větev Šternberků,která založila gotický hrad s městečkem v podhradí.Autor Rukopisů Václav Hanka omylem přisuzoval vítězství v bitvě s Tatary Zdeslavovu synu Jaroslavu.Rod Šternberků zasahoval do naších dějin ještě před zemským rodovým rozdělením.Moravský hrad vzkvétal,byl ničen požáry,přestavován podle dobového vkusu.Stejně tak žilo během věků i městečko Šternberk.Protože však stálo na úpatí Jeseníků,dotkli se jej i události,které po bělohorské bitvě zachvátily jejich okolí.Byla to doba,kdy i moudří a ctihodní mužové byli postiženi hysterii,kdy i Šternberští chtěli mít svoji čarodejnici,jak se tehdy slušelo a patřilo.Na pamět toho je v černé knize města Šternberka zapsána událost z roku 1635.Případ vdovy Nadaté,která už za života byla podezírana z nekalých kouzel,projevujících se sáním krve z počestných měštek.Za jejího života i po její smrti nepomáhalo ani klokočí,ani střemcha,i mrtvá pila krev ctihodným paním i dívkám Šternberským.A tak za přítomnosti biřiců byla vykopána,čtvrcena,spálena a popel rozmetán po smetišti.Tím město splatilo dluh a čestně se zařadilo mezi stejně jednající okolní města a obce Jeseníků.Získalo dobrou pověst svaté inkvizice.Ale vratme se do doby,ktera byla ušlechtilejší,kdy se ozývala s kostelů česká písen Nastal nám den veselý či O Maria,rože skvucie,kdy vládl na hradě pražském císař a král Karel IV.Často bývalo tehdy vidět po boku císaře muže přibližně stejného stáří,oděného v šatě duchovním.Byl to biskup Litomyšlský,Albert ze Šternberka.Už jako mladý kralevic poznal Karel Alberta za svého pobytu ve Francii a Itálii.Albert II byl muž vzdělaný.Vystudoval v Paříži a Bologni tři doktoráty-teologický,filosofický a právnický.Byl vždy po boku Karlově,doprovázeje ho na všech jeho diplomatických cestách.Když ještě Karel jako markrabě sídlil na Moravě,nechal si postavit nedaleko sídla svého přítele Alberta hrádek Tepenec.To proto aby mu mohl být nablízku.Později pak na hradě Pražském sedával často Albert z Arcibiskupem Arnoštem proti muži nevysoké postavy,široké a hrubolící tváře,zarámované hustým vousem,proti velkým,zpytavým očím císaře Karla IV.Když se uvolnil arcibiskupský stolec v Magdeburku,prosadil císař,aby na něj dosedl Albert.Tak se stal Moravák primasem říše Německé.Ke svému rodovému znaku,osmicípé zlaté hvězdě v modrém poli,připojil i znak arcibiskupský,černý kříž v poli červeném.
To bylo kolem roku 1369.Albert však měl s Magdeburskými neshody,které vyústily v nespokojenost Němců,že mají arcibiskupa,který pořádně nezná německy.Proto se po čtyřech letech znechucen vzdal vysokého úřadu a vrátil se na biskupství do Litomyšle.Vrátil se i na císařský dvůr.Po velkém požáru na hradě Šternberku se rozhodl vybudovat s něj honosné rodové sídlo.Svůj plán začal uskutečnovat už roku 1364.Přistavil hradní kapli s gotickou klenbou a žebrovím,dal ji vyzdobit freskami,na svorníky žebroví v kněžišti dal vytesatsvé znaky,přistavěl a upravil hradní palác.Nedokončenou nechal jen kulatou věž s původního hradu.Třebaže dlel v Litomyšli a často v Praze na dvoře císařském,osobně dohlížel na úpravy Šternberka.Albert byl velký znalec umění,osobnost s nesmírným vlivem.To mu umožnovalo zvát si na Šternberk přední umělce,aby svým uměním zušlechtili a zkrášlili rodové sídlo.
V roce 1371 dal nedaleko svého hradu postavit augustinianský klášter s křížovou chodbou a pak i kostel,v jehož kryptě byl později pochován.Otcovskému městečku už předtím udělil mnoha práva,mezi nimi i právo dědičné.Dal vybavit i bohatý pontifikál,arcibiskupskou knihu,zdobenou mnoha iluminacemi,kde se k Ježíši modli dva klečíci mužové,zleva korunovaná tvář s vousem Karla IV,zprava hladce holená s arcibiskupskou mitrou Albertova.S takovými inicialami se můžeme setkat i v Albertově bibli,která je dnes v knihovně Jagelonské university v Krakově.Albert ze Šternberka poručil svou zbožnou duši bohu v lednu 1380 v Litomyšli.Odtud byl převezen do Šternberka,kde byl pochován a po necelých třechstech letech do nově přistavěné levoboční kaple.Tam odpočívá dodnes.

Mluvící stroj Wolfganga Kempelena.

Mluvící stroj Wolfganga Kempelena.Zdroj You tube

Poslední čaroděj s Prešpurku-Wolfgang Kempelen

Narodil se v Bratislavě v dnešní Jiráskově ulici 15, 23.ledna 1734.Na jeho vysvědčení připsal ředitel gymnásia-zázračně nadaný mladík.A na diplom z vídenské právnické fakulty napsal rektor-Tento mladík je předurčen k velkým věcem.Wolfganga Kempelena sice proslavil jeho šachový automat,ale přece jen by bylo spravedlivější,kdyby byl vešel do historie jako stavitel vodovodů,vodních čerpadel,vynálezce prvního psacího stroje pro slepce,tavící pece,zajimavého mluvícího stroje,zakladatele vědecké fonetiky,spisovatel,básník,grafik a skvělý organizátor.Třiadvacetiletý Kempelen byl jmenován sekretářem bratislavské dvorní komory s platem 1000 zlatých.Na tehdejší časy s platem víc než pěkným,když si porovnáme,že plat purkmistra byl tehdy 600 zlatých.Slušný příjem mu umožnil zařídit si mechanickou dílnu,kde trávil mladý Wolfgang s nadaným řemeslníkem-vševědem Antonínem Miškovičem všechen svůj volný čas.Okna jeho dílny zářila jasným světlem a lidé kteří procházeli kolem si šeptali-Čarodejník,jaké zvláštní světlo.Co všechno by asi tento člověk vytvořil,nebýt jeho služby u dvora...Jenže Marie Terezie příliš dobře věděla,koho u dvora má.A proto když potřebovala,aby se zvýšil příjem ze solných dolů,který stále klesal,pověřila tím Kempelena.Již za tři měsíce se Kempelen hlásil u dvora s tím, že zloděje a pašeráky dal zavřít a zlepšil pracovní podmínky v dolech.Nejtěžší práci zmechanizoval a zlepšil větrání.Dal zvýšit platy ,aby lide nemuseli krást.Tím vzroste těžba.Dále navrhuje snížit ceny cenu soli,protože chudobný lid Uherska vaří bez soli,i když se těží v jeho zemi.Tím se zvýší odbyt a příjem císařské pokladny.Odměnou jmenovala císařovna Kempelena ředitelem všech solných dolů a solivarů v Uhersku.Plat 7000 zlatých.Potom se stal majitelem cihelny,kde se výráběly tak výborné cihly,že pro ně jezdili kupci až z Italie.Ne dlouho se Kempelen těšil klidu.Císařovna měla starosti s Banátem,územím,které bylo nejdéle pod Tureckým panstvím.Tři roky tam strávil třicetiletý Wolfgang,odhalil mezi úředníky mnoho rozkrádačů a pašeráků.Do vysídlujícího se Banátu se za jeho vlády navrátilo 37 000 lidí.V každé vesnici dal postavit školu,hasičskou zbrojnici,kostel i faru.Za tuto práci dostal doživotní rentu 1000 zlatých a titul hlavního rádce uherské dvorní koruny.
Když vynalezl jistý francouzský mechanik mechanickou panenku,která uměla napsat dopis,požádala Marie Terezie Kempelena aby i on něco vynalezl.Kempelen dostal půl roku dovolenou a za ten čas vznikl jeho slavný šachový automat.S ním potom objel na žádost císařovny všechny velké dvory.Poslední člověk,který tento automat viděl byl asi před 150 lety americký básník Edgar Allan Poe.Potom následovalo dvacet let práce na mluvícím stroji.Mezi tím ovšem stavěl pontonový most přes Dunaj a mnoho jiných věcí.Kdybyste chtěli Kempelena navštívit v jeho dílně,nemuseli byste se namáhat s otvíráním dveří,otevírala je voda.Ve chvíli kdy se člověk postavil na práh,začala působit jeho váha na vodní potrubí,uzávěr se otevřel,voda se spustila na lopatkové kolo,které se začalo otáčet a otevřelo dveře.Kempelenovi se podařilo sestrojit mluvící stroj,i když nebyl takový,jaký si představoval.Ale kniha-Mechanismus lidské řeči a popis hovořícího stroje Wolfganga Kempelena se stala základem vědecké fonetiky.Mezitím umírá Marie Terezie,na trůn nastupuje její syn Josef II a po něm Leopold,které oba přežívá a dočká se nástupu císaře Františka na trůn.Ten čas je poznamenán tolika jeho vynálezy,že není možné je všechny vyjmenovat.
Snad nejznámější byl psací stroj pro slepce.Usilovně pracoval též na projektu průplavu,kterým chtěl spojit Dunaj s Jaderským mořem.Viděl už jak by vzkvétal obchod...jak se lodi plaví do celého světa.A proto i když ví,že vinou donášečů upadl u nového panovníka v nemilost,že z něho udělali jakobína,je odhodlá pokořit se,aby mohl realizovat svůj projekt.Ale marně čekal v císařově předsíni na přijetí.Dočkal se jen vzkazu-Jeho výsost nemá pro pana Kempelena ani nyní,ani v budoucnu čas.Potom ještě následovalo odejmutí majetku a polností,které dostal od Marie Terezie-ale ani to ho nermoutilo.Bratislavský kouzelník vidí,že už nemůže být lidem užitečný,to ho zabíjí.Umírá roku 1804,jako sedmdesátiletý.

Svatba ve stopách Sissi

Před zraky evropské aristokracie a šlechty si 18.řijna 1997 řekli své ano vnuk posledního rakousko-uherského císaře Karla I. a jeho nevěsta Eilika von Oldenburg .Před Svatoštěpánskou katedrálou v Budapešti je tehdy vítalo přes 2000 lidí.

Svatební šaty nevěsty měly přes dva metry dlouhou vlečku,25-letou Eiliku vedl k oltáři její otec Johann. Svatební závoj nevěsty je dědictví rodiny, její prababička ho měla již při své svatbě v roce 1896.Mezi hosty byli mimo jiné, král Hassan z Maroka, monacký princ Albert, princ Felipe Španělský, princ Laurent z Belgie a členové domu Hohenzollernů, Lichtenštejnu, Windisch-Graetzu, a 70 Habsburgu a Oldenburgu.Po církevním snatku šli novomanželé ve stopách staré monarchie v Maďarsku. Po civilním obřadu na radnici v Gödöllö navštívili zrekonstruovaný zámek oblíbený císařovnou Alžbětou Rakouskou.