Navzdory tomu, co si myslel její bratr Josef, který ji říkal „prázdna hlava“, neměla Marie Antoinetta v hlavě tak docela prázdno. Měla hlavu plnou předeher k operám, motivů symfonii, arii a sonát,které se pokoušela zahrát na cembalo. Hudbě ji učil profesor Glück a do dvanácti let také její vychovatelka, hraběnka von Brandeiss. Ta se svou žačkou skvěle vycházela,a téměř nic ji nenaučila. Psala za ni tužkou úkoly, které arcivévodkyně už jen obtahovala inkoustem. Jaké rozčarování pro Marii Terezii, když na její obětavost přišla!Hraběnka von Brandeiss byla nahrazena energičtější hraběnkou von Lerchenfeld,s niž si arcivévodkyně nerozuměla. Neporozumění a zanedbávaní výuky mělo katastrofalni následky. Ve svých dvanácti letech uměla Marie Antoinetta sotva psát. Její pravopis byl nekonvenční. Literatura a historie ji nic neříkaly. Mluvila trochu italsky a dovedla jakžtakž vyslovit par francouzských slovíček. Tancovala překrásně, ale jenom německé tance.Plánovaný sňatek Marie Antoinetty s Ludvikem Augustem zisk aval čim dal přesnější obrysy. Ludvik XV. proto oznámil rakouskému velvyslanci v Paříži, hraběti Mercy-Argenteauovi, že si obzvlášť zakládá na čistotě francouzského jazyka a že
budoucí manželka jeho vnuka by se měla v tomto směru vice snažit. Když toto přaní francouzského krále sdělili rakouské císařovně, obratila oči v sloup. Její Antoinetka a snaha? Leda ve snu! Nezbývalo, než se pokusit s pomoci dvou komediantů, Aufresna a Senvilla, kteří byli pravě na turné ve Vídni, udělat ze studia francouzštiny hru. Aufresne učil Marii Antoinettu výslovnosti a přednesu, Senville zpěvu. Tato volba se však nezamlouvala Choiseulovi. Ten by byl dal přednost serioznějším průvodcům,schopným seznámit arcivévodkyni se zvyky a vkusem země, kde měla v budoucnu vládnout. Marie Terezie dokázala ve vhodném okamžiku ustoupit. Poslala proto oba komedianty pryč a požádala Choiseula, aby sám vybral učitele. Choiseul si najednou nevěděl rady. Promluvil o tom s toulouským arcibiskupem Lomeniem de Brienne.
Ten tak vehementně prosazoval „doktora ze Sorbonny“ a knihovníka College des quatres
nations, abbe Vermonda, že ho okamžitě přijali.Vermond se neprodleně vydal na cestu do Vídně, kde ho čekal třináctý úkol pro Herkula - naučit Marii Antoinettu francouzštině se všemi jemnými nuancemi, jichž si tolik cenil Ludvik XV., a také ji seznámit s dějinami Francie, s významnými rody,zvláště s těmi, které zastavají nějaké funkce u dvora, a s některými pojmy z literatury,
užitečnými v zemi Rabelaise, Ronsarda, Racina a Rousseaua, nezbytnými v království,kde spisovatele získávali na důležitosti a ovládali rodící se veřejné míněni.
Žádné komentáře:
Okomentovat