neděle 28. prosince 2008

Z albumu carské rodiny 1913-1915

Mikuláš II
Livandie 1913


Livandie

dole pohled na Jaltu a nahoře Alexej v Livandii
Carevič v Livandii

Dole je Tatiana,nahoře celá rodina na Krymu 1914
Krym 1914 ,nahoře Marie
Carské Selo 1915
Carské Selo 1915
na Standartu 1914

Carské Selo 1915
Anastasie v 1915 v Carském Selu

Marie v Carském Selu 1915

dole ve stanici Jalma,dole Krym 1914


dole Fedorovský klášter v Carském Selu a nahoře Marie v 1915

Carské Selo 1915

Carské Selo 1915

Carské Selo 1914

Slon v Carském Selu
Carské Selo 1915

dole Mikuláš s Alexejem a nahoře děvčata na Standartu


dole je Mikuláš s Tatianou a Marii,nahoře velkokníže Michal


dole Carské Selo a nahoře palácový lazaret

palácový lazaret 1914

dole Olga v Livandii v 1914 a nahoře Olga a Tatiana v Livandii 1913

dole carevič 1915,nahoře Carské Selo 1914

dole-imperátorská jachta Standart 1914,nahoře JIV Velkokněžna Marie,Livandie 1914


JIV Velkokněžny Marie a Anastasie


Vedoucí lékařka palácové nemocnice kněžna Gedrojc.


Palácový lazaret 1914,nahoře je Olga a Tatana s řadovým vojínem 110 Kamského pluku.

Palácový lazaret-Carské Selo 1914-1915


JIV Velkokněžna Olga v uniformě 3. Elizabetina pluku a JIV Velkokněžna Tatiana v uniformě 8.hulánského Vozněsenského pluku.

Přehlídka 1.dragounského Moskevského pluku imperátora Petra Velikého v r.1915


JIV carevna s velkokněžnami Olgou a Tatianou ,1915



JIV Velkokněžny Olga a Marie



Carské Selo 1913




































sobota 27. prosince 2008

Poslední básen velkokněžny Olgy


Poslední báseň, kterou napsala velkokněžna Olga v Ipatějevově domě těsně před popravou: "Dej nám, Pane, trpělivost, V těžkou hodinu,nejtemnějších dnů. Uchraň nás před mučením naších katů. Dej nám sílu,o Bože spravedlivý. Odpusť jim ten zločin. Neseme kříž,těžký a krvavý. V tvojí milost čekáme. V těchto nepokojných dnech,kdy jsme v moci naších nepřátel,urážení a ponižování. Kriste spasiteli,pomoz nám. Pane světa,bože všeho. Požehnej nám a dopřej pokoje naším duším v této strašlivé době. V očekávání toho nejhoršího modlím se i za naše nepřátele. Kriste spasiteli,pomoz nám ... "

pondělí 22. prosince 2008

Pierre Gilliard

Pierre s Olgou a Tatianou


Gilliardová kariéra ve službách carské rodiny začala na podzim roku 1904.Bylo mu dvacet pět let,když jej najal jako učitele francouzštiny velkokníže Sergej Romanov.Prvních deset měsíců v Rusku prožil v Livadii na Krymu.V červnu 1905 se Mikulášova rodina přestěhovala do Peterhoffu ,města které založil Petr Veliký na okraji Baltského moře u Finském zálivu, asi 40 kilometrů od Petrohradu.Rodina je s ním velmi spokojena a tak dostal zcela volnou ruku ve vzdělávání děti,careviče Alexeje,a velkovévodkyň Olgy,Tatiany,Marie a Anastásie.Gilliard nikdy nebyl monarchista, natož zastánce ruského absolutismu.Jako Švýcar byl demokrat ve švýcarské tradici.Byl velmi podrážděn patolízalstvím které kvetlo u dvora,jako například klečení návštěv před mladým carevičem,byl si vědom,že toto by mu mohlo zkazit charakter,který byl dosud upřímný a nezkažený.Snaží se děti vzdělávat tak,aby nebyli izolované od světa,ale naopak aby byly konfrontované s různým prostředím.Věděl,že se děti vyvíjí v průběhu dětství a dospívání a postupně si osvojují kritické myšlení a smysl pro realitu.Gilliard chce u careviče rozvinout hodnoty, které má mít podle jeho názoru muž spravedlivý a přímý. Gilliard postupně poznává Ruskou společnost,její tradice,náboženství a politický systém.Přišel rok 1914 a Pierra válka zastihla ve Švýcarsku,to sice vyhlašuje neutralitu,ale i tak mobilizuje a její velitel général Wille tajně sympatizuje s Vilémem II a nesouhlasí s neutralitou.Gilliard se hned snaží vrátit do Petrohradu,nakonec se mu to přes Dardanely podaří.Jeho osud je nyní spojen s osudem rodiny Romanovců.Na jaře 1917 je vojenská situace zoufalá,vojáci odmítají bojovat,množí se deserce.Mikuláš je donucen abdikovat ve prospěch svého bratra,ten ale také během 24 hodin abdikuje.V Alexandrovém paláci zatím stojí proti sobě dva oddíli vojska,dělí je necelých 500 metrů neutrální zony,tak to trvá tři dny.Gilliard a děti pořádně ani nevědí, co se právě stalo.Další den si Gilliard promluvil s Alexandrou Feodorovnou. Ta mu oznámila že ona a děti byli zatčeny a s nimi všichni kteří do 16 hodin neopustí palác.Gilliard ji řekl,"Ve 16 hodin se vrata paláce zavřeli,od nynějška jsou vězni.Rozhodl se zůstat s dětmi,protože Alexandra zajetí velmi těžce nesla.22 března je ted už bývalý car zpět v Carském Sele. Olga, Tatiana a Anastasia mají spalničky, Marie trpí zápalem plic.Osud Romanovců, závisí ted po několik měsíců na Kerenském.Rodina žádá vládu,zda by nemohla odjet do Livandie na Krym,ale je jim to zamítnuto.Finsko je od tud jen kousek vlakem a všichni si myslí ,že chtějí emigrovat. Zatím se domlouvá jejich odjezd do Anglie,všechno je připraveno,zavazadla připravená ,ale kvůli nemoci Marie je odjezd odložen.Až bylo Marii a dětem lépe bylo již na odjezd pozdě,ze Švýcarska přijíždí Lenin a také Mikulášův bratranec George V dává na vědomí,že Romanovci jsou v Británii nežádoucí. Francie také odmítá přijmout svého věrného spojence.V létě 1917 Kerenského vláda provedla neúspěšnou ofenzívu.Vláda čelí hrozbě převratu.Kerenský vzkazuje Romanovcům že není schopen jim garantovat bezpečnost a že budou převezeni do Tobolska na Urale. Dne 14. srpna 1917 v 6 hodin ráno bývalá carská rodina opouští Carské Selo. Po 4 dnech a 3 nocích přijíždějí do Tjumeně,a odtud 300 km lodí do Tobolska.Zde jsou ubytováni v domě guvernéra.Je zde ubytováno 12 lidí.Dům hlídá 300 vojáků.Zajatci nedostávají žádné dopisy ,ani návštěvy.V listopadu 1917 je prozatímní vláda svržena a bolševici jsou u moci. V pondělí, 22. dubna 1918 Vasilij Jakovlev, komisař z Moskvy nařizuje převoz Mikuláše do Jekatěrinburgu,Alexandra se odmítla odloučit od svého manžela a dostává povolení ho doprovázet,s nimi ještě odjíždí velkokněžna Marie.Ostatní děti jsou svěřeny do péče Gilliardovi.Před jejich odjezdem měl dlouhý rozhovor s Alexandrou,co udělat se šperky a shodli se na tom,že nejlepší bude,je zašít do oblečení velkovévodkyň,to bude mít jednou velkou roli při jejich popravě.20. května 1918, Gilliard a čtyři děti (Olga, Tatiana, Anastasia a Alexej) jsou přepraveny z Tobolska do Tjumeně.Strážci byli k nim velmi hrubí a brutální.Na nádraží v Tjumeni byl Gilliard oddělen od dětí.Naposledy viděl děti z okna vlaku v Jekatěrinburgu 23.května ,Olga, Tatiana a Anastasia se těžce vláčeli se zavazadli v bahně.Tatiana šla poslední a nesla ještě malého psíka.Výpravčí jim chtěl pomoci,ale komisař to důrazně odmítl.Pouze Dr. Botkin a Catherine Anna Demidova, komorníci Troupp a Ivan Sednev se kuchař Ivan Charitonov a mladý Marmiton Leonid Sednev mohli doprovázet carskou rodiny do Ipatievova domu. Všichni kromě starého komorníka a mladého Marmitona, budou později zastřeleni v Jekatěrinburgu nebo později v Permu. Pierre Gilliard, Sydney Gibbs, baronka Buxhoeveden a Alexandra Tegleva zůstávají pod dozorem ve vlaku. Gilliard a jeho společníci odjíždějí zpět do Tjumeně kde jsou zatčeni a později opět propuštěni,20. července 1918 dobili Tjumen Československé legie.Gilliard se vrací pátrat po carské rodině do Jekatěrinburgu,po delším hledání nachází úředníka,který mu řekl že v noci z 16. na 17. července byl Mikuláš zastřelen a carevna s dětmi byli evakuováni a umístěny na bezpečném místě.Gilliard věřil že děti jsou ještě stále naživu.Rozběhlo se pátráni po dětech imperátora po celém Permském rajonu.Pier navštívil Ipatievův dům a místnost kde se odehrála vražda,bylo zde poznat že zde rozhodně nezemřela jen jedna osoba.Pořád ale nedokázal uvěřit že by někdo byl schopen zavraždit děti.Objevilo se také hodně falešných carových dětí.Podařilo se zatknout jednoho s vrahů Pavla Medveděva.Ten potvrdil jeho hrůznou domněnku a popsal mu exekuci,ale nevěděl kam přesně zmizela těla.Hledali je i na správném místě v okolí dolu Čtyři bratři,našli zde stovky mrtvol ale žádná nepatřila carské rodině .Odjíždí s Jekatěrinburgu,byl zoufalí,přišel o lidi se kterými 13 let žil,děti,které měl téměř za své,Byl vzdělaný, dal jim to nejlepší ze sebe,následoval je během jejich věznění a sdílel s nimi jejich těžké chvíle.Byl rozhořčený nad ohavným zločinem spáchaném na dětech,s nichž nejmladší nemělo ještě ani 14. Odchází do Švýcarska kde dokončuje studia a vystřídá několik pracovních míst v Itálii,až skončí na filozofické fakultě university v Lausanne.V roce 1937 se stává profesorem.Pierre Gilliard zemřel dne 30. května 1962

neděle 21. prosince 2008

Jak byli vysoké děti Mikuláše II.?

Tatiana byla ze všech nejvyšší,dosahovala výšky dnešních modelek-179cm

Marie byla co se výšky týče druhá,měřila 173cm
carevič Alexej byl sice až třetí co se výšky týče 170 cm,ale mějte na paměti,že mu bylo necelých 14 let,když ho zavraždili.



Olga byla sice nejstarší,ale co se výšky týče patří ji až čtvrté místo,ale i tak by se svými 167 cm nebyla v dnešní době nikterak malá.



A konečně nejmladší Anastázie,takový malý čertík rodiny měřila 158 cm a osud ji nedopřál aby oslavila své 17 narozeniny.



pátek 19. prosince 2008

SIX YEARS AT THE RUSSIAN COURT -kapitola 4


Jen několik týdnů po mém příjezdu do Ruska jsme jeli do Carskoe Sela-jak už název napovídá je to carovo samo.Je docela malé,má jen několik tisíc obyvatel a je uprostřed hlubokých lesů.Lesy jsou to převážně jehličnaté,i když jsou tady i stříbrné břízy,,duby a jasany.V tomto městečku existují dva paláce,velký-Kateřinin a malý-Alexandrův,který vybudoval její vnuk Alexandr I,my jsme bydleli v tom druhém.Je to bílá budova postavena v řeckém stylu se zelenou střechou.Je situován v krásném parku ,blízko silnice.Budova má jednu hlavní lod a dvě křídla.V jednom křídle mají pokoje císař,císařovna a jejich děti a nejbližší.Když jsem přijela do Ruska,byla dětská část docela malá,dnes už má jedenáct pokojů.V koupelně je velká stříbrná vana,která se používá pro koupání odrostlejších dětí již několik generací. Na této vaně je vyryto jméno každého potomka,který se tu koupal.Koupil jí prý Mikuláš I,a proto nese jeho jméno,najdeme na ní i jména Alexandra II,a a Marie-pozdější vévodkyně z Edinburghu.Poslední jméno je zde Alexejovo,který se narodil v srpnu 1904. Stěny všech nových pokojů jsou krásně vymalované s květinovými vlysy a také tapetami se zlatými motýly a ptáky.V koupelně jsou namalovány na vlysech mořští rackové.Jako poslední s dětských pokojů je pokoj na hraní..Má osm oken s výhledem do parku a zahrady.Pokoj je celý žlutý a zelený a na vlisech se zde pasou pávi v zeleni.Koberce jsou zde také zelené.Nad každým oknem je vymalován výjev ze světa zvířat nebo ptáků.Jsou zde sice dva krby,ale pokoje jsou vytápěné horkým vzduchem. Kateřina II musela velmi milovat šeříky,zdejší park je jich plný,roste zde osm odrůd,a na jaře zde všechno nádherně voní.Tvoří nádherné plné a kulaté hrozny květů,které lemuji zdejší cestičky.V parku je čtrnáct míle v obvodu. Kateřina měla vytříbený vkus at se jednalo o park,zahradu i samotný palác,jsou zde sály a haly celé z mramoru a to i světle modrého,který je nesmírně vzácný,najdeme zde i žlutý a růžový.Ten kdo kdy snil být v mramorovém paláci,tak tady by se mu to splnilo.Ve velkém paláci je také slavná jantarová komnata.Všechny její stěny sou vyložené mozaikami s jantaru v různých odstínech.Židle, stoly a ozdoby jsou také z jantaru a také mnoho krásných obrázků.Tuto komnatu dostala jedna z careven od svého otce.vyřezávané v něm.K dispozici je zde také velký zasedací sál s 28 okny. Mezi oběma paláci je umělá skála.Říká se,že Kateřina si při jedné vycházce postěžovala svému oblíbenému ministrovi,ž je zde příliš velká rovina a když si vyšla druhý den stála zde umělá skála.Ministr konal rychle.Poté byla skála osázena stromy a keři. Kateřina II byla samovládce.Nechtěla dovolit aby její dvorní dámy vstupovali do manželství.Jak už se to stáva,jedna její dvorní dáma se zamilovala a chtěla se vdávat.Po dlouhou dobu byla Kateřina neoblomná a odmítala udělit souhlas se sňatkem.Nakonec jim udělila souhlas za podmínky,že svatbu bude organizovat sama.Snoubenci s tím ochotně souhlasili.Odevzdání nevěsty došlo ve speciálně postaveném ledovém domě na zamrzlé Něvě,kde byli také manželé uzavřeni a zemřeli hroznou smrti.Až po několika měsících rozvodněna Něva vydala jejich těla ,a ty mohli být pohřbeny. V parku velkého paláce je hodně budov v čínském stylu,je zde čínská pagoda,čínské mosty,dokonce model celé čínské vesnice i s divadlem.Je to již přes 100 let co Kateřina zemřela,ale ještě dnes je známo jak obrovské částky vydala na převoz všeho z Číny.V Gatčině jsou umístěny sbírky čínského umění,které zde shromáždil Pavel I.Pavel byl hodně rozpolcená osoba,některé jeho zákony byli moudré a dodržují se dodnes,jako například ten že jen děti a vnuci carů mají právo na titul velkovévody a velkovévodkyně a na peněžní rentu od státu,ale vydal také zákon,že všichni které potkal nebo míjel jeho kočár nebo saně musejí padat na kolena bez ohledu na věk nebo pohlaví.Omilostnil ale také polského rebela Koskiuska za slib že se nezúčastní žádného povstání proti němu,což Koskiusko dodržel.Pavel byl dvakrát ženatý a měl velkou rodinu.Jeho dva synové Alexandr a Konstantin se ho snažili přimět k abdikaci.Jednoho večera oba vstoupili s vojáky do jeho pokoje a chtěli ho opět přimět k abdikaci,když Pavel odmítl Udusili ho polštářem.Carem byl provolán Alexandr.Alexandr neměl žádné děti a náhle zemřel na jedné ze svých cest.Nějakým důvodem nebyl ukázán nabalzamovaný svým poddaným,asi proto že byl znetvořen a tak mnoho lidí si myslí že nezemřel ale vydal se na svatou cestu na Sibiř a vrátí se až bude Rusku nejhůř aby ho zachránil.Po něm nastoupil na trůn mladší bratr Mikuláš,který bojoval s Brity na Krymu.Sice by měl nastoupit Konstantin,ale ten se zamiloval do polské hraběnky,oženil se s ní a tím se vzdal trůnu.Petr veliký a jeho nástupci jsou až na jednu vyjímku pochování v chrámu sv.Petra a sv. Pavla v Petrohradě Tento kostel je uchováván nejlepším pořádku.Jsou zde vždy čerstvé květiny a na hrobech stále hoří svaté lampičky.Kostel sám o sobě je velmi pěkný a obsahuje mnoho exemplářů ručních prací Petra Velikého . Vskutku je jich zde tolik,že si můžete klást otázku: "Jak si vůbec našel tolik času na tolik ručních prací ?".

středa 17. prosince 2008

SIX YEARS AT THE RUSSIAN COURT -kapitola 3


Petrohrad je sám o sobě zajímavé a krásné město.Je i moderní,vždyť uplynulo jen 200 let od doby ,kdy bylo založeno,ulice jsou zde široké,velká náměstí,prostě město bulvárů a zahrad.Na každém domě jsou cedule s obrázky,které znázorňuji kdo zde žije.Vojenský krejčí má na vývěsce uniformy, zelinář má tam zeleninu.Petrohradané miluji zelí,neobešli by se bez něho,na zimu se nasoluje,aby bylo na jejich oblíbenou polévku. Rusové říkají že tyto tabule jsou zde kvůli cizincům,kteří neumějí rusky.Může to být tak,ale také jim může Petrohrad vděčit za svou malebnost.Já si ale myslím že více vděčí město za své klima .Vzduch je velmi čistý a průzračný.Po větší část zimy je zde modrá obloha a množství slunečního svitu.Je zde sice zima,ale je zde příjemněji než v Londýnské mlze. Ruští kočí nosí těžké kožešinou lemované kabáty dosahující až k zemi,na hlavě kožešinové čepice lemované sametem v barvě modré,žluté a červené,podle původu jejich zaměstnavatelé.Jejich sáně táhnou dva nebo tři koně.Když doslova letí po umrzlém sněhu,je na ně krásný pohled. Potkáte ruské popy s jejich dlouhými fousy a vlasy,sice nejsou moc čistí,ale patří ke koloritu města.Vesnické ženy jsou zde oblečeny v národních krojích,zářivě červeném a modrém,s fialovou nebo žlutou sukni,dlouhým copem a ve vlasech čelenkou ve tvaru půlměsíce.Petrohrad ale patří mezí nejméně hygienická města v Evropě,je zde špatná kanalizace a lidé zde mají špatné zdravotní návyky.Chudé rodiny zde žijí ve sklepních bytech,kde se v místnostech tlačí i dvacet lidí.Pokud vypukne epidemie,říkají,je to vůle boží.Neštovice a tyfus jsou zde častým hostem.Voda v Něvě je velmi znečistěna a přesto ji používá většina obyvatel města.Dobrý obchod je proto prodej pitné vody Duderhoffských kopců nebo s Carskoe Sela, které se nachází asi dvacet kilometrů od hlavního města, a tam je dost dobré pramenité vody.Musím říci že , Petr Veliký zvolil místo pro své město s velmi malým ohledem na zdravotní stav obyvatel.

Marie Antoinette- sedmá část



Marie Antoinetta byla zasvěcena do veřejného života, který se od té chvíle stal jejím životem. To znamenalo neustále vystupovat reprezentativně a proměnit každé své jednaní v ustrnulou ceremonii. Třeba pobíhaní po schonbrunskem parku už nepřicházelo v úvahu. Arcivévodkyně musela kráčet pomalu a s důstojnosti, jaka se pravém očekávala od budoucí francouzské královny. To ji bylo teprve čtrnáct a půl roku…Ve společnosti Marie Terezie se Marie Antoinetta učila přijímat panovníky a vyslance. „Tato vybraná společnost ji naučila nejlepšímu chováni a nejlepšímu tonu.Všichni ji byli nadšeni a císařovna víc než kdo jiný,“ rozplýval se Vermond.
Dalším důvodem ke spokojenosti abbého, jenž byl zároveň zpovědníkem své žákyně, bylo, že arcivévodkyně během velikonočního týdne věnovala tři dny rozjímaní.„Potřebovala bych možná vice času, abych vám vypověděla všechny své myšlenky,“řekla Vermondovi po těchto třech dnech. Pozdě, čas kvapí. Čtrnáctého dubna 1770 Marie Terezie slavnostně oznamuje svým ministrům sňatek své dcery s dauphinem.V Gazette de France bylo možno se dočist, že „16. dubna kolem šesté hodiny večerní byl cely dvůr ve slavnostním. Jejich císařská a kralovská Veličenstva udělila okázalou audienci francouzskému velvyslanci, jenž při té příležitosti jménem svého krále požádal, aby se Její Výsost arcivévodkyně Antoinetta stala nevěstou Jeho Výsosti
dauphina.“Sedmnactého „Marie Antoinetta v souladu s obyčejem, zachovávaným v takovém případě habsburským domem, odpřisáhla na Evangelium, že se vzdává všech dědičných nárokům na nástupnictví po otci i po matce.“Devatenáctého se konala v augustinianském kostele svatba v zastoupeni, při niž následníka francouzského trůnu zastupoval arcivévoda Ferdinand, bratr Marie.Obřady doprovázela představeni (hrály se La Mere confidente od Marivaua a Noverrovy balety), večeře pro patnáct set lidi, maškarní baly a ohňostroje, jejichž společným tématem byl Chrám Lasky. Hudba baletů a tony Te Deum se mísily s vystřely z děl. I hřímajíci kanony jako by tleskaly sňatku, pravda v zastoupeni, Její Výsosti arcivévodkyně a Jeho Výsosti dauphina.Po oslavach se Marie Antoinetta vrací do pokoje Marie Terezie, který s ni už nějakou dobu sdílí. Co si říkaly matka s dcerou během posledních noci? To, co říkava matka dceři v takové situaci. K ustním doporučením přidala Marie Terezie ještě lístek s radami do života, který jako úplně poslední dárek předala své dceři, když 21. dubna 1770 opouštěla Vídeň: „Nezatěžujte se žádnými doporučeními, nikoho neposlouchejte,pokud chcete mít klid.(…) Také je třeba umět odmítnout(…). Neostýchejte se požádat kohokoli o radu a nedějete nic z vlastni iniciativy.“Toto je první z dopisů, které Marie Terezie adresovala Marii Antoinettě. Následujíci dopisy obsahuji stejná doporučeni, jen tím naléhavější, že zůstávala nevyslyšena. Podle Webera si arcivévodkyně zapamatovala jen jedinou radu císařovny: „Dceruško, když se dostanete do neštěstí, vzpomeňte si na mě.“

čtvrtek 11. prosince 2008

SIX YEARS AT THE RUSSIAN COURT -kapitola 2


Zimní palác je velmi zajímavá budova,jak jsem se již zmínila,patří mezi největší budovy Evropy a má také nejkrásnější salonky,vedle nich ho tvoří také 115 dalších místností.Samotná část věnovaná dětem je velmi velká,aby jste si udělali představu,tak v jednom pokoji je umělý kopec který děti používají jako tobogan,tento pokoj je čalouněný v červené barvě, a zde se královské děti učí tancovat spolu se svými sestřenicemi a jinými kamarády.Malé velkovévodkyně již tančí velmi dobře a vznešeně.Z této místnosti se jde do další která je laděna do žluta, stěny a nábytek jsou pokryt žlutým brokátem, a je zde mnoho dětských hraček.Z této místnosti je krásný výhled na Něvu a zahradu.Další pokoj je zařízen v modré barvě s kobercem také v modré barvě,je velmi slunný,jeho stěny jsou pokryty tapetami s malbou chrp,je to velmi půvabné.Pak jsou zde dvě ložnice.Obě mají tapety růžové a zelené barvy a na podlaze zelený koberec.V jedené visí kopie obrazu Josephiny Swaboda krásná Madona s dítětem. Vedle dětských pokojů, jsou ty, které patří carevně. Již jsem psala o jejím budoáru.A naproti je pracovna imperátora,je to nejvíce používaná místnost v paláci.Zde car tráví hodiny každý den tvrdou práci pro rozvoj veliké říše.Tento pokoj je jednoduše a kvalitně zařízen. Vraťme se k pokojům carevny,ty jsou celé od stropu po podlahu potažené látkovými tapetami,na stěnách visí mnoho svatých obrázků,pod ikonami hoří věčná světýlka.Mnohé ikony jsou se zlata a drahých kamenů.Jsou to krásné exempláře zlatnické práce,ale stěží mohu říci že také umělecké.V této místnosti má císařovna své šperky,jsou úchvatné.Při jedné příležitosti dal car carevně čajovou růži sestavenou z žlutých diamantů.Růže má poupata se smaragdů čtyři nebo pět lístků s jiných drahých kamenů. Z této ložnice se dostaneme do žlutého pokoje,tento prostor je zcela zaplněn krásnými a uměleckými předměty, tady jsou vystavovány slavná velikonoční vejce, která byla na výstavě v Paříži.Jedná se o práci Fabergeho, nejznámějšího zlatníka v Evropě.Nad touto místnosti jsou další dva přijímací pokoje a pak přijde jídelní sál, se svými poklady českého rytého a broušeného skla.Vedle jídelního sálu je malachitový sál,který je asi 40 metrů dlouhý,jeho stěny jsou obloženy krásně malovanými panely,malachitové sloupy i nábytek je čalouněný karmínovým brokátem,na podlaze jsou parkety vyleštěné jako zrcadlo. Tyto pokoje nejsou nikdy ukazovány veřejnosti. Potom je zde reprezentační sál pro 5000 hostů,je elektricky osvětlen,pořádají se zde bály i jiné reprezentační akce.Stěny tohoto sálu jsou pokryty zlatými talíři ,z kterých mnohé nesly monogramy předchůdců Mikuláše II a byly na nich dvouhlavé orlice z drahých kamenů.Tyto tálíře dostávali Carové,když zavítali do měst nebo vesnic a na nich jim byl podáván chléb a sůl na uvítanou.Mikuláše II krátce po nástupu zjistil,že tento dar příliš zatěžuje některé městečka a vesnice a proto vydal nařízení,že pro příště mu má být podávan chléb se soli na dřevěné misce nebo porcelánu.Tento zákon byl velmi charakteristický pro jeho smýšlení k slabým a chudým.Ale zpátky k Zimnímu paláci,s reprezentačního sálu vede osm dveří zhotovených s želvoviny zdobených zlatem,vedle sálů je divadlo. Kromě divadla mají zde pracovny ministři a jejich úředníci.Pokud půjdeme na druhou stranu paláce,dojdeme do Ermitáže, se všemi jejími uměleckými poklady.V obrazové galerii je nejlepší kolekce Rembrandtových obrazů.Jeden z nich představuje setkání Abraháma se svatou trojicí. Jednou jsem se na něj byla podívat,když mě dostihla malá Olga.Chytila mě za ruku a ptala se mě na co se to dívám.Když jsem jí odpověděla,řekla "Oh! To je krásný obrázek,pán drží ovečku,a v druhé ruce nůž a ten pták sedí u stolu."Pták,netřeba říkat byl jeden s andělů .Obrazy jsou uspořádané podle malířských škol, holandské školy, atd., všechny společně. Takže vedle sebe visí obrazy náboženské i světské.Jsou zde i obrazy od Rubense,ale nedá se říci ,že by mne zaujali. V muzeu je mnoho památek na Petra Velikého.Jeho soustruh,řezbářské práce,lisy,skřínky,dokonce i jeho kůn a psy ,které používal k lovu.Sloužící zde také ukazuji jeho výšku,měřil 6 stop a šest palců.Proto si v mnoha ohledech zasloužil titul "Veliký", ale byl také neobyčejně krutý.Kdykoliv si přál někoho "odstranit" začal mu lichotit a pak mu podal pohár s vínem a donutil ho aby ho vypil na jeho zdraví.Když to udělal skácel se mrtev k zemi. V muzeu je také velká sbírka tabatěrek na šňupací tabák,dary od panovníků,vyslanců a jiných důležitých osobností,také jsou tu meče,hodinky,uniformy,mechanické zvířata,ptáků ze zlata a stříbra.Malé velkokněžny milovali toto muzeum.Malá Olga by tady byla nejraději stále.Jsou zde hezké zimní zahrady.V jedné z nich je voliéra se stovkami kanárků poletujících mezi palmami.Jsou zde fontány se zlatými rybkami.Kateřina II to zde milovala.

středa 10. prosince 2008

Epitaf Kateřiny II Veliké




«Zde leží Kateřina II.Přijela jsem do Ruska v 1744 roce,abych se provdala za Petra III.ve čtrnácti letech jsem přijala tři úkoly-milovat svého manžela,Jelizavetu a národ.Neodpustila jsem si ničeho abych byla v těchto úkolech úspěšná.Osmnáct let zaplněných prací a odříkáním by zaplnily mnoho knih.Vždy jsem se snažila dát svému lidu,štěstí,svobodu a blahobyt.Uměla jsem odpouštět a nikoho jsem nenáviděla.Byla jsem blahosklonná,milovala život,veselá,v duchu jsem byla republikánka s dobrým srdcem.Měla jsem přátele.Práce mi dávala štěstí». Epitaf napsány Kateřinou II Velikou pro své budoucí nástupce.