Novara-jedna polozapomenutá cesta lodi Rakouského císařství kolem světa.

Bohoslužba. Na kresbě nás jistě zaujme zařízení prostoru dělostřelecké baterie.

 Mezi nejvýznamnější vědecké výpravy, které vykonalo rakouské válečné námořnictvo, patří obeplutí světa fregatou Novara. Na podzim 1856 navrhl arcivévoda Ferdinand Max podniknout vědeckou expedici do jižní a východní Asie. Tato plavba pak byla, údajně podle myšlenky kapitána řadové lodě Bernharda v. Wullerstorf-Urbaira, změněna v cestu kolem světa, mající vědecké a obchodně-politické pozadí. Arcivévoda si k cestě vyžádal souhlas císaře a dal pro plavbu upravit fregatu Novara. Plachetnici byla dána přednost nejen z toho důvodu, že se na ní dobře vycvičí mužstvo, ale také bude ušetřeno místo pro badatele a získaný vědecký materiál tím, že odpadne celé strojní zařízení se zásobami paliva. Velitelem expedice se stal Wullerstorf, na dobu plavby jmenovaný komodorem. Místo velitele lodě zaujal fregatní kapitán Friedrich v. Pock.Wullerstorf pro tuto funkci požadoval Tegetthoffa, ale ten měl v té době působit v Rudém moři. Posádku Novary tvořilo 346 mužů, v badatelské týmu bylo pět osob. Obrazovou dokumentaci měl za úkol obstarávat malíř Josef Selleny. Výběr vědců byl učiněn na základě dobrozdání předních rakouských vědeckých institucí. Pro obor zeměpisu, národopisu a průzkum nových trhů byl určen Dr. Carl v. Schertzer. jenž před vyplutím konzultoval odborné otázky s biologem Charlesem Darwinem, geografem Carl v. Ritterem, chemikem Justusem v. Liebigem a přírodovědcem Alexandrem V. Humboldtem.

Jídelna důstojníků a vědců

 Pozdější zakladatel Historicko-přírodovědného muzea ve Vídni, geolog Ferdinand v. Hochstetter, měl na starost otázky z mineralogie a geologie. Výzkum v oboru botaniky a zoologie zajišťoval Georg Ritter v. Frauenfeld. Lodnímu lékaři Dr. Eduardu Schwarzovi byly svěřeny práce spojené s výzkumem tropických nemocí a založení herbáře. Kapitán lodě v. Wálleretorf. ředitel hvězdárny a profesor astronomie na námořní akademii v Benátkách, měl navíc za úkol zajišťovat všechny meteorologické a hydrografické experimenty.
Novara plula z Terstu (společně s Carolinou) ve vleku za parníkem S. Lucia až k Mesině. Odtud zamířila k Madeiře a 5. srpna 1857 spustila kotvy v Rio de Janeiru. Odtud 31. srpna vyplula ke Kapskému Městu, kde zůstala až do konce října. Na pokyn A. v. Humboldla byly prozkoumány malé ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam v Indickém oceánu. Pak následoval Cejlon (Srí Lanka) a v novoroční noci roku 1858 Novara překročila, již podruhé během plavby, rovník. Po návštěvě Madrasu dosáhla Nikobary a na konci března pokračovala v plavbě k Singapuru a ostrovu Jáva. V červnu pak expedice navštívila Filipíny, ale zde se jí nedostalo vlídného přijetí a plavbu navíc rušily bouře. Pátého července 1858 pak Novara vplula do přístavu v Hongkongu. odkud 25. července dorazila do Šanghaje. Dále navštívila různé skupiny ostrovů v západním Pacifiku a dalším jejím cílem byla Austrálie. V Sydney museli v docích odstranit škody, které na lodi způsobil tajfun v Čínském moři.

Paluba

Vánoce posádka prožila v Aucklandu na Novém Zélandu, kde byly výsledky geologických prací tak významné, že novozélandská vláda požádala Dr. Hochstettera, aby pokračoval ve výzkumu na její náklady. To se také stalo a Dr. Hochstetter se vrátil do vlasti až na konci roku 1859 a dokonce pak publikoval výsledek svých studií nezávisle na známém díle o plavbě Novary. Z Nového Zélandu Novara zamířila na Tahiti. Odtud podnikl Dr. Scherzer samostatnou výzkumnou cestu do Peru. Na Novaru se později vrátil. Zde se také posádka lodě dozvěděla, že ve vlasti vypukla válka. Novara pak 11. května vyplula a od Hoornova mysu zamířila daleko na jih, téměř až k hranici ledu, ve stálé úzkosti ze setkání s francouzským loďstvem. Avšak Napoleon III. prohlásil loď za neutrální území, a to vzhledem k tomu, že veze poklady vědecké práce a věda je společná všem národům. Prvního srpna Novara doplouvá zpět ke Gibraltaru, kde se na její palubu nalodil Dr. Scherzer. Ke zpáteční cestě z Chile použil anglicky poštovní parník. Za triumfálního doprovodu celé eskadry se Novara 26. srpna 1859 vrátila do Terstu, kam ji od Mesiny opět dovlekl parník S. Lucia. Výprava strávila na cestě 551 dní pod plachtami a 298 dnů na kotvách. Urazila celkem 51 686 námořních mil. Výlohy celého podniku činily 616 560 rakouských zlatých. Dalších 125 894 zlatých si vyžádalo publikování výsledků expedice, které jsou obsaženy v osmi základních částech při celkovém počtu 21 dílů. Zpracování všech výzkumů bylo ukončeno v roce 1876.Tolik krátce k jedné expedici o které se příliš nemluví,protože to byla expedice starého mocnářství,a to bylo dlouho považováno jen za žalář národů a ne za naší bývalo širší vlast,na kterou jsme mohli být právem hrdí.Této expedice se zůčastnili také češi a moravané,například jako šestnáctiletý člen lodní kapely cestu podstoupil Eduard Plachý ze Ctiněvsi pod Řípem.Plachý později sepsal celou anabázi do nádherného deníku, který se o nějaké roky později dostal do rukou českých námořníků, kteří se po první světové válce vraceli zpět do vlasti. První sepsaná zmínka o této cestě vyšla v časopise Moře Slovanům, který vycházel v roce 1936, a jmenovala se "S fregatou kolem světa". Byl to článek na pokračování asi v pěti číslech, kde pan Plachý popsal plavbu fregaty Novara. O tuto plavbu se později zajímal František Běhounek, který v roce 1947 vydal nádhernou publikaci pro děti, "Fregata pluje kolem světa".