V příběhu lady Hamiltonové se jako v kapce vody zrcadlí mravy té doby a lze na něm názorněji a bezprostředněji přiblížit předivo, z něhož byl utkán vnitřní svět Petra I., než rozsáhlými psychologickými rozbory. Vzestup Marie Hamiltonové (jejíž předek uprchl po popravě Karla I. a vítězství Cromwella z Anglie do Ruska) začal někdy v roce 1713, kdy se objevila mezi dvorními dámami carevny Kateřiny. Marie Hamiltonová dosáhla záhy postavení první favoritky a v roce 1715 vedla již svůj vlastní dvůr, který přišel jinak šetrného Petra jistě na značnou sumu peněz. Brzy se však začalo její postavení hroutit, neboť carův zájem se mezitím obrátil jinam. Opuštěná favoritka přešla do náruče carova adjutanta Orlova a spolu s ním se zúčastnila v roce 1716 Petrovy cesty do ciziny. Román s Orlovem nezůstal však bez následků. Po návratu do Petrohradu Hamiltonová porodila dítě, které po narození prý zabila - jak tvrdil Orlov, který ji udal. Hamiltonová byla v únoru 1719 zatčena a za přítomnosti cara tvrdě vyslýchána "právem útrpným". Petr ji prý i sám mučil a zúčastnil se vyhlášení rozsudku, jímž byla odsouzena k trestu smrti. Odůvodnění rozsudku bylo vskutku kuriózní. Odsuzovala se totiž proto, že "žila v hříchu" (vztahy s carem zřejmě "hříšné" nebyly), že použila medikamenty, aby dvakrát potratila (obvinění byla vznesena pět či šest let poté, kdy mělo k těmto činům dojít) a že uškrtila narozené dítě. To byl ovšem zločin, který by sám stačil na vynesení hrdelního rozsudku, pokud jej skutečně spáchala. Na mučení se totiž většina lidí přizná zpravidla "ke všemu". Nelze vyloučit, že v tom podivném příběhu se někdejší carova milostnice stala obětí intriky Orlova, jenž byl zproštěn viny a vyvázl bez trestu. Car jeho udání uvěřil, aniž se zabýval skutečností, že Orlov věděl dva roky o údajném zločinu, ale neoznámil jej. Pro úplnost je třeba povědět, že o Orlovovi se obecně vědělo, že se jedná o bezcharakterního darebáka, který Hamiltonovou mezitím opustil a chtěl se jí mstít. Všichni očekávali, že Petr udělí odsouzené - s ohledem na jejich dřívější vztahy - milost. Zřejmě v to doufala i Hamiltonová ještě ve chvíli, kdy ji (14. března 1719) přivedli na popraviště, u něhož stál i car. Ten k ní vyšel, políbil ji, ale odmítl její prosbu o milost s tím, že porušila zákon boží. Poté dal pokyn katovi, aby ji sťal. Pak zvedl zkrvavenou hlavu, políbil ji na ústa a přikázal, aby diváci přišli blíže, aby je mohl poučit o anatomii lidské hlavy. Vysvětloval, kde je hrtan, tepny, žíly a šlachy. Poté hlavu znovu políbil, odhodil ji a odjel. Nerozloučil se s ní však natrvalo: dal hlavu naložit do lihu a uložit do své "kunstkamery". Za vlády Kateřiny II. byla hlava Hamiltonové "křesťansky pohřbena" (ve sklepení akademie věd). Na pozadí tohoto tragického příběhu lépe porozumíme slovu historika V. Ključevského, který napsal, že Petr si "všímal více věcí, než lidí". Byl zcela necitlivý k utrpení svých bližních (Ale vlastní bolest naopak prožíval velmi hluboce a tušení blížící se smrti ho naplňovalo hrůzou). Poprava Marie Hamiltonové nebyla pro něho ničím více než běžným administrativním úkonem, který mu poskytl příležitost, aby uplatnil svůj "vědecký" anatomický zájem a znalosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat