Zlá Žofie,tak se říkalo u vídenského dvora paní,jenž byla manželkou duševně poněkud postiženého arcivévody Františka Karla,při tom však byla velmi chytrá a krásná.Žofie,matka Františka Josefa,neštastného císaře Mexického Maxmiliána,arcivévodů Karla Ludvíka a Ludvíka Viktora,byla bavorskou princeznou,a tak asi proto že její snacha císařovna Alžběta pocházela pouze sekundogenitury Wittelbašského rodu,chovala k ní jistou nechut.Jistě však také proto,že Alžběta dělala leccos,co jí roztrpčovalo.Arcivévodkyně Žofie přitom vlastně vůbec nebyla zlá.Panovačná snad byla,ale to pocházelo odtud,že její manžel,jehož největší chytrosti bylo že dovedl uznat její duševní převahu,činil vše co ona chtěla,a proto se mu také dobře vedlo.Alžběta byla vzpurná,jednala vždy podle své hlavy.Za dvorního koncertu si úmyslně svleče rukavice,protože ví,že to její tchyni do nejvyšší míry rozzlobí.Jezdí na koni jako šílená,protože rovněž ví,jak nerada to vidí Žofie.A proto si poté musí nechat líbit,že jí Žofie odejme děti a samá je vychovává,protože ví že Alžběta která stále jezdí po světě není schopna je vychovávat.Žofie vyrostla na prostém bavorském a dvoře a jako budoucí manželka syna Františka I,přijela do Vídně,do lesklého a nádherného dvorního života,pro svou krásu a jako císařova snacha a později také proto že je matka mladého císaře Františka Josefa I, je středem pozornosti.Že si nezaslouží jméno zlá Žofie vysvítá z jejího chování k neštastnému synovi Napoleona I,vévodovi Zákupskému,který byl vychován ve Vídni,protože jeho matka byla Marie Louisa,dcera Františka I.Arcivévodkyně k těžce nemocnému Orlíkovi,jemuž smrt již svým kostěným prstem vepsala nesmazatelně znamení do tváře,cítí hluboký soucit.Ví ,že nebude již dlouho žít.Ví však také,že jako všichni nakažení tuberkulózou hodně lpí na životě,že ještě nechce ze slunce a ze světa.Žofie s ním chodí na procházky v Schonnbrunnu,dává mu dary,a když v červenci 1832 jeho slabé plíce jen s námahou těžce pracují,přijímá s ním společně tělo páně,aby netušil,že to pro něj znamená svátost umírajících.Jeví to jemný povahový rys,svědčící o dobrém u ušlechtilém srdci a přispívá to jistě o rozptýlení legendy o zlé Žofii.Nikdo častěji nenavštěvoval Orlíkovu rakev než právě Žofie.
Jestliže si pozorně prohlédneme její obraz s mládí,nenalezneme v jejím obličeji ani stopy po zlomyslnosti,chybí v něm naprosto onen ostrý rys,ony příznačné,třebas sebe menší vrásky kolem úst,jež prozrazují opak dobroty.V tom něžném a čistém obličeji lze nalézt pouze mírnost,roztomilost a touhu po modrém květu romantiky,oči jsou velké,jasné a čisté,pohled je naprosto otevřený.Lze si jistě představit,že Žofie musela být velmi dlouho drážděna,že bylo zapotřebí mnoha schválnosti,aby byla proti Alžbětě tak zaujatá,jak později byla.Ani tvrzení,že Žofie nemohla své snaše zapomenout,že volba Františka Josefa padla na ní a ne na její sestru,pozdější kněžnu Thurn-Taxis není správné.Žofie se snažila vytvořit mezi sebou a Alžbětou příjemný nebo aspoň snesitelný poměr,tato snaha však ztroskotala na naprosté umíněnosti Alžběty,u níž nechut ke tchýni nabyla přímo až rázu utkvělé představy.Cítila se od ní neustále špehována,hlídaná a pozorována,domnívala se že Žofie na nic jiného nemyslí,než jak by vrazila klín mezi ní a Františka Josefa,podezírala jí,že usiluje o aby jí připravila o lásku dětí,zkrátka měla utkvěly pocit,že ji Žofie nesmiřitelně a bezdůvodně nenávidí a chce ji upírat místo první dámy u dvora.
Její současníci líčili,že to byl neobyčejně pěkný pohled,když Žofie s manželem ve velkém zaskleném kočáře,zapřaženém á la Deaumont-na kozlíku nebyl kočí,jen štolbové na koních-jela do Prátru 1.května,v den květinového korsa,při němž se všichni ve Vídni žijící šlechtici a bohatí měšťané předstihovali,kdo bude mít nejkrásnější a nejskvělejší květinami vyzdobený vůz.Ani v pozdějších letech neuvadla její krása,a dokonce jako stará paní,-narodila se roku 1805 a zemřela 1872,šest let před svým manželem-ve dvorní loži divadla u Korutanské brány,kam s oblibou chodila,protože měla hudební nadání a tam byly provozovány nejlépe obsazované opery,vypadala ve svém krajkovém čepečku na sněhobílých,hladce přičesaných vlasech jako obraz mistra Ferdinanda Waldmullera.Jemný závan zapadající doby...........
Zlá Žofie,tak se říkalo u vídenského dvora paní,jenž byla manželkou duševně poněkud postiženého arcivévody Františka Karla,při tom však byla velmi chytrá a krásná.Žofie,matka Františka Josefa,neštastného císaře Mexického Maxmiliána,arcivévodů Karla Ludvíka a Ludvíka Viktora,byla bavorskou princeznou,a tak asi proto že její snacha císařovna Alžběta pocházela pouze sekundogenitury Wittelbašského rodu,chovala k ní jistou nechut.Jistě však také proto,že Alžběta dělala leccos,co jí roztrpčovalo.Arcivévodkyně Žofie přitom vlastně vůbec nebyla zlá.Panovačná snad byla,ale to pocházelo odtud,že její manžel,jehož největší chytrosti bylo že dovedl uznat její duševní převahu,činil vše co ona chtěla,a proto se mu také dobře vedlo.Alžběta byla vzpurná,jednala vždy podle své hlavy.Za dvorního koncertu si úmyslně svleče rukavice,protože ví,že to její tchyni do nejvyšší míry rozzlobí.Jezdí na koni jako šílená,protože rovněž ví,jak nerada to vidí Žofie.A proto si poté musí nechat líbit,že jí Žofie odejme děti a samá je vychovává,protože ví že Alžběta která stále jezdí po světě není schopna je vychovávat.Žofie vyrostla na prostém bavorském a dvoře a jako budoucí manželka syna Františka I,přijela do Vídně,do lesklého a nádherného dvorního života,pro svou krásu a jako císařova snacha a později také proto že je matka mladého císaře Františka Josefa I, je středem pozornosti.Že si nezaslouží jméno zlá Žofie vysvítá z jejího chování k neštastnému synovi Napoleona I,vévodovi Zákupskému,který byl vychován ve Vídni,protože jeho matka byla Marie Louisa,dcera Františka I.Arcivévodkyně k těžce nemocnému Orlíkovi,jemuž smrt již svým kostěným prstem vepsala nesmazatelně znamení do tváře,cítí hluboký soucit.Ví ,že nebude již dlouho žít.Ví však také,že jako všichni nakažení tuberkulózou hodně lpí na životě,že ještě nechce ze slunce a ze světa.Žofie s ním chodí na procházky v Schonnbrunnu,dává mu dary,a když v červenci 1832 jeho slabé plíce jen s námahou těžce pracují,přijímá s ním společně tělo páně,aby netušil,že to pro něj znamená svátost umírajících.Jeví to jemný povahový rys,svědčící o dobrém u ušlechtilém srdci a přispívá to jistě o rozptýlení legendy o zlé Žofii.Nikdo častěji nenavštěvoval Orlíkovu rakev než právě Žofie.
Jestliže si pozorně prohlédneme její obraz s mládí,nenalezneme v jejím obličeji ani stopy po zlomyslnosti,chybí v něm naprosto onen ostrý rys,ony příznačné,třebas sebe menší vrásky kolem úst,jež prozrazují opak dobroty.V tom něžném a čistém obličeji lze nalézt pouze mírnost,roztomilost a touhu po modrém květu romantiky,oči jsou velké,jasné a čisté,pohled je naprosto otevřený.Lze si jistě představit,že Žofie musela být velmi dlouho drážděna,že bylo zapotřebí mnoha schválnosti,aby byla proti Alžbětě tak zaujatá,jak později byla.Ani tvrzení,že Žofie nemohla své snaše zapomenout,že volba Františka Josefa padla na ní a ne na její sestru,pozdější kněžnu Thurn-Taxis není správné.Žofie se snažila vytvořit mezi sebou a Alžbětou příjemný nebo aspoň snesitelný poměr,tato snaha však ztroskotala na naprosté umíněnosti Alžběty,u níž nechut ke tchýni nabyla přímo až rázu utkvělé představy.Cítila se od ní neustále špehována,hlídaná a pozorována,domnívala se že Žofie na nic jiného nemyslí,než jak by vrazila klín mezi ní a Františka Josefa,podezírala jí,že usiluje o aby jí připravila o lásku dětí,zkrátka měla utkvěly pocit,že ji Žofie nesmiřitelně a bezdůvodně nenávidí a chce ji upírat místo první dámy u dvora.
Její současníci líčili,že to byl neobyčejně pěkný pohled,když Žofie s manželem ve velkém zaskleném kočáře,zapřaženém á la Deaumont-na kozlíku nebyl kočí,jen štolbové na koních-jela do Prátru 1.května,v den květinového korsa,při němž se všichni ve Vídni žijící šlechtici a bohatí měšťané předstihovali,kdo bude mít nejkrásnější a nejskvělejší květinami vyzdobený vůz.Ani v pozdějších letech neuvadla její krása,a dokonce jako stará paní,-narodila se roku 1805 a zemřela 1872,šest let před svým manželem-ve dvorní loži divadla u Korutanské brány,kam s oblibou chodila,protože měla hudební nadání a tam byly provozovány nejlépe obsazované opery,vypadala ve svém krajkovém čepečku na sněhobílých,hladce přičesaných vlasech jako obraz mistra Ferdinanda Waldmullera.Jemný závan zapadající doby...........
1 komentář:
Chtělo by to opravit hrubky. Pokud chcete něco psát, bylo by dobré si to po sobě přečíst.
Okomentovat