Abbe Vermond sice nebyl Herkules, ale nebyl to ani zloduch, který se „z mazané vypočítavosti dopustil na své žačce zločinu, zanechav ji v nevědomosti“, jak ho liči paní Campanová ve svých pamětech. Nedochází nám, co mohla nevědomost Marie Antoinetty, která byla nedozírna, způsobit jejímu učiteli. Blížící se sňatek, který byl v sazce, přiměl Marii Terezii, aby osobně dohlížela na pokroky své dcery. Na podzim roku 1769 zkoušela Marii Antoinettu déle než dvě hodiny a prohlásila, že ji rozhovor „spokojil“. Milostivě poblahopřála abbé Vermondovi k tomu, že „shledává jeho žačku schopnou rozmyslu a úsudku, zvláště pokud jde o vystupování“. Vermond sdílel mínění císařovny. Také uznával, že úsudek Marie Antoinetty je „téměř vždy správný“. Stejně tak si stěžoval na jistou lenost a značnou lehkomyslnost“. Ach, ta lehkomyslnost! Z ni
se Marie Antoinetta nikdy nevyléčila a stala se jednou z nejbohémštějších bytosti století.Šeredný Vermond, který „jednal s nejvýše postavenými osobami jako se sobě rovnými“, byl nesmírně kultivovaný a stejně upovídaný jako jeho žačka, rychle pochopil, ž nemůže Marii Antoinettu vzdělávat jinak, než že dá svým hodinám podobu rozhovoru. Denně měl jen jedinou hodinu, která s neposednou arcivévodkyni utekla jako voda. „nedokázal jsem ji přimět k tomu, aby se zabývala nějakým tématem víc do hloubky, přestože jsem tušil, ž je toho zcela jistě schopna“, poznamenal abbé, když se večer ve společnosti císařské rodiny pokoušel navázat na své přednášky. „aby mu
dodala autoritu v očích arcivévodkyně a zároveň aby nad nim získala moc, dovolila mu Marie Terezie navštěvovat každý večer úzký rodinný kruh, kam byla už před časem přijata i budoucí manželka francouzského následníka trůnu.Zde se mluvilo o společnosti, o princích, o dvorech a o Francii. Francie byla tehdy na podzim roku 1769 ve Vídni na pořadu dne. Arcivévodkyně se učila česat a oblékat„a la francaise“. Kvůli tomu zapomněla na lenost a brala to velmi vážně Abbe Vermond se nezajímal pouze o duševní rozvoj své svěřenkyně Staral se i o její vzhled. Upozornil Mercy-Argenteaua na dva nedostatky nevěsty francouzského následníka - příliš oblé čelo a špatně rostle zuby. Oboji se vyřešilo. Kadeřník Larseneur vytvořil zvlaštní účes, který měl schovat čelo arcivévodkyně Specialistovi Laveranovi se za tři měsíce léčby podařilo vytvořit „krasný, pravidelný chrup“. Vermond mohl poslat Mercy-Argenteauovi zprávu o konečném vítězství: „doufám, ž Vaš Excelence bude Její Výsosti arcivévodkyni nadšena. Její vzhled je den ode dne půvabnější. Můžeme najít dokonaleji krasné tváře, nemyslím však, že bychom našli příjemnější.“
Žádné komentáře:
Okomentovat