Ze všech Mikulášových dcer pouze Olga měla štěstí zatančit si na skutečném bále a né na růžovém,jak se tehdy říkalo dětským bálům pro dívky 13-15-ti leté.Jen ona poznala jemný dotek křídel první lásky.Co ji přinesl tento lehký dotek? Krásný,s ničím nesrovnatelný pocit stěstí,chvění srdce ale také bolest a hořkost zklamání ,tak povědomí všem kteří prožili první lásku.
Její první láska zůstala jejím tajemstvím,dodnes je jeho jméno neznámé.Zůstali jen legendy.Je to svaté dívčí tajemství ,jak napsala její matka Alexandra jejímu otci Nikolaji .Všechny její deníky se nezachovali,sama některé spálila v Jekaterinburgu,poslední z nich,který psala před smrti je velmi sporý,zašifrovaný.Je v něm tolik bolesti a touhy po životě,po harmonickém manželství,chtěla mít takovou rodinu v jaké vyrůstala. Její dopisy otci jsou uloženy v archivu za sedmero zámky. 21 století s jeho high technologiemi,virtuálními světy a prudkým poklesem duchovních hodnot je už velmi vzdálen počátku 20 století,kdy Olga psala své deníky a prožívala svůj osud,deníky udivují vírou v osud,který byl tak tvrdý vůči ni.Jsou v nich její vzpomínky,dopisy,obrázky,knížky a písničky které ukazují jaká byla nejstarší a nejmilejší dcera cara Mikuláše II ,milosrdná sestra v nemocnici v Carském Sele,ruská princezna,která měla krásnou budoucnost před sebou,ale čekal jí tragický konec.Jaká byla ta dívenka v pohádkových šatech s růžovou stuhou ve vlasech,holčička které porodní báby předpovídali štastnou budoucnost,protože hlavička novorozence byla hostě pokrytá světle hnědými vlásky.Snažím se to uhodnout a popsat její osud.Musím začít od konce,od jejího hrozného konce.Carevna a velkokněžna Olga Romanová zemřela v jednom momentě spolu se svými rodiči,dostala zásah přímo do srdce.Před smrtí se stačila pomodlit.Bajonety jejich vrahů neznetvořili její tělo zaživa jako její sestry.Jestli se tomu dá říci štěstí,potom,ano,nejstarší dcera posledního imperátora Rusy měla štěstí.Příště se vrátím na začátek,k jejímu narození a dětství.
Její první láska zůstala jejím tajemstvím,dodnes je jeho jméno neznámé.Zůstali jen legendy.Je to svaté dívčí tajemství ,jak napsala její matka Alexandra jejímu otci Nikolaji .Všechny její deníky se nezachovali,sama některé spálila v Jekaterinburgu,poslední z nich,který psala před smrti je velmi sporý,zašifrovaný.Je v něm tolik bolesti a touhy po životě,po harmonickém manželství,chtěla mít takovou rodinu v jaké vyrůstala. Její dopisy otci jsou uloženy v archivu za sedmero zámky. 21 století s jeho high technologiemi,virtuálními světy a prudkým poklesem duchovních hodnot je už velmi vzdálen počátku 20 století,kdy Olga psala své deníky a prožívala svůj osud,deníky udivují vírou v osud,který byl tak tvrdý vůči ni.Jsou v nich její vzpomínky,dopisy,obrázky,knížky a písničky které ukazují jaká byla nejstarší a nejmilejší dcera cara Mikuláše II ,milosrdná sestra v nemocnici v Carském Sele,ruská princezna,která měla krásnou budoucnost před sebou,ale čekal jí tragický konec.Jaká byla ta dívenka v pohádkových šatech s růžovou stuhou ve vlasech,holčička které porodní báby předpovídali štastnou budoucnost,protože hlavička novorozence byla hostě pokrytá světle hnědými vlásky.Snažím se to uhodnout a popsat její osud.Musím začít od konce,od jejího hrozného konce.Carevna a velkokněžna Olga Romanová zemřela v jednom momentě spolu se svými rodiči,dostala zásah přímo do srdce.Před smrtí se stačila pomodlit.Bajonety jejich vrahů neznetvořili její tělo zaživa jako její sestry.Jestli se tomu dá říci štěstí,potom,ano,nejstarší dcera posledního imperátora Rusy měla štěstí.Příště se vrátím na začátek,k jejímu narození a dětství.
Žádné komentáře:
Okomentovat