Chtěl bych napsat pár řádků vzpomínek na poslední ruskou carevnu a její děti,nechci o nich psát jako o korunovaných hlavách,ale prostě o lidech,ke kterým jsem se dostal blízko v nemocnici,kde pracovala carevna a její dvě nejstarší dcery Olga a Taťána.Do carské nemocnice mě přivezli těžce raněného s frontu 3.února 1916,jedna moje noha byla roztříštěná a u druhé jsem měl prostřelené koleno.Byla to nemocnice kterou řídila a finančně podporovala carevna.V čele nemocnice stála doktorka kněžna Vera Ignatevna Gedrojc,vynikající chirurg a houslistka,kterou později zastřelili bolševici .Pokud si někdo myslí,že to byla nemocnice pro vyvolené mílí se.Zde platila jen jedna protekce a to být těžce raněn,a skutečně nejvíce zde bylo zraněných obyčejných vojáků od pěchoty a jen velmi vzácně šlechtici.Jak jsem již napsal nemocnice se nejmenovala po carevně jen podle jména,sama carevna a její dvě starší dcery zde pracovali jako obyčejné,milé sestry milosrdné.Nikdy nezapomenu na moje první setkání s carevnou.O tom že Alexandra přijede do nemocnice po tříměsíčním léčení ze své srdeční choroby jsme věděli předem a nesmírně jsme se na ní těšili,ale u mě převládala zvědavost. A ted byla tady.Objevila se ve dveřích,sestra ji říká: "Vaše Veličenstvo, náš nový raněný praporčík Pavlov.Přede mnou stála vysoká, štíhlá asi 50-ti letá dáma, v jednoduchých šatech s odznakem sestry a bílým kapesníkem. Carevna mě pozdravila a zeptala se mě kde jsem raněný a kde se mi to stalo.Nervozně jsem ji na vše odpověděl a nespouštěl při tom oči s jejího obličeje.V mládí to musela být velice krásná žena,ale krása to musela dosti chladná,nyní se jí kolem očí a koutků rtů dělaly jemné vrásky,které ji dělaly až příliš přísnou.Všichni říkali že Velkokněžna Olga se podobá otci,já to nemohu potvrdit,on sem nepřijel,byl stále na frontě.Ale jestli je to pravda,tak její hluboké modré oči říkaly,že by to byl člověk neskonalé dobroty a čisté duše.Velkokněžna byla střední výšky a štíhlá,přitom překvapivě ženská.Všechny její pohyby se vyznačovaly měkkosti a graciesnosti,měla upřímný a přitom nesmělý pohled a stále lehký úsměv.Nejkrásnější byly oči,velké,modré,barvy uralské břízy,teplé a lesklé.Byla velmi laskavá,zkrátka ztělesněná dobrota.Pamatuji si jak mě jednou zase čekali převazy ,které jsem snášel velmi těžce a nesmírně trpěl bolestí,sdělili mi že mě že za 20 minut jdu na řadu.Přišla sestra,byla to princezna Olga,pohlédla mi do očí a řekla: – Co je s tebou? Bolí?Princezna se pousmála a řekla: Já teď budu s vámi a bude to lepší,a skutečně,dříve mi píchali morfin 3 minuty před zásahem a nyní když mi ho princezna píchala 10 minut předem to bylo mnohem lepší.Při jiné příležitosti poručíku Sergejevovi princezna psala dopisy jeho matce domu, protože měl amputovanou pravou ruku. O její dobrotě se v nemocnici povídaly hotové zkazky.Jestliže Olga byla ztělesněním ženskosti a laskavosti,potom velkokněžna Tatiana měla zase ve vínku energičnost,sílu,dalo by se říct až mužnost.Její povaha i když byla mírná,byla přímější,nebyla v ní Olžina plachost.Zdravila se podáním ruky a dívala se přímo do oči člověku s kterým se zdravila.Když se kněžna Taťána zasnila,její oči dostaly takový zvláštní přízračný lesk,jako by se dívaly někam mimo náš svět.Takový výraz jsem vydával u slepců když měli otevřené oči.Jestliže k Olze se ranění obraceli s důvěrou s intimními věcmi,potom k Taťáně měli trošku větší odstup.Tatiana byla stejně přístupná jako Olga,ale přeci jen v těžké hodince se ranění obraceli k Olze.Kněžna Marie byla menší než Tatiana a vyšší než Olga,bylo těžko o ní hovořit konkrétněji,její charakter byl ve stavu vývinu.Tehdy ještě byla stydlivé děvče s velkými tmavými kukadly,obličej měla typicky rusky široký.Když byla spolu s rodinou zatknuta projevila se jako silné,odvážné a energické děvče.
Žádné komentáře:
Okomentovat