Pierre Gilliard

Pierre s Olgou a Tatianou

Gilliardová kariéra ve službách carské rodiny začala na podzim roku 1904.Bylo mu dvacet pět let,když jej najal jako učitele francouzštiny velkokníže Sergej Romanov.Prvních deset měsíců v Rusku prožil v Livadii na Krymu.V červnu 1905 se Mikulášova rodina přestěhovala do Peterhoffu ,města které založil Petr Veliký na okraji Baltského moře u Finském zálivu, asi 40 kilometrů od Petrohradu.Rodina je s ním velmi spokojena a tak dostal zcela volnou ruku ve vzdělávání děti,careviče Alexeje,a velkovévodkyň Olgy,Tatiany,Marie a Anastásie.Gilliard nikdy nebyl monarchista, natož zastánce ruského absolutismu.Jako Švýcar byl demokrat ve švýcarské tradici.Byl velmi podrážděn patolízalstvím které kvetlo u dvora,jako například klečení návštěv před mladým carevičem,byl si vědom,že toto by mu mohlo zkazit charakter,který byl dosud upřímný a nezkažený.Snaží se děti vzdělávat tak,aby nebyli izolované od světa,ale naopak aby byly konfrontované s různým prostředím.Věděl,že se děti vyvíjí v průběhu dětství a dospívání a postupně si osvojují kritické myšlení a smysl pro realitu.Gilliard chce u careviče rozvinout hodnoty, které má mít podle jeho názoru muž spravedlivý a přímý. Gilliard postupně poznává Ruskou společnost,její tradice,náboženství a politický systém.Přišel rok 1914 a Pierra válka zastihla ve Švýcarsku,to sice vyhlašuje neutralitu,ale i tak mobilizuje a její velitel général Wille tajně sympatizuje s Vilémem II a nesouhlasí s neutralitou.Gilliard se hned snaží vrátit do Petrohradu,nakonec se mu to přes Dardanely podaří.Jeho osud je nyní spojen s osudem rodiny Romanovců.Na jaře 1917 je vojenská situace zoufalá,vojáci odmítají bojovat,množí se deserce.Mikuláš je donucen abdikovat ve prospěch svého bratra,ten ale také během 24 hodin abdikuje.V Alexandrovém paláci zatím stojí proti sobě dva oddíli vojska,dělí je necelých 500 metrů neutrální zony,tak to trvá tři dny.Gilliard a děti pořádně ani nevědí, co se právě stalo.Další den si Gilliard promluvil s Alexandrou Feodorovnou. Ta mu oznámila že ona a děti byli zatčeny a s nimi všichni kteří do 16 hodin neopustí palác.Gilliard ji řekl,"Ve 16 hodin se vrata paláce zavřeli,od nynějška jsou vězni.Rozhodl se zůstat s dětmi,protože Alexandra zajetí velmi těžce nesla.22 března je ted už bývalý car zpět v Carském Sele. Olga, Tatiana a Anastasia mají spalničky, Marie trpí zápalem plic.Osud Romanovců, závisí ted po několik měsíců na Kerenském.Rodina žádá vládu,zda by nemohla odjet do Livandie na Krym,ale je jim to zamítnuto.Finsko je od tud jen kousek vlakem a všichni si myslí ,že chtějí emigrovat. Zatím se domlouvá jejich odjezd do Anglie,všechno je připraveno,zavazadla připravená ,ale kvůli nemoci Marie je odjezd odložen.Až bylo Marii a dětem lépe bylo již na odjezd pozdě,ze Švýcarska přijíždí Lenin a také Mikulášův bratranec George V dává na vědomí,že Romanovci jsou v Británii nežádoucí. Francie také odmítá přijmout svého věrného spojence.V létě 1917 Kerenského vláda provedla neúspěšnou ofenzívu.Vláda čelí hrozbě převratu.Kerenský vzkazuje Romanovcům že není schopen jim garantovat bezpečnost a že budou převezeni do Tobolska na Urale. Dne 14. srpna 1917 v 6 hodin ráno bývalá carská rodina opouští Carské Selo. Po 4 dnech a 3 nocích přijíždějí do Tjumeně,a odtud 300 km lodí do Tobolska.Zde jsou ubytováni v domě guvernéra.Je zde ubytováno 12 lidí.Dům hlídá 300 vojáků.Zajatci nedostávají žádné dopisy ,ani návštěvy.V listopadu 1917 je prozatímní vláda svržena a bolševici jsou u moci. V pondělí, 22. dubna 1918 Vasilij Jakovlev, komisař z Moskvy nařizuje převoz Mikuláše do Jekatěrinburgu,Alexandra se odmítla odloučit od svého manžela a dostává povolení ho doprovázet,s nimi ještě odjíždí velkokněžna Marie.Ostatní děti jsou svěřeny do péče Gilliardovi.Před jejich odjezdem měl dlouhý rozhovor s Alexandrou,co udělat se šperky a shodli se na tom,že nejlepší bude,je zašít do oblečení velkovévodkyň,to bude mít jednou velkou roli při jejich popravě.20. května 1918, Gilliard a čtyři děti (Olga, Tatiana, Anastasia a Alexej) jsou přepraveny z Tobolska do Tjumeně.Strážci byli k nim velmi hrubí a brutální.Na nádraží v Tjumeni byl Gilliard oddělen od dětí.Naposledy viděl děti z okna vlaku v Jekatěrinburgu 23.května ,Olga, Tatiana a Anastasia se těžce vláčeli se zavazadli v bahně.Tatiana šla poslední a nesla ještě malého psíka.Výpravčí jim chtěl pomoci,ale komisař to důrazně odmítl.Pouze Dr. Botkin a Catherine Anna Demidova, komorníci Troupp a Ivan Sednev se kuchař Ivan Charitonov a mladý Marmiton Leonid Sednev mohli doprovázet carskou rodiny do Ipatievova domu. Všichni kromě starého komorníka a mladého Marmitona, budou později zastřeleni v Jekatěrinburgu nebo později v Permu. Pierre Gilliard, Sydney Gibbs, baronka Buxhoeveden a Alexandra Tegleva zůstávají pod dozorem ve vlaku. Gilliard a jeho společníci odjíždějí zpět do Tjumeně kde jsou zatčeni a později opět propuštěni,20. července 1918 dobili Tjumen Československé legie.Gilliard se vrací pátrat po carské rodině do Jekatěrinburgu,po delším hledání nachází úředníka,který mu řekl že v noci z 16. na 17. července byl Mikuláš zastřelen a carevna s dětmi byli evakuováni a umístěny na bezpečném místě.Gilliard věřil že děti jsou ještě stále naživu.Rozběhlo se pátráni po dětech imperátora po celém Permském rajonu.Pier navštívil Ipatievův dům a místnost kde se odehrála vražda,bylo zde poznat že zde rozhodně nezemřela jen jedna osoba.Pořád ale nedokázal uvěřit že by někdo byl schopen zavraždit děti.Objevilo se také hodně falešných carových dětí.Podařilo se zatknout jednoho s vrahů Pavla Medveděva.Ten potvrdil jeho hrůznou domněnku a popsal mu exekuci,ale nevěděl kam přesně zmizela těla.Hledali je i na správném místě v okolí dolu Čtyři bratři,našli zde stovky mrtvol ale žádná nepatřila carské rodině .Odjíždí s Jekatěrinburgu,byl zoufalí,přišel o lidi se kterými 13 let žil,děti,které měl téměř za své,Byl vzdělaný, dal jim to nejlepší ze sebe,následoval je během jejich věznění a sdílel s nimi jejich těžké chvíle.Byl rozhořčený nad ohavným zločinem spáchaném na dětech,s nichž nejmladší nemělo ještě ani 14. Odchází do Švýcarska kde dokončuje studia a vystřídá několik pracovních míst v Itálii,až skončí na filozofické fakultě university v Lausanne.V roce 1937 se stává profesorem.Pierre Gilliard zemřel dne 30. května 1962