Počátkem XVII.století patřil k nejbohatším velmožům Čech pan Zikmund Smiřický ze Smiřic.Nebyl prost chyb jež jsou lidem vlastní,doznává jinak o něm pochlebný současník a mezi ty chyby uvádí prchlivost.Ta také byla jeho rádkyni,když se dozvěděl o lásce své starší dcery Elišky k Jiříku Vágnerovi,pánskému kováři z městečka Hodkovic.Opatřil ji dosti tuhým domácím vězením nejdříve na zámku Skály,odkud byla po dvou letech převezena na hrad Kumburk.Tragedie sličné komtesy vzbudila tehdy hodně soucitu a folkloristé dokazují,že dala i vzniknout písni-Znám já jeden krásný zámek nedaleko Jičína.Přitom ovšem lidé,kteří pana Zikmunda znali,věděli že jeho hněv nebude trvat navždy,a že jistě vezme dceru na milost.Než však k tomu došlo,zavřel oči navždy.Během několika let zhasla nemilosrdná smrt také svíce života jeho dvou nadějných synů.Adventu 1618 se dožil jen jeho slabomyslný syn Jindřich a obě dcery,zmíněna už Kateřina Eliška a Marketa Salome,provdaná za pana Jindřicha Slavatu z Chyš a Košumberka,která však podle zápisku součastníků,k sestře však své starší žádné přivětivé tváře neukazovala,nýbrž předce ji v tom odporném a smutném vězení zdržovala.I přišlo na mysl Otovi Jindřichovi z Wartenberka,pokračuje Pavel Skála ze Zhoře,jehož líčení v Historii České se ted přidržíme,že by s výhodou vdovský nyní stav nabytý mohl proměniti.Dohodl se potají s vězněnou paní Kateřinou,která mu přislíbila,že když jí s vězení pomůže,,podá mu ruku nejenom k manželství,ale učiní jej i spoluvlastníkem své poloviny smiřického majetku,který ji přeci po právu náleží.Starému vojáku,pánovi z Wartenberka se odvážný podnik podařil,komtesu osvobodil,oženil se s ní a společně se uvázali k držbě města Jičína a okolního smiřického majetku.Kateřina,která strávila čtrnáct krutých let ve vězení,hledala smír se sestrou..Ale marně.Rozzuřený švagr,který se cítil poškozen v bezpečném držení třinácti panství smiřického rodu,přísahal,že starší sestra byla svým otcem vyděděna a také slaboduchý syn že má nárok jen na slušné zaopatření.Jen jeho manželka Markéta Salome je prý právoplatnou dědičkou,správkyni a poručnici.Pán z Watenberku dlouho otálel,když dostával půhon za půhonem k soudu do Prahy
Leč nakonec,vida nezbytí,jel přece.Tam byl jat a pře jeho předem ztracená.Král Frydrich Falcký dal za pravdu jeho nepřátelům a pan Jindřich Slavata oprávněn se splnomocněnými komisaři převzít neoprávněně mu ujaté statky.Paní z Wartenberku která v nepřítomnosti manželově Jičín spravovala,otélela otevřít zámek,ale nakonec byla podle obelstěna,komise vstoupila do jejího dědictví a páni začali hned s inventůrou.Sepisováno zařízení,ba i kočáry,paní zde již nic nepatřilo.
Zoufale běhala po zámku ,vybízela zbylé mušketýry k odporu.Ale ty pry zajímal více mok ze zámeckého sklepa než slzy hradní paní.A tu někdy mezi 5.a 6.večerní hodinou zaduněla ohromná rána,zámek se zatřásl a vyletěl do povětří.Ve sklepě vybuchly nálože prachu.V sutinách zůstal pan Jindřich,po těle celý nodrý,nohu třikrát zlomenou a pravice,jenž křivě přísahala,odervána od těla.Stejně bylo zohaveno tělo paní z Wartenberka a asi 40 dalších lidí.Hned začali záchranné práce,z jejiž průběhu máme opět hrůzné zprávy.Tak paní z Wartenberku byla nalezena hrozně popálena,ale živá,ale návodem panského regenta Jaroše Bukovského dodatečně odpravena...Oficiální zpráva hovoří o neštastné náhodě,ovšem veřejné mínění mínilo že paní z Wartenberka ze zoufalství skutku toho se dopustila,nemohouc se nikde dovolat spravedlnosti,pro bezpráví jí a jejímu manželi způsobené.
Žádné komentáře:
Okomentovat