V roce 1761, kdy princezně Antonii bylo teprve šest let a Ludviku Augustovi,budoucímu Ludviku XVI., teprve sedm, byla v Paříži podepsaná smlouva, která zahájila řadu jednaní ústicich roku 1766 v dohodu. O její zprostředkováni se velkou měrou zasloužil vévoda de Choiseul, jeden z ministrů Ludvika XV. Marie Terezie nebyla nevděčna a pocit vděčnosti vůči Choiseulovi dokázala vnuknout i své dceři.Ve čtyřech letech, dlouho před svým uvedením na versailleský dvůr, zahájila princezna Antonie svou uměleckou dráhu vystoupením v rodinné revui. Zazpívala
několik písni, zatímco Josef hrál na violoncello, Ferdinand na buben a Marie Anna s Marii Kristínou na piano. Co bylo důvodem všeho toho rámusu? Císařovna zorganizovala představeni na počest svého manžela Františka Lotrinského.Mezi předky Františka Lotrinského patřil král Rene, který si v 15. století v Provenci vysloužil přízvisko „Dobry“. Pravě po krali Renem zdědil František i jeho dcera svou vrozenou dobrotu. Nevěděli, co je zlo. Františkovou vášni byla hudba, tanec, slavnosti a jízda na koni. Marie Antoinetta otcovy záliby zcela sdílela. V těžkých chvílích svého života dokázala byt skutečně dcerou Marie Terezie. V každodenním životě byla jenom
dcerou Františka Lotrinského. Stejně jako on se stranila vážných věci a zaměstnávaly ji pouze koncerty, taneční zábavy, slavnosti a projížďky na koni…Zda se, že František Lotrinsky měl k Marii Antoinettě zvláštni náklonnost. Když v srpnu 1765 odjížděl na svatbu syna Leopolda, velkovévody toskánského, objímal svou devátou dceru déle a něžněji než ostatní. Několik dnů po tomto dojemném loučení,18. srpna, Františka ranila mrtvice. Marie Terezie se potom rozdělila o moc se svým nejstarším synem, který se stal císařem jako Josef II. Zesnuly po sobě jako útěchu
zanechal „Ponaučeni mým dětem pro život duchovní i světsky“, v něž mohla princezna Antonie mimo jiné číst:„Nejsme na tomto světě jenom proto, abychom se bavili, a Bůh nám dal všechna ta rozptyleni pouze pro zotaveni ducha.(…)Dale považuji za důležité vám naléhavě doporučit, abyste se vždy vyhýbali zahálce. Jinou i choulostivou záležtosti je společnost,s niž se stýkáme. Protože často pravě ona nás proti naši vůli zavleče do různých nepříjemnosti, do nichž bychom se jinak nezapletli(…). Doporučuji vám, abyste každoročně věnovali dva dny přípravě na smrt, jako byste si byli jisti, ž jsou to poslední dva dny vašeho života(…).“Kdyby se byla řídila těmito radami, mohlo to změnit její osud. Mohli bychom psát životopis Marie Antoinetty plny „kdyby“… Co si však mohlo sotva desetileté ditě zapamatovat z onoho „Ponaučeni“, které kázalo šetrnost, odpor k hazardním hrám a k protekci, štědrost…? Marie-Antoinetta milovala utraceni, hry, protežováni, jež si pletla se štědrosti. Rada až marnotratně rozdávala. Když se jednoho zimního večera doslechla o bídě panující v některých vídeňskych čtvrtích, odevzdala své matce krabičku s padesáti dukáty. „tady je padesát dukátů“ povídá, „je to všechno, co mám.Dovolte, aby byly rozdány tě ubožákům.“Marie Antoinetta už věděla, že je třeba davat, a že i kdyby rozdala všechno, nikdy to nebude dost! Byla ochotna pomoci svým bližním nejen hmotnými dary, ale i jiným,jemnějším způsobem – slovy a gesty. Doklada to její setkání s Mozartem.Mozart, který byl roku 1763 coby zázračné dítě pozván na vídeňsky dvůr, uklouzl na parketách. Všichni vyprskli smíchy a začali si ho dobírat. Jediná Marie Antoinetta,tehdy sedmiletá, přispěchala a pomohla malému muzikantovi vstát. „Jste hodna, chci ses vámi oženit,“ řekl prý Mozart.Sňatek Marie Antoinetty s Mozartem – další Křehké „kdyby“, a zdaleka ne Poslední, o něž by se dalo snít a vytvořit tak uplně jiny příběh… Zapamatujme si však z tohoto prohlašení jen to nejdůležtější –jste hodná.
Žádné komentáře:
Okomentovat