Muž jménem Zdeslav z českého rodu pánů ze Šternberka se osvědčil roku 1253 při hájení města Olomouce proti náporu vojsk uherských Kumánů.Vděčný král Václav I. mu tuto službu nezapomněl.Daroval Šternberkovi pustý kraj v podhůří Jeseníků k dědičnému zabráni a obhospodařování.Tak vznikla moravská větev Šternberků,která založila gotický hrad s městečkem v podhradí.Autor Rukopisů Václav Hanka omylem přisuzoval vítězství v bitvě s Tatary Zdeslavovu synu Jaroslavu.Rod Šternberků zasahoval do naších dějin ještě před zemským rodovým rozdělením.Moravský hrad vzkvétal,byl ničen požáry,přestavován podle dobového vkusu.Stejně tak žilo během věků i městečko Šternberk.Protože však stálo na úpatí Jeseníků,dotkli se jej i události,které po bělohorské bitvě zachvátily jejich okolí.Byla to doba,kdy i moudří a ctihodní mužové byli postiženi hysterii,kdy i Šternberští chtěli mít svoji čarodejnici,jak se tehdy slušelo a patřilo.Na pamět toho je v černé knize města Šternberka zapsána událost z roku 1635.Případ vdovy Nadaté,která už za života byla podezírana z nekalých kouzel,projevujících se sáním krve z počestných měštek.Za jejího života i po její smrti nepomáhalo ani klokočí,ani střemcha,i mrtvá pila krev ctihodným paním i dívkám Šternberským.A tak za přítomnosti biřiců byla vykopána,čtvrcena,spálena a popel rozmetán po smetišti.Tím město splatilo dluh a čestně se zařadilo mezi stejně jednající okolní města a obce Jeseníků.Získalo dobrou pověst svaté inkvizice.Ale vratme se do doby,ktera byla ušlechtilejší,kdy se ozývala s kostelů česká písen Nastal nám den veselý či O Maria,rože skvucie,kdy vládl na hradě pražském císař a král Karel IV.Často bývalo tehdy vidět po boku císaře muže přibližně stejného stáří,oděného v šatě duchovním.Byl to biskup Litomyšlský,Albert ze Šternberka.Už jako mladý kralevic poznal Karel Alberta za svého pobytu ve Francii a Itálii.Albert II byl muž vzdělaný.Vystudoval v Paříži a Bologni tři doktoráty-teologický,filosofický a právnický.Byl vždy po boku Karlově,doprovázeje ho na všech jeho diplomatických cestách.Když ještě Karel jako markrabě sídlil na Moravě,nechal si postavit nedaleko sídla svého přítele Alberta hrádek Tepenec.To proto aby mu mohl být nablízku.Později pak na hradě Pražském sedával často Albert z Arcibiskupem Arnoštem proti muži nevysoké postavy,široké a hrubolící tváře,zarámované hustým vousem,proti velkým,zpytavým očím císaře Karla IV.Když se uvolnil arcibiskupský stolec v Magdeburku,prosadil císař,aby na něj dosedl Albert.Tak se stal Moravák primasem říše Německé.Ke svému rodovému znaku,osmicípé zlaté hvězdě v modrém poli,připojil i znak arcibiskupský,černý kříž v poli červeném.
To bylo kolem roku 1369.Albert však měl s Magdeburskými neshody,které vyústily v nespokojenost Němců,že mají arcibiskupa,který pořádně nezná německy.Proto se po čtyřech letech znechucen vzdal vysokého úřadu a vrátil se na biskupství do Litomyšle.Vrátil se i na císařský dvůr.Po velkém požáru na hradě Šternberku se rozhodl vybudovat s něj honosné rodové sídlo.Svůj plán začal uskutečnovat už roku 1364.Přistavil hradní kapli s gotickou klenbou a žebrovím,dal ji vyzdobit freskami,na svorníky žebroví v kněžišti dal vytesatsvé znaky,přistavěl a upravil hradní palác.Nedokončenou nechal jen kulatou věž s původního hradu.Třebaže dlel v Litomyšli a často v Praze na dvoře císařském,osobně dohlížel na úpravy Šternberka.Albert byl velký znalec umění,osobnost s nesmírným vlivem.To mu umožnovalo zvát si na Šternberk přední umělce,aby svým uměním zušlechtili a zkrášlili rodové sídlo.
V roce 1371 dal nedaleko svého hradu postavit augustinianský klášter s křížovou chodbou a pak i kostel,v jehož kryptě byl později pochován.Otcovskému městečku už předtím udělil mnoha práva,mezi nimi i právo dědičné.Dal vybavit i bohatý pontifikál,arcibiskupskou knihu,zdobenou mnoha iluminacemi,kde se k Ježíši modli dva klečíci mužové,zleva korunovaná tvář s vousem Karla IV,zprava hladce holená s arcibiskupskou mitrou Albertova.S takovými inicialami se můžeme setkat i v Albertově bibli,která je dnes v knihovně Jagelonské university v Krakově.Albert ze Šternberka poručil svou zbožnou duši bohu v lednu 1380 v Litomyšli.Odtud byl převezen do Šternberka,kde byl pochován a po necelých třechstech letech do nově přistavěné levoboční kaple.Tam odpočívá dodnes.
Muž jménem Zdeslav z českého rodu pánů ze Šternberka se osvědčil roku 1253 při hájení města Olomouce proti náporu vojsk uherských Kumánů.Vděčný král Václav I. mu tuto službu nezapomněl.Daroval Šternberkovi pustý kraj v podhůří Jeseníků k dědičnému zabráni a obhospodařování.Tak vznikla moravská větev Šternberků,která založila gotický hrad s městečkem v podhradí.Autor Rukopisů Václav Hanka omylem přisuzoval vítězství v bitvě s Tatary Zdeslavovu synu Jaroslavu.Rod Šternberků zasahoval do naších dějin ještě před zemským rodovým rozdělením.Moravský hrad vzkvétal,byl ničen požáry,přestavován podle dobového vkusu.Stejně tak žilo během věků i městečko Šternberk.Protože však stálo na úpatí Jeseníků,dotkli se jej i události,které po bělohorské bitvě zachvátily jejich okolí.Byla to doba,kdy i moudří a ctihodní mužové byli postiženi hysterii,kdy i Šternberští chtěli mít svoji čarodejnici,jak se tehdy slušelo a patřilo.Na pamět toho je v černé knize města Šternberka zapsána událost z roku 1635.Případ vdovy Nadaté,která už za života byla podezírana z nekalých kouzel,projevujících se sáním krve z počestných měštek.Za jejího života i po její smrti nepomáhalo ani klokočí,ani střemcha,i mrtvá pila krev ctihodným paním i dívkám Šternberským.A tak za přítomnosti biřiců byla vykopána,čtvrcena,spálena a popel rozmetán po smetišti.Tím město splatilo dluh a čestně se zařadilo mezi stejně jednající okolní města a obce Jeseníků.Získalo dobrou pověst svaté inkvizice.Ale vratme se do doby,ktera byla ušlechtilejší,kdy se ozývala s kostelů česká písen Nastal nám den veselý či O Maria,rože skvucie,kdy vládl na hradě pražském císař a král Karel IV.Často bývalo tehdy vidět po boku císaře muže přibližně stejného stáří,oděného v šatě duchovním.Byl to biskup Litomyšlský,Albert ze Šternberka.Už jako mladý kralevic poznal Karel Alberta za svého pobytu ve Francii a Itálii.Albert II byl muž vzdělaný.Vystudoval v Paříži a Bologni tři doktoráty-teologický,filosofický a právnický.Byl vždy po boku Karlově,doprovázeje ho na všech jeho diplomatických cestách.Když ještě Karel jako markrabě sídlil na Moravě,nechal si postavit nedaleko sídla svého přítele Alberta hrádek Tepenec.To proto aby mu mohl být nablízku.Později pak na hradě Pražském sedával často Albert z Arcibiskupem Arnoštem proti muži nevysoké postavy,široké a hrubolící tváře,zarámované hustým vousem,proti velkým,zpytavým očím císaře Karla IV.Když se uvolnil arcibiskupský stolec v Magdeburku,prosadil císař,aby na něj dosedl Albert.Tak se stal Moravák primasem říše Německé.Ke svému rodovému znaku,osmicípé zlaté hvězdě v modrém poli,připojil i znak arcibiskupský,černý kříž v poli červeném. 
To bylo kolem roku 1369.Albert však měl s Magdeburskými neshody,které vyústily v nespokojenost Němců,že mají arcibiskupa,který pořádně nezná německy.Proto se po čtyřech letech znechucen vzdal vysokého úřadu a vrátil se na biskupství do Litomyšle.Vrátil se i na císařský dvůr.Po velkém požáru na hradě Šternberku se rozhodl vybudovat s něj honosné rodové sídlo.Svůj plán začal uskutečnovat už roku 1364.Přistavil hradní kapli s gotickou klenbou a žebrovím,dal ji vyzdobit freskami,na svorníky žebroví v kněžišti dal vytesatsvé znaky,přistavěl a upravil hradní palác.Nedokončenou nechal jen kulatou věž s původního hradu.Třebaže dlel v Litomyšli a často v Praze na dvoře císařském,osobně dohlížel na úpravy Šternberka.Albert byl velký znalec umění,osobnost s nesmírným vlivem.To mu umožnovalo zvát si na Šternberk přední umělce,aby svým uměním zušlechtili a zkrášlili rodové sídlo.
V roce 1371 dal nedaleko svého hradu postavit augustinianský klášter s křížovou chodbou a pak i kostel,v jehož kryptě byl později pochován.Otcovskému městečku už předtím udělil mnoha práva,mezi nimi i právo dědičné.Dal vybavit i bohatý pontifikál,arcibiskupskou knihu,zdobenou mnoha iluminacemi,kde se k Ježíši modli dva klečíci mužové,zleva korunovaná tvář s vousem Karla IV,zprava hladce holená s arcibiskupskou mitrou Albertova.S takovými inicialami se můžeme setkat i v Albertově bibli,která je dnes v knihovně Jagelonské university v Krakově.Albert ze Šternberka poručil svou zbožnou duši bohu v lednu 1380 v Litomyšli.Odtud byl převezen do Šternberka,kde byl pochován a po necelých třechstech letech do nově přistavěné levoboční kaple.Tam odpočívá dodnes.
Žádné komentáře:
Okomentovat