 |
| Jiří z Poděbrad |
V úrodné polabské rovině na soutoku Labe s Cidlínou, asi padesát kilometrů z Prahy na východ, leží lázeňské město Poděbrady. Ročně uvítá tisíce těch, kteří sem přicházejí hledat zdraví. „Na srdce jsou Poděbrady", je známo nejen u nás, ale i za hranicemi. Větší část návštěvníků města jsou však turisté. Zastaví se v sadech u malého kostelíka, postaveného na místě, kde byli popraveni kutnohorští havíři, prohlédnou si lázně, na kolonádě se zaposlouchají do koncertu a zamíří i do zámku. V hradebním příkopu se napijí z jednoho z přečetných minerálních pramenů a na památku si udělají snímek u velké jezdecké sochy na náměstí před zámkem. Bronzová socha, bohatě pokrytá zelenkavou barvou měděnky, představuje slavného českého krále, husitského krále, jak byl zván, Jiřího z Poděbrad. Zeširoka sedí král na koni, hlavu hrdě vztyčenou,v očích rozhodný pohled, ruku zvednutou s velkorysým gestem. Panovník ryze českého rodu, který se zapsal do dějin Evropy. Za krále byl zvolen na památném sněmu stavů 2. března 1458, v době, kdy země nesla pečeť rozvratu. Vždyť nezmizely ještě stopy husitských válek a z paměti vzpomínka na jejich smutné zakončení, neuplynulo tolik vody od dob, kdy se do království zakusovaly ostruhy papežských armád, snažících se „zemi kacířů" zardousit, zničit na prach. V březnu 1458 usedl na trůn panovník, kterého česká země zrodila, a' kterou miloval nade vše.Má na mysli blaho jejího lidu, nenávidí válku, a také nechce dát cizím žoldákům příležitost k vraždění českých lidí, k drancování a k odvlékání do zajetí, jež se podobalo otroctví. Čeští stavové volili tehdy prozíravě, a proto není divu, že bylo po králové volbě mezi lidem tolik veselí a naděje.
 |
| Pečet Jiřího z Poděbrad |
Nový král byl dobrý politik; dnes vidíme, že předběhl svými názory dobu téměř o celé půltisíciletí. Jiří z Poděbrad viděl dál, než všichni středověcí evropští panovníci i s hlavou církve dohromady. Poznal totiž, že existuje cesta, jež by byla schopna odstranit z tehdejší Evropy nebezpečí válek, nejistotu a strach slabších států před napadením státy silnějšími. Ve svých představách si vysnil Evropu mírovou, tu Evropu, která byla tehdy vlastně centrem známého světa, Evropu třicet let před objevením Ameriky. V dnešním pojetí světovost českého krále Jiřího z Poděbrad není jen v tom, že svými myšlenkami xela předstihl dobu. Nejcennější je skutečnost, že se Jiří také snaží svoje ideje uvést v život. Předkládá je ve formě přesně vypracovaného návrhu celé Evropě. Už 16. května 1464— letos tomu bude 548 let — vysílá Jiří Poděbradský čtyřicetičlenné poselstvo do Francie, k „nejkřesťanštějšímu" králi Ludvíku Xl. Poselství nese návrh na uzavření mírové smlouvy mezi evropskými panovníky, a na jejím základě i vytvoření zvláštní mezinárodní organizace, jakési OSN. Jiřího poselstvo veze s sebou již plné moci dalších dvou panovníků, uherského Ma-tyáše Korvína a polského Kazimiera. Královské poselstvo vedl pan Albrecht Kostka z Postupic a jeho cesta směřovala do francouzského města Abbeville, kde byla započata politická jednání o návrhu českého krále. Návrh měl vlastně dvě části, které spolu souvisely a na sebe navazovaly. První ukazovala nutnost sjednotit celou Evropu na obranu proti rozpínavostí Turků, kteří dobyli byzantský Cařihrad a ohrožovali Evropu. Druhá část po uskutečnění první, měla zajistit nikým nerušený mír právě uprostřed křes-ťanských evropských států. To byla zhruba základní myšlenka Jiřího z Poděbrad. Návrh sám byl pak stylizován téměř podle dnešních norem, neboť měl rozsáhlý úvod (preambuli), dále pak následovalo 23 článků návrhu a závěrečná část. Co vlastně chtěl český král svým návrhem dosáhnout, dá se předem uhodnout, zajímavé však je, jak to formuloval již v preambuli, kde se říká: ,Máme zato, že nemůžeme vykonat nic zbožnějšího v naší bezúhonnosti, nic přiměřenějšího naší poctivosti a nic slavnějšího k naší chvále, než se přičiniti, aby mezi křesťany byl nastolen skutečný trvalý a spravedlivý mír, jednota a láska a víra Kristova by byla ubráněna proti sveřepému Turku. Toužíce po tom, aby války, loupeže, požáry a zmatky i vraždy přestaly a byly úplně vykořeněny..., rozhodli jsme se vytvořiti takový svazek spojenectví, bratrství,svornosti a míru, které by pro nás, dědice a budoucí naše nástupce po věčné časy trval ve formě jak dále následuje!"
 |
| Panovníci,kteří vydali poselstvu průvodní listy |
I když to není možno zcela porovnávat s dnešní Chartou OSN, je zde přece jenom dost podobností. Ale podívejme se na Jiříkovy návrhy dál. Tak třeba hned první článek: „Především tedy slibujeme a prohlašujeme, že sobě chceme od této hodiny a dne nadále vzájemně prokazovati a zacho-vávati čisté, pravé a upřímné přátelství, že pro žádné neshody, pro žádné stížnosti anebo pře vzájemně nesáhneme po zbraních, aniž komu našim jménem po nich sáhnout dovolíme, ale spíše budeme podporovat jeden druhého proti každému žijícímu člověku, který by nás a nebo někoho z nás se pokoušel holým skutkem a bez platného nálezu nepřátelsky napadnout." V dalších článcích Jiří doporučuje, aby rušitelé míru byli považováni za zločince, kteří by měli být přísně stíháni jak doma tak všude tam, kde by byli odhaleni. Myslí ve svých návrzích i na případné spory mezi členským i nečlenským státem, a dokonce i mezi státy jenom nečlenskými, tam by však mezinárodní organizace vystupovala jako prostředník, který by přivedl spor do mírových kolejí. Návrh věnuje velkou pozornost i potřebě nového práva, jež by bylo v souladu se zásadou co největší spravedlivosti a bylo oproštěno od zbytečných formalit.
 |
| Panovníci,kteří vydali poselstvu průvodní listy
|
K tomu ještě úryvek z článku 9., kde se říká: „Protože však péče o mír není myslitelná bez spravedlnosti a protože ze spravedlnosti se mír rodí a je zachováván a protože my i poddaní naši nemůžeme bez spravedlnosti v míru setrvávat, proto spojujeme spravedlnost s věcí míru!" Návrh Jiřího z Poděbrad věnuje také zvláštní pozornost vytvoření mezinárodní organizace, která měla býti vyzbrojena velkou pravomocí a rozdělena do tří základních orgánů. První z nich— congregatio — (shromáždění) by se skládalo ze zástupců jednotlivých států „vyslanců, mužů vážených, vybavených nejúplnější mocí a svojí pečetí".
 |
| Panovníci,kteří vydali poselstvu průvodní listy
|
 |
| Panovníci,kteří vydali poselstvu průvodní listy
|
Shromáždění mělo zasedat trvale a všechno to, co by jako většina nařídilo, rozhodlo a uzavřelo, bylo by pro všechny závazné. Druhý orgán zvaný concilium (zvláštní rada) by se skládal přímo z panovníků a scházel se jen v případě potřeby a řešil důležité otázky, tak jako asi dnešní jednání státníků „na nejvyšší úrovni". Konečně třetím orgánem bylo na-vrženo consistorium (soud), jehož pravomoc by se vztahovala na věci sporné i nesporné, trestní a občansko právní. Zajímavé je, že by tento soud nerozhodoval jenom o poddaných, ale i o samotných panovnících. Prvním sídlem mezinárodní organizace měla být Basilej a to plných pět let, potom by se na dalších pět let stěhovala organizace třeba do dalšího města ve Francii, pak dále v Itálii atd. To tedy chtěl husitský král Jiří z Poděbrad, tak tedy vypadají na jeho dobu přímo geniální myšlenky i návrhy. Posuzujeme-li toto vše s odstupem půl tisíciletí, dovedeme dobře pochopit jakou musil mít tento český král odvahu. A proto nás ani nepřekvapí, že se svými ideály tehdy neprorazil, že se staly ve své době pouhou utopií. Bez účasti a podpory dalších velkých evropských panovníků nemohl ničeho dosáhnout. A tak se z těch navrhovaných 23 článků prosadilo jen několik celkem nepodstatných maličkostí. Intriky papežské kurie (s papežem totiž návrh jako s členem organizace vůbec nepočítal, přiznával mu pouze možnost účasti jako pomocníka při uskutečňování cílů a akcí organizace. Návrh odmítal středověkou koncepci dvou mečů, církevního a světského) zde sehrály tak jako častokrát podstatnou roli. Třebaže myšlenky Jiřího z Poděbrad tehdy neuspěly, celý svět dnes uznává jeho velký přínos.I když u nás se v poslední době o jeho vizích příliš nemluví,mnoha dnešním politikům se to zřejmě nehodí do krámu,mnozí totiž na zbraních vydělávají,snad se to ale do budoucna změní a my si budeme opět Jiříka z Poděbrad připomínat.
 |
| Panovníci,kteří vydali poselstvu průvodní listy
|
Žádné komentáře:
Okomentovat