úterý 25. prosince 2012

12.7.1866-příchod Pruské armády do Brna

Kleinův palác - náměstí Svobody v roce 1866 
 V předvečer obsazení Brna Prusy,11.července 1866,odstěhovali se nejvyšší zemské úřady do Uherského Hradiště,bylo to C.K. místodržitelství,zemská finanční direkce,poštovní ředitelství,správa loterijní,různé státní pokladny,tzv. psací hlavní stan a polní pošta do Olomouce.Odešla i vojenská policejní stráž a vojenské orgány.Péči o veřejnou bezpečnost na sebe vzala obecní rada.Brnané z toho usoudili,že Prusové se blíží k Brnu.V noci z 11. na 12.7 Brnem protahovala ustupující rakouské kavalerie a vykládala lidem o srážce u Tišnova.Od rána 12.7 se Brno připravovalo na příchod Prusů,na rozdíl od jiných měst,Brno neopustilo mnoho jejich občanů,snad to bylo dáno rychlostí pruského postupu.V 9.hodin se rozneslo po městě,že Prusové už stojí u Kartouz,a skutečně tomu tak bylo.Mnozí obyvatelé už od rána z výšin,zejména Špilberku vyhlíželi Prusy.Ještě před jejich vstupem do Brna byly na chrámových věžích,erárních budovách,gymnáziich a technice vztyčeny bílé prapory,na znamení toho že Brno je otevřené město a jeho obyvatelé se nebudou chovat nepřátelsky k pruskému vojsku.V 9.15 vjelo do ulic několik pruských dragounů,prohlédlo si ulice a,místodržitelství a svatojakubský chrám a odcválali zpět ke Kartouzím.Davy lidí vyšli zvědavě do ulic.V 10 hodin vyjel purkmistr dr. Jiskra,radní,a starší Placatka,Zuiš a Kavka,Prusům vstříct.Na vozech měli bílé prapory.Pan purkmistr Prusy kteří už byli na kartouzské celní linii,ujištoval,že v Brně už není Rakouského vojska,a že jeho obyvatelé nemají vůči nim nepřátelských umyslů.Bylo mu dáno ujištění,že bude zajištěna bezpečnost obyvatel a jejich majetku.Na to se hnuly pruské voje Velkou novou ulicí k městu.Napřed jel 2. pluk gardových dragounů,pak následovali červení husaři,4.prapor myslivecký,60.pluk Braniborský,na to opět kavalerie,a to pruští huláni,nakonec dělostřelectvo.Byl to předvoj 1. armády pruské,pod vedením J.kr.V.prince Bedřicha Karla.tomuto odřadu velel generál velkovévoda Meklenburg-Zvěřínský.Když první pruská pěchota vkráčela do Brna,byla slyšet všude vojenská hudba,píštaly a bubny,které jsou sice o polovinu menší než rakouské,ale dovedou náramně vřeštět.Píštalníci a bubeníci hráli Dessavský pochod.Vojsko se ubíralo okolo místodržitelství do různých částí města.Oddíl hulánu obsadil hned nádraží,druhý oddíl jel až k Rosickému nádraží a Kumrovicím.Pěchota defilovala na Svatojakubském náměstí před velkovévodou Meklenburským a plukovní hudba vyhrávala pochody.Když vojsko došlo na Zelný trh,vzal velitel Brno jménem krále Pruského v držení,načež vojsko provolalo třikrát Hoch,králi.
Pruská stráž u sv. Mikuláše 
Pruské vojsko se rozložilo k bivaku na Velkém náměstí,Zelném Trhu,Františkově,na kolištích-husaři a dragouni,artilerie na náměstí před protestantským chrámem,bylo jich dohromady asi 8000 mužů.Zvědavci obklopovali vojáky a dávali se s nimi do hovoru,byl tam hluk,ale žádné rozbroje,vojsko se chovalo slušně a brzy zaplašilo obavy které je předcházeli,obchodníci otvírali obchody,brzy začal u nich čilý ruch v obchodě s potravinami a nápoji.Prusové platili hotově stříbrnými i papírovými penězy.Byli rozestavěny stoly i lavice pro důstojníky,kde tito hodovali.Konáci napájeli koně v kašnách,obecní rada se rychle postarala o to,aby bylo ve všem vyhověno pruskému vojsku.Bylo dovezeno ve vozech 8000 bochníků chleba 80q masa,pivo,dříví,slámu,seno.A za okamžik se kouřilo s polních kuchyní.Odpoledne po 6 hodině dorazili do Brna další pruské oddíly a purkmistr vyrazil ke Kartouzské linii přivítat prince Bedřicha Karla jako velitele celé armády.Bylo slyšet hudbu přicházející armády,napřed jela generalita v čele s princem Bedřichem ,purkmistr přivítal příchozí,načež mu velitel odpověděl že očekává přívětivé přijetí od obyvatel a že vojsko bude dobře zaopatřeno.Pak se pohly oddíly různých zbraní,kavalerie,myslivců,několik pěších pluků Braniborských,artilerie,pionýři atd.Princ Bedřich se postavil s doprovodem na konec Nové ulice a celé vojsko před ním defilovalo do města a na koliště.Největší část vojska byla ubytována v domech ve městě a na předměstích,ostatní v kasárnách.U nádraží,pošty,kasáren a jinde byly postaveny vojenské stráže,princ Bedřich se ubytoval v gubernialním domě,velkovévoda  v místnostech generálního komandanta.Zároven na Velkém náměstí zaujalo pruské vojsko hlavní stráž.Večer přijelo do města také asi 10 zajatých Rakušanů,především hulánů a husarů.V noci projížděly městem četné pruské hlídky,ale žádné nepokoje se neudaly.13.7 část vojska opustila Brno.Mezi 11-12  hodinou opět přicházelo Novou ulicí množství vojska,mezi ními jely vozy označené jako hlavní tábor J.V. krále.Okolo 16 hodiny bylo v Brně už asi 30000 mužů.Ve 3 hodiny dojel i samotný král,jehož uvítali purkmistr,biskup,a obecní radní.Král odpověděl že má co činit s ozbrojenou moci,ale ne s pokojnými občany.Ve vojsku že bude panovat přísná kázen,a že všechny škody budou zaplaceny.Král se ubytoval v gubernialním domě a ministr Bismarck v domě kupce Isidora Fleše,princ Bedřich v Neuhauserově hotelu.Veškeré stravování a ubytování zajištovali obyvatelé Brna.V některých domech bylo ubytováno i více než 100 vojáků.14.7 v 10 hodin se u Sv.Tomáše konaly protestantské bohoslužby pro vojsko.15.7 byly pak na kolišti konány bohoslužby pro celou armádu. O dalším pobytu Pruské armády v Brně zase příště.

pondělí 24. prosince 2012

S / X Admiral Tegetthoff , výzkumné plavidlo Rakousko-Uherské Severní polární expedice , která vyplula v roce 1872 s Tecklenborgwerftu. S touto lodí objevili Peyer a Weyprecht  Zemí Františka Josefa . Tuto fotku udělal známí fotograf a účastník expedice Wilhelm Burger.

V Tišnově dne 11.července 1866

Onoho pohnutého roku osmáctistéhošestašedesátého vzpomněl předklášterský farář ve své farní kronice zajímavým rýmováním: „Eis — Maus — Preus — und Scheis!" Toho roku byla totiž dlouhá zima a mnoho ledu — pak se „urodilo" hodně myší — a nakonec přišli Prušáci a s nimi velký průjem — cholera. Dne 11. července 1866 bylo v Tišnově velice živo. Dlouhými pochody unavené ustupující rakouské vojsko odpočívalo. Vojáci hltavě pojídali ve spěchu uvařenou „menáž", byli krmeni koně. Pouze dvě škadrony hulánů byly v pohotovosti. Nikoho však nenapadlo, že již v nejbližších hodinách zde dojde ke krvavé srážce. Ulice i obě náměstí byly vojskem přeplněny. Stísněnost panovala jak v řadách vojska, tak i mezi obyvateli města a každý hleděl s obavami vstříc nejisté budoucnosti. Pouze v hospodách panoval čilý ruch. Hlučno bylo v hostinci U zlatého Jelena, kde šenkýř Matěj Hlávka blahé paměti naléval pověstného vínka červeného. Hlučno bylo i v piterně krčmy Humpolecké i ve starobylé zájezdní hospodě U hradu Pernštejna. Civilní obyvatelé se však již začínali stěhovat do lesů. K této panice došlo proto, že se urychleně z města stěhovaly úřady a den 10. července byl také posledním dnem úředním, Téhož dne poděloval také „pán nad arestanty", profus Pokorný, na „pecírku" některé bojechtivé sousedy starými „kvéry", které přísnost zákona pobrala za předešlá léta četným „raubšicům" z lesů deblínských a lomnických. Kritická chvíle nadešla. Předvoj pruských dragounů se od Louček rychle blížil k Tišnovu a rakouské vojsko pohodlně rozložené, s neosedlanými koňmi, nebylo na srážku připraveno. V hostinci U hradu Pernštejna právě hodoval u starodávného dubového stolu jakýsi vysoký důstojník, když náhle vrazil dovnitř tišnovský starousedlík pantáta Kolbábek a téměř bez dechu zvolal: „Pane komandant, Prajzi só tade!" Důstojník však odpověděl: „Aber was fallt Ihnen nicht em, wo sind nach die Preussen." (Ale co vás napadá, kde jsou ještě Prajzi). V tom však přiběhl „ordonanc", který tuto neočekávanou zprávu potvrdil. To již se rozlehl horkým červencovým dnem vřeštivý zvuk polnice. V největším kvapu chystá se vojsko k odchodu z Tišnova, aby se za městem seřadilo k boji a krylo ustupující mohutné proviantní sbory dojíždějící k Brnu. Rytmistr Berres vyslal okamžitě k Předklášteří vstříc Prusům polovic hulánské škadrony pod velením rytmistra Knesebeka. K prvnímu střetnutí došlo již u mostu přes Švarcavu na prostranství před Špitálkem, kde nastala pravá řež. Na zemi váleli se mrtví a ranění. Vítězství se již klonilo k Rakušanům, kteří byli početné silnější. V tom zavřeští v Předklášteří polnice. Silný oddíl Prušáků se tryskem blíží od kláštera k mostu. Rytmistr Knesebek, který byl v této šarvátce vzorem statečnosti, dostává posilu druhé poloviny škadrony pod velením rytmistra Barrese. Nyní nastala krvavá řež znovu na ulici Klášterské. Rakušané a Prajzi najíždějí na sebe zuřivě — píky a šavle se míhají v rozpáleném vzduchu. Na krátkém úseku silnice pětkrát Prajzi ustoupili, pětkrát couvli Rakušané, až se posléze dostali do úzké, křivolaké ulice, k starobylému domu Na pekle. Koně tančí po zadních nohách, od hub jim stříká pěna na zdi domů, jež vroubí úzkou ulici. Když bitka u domu „Na pekle" trvala již nějakou dobu, otevřelo se v poschodí okno a bylo z něho na bojující Prusy několikrát vystřeleno. Učinil tak panský zahradník Karmazín, který v domě bydlil. Rozzuření Prušáci, kteří měli nyní přesilu, zatlačili rakouské hulány z těsné ulice před Dvořáčkův hostinec „U hradu Pernštejna", kde boj ještě zesílil. Kromě pík a šavlí dostaly se ke slovu také karabiny. Několik pruských koulí trčí dosud v mohutných zdech hostince jako památka na onen červencový den. Podkovy koní, bojem zdivočelých a tancujících po hrbolatých kočičích hlavách městského dláždění, se prudkými nárazy utrhovaly a létaly vzduchem. Pruský major Schak, byv sražen hulánskou píkou s koně, klesá mrtev k zemi. Bitka zuří dále širokou ulicí až k masným krámům a Panskému domu i na malém náměstí. Zápal boje činí z bojovníků hrdiny. Zvláště 271etý hulánský rytmistr hrabě Knesebek, rozdává smrtící rány, avšak prušáckou přesilu nelze zdolat. Zranění koně bez jezdců pobíhají po náměstí pokrytém mrtvolami. Válí se tu v krvi a prachu rakouské čáky vedle pruských přilbic. V blízkém úvoze (nyní silnice k nádraží), kde smrt rovněž kruté řádila, blýská se mezi mrtvolami a potrhaným koňským řemením, množství šavlí, přelomených pík a karabin. Bitva však zuří dále s nezmenšenou silou. Pojednou obklíčilo několik Prajzů rytmistra Knesebeka a on klesá pozpátku s koně, zasažen dvěma sečnými ranami. Naráží hlavou na kámen a zůstává omráčen ležet. Když boj ustával, přiběhl soused Zenotti a s pomocí přítele Skřivánka odnesli rytmistra do stáje Panského domu. Když se vraceli, stali se svědky krvavé scény. Tři rakouští huláni hnali před sebou zajatého pruského dragouna, řvouce naň: „Hund, knie nieder!" (pse, na kolena). Zajatec chtěl využít přestávky v boji a prchnout ke svým. Nacházel se právě se svými pronásledovateli před zadními vraty Panského domu a chystal se vskočit do dvora a tak se zachránit, ale v poslední chvíli někdo ze dvora vrata rychle zavřel, Nebohý Prušák byl skolen devíti hodnými ranami. Krváceje hrozně ze smrtelných ran, dovlékl se ještě po čtyřech, až do síně domu č. 84 u Vlčků, kde za hodinu skonal. Mezitím co se bojovalo v Tišnově, obsadilo rakouské dělostřelectvo výhodné pozice za městem, na hradčanské Horce. Prusové byli zadrženi nenadálým odporem v Tišnově, čímž byly zachráněny ohrožené rakouské kolony, směřující k Brnu a dále k Vídni. Prusové obsadili 11. července Tišnov a jejich přední hlídky pronikly toho dne až do Čebína. V pruském předvoji operujícím v Tišnově sloužil i osmnáctiletý dragounský kadet von Hindenburg, pozdější generalissimus a president Německa. Ztráty na mrtvých, raněných a zajatých v tišnovské bitce, činily na straně rakouské pět důstojníků, 56 mužů a 45 koní. Pruské ztráty nebyly menší. Těžce raněný rakouský rymtistr hrabě Knesebek ležel v bezvědomí na Pan-ském domě. Později byl dopraven do Předklášteří, kde v domě č. 34 (papírna) dne 22. července 1866 zemřel a byl pochován na hřbitově v Předklášteří. Zápis o jeho úmrtí je poznačen v matrice zemřelých těmito slovy: Julius, hrabě z Knesebeku, c. k. rytmistr v 5. hulánském pluku, z Verdenu v Hanoveránsku, ve službách rakouských, 27 roků stár, zemřel na dvě sečné rány, které dostal do hlavy v bitce tišnovské, dne 11. července 1866 za pruské invase. Jiní padlí vojáci byli pochováni hřbitově v Tišnově, kde lze dodnes spatřit hroby opatřené náhrobky.