Kdo byl Gustav Moritz Armfelt? Byl to finský baron narozený 1. dubna 1757, proslavený v švédsko-ruské válce. Byl vyznamenán řády, získal hodnost generála a stal se oblíbencem a přítelem švédského krále Gustava III. Po přesunu Finska do ruské sféry v důsledku napoleonských válek vstoupil do služeb ruského cara Alexandra I. a zasloužil se o přiznání vnitřní samosprávy Finsku. Byl jmenován guvernérem Finska a je považován za zakladatele Helsinek. Z jeho iniciativy bylo v roce 1812 přesunuto hlavní město z Turku do Helsinek a v roce 1827 sem přesunuta i univerzita.
Ale vraťme se do roku 1792. Tehdy na maškarním plese ve Stockholmu byl spáchán atentát na švédského krále. Ten po několika dnech 29. března 1792 svému zranění podlehl. Ještě si zavolal k úmrtnímu loži generála Armfelta, jmenoval ho členem regentské rady, ustanovené pro králova nezletilého syna a následníka trůnu, a povýšil Armfelta na místodržitele města Stockholmu. Taková pocta byla trnem v oku královu bratru Karlu vévodovi södermanlandskému. Ten se snažil vliv generála co nejvíce oslabit, a proto ho pověřil funkcí vyslance v Neapoli.
Ovšem i tam mu na příkaz Stockholmu usilovali o život. Ponížený generál chystal odvetu, a když byly jeho plány odhaleny, byl ve Švédsku odsouzen k trestu smrti. Armfelt z Itálie uprchl a zdržoval se několik let v Německu a v Rakousku.
Do vlasti se zatím nemohl vrátit. Ve Švédsku, kde měl několik statků a mnoho příbuzných, zanechal manželku a čtyři syny. Jeho žena Hedvika pocházela ze zámožného rodu De la Gardie.
Léto 1798 trávil generál v Karlových Varech. Pro svou eleganci, pohlednou tvář, pronikavé oči, kučeravé vlasy a vysokou štíhlou postavu se stal přitažlivým pro mnoho žen. Uměl jim naslouchat, ale když mluvil sám, naslouchaly ony jeho zvučnému hlasu a zajímavým tématům a názorům.
V té době dlela v Karlových Varech také vévodkyně Dorothea Kuronská, která žila již pátý rok odloučena od svého o 37 let staršího muže Petra Birona, vévody Kuronského, Zaháňského a pána náchodského panství. Byla jednou z nejatraktivnějších a nejlíbeznějších žen a Armfelt měl oči jen pro ni. Denně přijížděl s dvěma koňmi před její hotel U pomerančovníku, vyzdvihl vévodkyni do sedla a pak spolu odjížděli za město do přírody.
Dorothea si generála oblíbila a vystřídala jím svého současného milence, polského hraběte Alexandra Batowského. Ale i vzplanutí k Armfeltovi trvalo u Dorothey jen krátce. Urychlilo to 13. ledna 1800 úmrtí jejího muže Petra, který zemřel v Jelenově nedaleko Náchoda. Přijela se s ním rozloučit a převzala od něj do péče své tři starší dcery, Kateřinu, Paulinu a Johanu. S hrabětem Batowským měla ještě šestiletou dcerku Dorotheu.
Smuteční rok trávila vévodkyně se svými čtyřmi dcerami a s generálem Armfeltem v Praze v paláci na Malé Straně. Nacházel se v Karmelitské ulici blízko Malostranského náměstí. Palác koupil Petr krátce před svou smrtí od hraběte Černína a dnes jev tomto domě umístěno ministerstvo školství. Kuronský palác, jak ho tehdy Pražané začali nazývat, se stal svědkem dalších nezanedbatelných událostí.
Generál Armfelt, když ztratil lásku vévodkyně, zamiloval se do její nejstarší dcery Kateřiny, právě povýšené na vévodkyni Zaháňskou. Devatenáctiletá princezna, obletována pro svou krásu a bohatství četnými nápadníky, jeho city opětovala. A právě v dubnu, když se v Kuronském paláci na Malé Straně vdávala její o rok mladší sestra Paulina s knížetem von Hohenzollern-Hechingen, otěhotněla Kateřina se svým o 24 let starším milencem. Vlastnoruční podpis Armfelta lze číst na svatební smlouvě z 24. dubna 1800, stvrzené na faře protilehlého kostela Panny Marie Vítězné (dnes U Pražského Jezulátka). Smlouva je uložena v Zemském archivu. V rodinném archivu u Armfeltových potomků ve Finsku jsou uchovány dopisy, které psal Armfelt denně z Prahy své manželce a synům.
V květnu došel vévodkyni Kuronské dopis, že by se s ní a s její dcerou Kateřinou rád setkal následník pruského trůnu Ludvík Ferdinad. Vévodkyni bylo jasné, že se hlásí další uchazeč o ruku její dcery. K setkání došlo v květnu 1800 v Lipsku. Vévodkyni a Kateřinu doprovázela malá Dorinka a generál Armfelt. Měl zřejmě osobní zájem, aby se princezna co nejrychleji vdala. Není známo, jestli v té době již věděl, až jak daleko ve své milostné avantýře zašel.
Oba mladí lidé v sobě našli zalíbení. Princ byl o devět let starší než Kateřina, byl vynikajícím klavíristou a hudebním skladatelem, skvělým vojenským teoretikem a o Kateřině psal své matce nadšené dopisy. Bohužel z Berlína přišla spěšná depeše od krále, aby se princ co nejrychleji vrátil a upustil od svých svatebních záměrů.
Kateřinu rozhodnutí krále ranilo do hloubi duše. Z trucu se rozhodla obratem se provdat a již 29. června 1800 si bere na radu Armfelta jeho přítele, francouzského emigranta a zchudlého knížete Luise Rohana. Také na této svatební smlouvě je jméno svědka Gustava Moritze Armfelta. Kateřina spěchala se svatbou i z jiného důvodu. V té době jí již bylo zřejmé, že bude matkou.
Její dítě se narodilo tajně 13. ledna 1801 v Hamburku. Kateřina sem odjela již v prosinci, údajně navštívit svou nevlastní sestru Henrietu. Doprovázel ji generál Armfelt. Porod musel zůstat utajen. Narozená dcera dostala jméno Gustava. Říkali jí Vava. Porod byl pro matku bohužel nešťastný. Nezkušená porodní bába si počínala tak nešikovně, že poškodila matku na místě nejcitlivějším. Už nikdy se jí nemělo narodit dítě. Když se vrátila bledá a pohublá po prodělaných útrapách do Zaháně, byla rozšířena zpráva, že při kočárové nehodě utrpěla úraz a potratila. Také v matčině deníku je u data 13. ledna 1801 napsáno: „Dnes měla Vilemína potrat.“
Armfelt požádal manželku svého bratrance Frederika Armfelta, aby se ujala výchovy Gustavy. Ta přijela i se svou dvouletou dcerkou Minou do Zaháně a převzala Vavu do své péče.
Vava byla zapsána do křestního registru ve finském městě Åbo jako dcera Frederika Armfelta a jeho ženy narozená 13. července 1800. Kateřina zde figuruje jen jako kmotra, aby si zachovala alespoň nějaké právo na dítě. Bohužel z mladistvé nerozvážnosti se dítěte vzdala a celý život toho hořce litovala.
V Zaháni setrvala nová matka s dětmi do konce roku 1802. Zde v říjnu 1801 napsal Armfelt spolu s Kateřinou dceři dopis, který se měl otevřít, až bude Vavě 15 let. Teprve tehdy se jí měly vyjevit skutečné okolnosti jejího narození.
Dopis, uchovávaný u potomků Vavy, zní:
„Adelaido Gustavo Aspasio, když už Tě stihlo neštěstí ztratit otce a matku dříve, než Ti bude zveřejněno tajemství Tvého zrození, tak věz, něžně milované dítě, že jsi plod nejvroucnější lásky, která spojuje srdce podepsaných. Ti se starali o Tvé blaho, a i když jim nebylo dopřáno, aby tvou výchovu řídili sami a podle svého přání, bude Tě jejich požehnání v Tvém životě chránit. Oba podepisujeme toto psaní vlastnoručně, pečetíme je a naše úzce svázaná srdce zůstanou věčným důkazem naší lásky k Tobě.
Adelaido Gustavo Aspasi, narodila ses 13. ledna 1801 ve čtyři hodiny odpoledne v Hamburku. Ti lidé, za jejichž dceru jsi považována, Tě adoptovali z vděčnosti k Tvému skutečnému otci, jako jejich dcera jsi pod 13. červencem 1800 (sic!) zapsána do matriky křtů v Åbo.
(Podpisy) Gustav baron dArmfelt a Kateřina Frederika Vilemína Benigna, princezna Kuronská, vévodkyně Zaháňská.“
Rok 1800 byl pro Armfelta rokem příznivým. Po nástupu nového švédského krále byl zproštěn viny a jmenován vyslancem ve Vídni. Tehdy si dal od pražského rytce Antonína Guillemarda razit pamětní medaili se svým portrétem, datem narození a latinským nápisem „Skví se neposkvrněnými ctnostmi“.
Asi v té době napsal svému příteli o Kateřině:
„Má některé velké a ušlechtilé ctnosti, ale vedle toho i nectnosti, které jsem sám dobře poznal. Avšak je to ještě dítě a jako takové pro mne znamenala vždy více než milenku. Nejsem tak slepý, abych neviděl příliš velký věkový rozdíl mezi námi, nebo to, že mladý muž může spíše uspokojit potřeby její duše než já, starý a plný zármutku. Pro mne bude lépe, když ji už nikdy neuvidím.“
V Zaháni byla Vava pokřtěna a malíř Jean Babtist Greuze zde maloval její dětský portrét. Je na něm rozkošná Vava s otcovýma jiskrnýma očima a v pozadí její o dva roky starší adoptivní sestra Mina.
V roce 1802 se vracel Armfelt a jeho příbuzná Ulrika s dcerou a převzatou Gustavou domů do Finska. Když se Armfeltova manželka dověděla o Vavě celou pravdu, vzala si děvčátko k sobě a vychovávala je s láskou spolu se svými čtyřmi syny. V roce 1812 otec Vavu oficiálně adoptoval. Toho roku byl i on povýšen do hraběcího stavu. Vava byla do hraběcího stavu přijata až po otcově smrti 17. září 1818.
Gustav Moritz Armfelt zemřel 18. srpna 1814 v Petrohradě. Krátce před smrtí ho navštívil car Alexandr I., aby s ním pohovořil o budoucnosti Finska, ale i o navrácení Vavy Kateřině. Kateřina všemi silami usilovala získat dceru zpět. Clemens Metternich slíbil, že chce Vavu adoptovat. Kateřina posílala celá léta peníze na výchovu dcery. Když však poznala, že další dítě jí bylo v životě odepřeno, ač byla třikrát řádně provdána, toužila po Vavě. „Jen tak budu moci jednou klidně zemřít,“ píše Metternichovi.
Vava však rozhodla o svém osudu sama, když se dověděla plnou pravdu o svém zrození. Zůstane u té matky, která ji vychovala, kterou jako matku zná a která ji miluje.
Otci vystrojili v Petrohradu státní pohřeb. Jeho tělo bylo převezeno do města Halliko ve Finsku a zde slavnostně pohřbeno do rodinné hrobky, kterou si sám dal vybudovat v místním kostele.
Vava se údajně setkala jednou ve Vídni se svou pokrevní matkou Kateřinou. Ovšem bylo to setkání dvou cizích žen.
V roce 1825 se Vava, která vyrostla ve velmi krásnou ženu, provdala za svého bratrance hraběte Magnuse Reinholda Armfelta. K svatbě dostali dům v Halliku, kde bydlí její potomci dodnes. Z tohoto manželství se jí narodily čtyři děti, tři chlapci a jedna dcera. Páté dítě, chlapec, v roce zemřelo. Kateřině Zaháňské tedy vyrůstali ve Finsku čtyři vnoučci. Bohužel o jejich úsměvy a laskavé pomazlení byla ochuzena.
První muž Vavy zemřel v roce 1845 ve Strassburgu.
Vava se provdala podruhé za guvernéra provincie Kuopio. Byl jím o 14 let mladší Johann August von Essen. Toto manželství zůstalo bezdětné. Žili na sídle Rauhalina v obci St. Karins. Zde jsou spolu pohřbeni na hřbitově v hrobu poblíž kostela. Vava zemřela 19. května 1991 ve věku osmdesáti let.
Tak skončil příběh generála Gustava Moritze Armfelta, který se zapsal do dějin Finska, ale zanechal své stopy i v naší zemi. Ke konci života ještě napsal:
„Znal jsem mnoho žen a některé jsem miloval. Ale ještě dnes mě naplňuje pýchou, že jsem měl, i když bohužel jen krátce, srdce vévodkyně Kuronské a její dcery, vévodkyně Zaháňské. Odvrácení jedné mě vehnalo do náruče té druhé. Nevím, která z nich mi způsobila větší bolest. Ale byl bych ještě dnes ochoten položit svůj život za obě.“
Podrobnosti jsou uvedeny v autorčině knize Kateřina Zaháňská
Zdroj Helena Sobková, 2. dubna 2008
Ale vraťme se do roku 1792. Tehdy na maškarním plese ve Stockholmu byl spáchán atentát na švédského krále. Ten po několika dnech 29. března 1792 svému zranění podlehl. Ještě si zavolal k úmrtnímu loži generála Armfelta, jmenoval ho členem regentské rady, ustanovené pro králova nezletilého syna a následníka trůnu, a povýšil Armfelta na místodržitele města Stockholmu. Taková pocta byla trnem v oku královu bratru Karlu vévodovi södermanlandskému. Ten se snažil vliv generála co nejvíce oslabit, a proto ho pověřil funkcí vyslance v Neapoli.
Ovšem i tam mu na příkaz Stockholmu usilovali o život. Ponížený generál chystal odvetu, a když byly jeho plány odhaleny, byl ve Švédsku odsouzen k trestu smrti. Armfelt z Itálie uprchl a zdržoval se několik let v Německu a v Rakousku.
Do vlasti se zatím nemohl vrátit. Ve Švédsku, kde měl několik statků a mnoho příbuzných, zanechal manželku a čtyři syny. Jeho žena Hedvika pocházela ze zámožného rodu De la Gardie.
Léto 1798 trávil generál v Karlových Varech. Pro svou eleganci, pohlednou tvář, pronikavé oči, kučeravé vlasy a vysokou štíhlou postavu se stal přitažlivým pro mnoho žen. Uměl jim naslouchat, ale když mluvil sám, naslouchaly ony jeho zvučnému hlasu a zajímavým tématům a názorům.
V té době dlela v Karlových Varech také vévodkyně Dorothea Kuronská, která žila již pátý rok odloučena od svého o 37 let staršího muže Petra Birona, vévody Kuronského, Zaháňského a pána náchodského panství. Byla jednou z nejatraktivnějších a nejlíbeznějších žen a Armfelt měl oči jen pro ni. Denně přijížděl s dvěma koňmi před její hotel U pomerančovníku, vyzdvihl vévodkyni do sedla a pak spolu odjížděli za město do přírody.
Dorothea si generála oblíbila a vystřídala jím svého současného milence, polského hraběte Alexandra Batowského. Ale i vzplanutí k Armfeltovi trvalo u Dorothey jen krátce. Urychlilo to 13. ledna 1800 úmrtí jejího muže Petra, který zemřel v Jelenově nedaleko Náchoda. Přijela se s ním rozloučit a převzala od něj do péče své tři starší dcery, Kateřinu, Paulinu a Johanu. S hrabětem Batowským měla ještě šestiletou dcerku Dorotheu.
Smuteční rok trávila vévodkyně se svými čtyřmi dcerami a s generálem Armfeltem v Praze v paláci na Malé Straně. Nacházel se v Karmelitské ulici blízko Malostranského náměstí. Palác koupil Petr krátce před svou smrtí od hraběte Černína a dnes jev tomto domě umístěno ministerstvo školství. Kuronský palác, jak ho tehdy Pražané začali nazývat, se stal svědkem dalších nezanedbatelných událostí.
Generál Armfelt, když ztratil lásku vévodkyně, zamiloval se do její nejstarší dcery Kateřiny, právě povýšené na vévodkyni Zaháňskou. Devatenáctiletá princezna, obletována pro svou krásu a bohatství četnými nápadníky, jeho city opětovala. A právě v dubnu, když se v Kuronském paláci na Malé Straně vdávala její o rok mladší sestra Paulina s knížetem von Hohenzollern-Hechingen, otěhotněla Kateřina se svým o 24 let starším milencem. Vlastnoruční podpis Armfelta lze číst na svatební smlouvě z 24. dubna 1800, stvrzené na faře protilehlého kostela Panny Marie Vítězné (dnes U Pražského Jezulátka). Smlouva je uložena v Zemském archivu. V rodinném archivu u Armfeltových potomků ve Finsku jsou uchovány dopisy, které psal Armfelt denně z Prahy své manželce a synům.
V květnu došel vévodkyni Kuronské dopis, že by se s ní a s její dcerou Kateřinou rád setkal následník pruského trůnu Ludvík Ferdinad. Vévodkyni bylo jasné, že se hlásí další uchazeč o ruku její dcery. K setkání došlo v květnu 1800 v Lipsku. Vévodkyni a Kateřinu doprovázela malá Dorinka a generál Armfelt. Měl zřejmě osobní zájem, aby se princezna co nejrychleji vdala. Není známo, jestli v té době již věděl, až jak daleko ve své milostné avantýře zašel.
Oba mladí lidé v sobě našli zalíbení. Princ byl o devět let starší než Kateřina, byl vynikajícím klavíristou a hudebním skladatelem, skvělým vojenským teoretikem a o Kateřině psal své matce nadšené dopisy. Bohužel z Berlína přišla spěšná depeše od krále, aby se princ co nejrychleji vrátil a upustil od svých svatebních záměrů.
Kateřinu rozhodnutí krále ranilo do hloubi duše. Z trucu se rozhodla obratem se provdat a již 29. června 1800 si bere na radu Armfelta jeho přítele, francouzského emigranta a zchudlého knížete Luise Rohana. Také na této svatební smlouvě je jméno svědka Gustava Moritze Armfelta. Kateřina spěchala se svatbou i z jiného důvodu. V té době jí již bylo zřejmé, že bude matkou.
Její dítě se narodilo tajně 13. ledna 1801 v Hamburku. Kateřina sem odjela již v prosinci, údajně navštívit svou nevlastní sestru Henrietu. Doprovázel ji generál Armfelt. Porod musel zůstat utajen. Narozená dcera dostala jméno Gustava. Říkali jí Vava. Porod byl pro matku bohužel nešťastný. Nezkušená porodní bába si počínala tak nešikovně, že poškodila matku na místě nejcitlivějším. Už nikdy se jí nemělo narodit dítě. Když se vrátila bledá a pohublá po prodělaných útrapách do Zaháně, byla rozšířena zpráva, že při kočárové nehodě utrpěla úraz a potratila. Také v matčině deníku je u data 13. ledna 1801 napsáno: „Dnes měla Vilemína potrat.“
Armfelt požádal manželku svého bratrance Frederika Armfelta, aby se ujala výchovy Gustavy. Ta přijela i se svou dvouletou dcerkou Minou do Zaháně a převzala Vavu do své péče.
Vava byla zapsána do křestního registru ve finském městě Åbo jako dcera Frederika Armfelta a jeho ženy narozená 13. července 1800. Kateřina zde figuruje jen jako kmotra, aby si zachovala alespoň nějaké právo na dítě. Bohužel z mladistvé nerozvážnosti se dítěte vzdala a celý život toho hořce litovala.
V Zaháni setrvala nová matka s dětmi do konce roku 1802. Zde v říjnu 1801 napsal Armfelt spolu s Kateřinou dceři dopis, který se měl otevřít, až bude Vavě 15 let. Teprve tehdy se jí měly vyjevit skutečné okolnosti jejího narození.
Dopis, uchovávaný u potomků Vavy, zní:
„Adelaido Gustavo Aspasio, když už Tě stihlo neštěstí ztratit otce a matku dříve, než Ti bude zveřejněno tajemství Tvého zrození, tak věz, něžně milované dítě, že jsi plod nejvroucnější lásky, která spojuje srdce podepsaných. Ti se starali o Tvé blaho, a i když jim nebylo dopřáno, aby tvou výchovu řídili sami a podle svého přání, bude Tě jejich požehnání v Tvém životě chránit. Oba podepisujeme toto psaní vlastnoručně, pečetíme je a naše úzce svázaná srdce zůstanou věčným důkazem naší lásky k Tobě.
Adelaido Gustavo Aspasi, narodila ses 13. ledna 1801 ve čtyři hodiny odpoledne v Hamburku. Ti lidé, za jejichž dceru jsi považována, Tě adoptovali z vděčnosti k Tvému skutečnému otci, jako jejich dcera jsi pod 13. červencem 1800 (sic!) zapsána do matriky křtů v Åbo.
(Podpisy) Gustav baron dArmfelt a Kateřina Frederika Vilemína Benigna, princezna Kuronská, vévodkyně Zaháňská.“
Rok 1800 byl pro Armfelta rokem příznivým. Po nástupu nového švédského krále byl zproštěn viny a jmenován vyslancem ve Vídni. Tehdy si dal od pražského rytce Antonína Guillemarda razit pamětní medaili se svým portrétem, datem narození a latinským nápisem „Skví se neposkvrněnými ctnostmi“.
Asi v té době napsal svému příteli o Kateřině:
„Má některé velké a ušlechtilé ctnosti, ale vedle toho i nectnosti, které jsem sám dobře poznal. Avšak je to ještě dítě a jako takové pro mne znamenala vždy více než milenku. Nejsem tak slepý, abych neviděl příliš velký věkový rozdíl mezi námi, nebo to, že mladý muž může spíše uspokojit potřeby její duše než já, starý a plný zármutku. Pro mne bude lépe, když ji už nikdy neuvidím.“
V Zaháni byla Vava pokřtěna a malíř Jean Babtist Greuze zde maloval její dětský portrét. Je na něm rozkošná Vava s otcovýma jiskrnýma očima a v pozadí její o dva roky starší adoptivní sestra Mina.
V roce 1802 se vracel Armfelt a jeho příbuzná Ulrika s dcerou a převzatou Gustavou domů do Finska. Když se Armfeltova manželka dověděla o Vavě celou pravdu, vzala si děvčátko k sobě a vychovávala je s láskou spolu se svými čtyřmi syny. V roce 1812 otec Vavu oficiálně adoptoval. Toho roku byl i on povýšen do hraběcího stavu. Vava byla do hraběcího stavu přijata až po otcově smrti 17. září 1818.
Gustav Moritz Armfelt zemřel 18. srpna 1814 v Petrohradě. Krátce před smrtí ho navštívil car Alexandr I., aby s ním pohovořil o budoucnosti Finska, ale i o navrácení Vavy Kateřině. Kateřina všemi silami usilovala získat dceru zpět. Clemens Metternich slíbil, že chce Vavu adoptovat. Kateřina posílala celá léta peníze na výchovu dcery. Když však poznala, že další dítě jí bylo v životě odepřeno, ač byla třikrát řádně provdána, toužila po Vavě. „Jen tak budu moci jednou klidně zemřít,“ píše Metternichovi.
Vava však rozhodla o svém osudu sama, když se dověděla plnou pravdu o svém zrození. Zůstane u té matky, která ji vychovala, kterou jako matku zná a která ji miluje.
Otci vystrojili v Petrohradu státní pohřeb. Jeho tělo bylo převezeno do města Halliko ve Finsku a zde slavnostně pohřbeno do rodinné hrobky, kterou si sám dal vybudovat v místním kostele.
Vava se údajně setkala jednou ve Vídni se svou pokrevní matkou Kateřinou. Ovšem bylo to setkání dvou cizích žen.
V roce 1825 se Vava, která vyrostla ve velmi krásnou ženu, provdala za svého bratrance hraběte Magnuse Reinholda Armfelta. K svatbě dostali dům v Halliku, kde bydlí její potomci dodnes. Z tohoto manželství se jí narodily čtyři děti, tři chlapci a jedna dcera. Páté dítě, chlapec, v roce zemřelo. Kateřině Zaháňské tedy vyrůstali ve Finsku čtyři vnoučci. Bohužel o jejich úsměvy a laskavé pomazlení byla ochuzena.
První muž Vavy zemřel v roce 1845 ve Strassburgu.
Vava se provdala podruhé za guvernéra provincie Kuopio. Byl jím o 14 let mladší Johann August von Essen. Toto manželství zůstalo bezdětné. Žili na sídle Rauhalina v obci St. Karins. Zde jsou spolu pohřbeni na hřbitově v hrobu poblíž kostela. Vava zemřela 19. května 1991 ve věku osmdesáti let.
Tak skončil příběh generála Gustava Moritze Armfelta, který se zapsal do dějin Finska, ale zanechal své stopy i v naší zemi. Ke konci života ještě napsal:
„Znal jsem mnoho žen a některé jsem miloval. Ale ještě dnes mě naplňuje pýchou, že jsem měl, i když bohužel jen krátce, srdce vévodkyně Kuronské a její dcery, vévodkyně Zaháňské. Odvrácení jedné mě vehnalo do náruče té druhé. Nevím, která z nich mi způsobila větší bolest. Ale byl bych ještě dnes ochoten položit svůj život za obě.“
Podrobnosti jsou uvedeny v autorčině knize Kateřina Zaháňská
Zdroj Helena Sobková, 2. dubna 2008
Žádné komentáře:
Okomentovat