čtvrtek 30. dubna 2009

Španělská jezdecká škola ve Vídni



Jezdecká škola je prvně uváděna v roce 1572,dlouho před školou Antoina de Pluvinela ve Francii.Je tedy nejstarší svého druhu na světě,jízdárna byla nejdříve dřevěná,v roce 1729 nechal císař Karel VI vybudovat architektem Josephem Emanuelem Fischerem z Erlachu novou bílou jízdárnu,která slouží dodnes.Škola se jmenuje Španělská podle původů Lipicánů-plemene koní zde používaných.Dnes je odchovávají v Piberu ve Štýrsku,původně je ale dodával hřebčín Lipice ve dnešním Slovinsku.Jezdci v této škole byli pouze muži,i když neexistoval oficiální zákaz pro ženy,ale teprve v říjnu 2008 udělali zde jezdecké zkoušky dvě ženy,britka a Rakušanka a tak padla jedna tradice po celých 436 letech

středa 29. dubna 2009

Akvarely Michaila Alexandroviče Zichiho

Příjezd princezny Alice Hessenské do Livandie 10.října 1894
Svatba velkoknížete Alexandra Alexandroviče a velkovévodkyně Marie Fjodorovny.

Návštěva šáha Shah Nasir al-Dina v Zimním paláci u velkokněžny Marie Alexandrovny
Galavečer na počest německého císaře Viléma I v Mihajlovském divadle.
Maškarní ples-pořádaný v paláci princezny Jeleny Kochubei na počest císaře Alexandra II dne 5. února 1865
Korunovace Alexandra II 26. srpna 1856
Gratulace Alexandru II od diplomatického sboru 1. ledna 1863
Slavnostní večeře dumy
Slavnostní hostina na počest návštěvy císaře Víléma I v Petrohradě
Křest velkoknížete Nikolaje Alexandroviče dne 20. května 1868
Ples v Koncertní síni Zimního paláce na počest návštěvy Iránského šáha Nasir al-Din Shah v květnu 1873


Alexandr II s jeho družina ve vojenském sále na Gatčině.

Kreml -12.část

V době výstavby pokojů se v Rusku začaly vyrábět takovéto obrovská zrcadla.
Značnou část výbavy pokojů tvoří výrobky s bronzů,hodiny,kandelábry,svícny.
Hodiny,francouzská práce,byly vyrobeny přímo Kremelský palác.

sobota 25. dubna 2009

Koruny-koruna Svaté Říše Římské

V tomto seriálu bych se chtěl zabývat jednotlivými korunami jak Evropskými tak i mimoevropskými.Začnu tou po téměř 1000 let nejdůležitější-korunou Svaté Říše Římské.Její původ není zcela objasněn.Neví se zdali nechal zhotovit Otto I (962-973) nebo Konrad II (1027-1039), na toho druhého ukazuje nápis Chuonradus Dei Gratia (Konrad z boží milosti).První písemná zmínka o koruně je záznam Walthera von der Vogelweide o korunovaci Philipa Švábského. Ceremoniál se konal dne 8. září 1198 v Mohuči. Korunovaci tenkrát provedl arcibiskup Burgundský, Aimon z Tarentaise.Od doby korunovace Karla IV v roce 1356 Karel určil v zlaté bule místo korunovace Frankfurt nad Mohanem a odznaky byly uchovávány v císařském hradě v Norimberku (1424-1796). V roce 1796 poslední panovník, který byl korunován ve Frankfurtu nad Mohanem, František II přesunul klenoty do hlavního města Rakouského císařství,Vídně. V době třetí říše klenoty byly opět v Norimberku.Dnes, společně s dalšími korunními regaliemi ji lze nalézt v císařské Schatzkammer - v Hofburgu ve Vídni - oficiálně 'až do příští korunovace císaře německého lidu'. Kromě původní koruny je známo také několik kopii. Jedna je umístěna ve městě, kde byli korunováni císaři ,v Cáchách (Aix-la-Chapelle) v korunovační hale (\ "Krönungssaal \") paláce Karla Velikého. Další repliky jsou v Městském muzeu ve Frankfurtu a v císařském zámku v Trifels.
Císařská koruna je vyrobena z ryzího zlata, ozdobena mnoha drahými kameny a perlami emailovanymi figurálními reprezentacemi. Skládá se z osmi zlatých desek ve tvaru obdélníku s půlkruhovitým zakončením, z nichž jeden nese bohatě zdobený čelní kříž,a jeden nese hřeben bohatě posázený perlami.Koruna symbolizuje odkaz na Starý a Nový zákon. Její Oktogonalní tvar se zdá být narážka na nebeský Jeruzalém. Na čtyřech stranách jsou emailové figurální motivy prezentující Biblické postavy,a to -krále Davida,krále Šalamouna,krále Ezechiaše s prorokem Izajiašem a Ježiše Krista uprostřed dvou andělů.Po bocích koruny jsou z perel utvořený nápisy Chuonradus Dei Gratia a na druhé straně Romanoru(m) Imperator Aug(ustus).

Dopisy Mikuláše a Alexandry.16




středa 22. dubna 2009

Kreml -11.část


Carské pokoje se nachází ve velkém kremelském paláci.Pokoje mají monumentální výzdobu a zároveň jsou intimní a jednoduché.Na jejich výzdobě jsou použité ozdobné prvky pocházející z baroka,rokoka i klasicismu.Je zde sedm pokojů-jídelna,salonek,pracovna carevny,budouar,ložnice,carská pracovna a recepce.
Pokoje jsou zařízené,krásně polstrovaným nábytkem.Každý kus nábytku byl navrhován přímo pro onen pokoj.
Hlavní ozdobou jídeny jsou porcelánové výrobky a krásný lustr vyzdobený plodem ananasu.

pondělí 20. dubna 2009

KATHERINE PARR 3.část

hrob Kateřiny Parrové 

Biskup Gardner začal vyslýchat dvořany a jejich ženy,které přišli do styku s Kateřinou,ptal se jich v co věří a jaké knihy čtou,ale pravým terčem měla být královna,jednu z jejich dam při výslechu tak mučili,že ji vykloubili a polámali nohy.Nakonec byl vydaný rozkaz na zatknutí královny a Jindřich ho podepsal.Rozkaz se ale dostal předem záhadnou cestou do Kateřininých ruk,královna byla pod obrovským tlakem a pohled na králův podpis byl poslední kapkou.Královna ted stale před těžkým rozhodnutím,řídit se vlastním svědomím a zemřít,nebo se podřídit a přežít.Zvolila to druhé a po celonočním rozhovoru s Jindřichem on usoudil že je nevinná.Druhý den když se smíření král a královna procházeli v zahradách přišli ještě nevědoucí stráže zatknout královnu,Jindřich je však vyhnal s velkou zuřivostí.Královna byla velkodušná a prosila krále aby odpustil těm co stáli proti ni.Na vánoce Jindřich vážně onemocněl a za měsíc byl po smrti.Kateřina se po jeho smrti opět vrhla do náruče Thomase Seymora.V květnu se vzali a její nejmilejší nevlastní dcera Alžběta s nimi žila v jedné domácnosti.Kateřina ted měla muže a život po kterém toužila,zdálo se že bude šťastná.Rok po králově smrti zjistila že čeká dítě.Její štěstí však netrvalo dlouho,zjistila že její ambiciozní manžel se jí snaží vyměnit za její nevlastní dceru Alžbětu.Kateřině to zlomilo srdce a krátce po porodu zemřela na horečku šestinedělek.Šest žen Jindřicha VIII se stalo jedním z největších mítů historie a jedno z jeho dětí Alžběta se stala největším panovníkem Anglické historie.

neděle 19. dubna 2009

Princezna a praporčík - historie poslední lásky velkokněžny Olgy Nikolajevny

třetí část-Zachraň ho paneOsud pomohl Olze,že zatím nemusela opustit rodinu a podle jejích deníků ani její láska k Voronovovi neopadla.Její deník je stále plný milých slovíček spojených se šifrou S.I ve dnech kdy se carská rodina dostala do zajetí Olga píše-Bože zachraň ho.A bůh jako by stal při Voronovovu,vyhýbají se mu kulky světové války,zachránil se jako jeden z mála důstojníků Standartu řezání nosu,zachránil se i při krvavých bojích v Sevastopolu 17. prosince 1917 a v únoru 1918.Všechno přežil se ctí.Vstoupil do dobrovolnické bílé armády,po její porážce,která ho zastihla v Novorosijsku odplouvá na britském křižníku Hanover se svojí ženou do Istanbulu.
Věděl Voronov jaký osud potkal jeho milou princeznu?Samozřejmě,že zvěsti o vyvraždění carské rodiny se dostali i do tábora bílé armády,ale Voronov nechtěl věřit v nejhorší.Ale jak mohl pomoci té,která ho tak milovala.Za ty tři roky se toho hodně změnilo.Z velkokněžny Olgy se stala prostá občanka Ruska.Pokud by jsme na vahách spravedlivosti dali na jednu misku všechny dobré skutky které vykonala a na druhou misku její hříchy,tak ta první by byla pěkně zaplněna,starala se o nemocné a ranění,zbírala dary pro postižené.Na té druhé misce ležel jen jeden hřích-byla carova dcera.V srpnu 2000 ji pravoslavná církev vyhlásila za svatou.Olga byla jednu dobu považována dokonce za budoucí carevnu a to když její otec ležel s tyfem v Levandii a málokdo věřil v jeho uzdravení.Alexej tehdy ještě nežil.Osud si s ní hrál jako kočka s myší,nejdřív jí nabízel ruský trůn,potom rumunský aby nakonec její život skončil její vraždou ve sklepě Ipatějevova domu. 
O pozdějším  osudu Pavla Voronova toho není mnoho známo,z Turecka se přestěhoval do USA,do New Yorku,kde žil v jednom starém domě.Zemřel v 1964 roce ve věku 78 let,a je pochován v klášteře nejsvětější trojice v městečku Jordanville.Olga ho zachránila před zapomněním,vždyť kdo by dnes znal poručíka Voronova,kdyby nebylo jejich lásky.Na hrobě Pavla Voronova stojí ikona Olgy,oni se dnes oba po smrti opět setkali.V Livandii u vchodu stojí náhrobek ve tvaru řeckých sloupů,je na nich socha dívky.Návštěvníci říkají,že když se na ní zadívají,uvidí Olžinu tvář,je to jediný památník dvou rozdělených srdcí. 
žena Pavla Voronova

KATHERINE PARR 2.část


Jindřich měl v době svatby se svou šestou ženou 52 roků a byl nemocný.Kateřina už měla zkušenosti s nemocným manželem a věděla přesně jak se k němu chovat.Ukázalo se,že je jeho ideální společnicí,vedla s ním dlouhé rozhovory o jeho oblíbené témě-náboženství.Kateřina musela zapomenout na svoji minulost a co nejvíce vytěžit se svoje současnosti.Jindřich ted udržoval dobré vztahy se svými dětmi a obě jeho dcery se zúčastnili i jeho poslední svatby.I Kateřina měla s nimi pěkné vztahy,zvláště s Alžbětou.Malý Eduard ji dokonce posílal psaníčka v latině.Kateřina se velmi zajímala o vzdělání dětí a dokonce se začala učit se svými nevlastními dětmi.Kateřinin úspěch ve vztahu ke králi a jeho dětem velmi posílilo její postavení na dvoře.Asi rok po svatbě dosáhla ještě víc.Tehdy Jindřich chtěl naposledy ukázat svou statečnost tažením proti Francii a vyjmenoval Kateřinu královnou regentkou a svěřil jí do opatrování všechny tři jeho děti.Po návratu s Francie byl s ní Jindřich velmi spokojen,velmi četla,zvala si učence a duchovní aby přednášeli na dvoře.Její pokroky byly rychlé a za chvíli mohla vyměnit roli žačky za roli učitelky,dokonce začala publikovat vlastní knížky,což bylo obdivuhodné na ženu XVI.století a ještě přitom královnu.Koncem roku 1545 Jindřich utrpěl další trombózu ve stehně a královna se jako vždy vzorně starala o jeho zdraví ale také využila tento čas zpracovávání Jindřicha na svou luteránskou víru.Katolíci už začali být obezřetní a tak když biskup byl svědkem ostré výměny názorů mezi králem a královnou ve věci náboženství,chtěl to využít ve svůj prospěch a o samotě mu řekl že Kateřina je hlavou luteránského spiknutí.Král byl podezřívavý a tak povolil zahájení vyšetřování.

sobota 18. dubna 2009

Princezna a praporčík - historie poslední lásky velkokněžny Olgy Nikolajevny

2.část  výsadek v pekleKoncem roku 1908 se stala událost,která ukázala velikost a lidskost osádek ruských lodí.15.prosince se mocně zatřásla země pod ostrovem Sicílie.Výsledek této zkázy se vyrovnal výbuchu atomové bomby v Hirošimě.Desítky tisíc lidí zůstalo pod rozvalinami Messiny a okolních městeček.Jako první přispěchali na pomoc obětem katastrofy osádky tří ruských lodí-Sláva,Cesarevič a Admirál Makarov,které byly právě ve středozemním moři na výcviku plavby spolu s jednotkou námořní pěchoty.Mezi ní byl i Pavel Voronov.Spolu s ostatními námořníky začal okamžitě zachraňovat raněné a vyhrabávat s pod trosek mrtvé.Zajišťovali také město před rabováním.Osádky velmi riskovaly,stále se objevovali nové otřesy,hrozilo tsunami,které by kotvící lodě zničilo.Riskovali všichni od admirála,až po posledního námořníka-poskytovali pomoc,uklidňovali postižené,bojovali s bandami marodérů,které dosud vyrabovali polovinu obchodů a bank.Lupičů bylo třikrát tolik než námořníků.Šest námořníků bylo také raněno.Italský král Viktor Emanuel poslal za pomoc děkovný telegram ruskému caru-Při mém velkém zármutku přijměte poděkování za pomoc,kterou jste nám poskytli,nikdy nezapomeneme hrdinství Váších námořníků.Messina bylo velké humanitární vítězství ruského námořnictva.Ještě byla Čerstvá jeho porážka u Cušimi,ale nyní už Andrejevská vlajka mohla opět hrdě vlát na moři.
Carská rodina hodně žila messinskou tragedii.Po návratu ruských lodí se do posádky Standartu přihlásil jeden z Messinských hrdinů-Pavel Voronov.Olga si tragedii představovala jako Brulovův obraz-Poslední dny Pompejí.Ráda naslouchala vyprávění čerstvě přijatého poručíka Voronova.Tehdy asi začala její náklonnost k tomuto vysokému ,mladému důstojníkovi.Všichni si ho oblibyli.Mikuláš s ním rád hrál tenis.Starším dcerám dělal společníka při tanci,Alexej se mu svěřoval se svými tajemstvími.Krůček po krůčku se Voronov,od 1913 nadporučík,stal nepostradatelným členem Livandijského paláce.Carské dcery byly spartánsky vychovávaný a byly líčeny jako spravedlivé a nearogantní,bavili se s každým,hráli si jako ostatní třeba na slepou bábu,nebo pekli brambory,ale i jejich chování mělo svou mez,kterou nesměli překročit.A Olga se k ní přiblížila velmi blízko,hodně lidí si všimlo,že na plese pořádánem k jejím osmnáctým narozeninám tančil pokud mohla jenom s Voronovem.A na jachtě bylo často vidět Voronova jak se dalekohledem dívá směrem k paláci,a to znamenalo že tam někde stojí Olga ve svých bílých šatech.Jak už to bývá,matka nebývá slepá když se dcera zamiluje a Alexandra byla všímavá matka.V rodinném kruhu se hodně diskutovalo,jak s toho ven.O to to bylo horší,že už byl podobný precedens,mladší sestra Mikulášova Olga si sama chtěla vzít za muže gardového důstojníka,to nic ale neměnilo na tom že by to byl pořádný skandál.Nejjednodušší způsob jak jak odstranit nechtěného původce potíží bylo odvelet ho na jinou lod někde k sibiřské flotile.Ale v Srpnu našli rodiče jiné řešení-více humánní pro poručíka ale dost brutální vůči vlastní dceři.Voronovu dali jasně najevo,že je více než žádoucí aby si vzal za ženu neteř dvorní dámy,hraběnku Olgu Kleynmichel.Nikdy se asi nedovíme zda toto manželství bylo se svobodné vůle Voronova nebo s vůle carské rodiny,jednající se strachu o pověst rodiny.Svatba se konala 7.února a na jejich prstýncích byly vyryty jména Pavel a Olga.Ale nebyla to Olga Nikolajevna,ale Olga Konstantinovna.
Jaká asi musela být Olžina bolest v srdci při svatebním dni.Carskou rodinu na svatbě zastupovala jedna z dvorních dam.Jenom v pohádkách si ale může obyčejný nadporučík může vzít nejstarší carovu dceru,ale v životě....Olze bylo neustále připomínáno,že ruská koruna patří hierarchii evropských monarchii na jedno z čelních míst.Na rozdíl od princezny Diany,princezna Olga respektovala pravidla monarchie.Vybrali ji za muže rumunského prince Karla,jak ale mohl Karel obstát v Olžiných očích vedle námořníka Voronova.Carevna Alexandra se ale zachovala ke své dceři jako opravdová matka a rozhodla že rozhodnutí o svatbě náleží jen a jen na Olze

čtvrtek 16. dubna 2009

Kreml -10.část

Andrejevský sál nebo také trůní sál,je hlavní sál velkého Kremelského paláce,nyní je restaurovaný do své původní krásy.Vstupuje se do něj zlacenými dveřmi na kterých je ztvárněn řetěz Andrejevského řádu.Je zde 10 velkých bronzových lustrů a 35 menších,dva unikátní krby z jaspisu šedo-fialové barvy,stejně jako tři trůny pod hermelínem.Podlaha je složená s jedinečné mozaiky z drahých dřev.
Dnešní hermelín je umělý,ten původní byl prodán v roce 1925.Trůny jsou zde tři jako při poslední korunovaci,a to pro Mikuláše II,Alexandru Feodorovnu a Marii Feodorovnu.

KATHERINE PARR 1.část


12.června 1543 se Jindřich oženil se svou šestou ženou Kateřinou Parrovou.Kateřina byla téměř dvakrát tak stará jako Jindřichova předchozí manželka.Protože utajování předmanželského styku se stalo v Anglii po smrti poslední Jindřichovi manželky trestným činem,musela být příští jeho manželka bud velmi odvážná žena nebo světice.Začátkem roku 1543 se stala dvorní dámou 32 letá vdova Kateřina Parrová.Její druhý manžel,který byl o hodně starší byl chronicky nemocný a jeho smrt způsobila obrat v jejím životě.Stala se plně nezávislou,neměla manžela,rodiče ani děti.Mohla se tedy provdat za koho chtěla,mohla se dokonce provdat i s lásky,a tak není divu že díky svému bohatství a vzhledu,který neutrpěl porody si rychle našla milence.Jmenoval se sir Thomas Seymore a byl to bratr zesnulé královny Anny.Měl okolo třiceti roků a dobře vypadal.Stal se jedním z nejvíce uháněných starých mládenců na Jindřichově dvoře.Byl známí svojí dobrodružnou povahou,byl impulzívní a mimořádně ambiciozní.Kateřina ho považovala za atraktivního a jako nápadník ji vyhovoval.Viděla v něm poslední šanci na štastné manželství a děti.On zase viděl atraktivní a bohato vdovu,která mohla pozvednout jeho majetek,takže se začalo uvažovat o manželství.Ale v boji o Kateřininu náklonnost se náhle objevil další hráč.Na jaře 1543 se do Kateřiny zamiloval Jindřich,daroval ji šaty a jejího bratra jmenoval rytířem podvazkového řádu,dokonce ji představil svým dvoum dcerám.Králův zájem postavil Kateřinu před největší krizi jejího života,pozice královny ji ničím nelákala,vždyť Jindřich dvě své ženy stal,se dvěma se rozvedl,byl starý,tlustý,nemocný a stále častěji špatně naladěný a Kateřina se přitom beznadějně zamilovala do Thomase Seymora.Bylo to neřešitelné dilema,Kateřina prosila o pomoc vyšší moc,ale Jindřich vzal osud do vlastních ruk,v květnu 1543 poslal Thomase do Bruselu jako stálého vyslance,doufal že když Kateřině sejde s očí,sejde i s mysli.Poté navrhl Kateřině manželství,ona to nakonec přijala a za dva týdny byla svatba.Ženy se za Jindřicha vdávali aby naplnili svoje osobní,dynastické nebo politické ambice.Kateřina se za Jindřicha provdala protože ji to přikázal bůh.

středa 15. dubna 2009

Princezna a praporčík - historie poslední lásky velkokněžny Olgy Nikolajevny

Část první-Štěstí pod kódem "S"Pokud nás zasáhl osud princezny Diany,potom osud nejstarší dcery posledního ruského cara Mikuláše II je mnohem tragičtější.Na rozdíl od Lady Di se princezna Olga narodila v purpuru,tedy po korunovaci svého otce.Deníky dcer Mikuláše II se už dlouho uchovávají pod zvláštním dohledem a jen málo lidem je umožněno je spatřit i když neobsahují žádné státní ani politická tajemství.Teprve nedávno si krymská historička Marina Zemljaničenko všimla písmena S ,kterým Olga nahrazovala jméno svého milého.Poznala že šifra S neznamená jméno,ale opravdu pouze šifru,často v deníku píše můj S,milovaný S.V carské rodině bylo ve zvyku oslovovat se tak milými slovíčky jako-poklade,sluníčko,štěstíčko.
Můžeme s jistotou říci,že princezna prožívala hlubokou a něžnou lásku.Deník se hemží slovíčky-jak smutno je bez mého S...,S jsem neviděla a jsem smutná.A když mu byla na blízku objevili se zase slovíčka milý,drahý,zlatý.I když jeho jméno princezna tajila,tak porovnáním jejího deníku s deníky carské jachty Standart a dvorními novinami Marina zjistila jeho jméno.Srdce princezny si získal jeden z praporčíků jachty Standart,Pavel Voronov-na fotografii je právě na Standartu s Olgou.Sám o téhle lásce princezny k němu ani nevěděl.Pavel Voronov byl 25 letý námořník,syn šlechtice z Kostromského kraje.Čím si asi získal srdce první dívky Ruského impéria?Čím se odlišoval od ostatních námořníků na Standartu,kteří byli stejně urostlí,měli bezvadné vystupování?Parní jachta Standart byla plovoucí dům Romanovců,a to velmi oblíbený.Horké Krymské léto nedělalo dobře císařovně a tak carská rodina prožívala tento čas na jachtě ve finských skerrech a na podzim zase Standart přemísťoval rodinu ze Sevastopolu na Jaltu.Říká se že císařovna Alexandra a Olga s Tatianou často obdarovávali námořníky se Standartu sladkostmi a různými pochutinami ,aby jim ulehčili jejich nelehkou službu.Cesarevič Alexej měl zase úzký kontakt s námořníky,kteří ho učili hrát na balalajku a Alexej potom odmítal hrát na vznešenější nástroje.

Život na Standartu umožňoval carské rodině komunikovat s námořníky bez ohledu na dvorskou etiketu a dopřával jí iluzi jejich spojení s ruským lidem.Bohužel,byla to opravdu jen iluze.

pondělí 13. dubna 2009

Franz Xaver Winterhalter-malíř císářů a králů

 Franz Xaver Winterhalter se svým bratrem Hermannem
Franz Xaver Winterhalter se narodil v malé německé vesničce  Mensenschwad.Malířství se naučil na umělecké akademii v Monaku.Jeho talent a štastná hvězda mu zajistila oslnivou karieru a brzy se stal už v mladém věku hlavním portrétistou korunovaných hlav Evropy.Na dvoře Napoleona III se stal hlavní malířskou hvězdou portrétů,také královna Viktorie si ho oblíbila,udělal jí přes 120 portrétů a její rodiny.Nebylo téměř panovnické rodiny v Evropě ,která by nevyužila jeho umění.I naše císařovna Alžběta a císař František Josef nebyli vyjímkou.Přes svoje nesporné umění si ale nevysloužíl uznání tehdejší odborné kritika .Franz Xaver Winterhalter umírá v roce 1873 ve Frankfurtě v Německu.
Císařovna Alžběta Rakouská
Marie Hendrika Belgická
Tady je malá Charlota Belgická,která se později stane manželkou Maxmiliana Habsburského a Mexickou císařovnou
Královna Viktorie